Kapitola 24 - Tři dny do nejbližšího města (část 4)

Část 4

Poté jsme se do západu slunce na pochodu dostali do čtyř dalších bitev.

Kamenný trent, velká želva, kyselinový vlk, smečkoví kojoti.

Velkou želvu vyřídil jediným úderem Ruijerd. Byla to jediná rána na vrcholek hlavy. Velmi chytrý a prostý bojový styl. Tohle je schopnost muže, co s netvory bojoval 500 let sólo. Začíná mi být trapně, že jsem měl radost, že jsem toho kamenného trenta vyřídil jedinou ranou.

Kyselinový vlk je vlk, kterému z tlamy vytéká kyselina. Byl jenom jeden, takže ho porazila Eris. Jedinou ranou mu usekla hlavu, když k němu ostře nakročila. Kdybyste to srovnávali s Ruijerdem, bylo to velmi neohrabané, ale stejně to byla jediná rána.

Eris byla celá od hlavy až k patě od tryskající krve a tvářila se kysele. Myslel jsem si, že když mu z tlamy vytéká kyselina, tak i jeho krev bude nebezpečná, ale zdá se, že to je v pořádku. Pokud je tohle první bojová zkušenost, tak to stačí.

Druhého kamenného trenta jsem náhodou také poslal na okamžitou smrt. Měl jsem v úmyslu svoji magii velmi zeslabit, ale kontrola je obtížná.

Jen dost na to, aby to způsobilo škodu, ale abych nezabil. Chtěl jsem, aby Eris získala nějaké zkušenosti, ale všechna moje magie je příliš mocná, takže to vždycky skončí moc rychle.

Dokud nebudu schopen svoji magii řádně seřídit, zdá se, že bude lepší, když s ní nebudu mířit na lidi. Dokud nebudu v situaci, kdy nebudu mít na výběr a budu muset zabít, tak nechci vidět takový krvavý film.

Momentálně.

Bojujeme se smečkou kojotů. Smečkoví kojoti se sdružují do skupin čítající několik desítek jedinců. Ne že by byli vždycky ve smečce. Někdy se od smečky oddělí. A taky to není tak, že by bojovali a zároveň se rozmnožovali.

Jednou za pár měsíců se oddělí od smečky, rozmnoží se a pak se jeden vůdčí kojot stane vůdcem smečky. Přesně takhle se rozmnožují.

I když je jednoho po druhém pozabíjíte, postavení vůdce se neustále mění, jak je zabíjíte, a bitva pokračuje.

V počtu je moc.

Jenom skutečnost, že dokážou tak dobře ovládat takové stádo, z nich dělá celkem silné netvory. Dvacet smečkových kojotů. To je číslo, při kterém by průměrný dobrodruh přišel o život.

Eris máchá mečem, zatímco se od Ruijerda učí spoustu věcí. Zdá se, že ji jeho učení celkem baví. I když dneska to bylo poprvé, kdy Eris zakusila skutečný boj, nezdá se, že by ji to trápilo.

Dál seká jednoho kojota za druhým se sebevědomým výrazem, jako kdyby chtěla říct, že s veškerým jejím tréninkem je to samozřejmost. Zdá se, že absolutně nemá žádné zábrany při zabíjení živých tvorů.

No, já už nějakou dobu vím, že to není žádná sladká slečínka. Jenom to dál pozoruju. Kdyby na to kdy došlo, mám v plánu přiběhnout na pomoc, ale s Ruijerdem pro mě není místo. Kdybych něco udělal, pravděpodobně by to jen přidělalo víc problémů.

Nicméně se nudím.

Cítím se odstrčený.

Musím rychle vymyslet nějakou dobrou formaci.

Ale Eris je přece jen dost silná.

Nakonec se přece těsně před mými narozeninami dostala na pokročilou úroveň stylu Boha Meče. Poslední dobou mám pocit, že bez magie proti ní nevyhraju.

Když se řekne pokročilá úroveň, tak je to na stejné úrovni jako Paul. I když jsem tohle řekl, Paul by měl být pořád silnější, protože je pokročilý i ve stylech Boha Vody a Boha Severu. Rozdíl je taky ve skutečných bojových zkušenostech.

Ačkoli Ghyslaine řekla, že Eris je nadanější než Paul. Jsem si jistý, že ho časem překoná. Přímo tobě do tváře, Paule.

„Rudee! Tady!” zavolal na mě Ruijerd.

Než jsem se nadál, smečka kojotů byla sprovozena ze světa.

„Kožešiny kojotů můžeme prodat. Stáhneme je. Máme štěstí, že jich tu bylo tolik,” řekl Ruijerd, zatímco vytáhl nůž. Pro něj větší počet znamenal, že máme větší kořist.

„Prosím, počkej chvilku,” řekl jsem Ruijerdovi a došel jsem k Eris.

„Haa... haa...”

Když Eris stáhla třetího kojota, začala přerývaně dýchat. Co se týče času, bitva netrvala ani pět minut, ale Ruijerd byl jenom záloha, skoro všechny kojoty porazila Eris. Zákonitě ji to unavilo.

„Ach milosrdná matko bohů, prosím vyleč zranění této a dovol, aby se zotavila do zdraví, léčení.” Prozatím jsem vyléčil její zranění.

„Děkuju.”

„Jsi v pořádku?”

„Hnnhn, moc snadné!” Eris se hrdě smála, zatímco její tvář byla pokrytá prolitou krví, takže si ji setřela rukávem.

Ale Eris byla vážně klidná navzdory tomu, že to byla její první bitva. Zajímalo by mě, jestli to je její stav od přírody. Já jenom ucítím všechny tu krev a mám pocit, že budu zvracet.

„Tak moc snadné? Dneska je to tvoje první skutečná bitva, ne?”

„V tom není rozdíl. Je to to samé, co mě učila Ghyslaine.”

Trénuj, jako kdyby to byla skutečnost.

Skutečnost je jako trénink. Nebo něco takového.

Jelikož je Eris upřímná, zdá se, že nehledě na trénink nebo skutečnost, dokáže do toho jít na 100%. I když děláš to samé jako při tréninku a stříká na tebe krev, tak v tom není žádný skutečný rozdíl.

„Ach jo.” S hořkým úsměvem jsem se vrátil k Ruijerdovi. On naši výměnu jen sledoval.

„Co sleduješ tím, že necháváš Eris bojovat?”

„Nebudu ji vždycky chránit. Až přijde čas, musí být schopná ochránit sama sebe.”

„Aha.”

„Když už o tom mluvíme, Ruijerde. Jak to s Eris vypadá?” zeptal jsem se, zatímco jsem stahoval kojota, jak mi bylo řečeno.

Ruijerd přikývl. „Pokud bude pilně trénovat, tak se z ní stane prvotřídní válečnice.”

„Vážně?! Hurá!” Eris od radostí skákala. Taková extáze.

Asi byste měli radost, když by vás pochválil historický hrdina. Ani pro mě to není nic špatného. Pokud Ruijerd uznává její talent. Od teď bude snadné vymyslet nějakou možnou formaci.

„Ruijerde, co říkáš tomu, že by od teď byla Eris předvoj a já zadní voj, nějaká taková formace?”

„Co budu dělat já?”

„Budeš hlídat střed. Prosím, pohybuj se, jak uznáš za vhodné a vykryj naše slepá místa. A když se stane něco nebezpečného, tak vydej rozkaz.”

„Rozumím.”

Přesně takhle jsme rozhodli o formaci.

Během několika dní jsme si Eris a já vybudovali naše bojové zkušenosti. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>