Kapitola 196 - Zahájení

Kapitola 196 – Zahájení podnikání

Část 1

Už jsem Riniu nemohl nechat v tomto domě. Od chvíle, co přišla, se nálada v domě zhoršila. Pokud její pokoušení bude pokračovat, nevím, jestli mé rozumné uvažování vydrží. Pokud podlehnu pokušení, mohlo by to vést k rozporu v mé rodině, což by mohlo vést k tomu, že by Sylphy utekla z domu a vzala s sebou Lucy. Pokud k tomu dojde, povede to jenom ke špatnému konci jako v deníku. Měl bych se tomu předem vyhnout.

A proto jsem se rozhodl dát Rinie novou práci. Přirozeně jsem jako první odvrhl myšlenku, že bych ten její dluh zrušil. Existuje meze, co ani naše přátelství nedokáže překročit. Ve společnosti se to nazývalo vrátit velké náklady. Důvod k tomu byl samozřejmě zlepšení mého postavení v sousedství.

No, teď ohledně práce pro Riniu... Upřímně jsem neměl ponětí o tom, co dokáže. Dokázala použít magii, takže jednou možností byl souboj. Ale při splacení dluhu 1.500 asurských zlatých to nebyla první volba, co mi vytanula na mysl.

Jak jsem to předvídal, přemýšlel jsem také o jiných nápadech.

Nejdřív se zeptám, jestli by mohla pomoct Zanobovi a Cliffovi při výzkumu a dostat za to zaplaceno. Rinia měla výborné výsledky, takže možná že existuje oblast, kde je jí třeba. To jsem si zprvu myslel. Ale rychle jsem změnil názor. S její povahou nebyl výzkum něco, co by mohla dělat. Aa~ taková vytrvalá práce se pro Riniu nehodila. Ehm~ Myslím si, že to taky nepůjde. Je hloupý nápad bezostyšně hodit na Cliffa další výdaj. Zvlášť když se mu zrovna narodilo dítě.

Dát jí zodpovědnost, aby byla vrchním kupcem, co měl na starost distribuci a prodej sady Ruijerdovy knihy a figuríny... Tento takzvaný nápad jsem zavrhl rovnou. Nechtěl jsem, aby dívka, co se sama zapletla do obrovského dluhu a podvodu, znovu začala s podnikáním.

Stát se Norninou exkluzivní služebnou na Magické univerzitě? Také jsem zvážil tento nápad, ale také jsem to okamžitě zamítl. Norn by to nesnášela. Možná by to skončilo s podobným výsledkem jako nynější situace.

Stát se dobrodruhem a splatit svůj dluh? Nebo něco takového, ale být dobrodruhem nebylo tak ziskové, jak to znělo. Rinia nebyla kvalifikovaná jako dobrodruh a jsou s tím spojené velké náklady a trvá dlouho, než se dojde zisku – pokud nejdřív nezemře.

Tak se podíváme, ty výše zmíněné práce nebyly dobré. Žádná z nich nemohla vynést 1.500 asurských zlatých. Nemohl jsem si pomoct a zatímco jsem o tom přemýšlel, potřásl jsem hlavou.

Ale předpokládejme prostě, že všechna tato „to nezvládne” jsou jenom moje představivost. Vlastně je tam někde možná práce, co je pro ni vhodná a hodně vynáší. S touhle myšlenkou jsem se rozhodl vzít Riniu do školy.

Část 2

Rinia vyhlížela jako služebná. Když jsme se dostali do sousedství školy, ona a já jsme hodně vyčnívali. S vítězoslavným pohledem začala komandovat a kvůli tomu se okolní studenti rozprchli.

„Hej! Hej! Jde Šéf, mňau! Uhněte mu z cesty, mňau!”

Z pohledu ostatních jsme byli jako násilníci.

„Čau! Dlouho jsme se neviděli!”

„Čau~!”

Když mě napadlo, že bych ji zastavil, přišel muž ze zvířecí rasy a s veselou tváří ji pozdravil. Prozatím počkejme. Byly to dva roky, co Rinia vystudovala. Jak jsem si díval na nynější studenty, vypadalo to, že si na Riniu ještě hodně pamatovalo. Možná že bych tady mohl z tohoto seniora získat nějakou nápovědu.

