Kapitola 65 - Dopis s doporučením (1-2)

Část 1

Od té doby, co jsem slyšel, že se Zenith našla, uplynul jeden týden.

Pořád jsem zůstával v hostinci v království Basherant. Chci zamířit na kontinentu Begaritto, ale rychle se přiblížila zima. Takže jsem se rozhodl, že v téhle zemi ještě chvilku zůstanu.

Zimy v severských zemích Centrálního kontinentu jsou tuhé. Sníh padá neustále a může nasněžit až 5 metrů. Hlavní cesty a některé důležité zemské cesty jsou průchodné, ale to se mění, jakmile vyrazíte za hranice.

Za pomoci magie jsem zastavil sněhovou bouři, roztavil sníh a cestoval. Jenže neznám magii, která by vyčistila všechny silnice, takže se nemám jak dostat do další země, aniž bych musel tábořit venku. Pravděpodobně bych se setkal s katastrofou.


Každopádně Zenith je naživu a doneslo se ke mně, že hledají v tom labyrintu. Ačkoli v tom je pár háčků, míří tam i Paul a Roxy. A Elinalize řekla, že tam není třeba spěchat. Bude lepší vydat se tam po zimě, až bude nebezpečí minimální.

Takže s konečným plánem se tam dostat jsem pokračoval se svým každodenním výcvikovým režimem. Ráno se vzbudím a cvičím. Během svého života jsem trénoval, aby bylo moje tělo co nejdéle zdravé, proto se teď tak dobře pohybuji. Přece jenom v zdravém těle, zdravý duch.

Odpoledne nezamířím do Gildy dobrodruhů. Teď mám týdenní prázdniny. Budu cvičit až do poledne a pak se zajdu podívat na trh. Pokud se blíží zima, potřebuji teď vhodné oblečení.

Zatímco jsem přemýšlel o různých věcech, začal jsem cvičit. Protože jsou prázdniny, je to trochu těžké. Jak jsem běžel s holí v ruce, dostal jsem se k vnějším hradbám města a s pomocí magie jsem na ně vyšplhal.

„Hoa~?! Hele, Močále, neměl bys jít ven! Co kdyby sis dneska vzal volno?”

„Nemůžu, musím splnit svůj denní trénink.”

„Ty jsi ale dříč, co? Ach, správně, mohl bys mi příště pomoct spravit zeď? Dám ti za odměnu rýži!”

„Když mě necháš ochmatat prsa svý dcery, klidně ti postavím celý dům!”

„Tak hele poslouchej...”

„Jenom žertuju!”

Když jsem se pozdravil s vojákem na vnějších hradbách, skočil jsem na kraj města. Pak jsem pokročil k jednomu kolečku běhu kolem města. Za hradbami na rozdíl od čerstvě odklizených cest uvnitř města je sníh ve vysokých závějích. Běžím, zatímco ohnivou magií tavím sníh a dělám si tak vlastní cestu. Po jednom kolečku jsem pokročil k máchání mečem.

Od Ghyslaine a Paula jsem se naučil, jak dělat trénink s imaginárním protivníkem, takže dneska jsem se proháněl za stínem Ruijerda. Proti němu nedokážu pohnout ani rukou, ani nohou. Musím trénovat víc.

Poté jsem se stejnou cestou vrátil do města.

Když jsem se vracel do hotelu, viděl jsem, jak se v okně v pokoji na druhém podlaží objevila Elinalize.

„Ach... jestli to není Rudei— eeeh— us, vítej zpět.”

Ačkoli mě viděla a mluvila se mnou tváří v tvář, je to trochu divné. Rukama se drží za okraj okna, dělá nevzhledné grimasy a hlava jí hopsá v rytmických pohybech. Snažila se mluvit potichu, ale hlasitost jejího sténání se zvyšovala. Nahé rameno.

Jo. Odhalena.

„Jsem zpět, Elinalize, zdá se, že dneska jsi zase stejně 'energická'.”

„Ech? 'Energická'? C-co tím jako mmYyyyyySSSSSSLLLLLííííííííííš!”

No ano, na druhé straně toho okna byl muž, co se o Elinalize staral zezadu. Ačkoli bylo venku chladno, oddávala se pokročilému umění hry s otevřeným oknem. Je vážně 'energická'.

Odvrátil jsem od ní pohled a vstoupil do hotelu, vrátil se do svého pokoje. Za tenhle jeden týden jsem pochopil, že Elinalize je vážně strašlivá ženská v plodném období. Existence takové ženy je určitě nějaký sexuální trestný čin. Ačkoli by mi nevadilo zaplést se do takového zločinu. Ale po pravdě řečeno, za poslední 2 roky jsem trpěl jistou nemocí.

Je to choroba Srdce a Těla.

