Kapitola 11 - Odloučení (část 3)

Část 3

Když jsem se probral, zjistil jsem, že jsem v malé bedně.

Cítím, jak se všechno kolem třaslavě pohybuje, takže jsem asi zrovna v nějakém módu transportu. Snažím se se posadit, ale nemůžu pohnout ani prstem. Skloním hlavu a zjistím, že jsem zamotaný do provazů jako bambusová rohožka.

Vrstva po vrstvě pevného návinu.

(Co se stalo............?)

Když otočím krkem, spatřím, že přede mnou sedí obrovská slečna.

Čokoládová kůže, odhalující kožený oděv, namakané svaly a spousta jizev po těle. Klapka na oko a ostře řezaná tvář ve mně vyvolává dojem mafiánského bosse. Tahle slečna vážně budí dojem jako nějaká amazonská bojovnice z nějakého fantasy příběhu.

Taky má zvířecí uši a ocas jako tygr. Má velmi hustou srst. 

Pochází ze zvířecí rasy? 

Všimne si, že se na ni dívám, a naše oči se střetnou.

„Jak se máte, moje jméno je Rudeus Greyrat. Omlouvám se, že s vámi hovořím za takovýchto okolností.” Představil jsem se jako první. Základ v konverzaci je mluvit jako první. Když udeříte jako první, tak si udržíte iniciativu.

„Na Paulova syna jsi vážně slušňák.”

„To proto, že jsem také syn své matky.”

„To je pravda. Jsi taky Zenithin syn.”

Trochu se mi ulevilo, když vím, že ta žena zná moje rodiče.

„Já jsem Ghyslaine. Těší mě, že ode dneška budeme spolupracovat.”

Ode dneška? O čem to mluví?

„Ehm, díky. Taky mě těší.”

„Aaa.”

V každém případě jsem použil ohnivou magii a přepálil ty provazy.

Bolí mě celé tělo. Je to proto, že jsem spal v divné poloze? Protáhl jsem se. Pocit svobody. Ačkoli jsem si už na ten malý prostor a pohyb jenom prsty zvykl, být svázaný před touhle slečnou, co vypadá jako tvrdá S, je trochu divný pocit.

Rozhlédnu se kolem sebe a to, kde jsem, se dá popsat jako malá bedna. 

Je tu jedno místo k sezení, takže jsem se posadil naproti Ghyslaine.

Na obou stranách jsou okna, takže se dá koukat ven. Je to pastvina, kterou jsem ještě neviděl. Jak jsem čekal, jsem v nějakém dopravním prostředku.

Příšerně se to natřásá a mám pocit, že z toho dostanu 'mořskou nemoc', pokud tím pojedu moc dlouho. Zepředu se ozývá klap klap, pravděpodobně kůň. Což znamená, že jsem ve voze.

Proč s touhle macho slečnou sedím ve voze?

…..Ha!!

Mohlo, mohlo by to být tak, že mě tahle silačka unesla?!

Chce mou osobu k pomilování pro úlevné potřeby?!

Ne, vlastně mi silačky nevadí, ale už jsem své srdce dal dívce jménem Sylphy. Mohla bys být poprvé něžná.......?

Nenenenenenenene!!

U-u-uklidni se. V takovýhle chvílích se musím uklidnit.

Když budu počítat prvočísla, tak se uklidním.

Prvočísla jsou čísla, co se dají dělit jednou anebo samy sebou.... To mi jednou řekl učitel, co mě povzbuzoval.

3, 5 a pak 11? Co je další, 13? A pak další je...

NEVZPOMÍNÁM SI!!

Jaký prvočísla, teď se potřebuju uklidnit.

Zklidni se a přemýšlej. Jak jsem se v téhle situaci ocitl?

Dobře. Zhluboka dýchej.

„Ná..... dech......”

Dobře.

Vezmeme to od toho, co vím.

Za prvé, Paul na mě najednou zaútočil a způsobil, že jsem omdlel.

Když jsem se probral, našel jsem se v koňském potahu a svázaný.

Obávám se, že mě vyřadil z nějakého důvodu a pak mě naložil do koňského potahu. V něm je žena, co řekla: Ode dneška spolu budeme spolupracovat.

Když se vrátím zpět k Paulovi, tak před tím, než mě napadl, řekl něco divného.

Něco o tom, že by mě odloučil od Sylphy. Něco o tom, že Sylphy je pro mě moc dobrá. Že není moje hračka.

T-ten zatracený lolicon..... To se snaží se dostat k Sylphy?!

Počkat. Tu druhou půlku neřekl, co?

Hm?

Když přijde na tu část se Sylphy, tak tomu nerozumím. Zatraceně. Celé je to Paulova vina.......! No, tak nejdřív se pozeptám.

„Promiňte.”

„Můžeš mi říkat Ghyslaine.”

„Ach, v tom případě mi říkej Rudýsku.”