„Čau~, seniorko Rinio! Dlouho jsme se neviděli!”

Zatímco jsem přemýšlel o tomhle, přišel k nám jeden chlápek. Kdo to byl? Měl jsem pocit, že mi ho kdysi představili. Zhruba ve druhém ročníku. Nevzpomínal jsem si na jeho jméno, ale byl to člověk, co vedl skupinu studentů.

„Hej, ty, nechybí v tom tvém křiku bojový duch, mňau?”

„Čau!”

„Dobrá! Trochu výš, mňau!”

„Ča~a~uuuuu!”

Rinia byla vážně panovačná. I když na sobě měla služebnickou uniformu. I když byla po uši v dluzích.

„Jen tak mimochodem, seniorka Rinio, je to v pohodě?”

„Hm? Co je v pohodě, mňau?”

„Slyšel jsem, že teď jsi pěkná fraška. Podle toho, co jsem slyšel, ses stala věčným otrokem staršího bráchy předsedkyně studentského výboru.”

„Dá se to tak říct, mňau. Počkat, to není úplná pravda, mňau. Ale následovat silného je také učení Zvířecích kmenů, mňau, takže to není tak zlé, mňau.”

No vážně, aby Rinia navzdory své náladě odpověděla takhle nadšeně, její junior si mohl akorát povzdechnout.

„...Upřímně mě to zklamalo.”

„Co jako, mňau?”

„Seniorko Rinio, než jsi vystudovala, byla jsi plná ducha, bylas na vrchní pozici ve škole ještě před Rudeem nebo Ariel, ale teď jsi... jako běžná domácí kočka, ne?”

Rinia neměla slov, na pár sekund umlkla. A když jsem si pomyslel, že bude naštvaná a vycení zuby, zasmála se „fuu~”

„No ano, teď jsem padla až na dno. Ale jen počkej. Zanedlouho, mňau bude junior dominovat seniorovi, mňau.”

„Ge~, takže... takže takhle to je?”

„Vážně, mňau. Abych to zažila, myslím, že není špatné zažít jednou za čas i tohle, mňau...”

Jak se tento junior díval, jak to Rinia říkala, měl oči vlhké od slz.

„Seniorko Rinio, co jiného čekat! Já... moje přemýšlení se tak daleko ještě nedostalo!”

„No, v tomhle se lišíme, mňau!” řekla Rinia hrdě a poklepala se po čele.

A pak Rinia poslala tohoto juniora, co se na ni díval očima plnýma obdivu a zasypával ji chválou, pryč. Zatímco já jsem šel do své třídy. No, bral jsem ohledy na jejich vztah.

„...”

Mířil jsem do výzkumné budovy. Po cestě lidé zdravili Riniu, jako kdyby to nemělo konce. Ale když jsme vstoupili do výzkumné budovy, kde už nebyli žádní lidé, pozdravy ustaly. Jak jsme tiše kráčeli školní budovou, Rinia se rozhlédla kolem a dozadu.

„Šéfe, co si myslíš o té konverzaci před chvilkou, mňau, to o tom společenském postavení, mňau?”

„Konverzace před chvilkou?”

Zatímco si Rinia třela ruce o sebe, vypadala jako výběrčí dluhů.

„Konverzace o tom, jak bude junior dominovat seniorovi, mňau. To je jenom takové povídání, nehodlám jít proti tobě, šéfe, mňau.”

„Aha.”

Kvůli svým okolnostem je Rinia na křižovatce svého života, takže by to mohly být její skutečné pocity. Když uvážím ty občasné podivné hlášky, ty hovory o svém veřejném postavení, hádám, že to, co řekla před chvilkou, byly její skutečné pocity. Alespoň to jsem si myslel.

„Nevadí mi, že budeš mířit na mnohem vyšší postavení, ale nepřežeň to.”

„Samozřejmě, mňau. Pokud si myslíš, že jsem lhala, můžeš to dokázat v prázdné třídě tímhle, prosím, buď něžný, mňau, ufufufu.”