Je těžké o tom mluvit nějak dopodrobna. No, pokusím se to vysvětlit na příkladu rostlinné cibulky. Když cibulka spatří hory nebo údolí, vyraší. A jak roste k nebesům, vyroste z ní napučelá, úžasná lodyha, které neublíží ani silné větry, ani divoké deště. Pak vykvete v úžasnou květinu. Ale zrovna teď moje cibulka neroste a květina nekvete.

...Ve zkratce to je ED. A ne, není to druh magnetické pásky. (pozn.: Erectile Dysfunction – porucha erekce).

Správně. Od té zkušenosti, kdy jsem se rozešel s Eris, se nepostaví.

Samozřejmě jsem se snažil to překonat. Zamířil jsem na podivné místo zvané Červánková čtvrt. Ve svém předchozím životě bych tam nikdy nezašel. Ale výsledkem byla naprostá porážka. Lodyha, jenž by vzešla z mého milovaného pupenu, odpočívala v pokoji.

Poté, když jsem se proslavil jako dobrodruh, jsem byl schopen dvořit se jedné dobrodružce. Ačkoli mám opravdu oplzlou tvář, podařilo se mi ji přimět jít se mnou na pokoj. Nebo jsem také uvažoval, že to mohlo být tím, že možná byla profesionálka. Postaví se do pozoru. Ale s tím v tak ubohém stavu byl konec a když se na mě konečně přestala vztekat, odešla.

Takže jsem to vzdal. Když vidím nahou ženu, vzruším se. Ale z mé míchy do toho jednoho místa na těle nevede žádný vzruch. Poté na mě klesne pocit bezmoci a osamění. Mám zlomené srdce.

A také si nemyslím, že by existoval člověk, co by ho dokázal spravit. Není žádná milovaná partnerka. Po takové zradě by byla dobrá jen žena, kterou bych viděl a cítil a miloval od samého začátku.

Nebylo to tak od dávných dob? Jednou se mi to podařilo a toužím po víc. Od předešle jsem nijak dobře nepokročil.

Pokud si zvolím hrát sólo, mohlo by to jít. Nepotřebuji partnerku. Stejně nesnáším, když se na mě někdo lepí. Ne, poslední dobou i sólo musí být celkem... Nemůžu si kvůli tomu ani pobrečet!

„Haa~”

Vrátil jsem se do svého pokoje. Magií jsem ho zahřál, pak jsem si vyprodukoval teplou vodu a otřel jsem si tělo. Když jsem se převlékl, odešel jsem z pokoje na snídani.

„Ach?”

„Ech?”

A zrovna tehdy jsem narazil na Elinalize a její společnost, která zrovna dokončila s přebíráním jejího břímě. Z jejího pokoje s rukou na rameni vyšel Soldat, který poslední dobou přijímal její zakázky. Když mě spatřil, celý zbledl.

„Ach, tak to není, Močále... Nemám v úmyslu ti přebrat ženu.”

„Ach, tak to není, Soldate, Elinalize nikdy nebyla moje žena. Kromě toho přece víš, jak to je.”

„J-jo, je to tak, co? P-promiň. Neměl jsem v úmyslu sypat ti sůl do starých ran. Neměl jsem v úmyslu jít proti tobě, zvlášť po tom, co jsi nedávno dokázal.”

„Tím se netrap... Jen tak mimochodem byla dobrá?”

„Jo, byla absolutně nejlepší.” Jak to Soldat řekl, tvář se mu rozpálila.

„Pche...” Poté, co jsem se ho sám zeptal, uteklo mi nespokojené mlasknutí. „Co se toho týče, Elinalize, dělá ti to dobře?”

„Ale samozřejmě, je jenom přirozené, že se snažím každého muže přivést blíže ke štěstí.”

„...Ach, tak tak to je.”

Vím o tom.

Elinalize už zhltla členy Soldatovy družiny a mnoho jiných. Každý z nich se mi omluvil, jak o ní s láskou mluvili. Vážně nepotřebuji žádné omluvy. Ale jsou si ostatní vědomi, co se stalo? Pokud to vyjde najevo, nebude z toho masakr? No, to není moje starost. Já se toho neúčastním.

Vyrovnávat se s trapností těch situací je příliš otravné. Za poslední dva roky jsem se ze všech sil snažil se takovým otravným situacím vyhýbat. Nedávám příčinu k zášti a nezačínám hádky. Jinými slovy bych jí tady měl dát dobrou radu.

„Elinalize?”

„Copak?”

„Nevadí, že sníš všechno, co vidíš, ale potom po sobě smeť všechny drobky, dobře?”

Osobní údržba.

Souhlasně kývla, jako kdyby to byl přirozený závěr.

„Samozřejmě.”

„Hej, hej, co to má být?”

Nedokážu říct, jak přesně se Soldat tvářil. Elinalize ho políbila na tvář a odvedla ho do přízemí. „Vůbec nic, takže co kdybychom se najedli?”

Je to krutá žena.

Část 2

Elinalize Dragonroad.

