Kapitola 25 - Převlek & infiltrace (část 5)

Část 5

Než zamíříme do gildy dobrodruhů, měli bychom zkontrolovat tržiště. Tržiště v blízkosti městské brány jsou stejné, ať jdete kamkoli. I když říkám tohle, ceny byly velmi rozdílné. Navíc věci na prodej byly velmi odlišné.

Například místo koní, co se prodávali koně, tady se prodávaly tvorové podobní ještěrkám. Jsem si jistý, že kvůli těm balvanům a kopcům na Magickém kontinentu jsou tihle tvorové mnohem užitečnější než koně.

Také tu nejsou žádné vozy, kam by se vešlo hodně lidí, ale každý kupec má svůj osobní vůz.

Na tu dlouhou cestu, co nás čeká, potřebujeme dost věcí. Zdá se, že je nutné je kupovat po jednom. Ale tentokrát už je rozhodnuto o tom, co koupíme.

Poté, co jsem se rozhlížel po tržišti a vybral to nejlevnější možné místo. Ne že bychom nějak zvlášť spěchali, ale taky nemáme tolik času nazbyt.

Věci, které chci, jsou barvy a kápě. A taky pokud to bude možné něco jako citron.

„Pane, nejsou tyhle barvy trochu drahé? Tohle není vitrína?”

„Neříkej hlouposti, je to rozumná cena.”

„Opravdu?”

„Očividně!”

„I když támhle to prodávají o polovinu levněji?”

„Cože?!”

„Taky se zdá, že jsou o fous míň kvalitní než tam. Ach, tahle kápě je pěkná. Pokud koupím tohle a tamtu věc, co vypadá jako citron, dáš mi slevu?”

„Chlapče, ty jsi v obchodování vážně zběhlý. Dobře, vezmi si to.”

„Ach, správně. Tohle si od nás kup. Kožešiny z kojotů a zuby z kyselinových vlků?”

„Máš jich celkem dost. Počkej chvilku. Dvě, tři, čtyři. Co říkáš na 3 rezavé mince?”

„To nemůže být pravda. Nemělo by to být aspoň šest?”

„V žádném případě. Tak čtyři mince.”

„Dobře, takže čtyři.”

Po nějakém tom chození a vyjednávání můžeme kupovat a prodávat najednou. Jelikož neznám tržní hodnotu, tak nemám ponětí, kolik peněz to ve skutečnosti je. Po pravdě řečeno jen podle toho, jak to smlouvání šlo, mám pocit, že jsme jen stěží dostali rozumnou cenu.

Naše zbývající finance jsou: 1 železná mince, 4 rezavé mince a 10 kamenných mincí. To jsou peníze, co jsme dostali od Roxiných rodičů. Musím je užívat obezřetně.

Vstoupili jsme do tiché zadní uličky. Bylo by super, kdybychom se nezapletli s nějakými pochybnými chlápky. Ne, kdybychom na ně narazili, určitě by byli ochotní dát Ruijerdovi všechny peníze. Byla by to šance jak zvýšit naše finance.

„Ruijerde. Pokud se nás někdo bude snažit napadnou, jenom je přizabij.”

„Přizabij? Všechno kromě smrti, ale ne docela zabití, to myslíš?”

„Ne, můžeš je normálně vyprášit.”

Ale bohužel si s námi nikdo nezačal. Ne, vážně to bylo neštěstí. Ačkoli tam bylo pár drsně vyhlížejících chlapíků. Ale s největší pravděpodobností neměli žádné peníze.

„Ruijerde. Nejdřív ti obarvíme vlasy.”

„Obarvit, moje vlasy?”

„Ano. Barvou.”

„Rozumím, hodláš změnit barvu mých vlasů. Vážně vymýšlíš zajímavé věci.”

Dostal jsem pochvalu. Zdá se, že na tomto světě není zvykem barvit si vlasy na jinou barvu. Ne, může to být tím, že o tom akorát Ruijerd neví? Nezdá se, že by se kdy přiblížil k nějaké lidnaté vesnici.

„Ale nebylo by lepší vybrat nějakou jinou barvu než tuhle?”

Já jsem vybral modrou barvu. Vybral jsem ten odstín, co se nejvíc podobal barvě vlasů Migurdů.

„Ne, tři dny chůze odtud je migurdská vesnice. Mělo by to vědět celkem dost lidí. V tom případě je Ruijerd ode dneška Migurd.”

„A vy teda jste??”

„My jsme nohsled jedna a nohsled dvě, co jsi nabral někde po cestě.”

„Nohsled? Ne rovný válečník?”

„Ne. Není třeba, aby sis to pamatoval, ale aby si to ostatní mysleli, tak se tak já budu chovat.”