Co je tohle ufufufu? Ach, junior dominující seniorovi, možná tím myslela, že [já jsem na vrcholu], a tak bude [usilovat o to stát se mým přímým podřízeným], jako takhle? Ať už něco udělám nebo ne, abych z ní udělal nevěstu bez svolení od mého milovaného tria manželek jmenovitě Sylphy, Roxy a Eris... Jak vychytralé...! Tahle ženská, neříkejte mi, že je vrah, co Hitogami vyslal, aby zničila mou rodinu zevnitř. (Pozn.: Tak nějak jsem se v tom senior x junior ztratila... ovšem paranoia v nejryzejší podobě).

„...Ty, setkala ses za posledních pár let ve svých snech s chlápkem, co si říká bůh a co by ti něco vyjevil?”

„Co to je tak najednou, mňau? Výjevy ve snech? Co si pamatuju, tak o ničem takovém nevím, mňau...”

„Pro vlastní dobro nelži.”

Ačkoli je divné to říct... Úsudkem předsedy Orsteda je [Zabít podezřelého člověka]. Ale takhle daleko nezajdu.

„V-včera se mi zdálo o tom, že se nebesa rozčísla a na zem spadlo spoustu ryb, mňau... a předtím, eee~hm, si nevzpomínám, mňau...”

Takový šťastný sen. No ano, jedna ryba je za jeden bod, takže si to chtěla určitě zvýšit na 100 rybích bodů. Ale musel jsem dávat pozor na trochu jiný význam.

Každopádně prozatím není Hitogamiho apoštolem... myslím. A Hitogami nepoužije takové lidi, aby mě v takové situaci oslabil.

„...No, tak dobře. Ale pokud se ti bude zdát věštecký sen, hned mi o tom řekni.”

„Jasmňau!”

Zatímco se mi ulevilo, šli jsme za Zanobou.

Část 3

„Ach, mistře... Gr!”

Když jsme přišli do Zanobovy laboratoře, zamračil se, jakmile spatřil Riniu.

„...Ach, dlouho jsme se neviděli.”

„Ha, Zanobo, promiň, že jsem se ti neozvala, když jsem se vrátila, mňau.”

Ze Zanoby lil studený pot, zatímco se rozhlížel po místnosti.

„Promiňte, trochu tu uklízím, počkejte chvilku.”

A jak se rozhlížel, balil do krabic jednu figurínu za druhou a dával je pryč. Spěšně. Od důležitých figurín až ke křehce vyhlížejících figurín. Julie zrovna vybarvovala Ruijerdovu figurínu. Uprostřed práce začala Zanobu najednou napodobovat a uklidila si stůl a co bylo kolem.

„Hm~ teď je to v pořádku. Takže můžeme začít mluvit.”

Zanoba ukazoval na stůl trochu dál od pracovního místa. Julie okamžitě odešla od svého stolu a s cupitáním se držela Zanobova rozkazu.

„Julie, pokračuj v práci.”

„Ano, mistře.”

A pak jsem se já, Rinia a Zanoba posadili. Ale stále nervózní Zanoba zavolal Ginger, co byla v rohu místnosti.

„Ginger.”

„Ano!”

Zanoba ji jenom zavolal, ale ona to okamžitě pochopila a postavila se mezi stůl a pracoviště. Jako kdyby ho chránila.

„Takže, mistře...” A pak když byl Zanoba spokojený, podíval se na mě. „Je dneska něco důležitého?” zeptal se mě Zanoba, zatímco se ostražitě letmo podíval po Rinie.

Byl nesmírně obezřetný. Neřekl to nahlas. Ale možná že nechat tady Riniu je hrubý požadavek. Cítil jsem se špatně.

„Ne, jenom triviálnosti.”

„Hmm?”

S tímhle nebylo možné, abych Zanobu požádal, aby Riniu nechal pomáhat mu ve výzkumu. Jak jsem čekal, ne, mnohem víc než jsem čekal, jejich spřízněnost je nejhorší možná. Tohle bylo určitě kvůli tomu incidentu, kdy Rinia rozbila Zanobovu figurínu. Šikana způsobuje, že se lidský duch zlomí. Ačkoli v Aishině případě to takhle nebylo, když jí rozbila šálek, prostě jí došla trpělivost.