„Dobře. Rudýsku.”

Vypadá to, že nemá moc smysl pro humor.

„Ghyslaine-san. Slyšela jsi něco od otce?”

„Říkej mi Ghyslaine. Nemusíš přidávat -san,” řekla Ghyslaine, když si z kapsy vytáhla dopis. A podala mi ho. Vzal jsem si ho, ale na obálce není nic napsané.

„Paul mi dal tenhle dopis. Přečti ho. Protože já neumím číst, tak musíš číst nahlas.”

„Dobře.”

Otevřel jsem ten dopis a začal číst.

[Mému nejdražšímu synovi, Rudeovi.

Až budeš číst tento dopis, tak už pravděpodobně nebudu na tomto světě.]

„Cože?!” vykřikne Ghyslaine překvapeně a postaví se. Strop toho povozu je překvapivě vysoko.....

„Prosím, sedni si, Ghyslaine. Ještě to pokračuje.”

„Hm. Aha.”

Poslušně se posadí.

Já pokračuju ve čtení.

[------ Tohle je poprvé, co jsem se pokusil napsat nějaký vtip. Příšerně jsem tě přemohl a poté jsem tě naneštěstí složil, svázal provazy a hodil tě do vozu jako nějakou uvězněnou princeznu. Myslím, že nemáš jasno v tom, co se stalo, a můžeš se na to zeptat té svalnaté darumy... Ačkoli bych ti tohle rád pověděl, tak ta ženská má místo mozku svaly, takže by ti to určitě nedokázala pořádně vysvětlit.] (pozn. překl.: daruma je japonská buclatá soška mnicha zakladatele zen-buddhismu, která má plnit přání)

„Cože?!” vykřikne Ghyslaine naštvaně a postaví se.

„Prosím, posaď se, Ghyslaine. V následujících řádcích tě chválí.”

„Hm. Aha.”

Poslušně se posadí.

Já pokračuju ve čtení.

[Je to Král Meče.

Pokud se chceš naučit šermu, nenajdeš nikoho lepšího, pokud tedy nepůjdeš do posvátné země šermířů. Za její sílu se můžu zaručit. Ani jednou jsem proti ní nevyhrál..... S výjimkou v posteli.]

Nepiš zbytečnosti, idiotskej táto.

Ale Ghyslaine vypadá, že ji to potěšilo.

Ten chlap je vážně populární. Ale ty jsi vážně silná, Ghyslaine-san.

[No, co se týče té tvé práce, jmenovali tě na místo domácího učitele jedné mladé dámy, co bydlí ve městě Roa v kraji Fedoa. Doufám, že ji naučíš jazyk, matematiku a jednoduchou magii. Je to nesmírně umíněná slečna a agresivní až do té míry, že ji požádali, aby už do školy nechodila. A do dnešního dne odehnala z domu několik domácích učitelů... Ale myslím si, že ty to dokážeš zvládnout.]

Zvládnout co? Tohle je nezodpovědnost.

„Ghyslaine, jsi velmi umíněná?”

„Já nejsem mladá dáma.”

„To je pravda.”

Dál čtu.

[Ta svalnatá Daruma je najatý bodyguard pro mladou dámu a její učitel šermu. Naučí tě bojovat s mečem a zdá se, že na oplátku chce, abys ji naučil magii a jazyk. Prosím, nesměj se jí, že má místo mozku svaly. Vezme to vážně. (Chacha).]

„Cože...?”

Na Ghyslainine čele vyskočila žíla.

Tenhle dopis se možná snaží vysvětlit situaci, ale zároveň se pravděpodobně snaží Ghyslaine pozvednout mandle. Jaký je mezi těmi vztah?

[Ačkoli její schopnost učit se není nic moc, pokud ušetříš na účtu za hodiny, tak to je celkem dobrý obchod.]

Účet za hodiny.

Aha. Budu se od téhle ženy učit šermu. Protože Paul patří k instinktivnímu typu, tak mi pomohl najít lepšího učitele. Nebo si nade mnou, co se vůbec nezlepšuje, zoufá?

Mohl by ses prosím chopit své zodpovědnosti až do samého konce....?

„Kolik by člověk normálně zaplatil, když by se od tebe chtěl učit, Ghyslaine?”

„2 asurské zlaté mince za 1 měsíc.”

2 asurské zlaté mince!!

Dokonce i Roxy dostávala jenom 5 asurských stříbrných za měsíc.

Čtyřikrát větší částka. Aha. To je rozhodně dobrý obchod.

Jen tak na okraj, jeden člověk potřebuje zhruba 2 asurské zlaté na pokrytí životních nákladů na měsíc.

[Příštích pět let budeš bydlet v domě té mladé dámy a budeš ji vyučovat. V těchto pěti letech je ti zakázáno přijet domů nebo psát dopisy. Kvůli tobě je Sylphy neschopná se osamostatnit. A nejenom to, dokonce i ty na ní začínáš být závislý, takže jsem zařídil, abyste žili odděleně.]