Odteď to budeme hrát. Řekl jsem Ruijerdovi hrubý nástin.

Ode dneška je Ruijerd migurdský mladík Roisu, co předstírá, že je Supard [Smrtelný Konec]. Mladý Migurd jménem Roisu chtěl být vždycky osobou, které se lidé bojí. A jednoho dne se setkal s dvěma dětmi. Děti, co ovládaly šerm a magii. Obdivovaly Roisuho, který je zachránil.

„Obdivuješ mě?”

„Nijak zvlášť.”

„Aha.”

Ti dva byli celkem silní. A jak je tak Roisu sledoval, něco ho napadlo. Na Migurda byl docela vysoký. Když si bude říkat Ruijerd [Smrtelný Konec], bude snazší všechny přesvědčit, aby se jej báli.

Takže teď se s chutí vrhněte do boje, vy dva jděte napřed a řádně ostatní zlobte. Ti dva byli děti, ale byli celkem užiteční. Za pomoci těch dvou by se mohl rychle proslavit.

„Předstírá, že je já a používá moje jméno, neodpustitelné.”

„To je pravda, rozhodně mu to nemůžeš odpustit. Ale pokud falešný Ruijerd bude konat dobré skutky, co si o tom lidi budou myslet?”

„Co si o tom budou lidi myslet?”

„Je to očividně podvod, ale i tak je to hodný chlapík, to si budou myslet.”

Nezbytná je komedie a neshoda. Je to ten týpek, co ostatní klame, ale ve skutečnosti je to celkem hodný chlapík. Je důležité zařídit, aby si přesně tohle lidi mysleli.

„Hmm?”

„Falešný Ruijerd je hodný člověk. Pokud se tahle zkazka roznese, tak to máme v hrsti. Nakonec se ta zkazka změní na něco mnohem matnějšího jako: Ruijerd je hodný člověk. Nějak tak.”

„To je vážně úžasné, ale vyjde to?”

„Vyjde.”

Trvám si na tom, že to vyjde. Přinejmenším nynější Ruijerd tady nemůže víc snížit svoji současnou reputaci. Nynější stav je totiž na nejnižším možném bodu.

„Aha, nevadí, že to je tak jednoduché?”

„Vůbec to není jednoduché. Nejsem si jistý, jestli v tom uspějeme nebo ne.”

U plánů je vždy jisté, že se v určitém bodu rozpadnou. Čím podrobnější a důkladnější jste v plánování, tím snazší je vymyslet další plán v následující polovině.

Ale pokud všechno půjde dobře, ze zvěsti se stane fáma, nasbírají se a každý se dozví o Ruijerdově přirozené povaze.

„Ale co když ta lež vyjde najevo?”

„Jak můžeš tohle vůbec říct? Ruijerde, není v tom ani zrnko lži.”

„Co tím myslíš?”

Supard, co si říká Supard, zatímco předstírá, že je Migurd.

Pokud všechno půjde podle plánu, dělání věcí, co mají všichni rádi, je dobrá věc.

Dokonce ani jméno není vymyšlené.

Roisu nechce, aby všichni věděli, že je ve skutečnosti Supard, a tak si před ostatními říká Ruijerd. Ruijerd Supardia.

Proto na tom není ani zrnko lži.

Jenom já lžu.

Ale zdá se, že Ruijerd by namítal, kdyby se měl zaštiťovat lžemi, takže tuhle část zamlčím.

„Ostatní si sami vyvodí mylný závěr, že jsi Migurd.”

„Hm? Ach, aha. Předstírám, že jsem já, zatímco Roisu je padělek? Všechno se mi to plete. Co mám dělat?”

„Jen se chovej jako normálně.”

Ruijerd nasadí složitý výraz. Tenhle chlápek se se svými hereckými schopnostmi rozhodně hercem nestane.

„Ale prosím nenech se vyprovokovat hloupými poznámkami a nikoho nezabij.”

„Hmm? Takže to mi říkáš, abych se nepouštěl do rvaček?”

„Nevadí, pokud se do nějaké dostaneš, ale chovej se, jako že máš potíže vyhrát. Nech se párkrát praštit, shrb se a ať to vypadá, že nakonec si tak nějak vyhrál.”

I když to povídám, nejsem si jistý, že takové předstírání zvládne.

To jsem si myslel, ale...

„Tím myslíš, abych na ně byl hodný?”

Zdá se, že to bude v pořádku.

„Není možné, aby byl skutečný Ruijerd takhle slabý, zatímco pokud je to vážně skutečný Ruijerd, tak je vážně úžasný, ne? Tohle je přesně to, co chceme, aby si mysleli.”