Ačkoli Zanoba vypadal navenek nonšalantně... Ale kdybych ho požádal, aby tu Rinia pomáhala, určitě by se zatvářil nepříjemně.

„Jen tak mimochodem, mistře, proč jsi přišel s Riniou? Ačkoli jsem vyslechl, že se tak nějak stala služebnou v tvém domě...”

„No, stalo se hodně věcí a teď pro ni hledám práci.”

„Ach, takže... takže to je t-takhle.”

Zanobovi bloudily oči ze strany na stranu. Zdálo se, že měl možná na mysli nějakou práci, ale vypadalo to, že pořád nesouhlasil s tím, že by s Riniou pracoval. Neboj se. Nenechám ji tu. Ale i tak se zdálo, že se její zločiny v minulosti ještě nevyřešily.

„No, tím to končí. Teď si promluvme o výzkumu.”

„Ach, správně!”

Podle toho, co jsem zjistil, nechtěl mít Zanoba s Riniou nic společného. Jo, potom začal vesele mluvit o Magickém brnění jako obvykle.

Část 4

Oběd jsem si dal v kantýně. Okolní studenti se na nás dívali skeptickými pohledy a nakonec se kolem Rinie shromáždilo mnoho mužů.

„Nyahahaha! Řekla jsem o Purseně něco legračního, mňau. Co jsi baculka, mňau... nebo tak něco.”

„Co jiného od tebe čekat, Rinio!”

„Pursena takhle vážně mluví, není na tom tónu nic divného.”

Rinia se před příchodem Ariel pravděpodobně dala považovat za celkem charismatickou. Měla charisma delikventa. Přirozeně přitahovala delikventy ve svém okolí.

Dělala to přirozeně, ačkoli se za součást její povahy dalo považovat i to, jak se chová dle svého prostředí.

Hmm... Možná existuje práce, která vyžaduje shromažďovat lidi. No, prozatím to pojďme zkusit u Cliffa.

Část 5

Dopadlo to tak, že u Cliffa to nešlo. Atmosféra byla stejná jako u Zanoby. Byli si vědomi, že člověk jako Rinia je v zacházení problematická. Já osobně jsem ji tu také nechtěl nechávat. No, i kdyby pomáhala u Zanoby nebo u Cliffa, nezaručovalo to, že svůj dluh vážně splatí. Takže co teď mám s touhle osobou dělat?

„Nepotřeboval jsi někoho, kdo by ti pomohl s vlastní prací?”

Když jsem se to snažil zkonzultovat s Cliffem, takhle mi odpověděl. No, moje práce, cestovat po světě v boji proti Hitogamiho zlé ruce dle toho, kam ukáže Orstedova zlá ruka, a dokončit různé práce... Ale s tím je problém.

„Pokud na ni má vliv Orstedova kletba, jaký má smysl ji k tomu nutit?”

„Ach, ta kletba... Magická moc se aktivuje při přímém pohledu. A proto je pohovor s Orstedem...”

Takže samozřejmě... To nejde.

„Možná bych ji mohl nechat pracovat ve stejné kanceláři, ale aniž by se s ním osobně setkala?”

„To... to je nepravděpodobné. Navíc Zvířecí rasa je citlivá na pachy, je tu možnost, že by se ta kletba mohla aktivovat i tímhle...”

Pach, může kletba ovlivnit dokonce i čich? Co to je, počkat, to je zajímavé.

„Takže dokáže Zvířecí rasa vycítit čichem magii?”

„Ach, ještě na to neexistuje důkaz, o téhle možnosti je to jen takové moje tušení... ale pokud máme Riniu, mohli bychom to ověřit. Co ty na to?”