„Co....že....?”

Ech, proč?

Počkat.

…Ech?

To si ze mě děláte srandu? Pět let se se Sylphy nemůžu setkat?

A nemůžu psát dopisy?

„Co se děje? Rozdělili tě s tvou slečnou, Rudýsku?”

Na tváři se mi objevil zoufalý výraz a zdá se, že Ghyslaine se mě příjemně ptá.

„Ne, zrovna mě z domu vyhnal otec, co se vůbec nechová jako dospělý.”

Ani jsem neměl čas se rozloučit.

Teď jsi to vážně podělal, Paule.

„Nebuď smutný, Rudýsku.”

„Ehm.”

„Copak?”

„Myslím, že budu radši, když mi budeš říkat Rudeus.”

„Aha, dobře.”

Ale když o tom přemýšlím racionálně, tak Paul má v tomhle vážně pravdu.

Opravdu, pokud Sylphy vážně takhle vyroste, tak se z ní stane něco jako kamarádka z raného dětství v nějakém ubohém eroge. Taková ta, co se vždycky drží hlavního hrdiny a chová se k němu, jako kdyby byl pro ni celý svět a ona kolem něj obíhá jen jako měsíc. Postava bez vlastní identity.

Kdybychom byli ve skutečném světě, tak tahle závislost by postupně vyprchala, jak by se přátelila s lidmi ve škole a jak by se učila nové věci, ale Sylphy nemá žádné kamarády kvůli barvě svých vlasů.

Dokonce i po pěti letech bude velmi velká šance, že se mě bude držet.

I když mě osobně to nevadí, dospělí si to nemyslí.

Což je dobře. Vůbec to není špatný úsudek.

[Co se týče tvého platu, budeš každý měsíc dostávat 2 asurské stříbrňáky. Ačkoli pro průměrného domácího učitele je to málo, jako kapesné pro dítě je to celkem dost. Když budeš mít volno, zajdi do města a nauč se, jak používat peníze. Problém s penězi je, že když s nimi neumíš hospodařit za normální situace, tak s nimi nevyjdeš v krizi. Ačkoli mám pocit, že můj syn dovede s penězi hospodařit, i když se nenaučí jak... Ach, i kdybys měl chybovat, tak ne že si za ty peníze budeš kupovat ženský, dobře?]

Už jsem ti řekl, abys nepsal takové zbytečnosti.

Nebo je to to? Něco jako kabaret? Prosím, to nedělej.

[A pak. Pokud to během těch pěti let nevzdáš a naučíš tu mladou dámu jazyk, matematiku a magii. Jako zvláštní odměnu ti zaměstnavatel zaplatí školné pro dva lidi. Taková je smlouva.]

Aha.

Pokud během těch pěti let budu tu práci domácího učitele brát vážně, tak mi splní to, co chci já.

[No, Sylphy tě možná za těch pět let nebude chtít následovat a tvoje vášeň možná zchladne a změníš názor. Ale my tady budeme Sylphy vážně přemlouvat.]

Vážně přemlouvat.... z toho mám špatný pocit. Tu-dup.

[Přeji ti během těch pěti let hodně štěstí. Aby ses toho na novém místě hodně naučil a dosáhl výš.

- skvělý inteligentní otec Paul]

Jaký inteligentní................?!

Copak ses neuchýlil k hrubé síle?!?

Ale tentokrát se skláním před jeho úsudkem.

Udělal to pro mě a taky pro Sylphy.

I když Sylphy možná zůstane sama, pokud to na svém konci sama nevyřeší, tak nebude moct dospět, ať se bude snažit, jak chce.

Není v pořádku, že se na mě spoléhá.

„Paul tě vážně miluje,” řekla Ghyslaine.

Já se suše zasměju a odpovím: „Před tímhle byl náš vztah celkem vlažný. Ale jakmile zjistil, že jsme si celkem podobní, tak se mi přiblížil. Ale copak to s Ghyslaine není to samé...”

„Hm? Co se mnou?”

Přečetl jsem poslední řádek.

[PS: Pokud se ti ta mladá dáma bude líbit, tak nevadí, když si s ní začneš, ale ta svalnatá Daruma je moje ženská, takže se jí nedotýkej.]

„Tohle řekl.”

„Pche. Pošli ten dopis Zenith.”

„Dobře.”

Přesně takhle mě poslali na cestu do největšího města v kraji Fedoa, do Roy.

Ačkoli mě napadá spousta věcí, tak je zatím dám stranou. Měl bych se trochu probrat. Hmm, tohle mi poslouží stejně dobře. Nemůžu být se Sylphy. Ničeho nelituji. Hmm.

Pořád si to opakuji.

(Ale vážně ji chci vidět aspoň jednou za rok...)

Moje srdce má pořád pár výhrad. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Předchozí                                                                               Následující