„Vlastně to moc nechápu.”

„To způsobí, že si budou myslet, že jsme podvodníci, ale zároveň se naši protivníci budou cítit líp.”

„A až se budou cítit líp, tak co?”

„Začnou se objevovat zkazky, že Supardi jsou slabí.”

Při tom se Ruijerd zatváří velmi pochmurně. „Supardi nejsou slabí.”

„Toho si jsem vědom. Ale lidé se vás bojí, protože jste silní. Když lidé budou mít pocit, že jsi o něco slabší, tak si budou moct trochu oddechnout.”

I když tohle říkám, tak nesmíme dovolit, aby si mysleli, že jsme zase až tak slabí.

Pokud na nějakém neznámém místě ještě žijí Supardi. Tak by je zase mohli začít pronásledovat. Rovnováha je důležitá.

„Takže takhle to je?”

Přesně, takhle to je.

Pokud se budeme dál jen tak bezcílně potulovat, tak se nakonec prozradíme.

„Budu se ze všech sil snažit tě podporovat, ale konečný výsledek záleží na tom, kolik snahy do toho vložíš ty.”

„Ach, rozumím. Spoléhám se na tebe.”

Použil jsem šťávu z toho ovoce, abych Ruijerdovi odbarvil vlasy. Původní smaragdově zelená se úspěšně zesvětlila. Pak jsem aplikoval barvu.

Hmm.

Vážně to není moc pěkné. Spíš to vypadá celkem ošklivě.

Ale přinejmenším to není ta zelenkavá barva.

Ale vlastně ani moc nevypadá jako Migurd? Výškový rozdíl je příliš velký. Ale asi nevypadá ani moc jako Supard. No, převlek je správný, když je tak nějak mlhavý, ne? Člověk, co připomíná Migurda, se nazývá Supardem, ale tak nějak nevypadá ani jako jedno.

„Taky ti půjčím tohle.” Sundal jsem si z krku přívěšek a přivázal jsem ho kolem krku Ruijerdovi.

„Tohle je z vesnice Migurdů, hm.”

„Ano. Dostal jsem to od své mistrové k vystudování. Od té doby jsem to měl pořád při sobě.”

Myslel jsem si, že když to bude mít, tak bude vypadat jako člověk, co má aspoň nějaký vztah k Migurdům. To jsem si myslel. Aspoň ti, co mají o Migurdech nějaké povědomí.

„Je to vzácná věc. Takže mi ji musíš vrátit.”

„Určitě ti ji vrátím.”

„Pokud to ztratíš, tak se vážně pokusím tě zmlátit.”

„Rozumím.”

„Co se týče toho, co konkrétně provedu: zemní magií dočista zapečetím brány do města a pak nechám do města téct lávu, až bude celý kráter plný.”

„I když to zahubí i ostatní lidi? Jsou tu i děti.”

„Pokud chceš ty děti zachránit, tak ten přívěšek v žádném případě nesmíš ztratit.”

„Hmm? Pokud se o něj tak bojíš, neměl by sis ho radši nechat u sebe?”

„Ne, to byl samozřejmě vtip.”

„???”

A teď dám Eris tu kápi. Její červené vlasy jsou celkem nápadné. Musíme se snažit, aby se všechny pohledy zaměřovaly do jednoho bodu.

„Eris, tahle kápě, víš...”

Jak jsem to říkal a přitom kápi rozložil, všiml jsem si, že v ní jsou díry na uši. Jak je to možné? Je to taková ta kápě, co nosí mniši ve Final Fantasy III. Není úplně bílá, ale tak nějak přechází vzadu do pláště. Zdá se, že to je pro zvířecí rasu. Možná jsem udělal chybu, že jsem to koupil.

Eris se o oblečení normálně nezajímá. Ale kdybyste viděli ten pozdrav ve stylu Boreasů, tak byste mě chápali. Pravděpodobně nechce nosit nic, co by ji spojovalo se zvířecí rasou.

„Ehm... Eris, tohle je... totiž...”

„T-to! C-co s tím hodláš dělat?”

„T-tohle je pro tebe, Eris. Mohla by sis to... obléknout?”

„Vážně?!”

Myslel jsem si, že se jí nebude líbit, ale je vážně šťastná. Z toho jejího postoje nevyzařuje žádná nechuť.

„Budu ji opatrovat.”

Jakmile si Eris tu kápi nasadila, usmívá se jako sluníčko.

No, je to takhle, co.

Vážně to nechápu, ale v každém případě super!

Tak a teď prvně do Gildy dobrodruhů.

Komedie je nezbytná.

Nesmíme na to zapomenout.

Budu se modlit, aby to vyšlo. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>