Bývala členka Paulovy družiny.

Zdá se, že spolu s Roxy také pátrala po Paulově rodině zapletené do Manové kalamity. Spolu s Roxy cestovala po Magickém kontinentu, náhodou narazila na Kishiriku a pak se vrátila na Centrální kontinent. Byl jsem vděčný, že mi o tom řekla.

Roxy spěchala zpět na okraj Magického kontinentu. Hodlala Paula informovat, že našli, kde je Zenith. Jinými slovy tahle sobecká žena říká, že sem Roxy nepřijde.

Zatraceně.

Ne, když jsem ji vyslechl, původně se všichni měli vrátit do Milishionu. Nedalo se nic dělat, že mě z plánů vynechali. Pravděpodobně bych měl být vděčný.

Teď je to v pohodě. Pokud zamířím na kontinent Begaritto, budu se moct setkat s Roxy. Nemusím spěchat.

Elinalize je dobrodruh řádu S. Má povolání Válečníka. Zakázku na podrobení jsem s ní dělal jenom jednou. Po pravdě řečeno není slabá. Její schopnost útoku je trochu nízká, ale její aggro kontrola je nesmírně dobrá. Jako válečník je prvotřídní. Ale není nejsilnější. Pro mě je nejsilnějším válečníkem bez pochyby Ruijerd. Ačkoli se cítím provinile, že ho mám jako standard pro srovnávání.

Její luxusní blonďaté vlasy se působivě vlnily; tahle elfka byla krásná jako šlechtická dáma. Ačkoli má něžné chování, k mužům se chová jinak. Vždycky se mužům dívá do očí, nonšalantně se dotýká jejich těl a jednoho po druhém je svádí. Přemýšlím, kdybych byl své dřívější já, jestli by mě taky okouzlila? Přirozeně se mi podařilo vyhnout nedorozumění. Navíc má schopnost přimět muže na tomto světě se do ní zamilovat. A její schopnost boje v posteli je evidentně celkem vysoká.

I když říkám tohle, není důvod na ni shlížet nebo ji nenávidět. Radí zamilovaným děvčatům, jak použít ženské lsti, aby získali muže. V družině se staví do čela a všechny ochraňuje jako spolehlivá starší sestra.

Když pominu malou hruď, jenž je charakteristickým znakem rasy elfů, řekl bych, že je to dokonalá žena bez chyby. Více známá jako Femme Fatale.

Jediný háček tkví v jejím nezávislém pojídání tolika mužů. Když se na nějakého podívá, je to, jako když se zapálí roznětka. Ale jelikož má dobrou aggro kontrolu, vyhýbá se krveprolití.

Ale jak bych to měl říct? Je tu jeden problém, ke kterému dochází celkem často. Nikdy nepatří k jedné družině moc dlouho.

Jen tak mimochodem, zrovna teď je ve družině se mnou. Předstírá starostlivost ve smyslu: řádně tě dostanu na Begaritto. Ale stejně cesta na Begaritto zabere dva roky a pokud půjdu sám, bude to problematické. Mít dalšího člověka jako společnost, měl bych být vděčný.

Její schopnost boje také není zanedbatelná. Je možné, že jako dobrodružka by taky mohla jít sólo. Ale jak jíme, sedí vedle mě a něj. Naklání se k sobě a dál pokračují v tom otravném hlazení.

„Soldate. Nebuď takový uličník, Rudeus se dívá, víš.”

„Copak neřekl, že mu to nevadí?”

„Ale, ale, ty jsi ale špatný chlapec...”

Zrovna teď Soldat a Elinalize flirtují přímo mě pod nosem.

Úplně v pohodě jsem se mohl najíst sám – proč jsou ti dva spolu u mého stolu? Možná se tím chce vychloubat? Zatracená ženská. Kvůli něčemu takovému nebudu žárlit.

„...”

Soldat je na Elinalize celej DEREDERE. Všichni ze [Stupňového vůdce] byli takoví. Tak jak se Elinalize podařilo vyhnout se tomu praporci převráceného harému?

Ať se chci takovýmhle problémům vyhýbat, mám pocit, že tomu nakonec budu muset čelit. Chci tenhle problém odstranit, než se to vymkne kontrole, ale v takovýhle záležitostech mám vlastně velmi málo zkušeností. Mám pocit, že když do toho zasáhnu, akorát způsobím víc problémů.

Nebo to jsem si myslel.

„Takže tady je tvoje slíbená odměna.”

„To, promiň... Dostat něco tak dobrého a ještě za to dostat zaplaceno...”

„To nevadí, ale na oplátku se do mě v žádném případě nesmíš zamilovat, dobře?”

Jak to Elinalize řekla, předala Soldatovi pár mincí. Konečně to chápu. Je to obrácená prostituce.

Pokud je to takhle, tak by s tím neměl být žádný problém, ne? Ale i tak, není to trochu nevhodné...?
-------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>