Nechat se proklít pachem. Pokud to tak je, musíme studovat i to, jak zredukovat Orstedův pach. Zvířecí čich je několik set krát lepší než u člověka... problém je v tom, jak moc budeme muset jeho pach redukovat, aby ho zvířata nedokázala detekovat. Pokud byla tato teorie správná, pak to bylo zase o krok blíž k dokončení nástroje proti kletbě. Rozhodně bylo třeba deodorantu. Ale abychom se ujistili, že ten deodorant funguje, musíme provést testy. Když k tomu přidáme květinové aroma, možná to bude fungovat jako dvojitá bariéra na zablokování kletby.

Orsted, co má na sobě aromatickou helmu... Hmm, tak nějak to byl velmi bizarní nápad.

„Takže, proveďme menší výzkum tímto směrem.”

„Ach, správně. Ale pak by bylo pěkné, kdybychom měli někoho z kmene Adurodia. Jejich čich je lepší.”

Pes měl lepší čich než kočka. Tak mě tak napadá, co kdyby tu byla Pursena? Hádám, že by sem přišla, jen kdyby ztratila zájem o to stát se náčelníkem vesnice Dorudia.

„Takže čich... Ale pokud je to takhle, proč se omezovat na Zvířecí rasu? Co takhle otestovat různé rasy?”

Lidská rasa a jiné druhy se dokonce lišily i v tom, jaké barvy dokážou rozeznat. Na tomto světě je mnoho variací v těch takzvaných lidech, existují tu dokonce i Démonické oči, co dokážou vidět magické částice. Možná bychom mohli najít zdroj kletby, pokud otestujeme reakce různých ras.

„...správně, nejenom Zvířecí rasa, existují také různé Magické rasy. Najít subjekt bude těžké.”

„Jo...”

V Magickém městě Sharia bylo mnoho různých ras. To proto, že Magická univerzita neodmítala žádného studenta. Ale to neznamenalo, že tu byly vždycky všechny rasy. Pořád se to měnilo.

Shromáždit vzácné rasy, ověřit je jednu po druhé, pak to postupně prozkoumat, dokud se nenajde původ kletby... To byla velmi ohromující práce. Ale výzkum byl něco takového. V podstatě to byla jen brutální síla odhadu.

„Každopádně prvně začněme tím, že shromáždíme lidi.”

„Takže na to došlo, ale já se moc nepřesouvám, takže mi shromažďování lidí moc nejde.”

Cliff měl velmi chabé komunikační schopnosti. To samé platilo o mě.

„Někdo populární, člověk, co má osobnost, kvůli které by se sešlo mnoho lidí...”

Můj a Cliffův pohled se spontánně upřel na Riniu. I kdyby se jednalo jenom o delikventy, byla dobrá ve shromažďování lidí kolem sebe.

A tak na místě, kde bylo hodně lidí, se shromáždilo ještě více lidí.

Spíš než shromáždit jenom to nutné, je lepší, když nasadíme široké parametry jen pro případ, že nám někdo pomůže o krok dál.

Když se shromažďuje tak mnoho lidí, bylo jasné, že dojde k problémům. Shromažďovat tolik nebezpečných existencí... Jen prostě shromáždění jim zvýší náladu na úplně jinou úroveň. A pak stačí jenom jeden špatný vliv, aby se celá skupina vydala špatnou cestou. Skupina bez vůdce se tak moc nelišila od gangu.

Ale jakmile zkrotíme Riniu, ostatní se budou držet jejího příkladu. Hádám, že jsem je nemohl všechny nechat jen tak, když už je shromáždím.

„Mňau, copak, mňau...? O čem to vy dva mluvíte, mňau?”

Tam byla, v jednom koutu místnosti trávila volnou chvilku zíváním. V reakci na naše pohledy vyskočila.

Ale jakou metodou jsme měli lidi najímat? I když Rinia nic nedělá, lidi se kolem ní vždycky shromažďují, ale ty lidi potřebují důvod k jednání.

Nějaký důvod, jak shromáždit mnoho lidí... jak jsem si myslel, bude to zlato. Na místě, kde je hodně peněz, bude bezpochyby i hodně lidí. Nějaká událost s peněžitou odměnou... Ne, to by je shromáždilo jenom dočasně.

Jak jsem si myslel, zamaskovat to jako podnikání bude nejlepší. Za předpokladu, že budeme podnikat, asi bylo třeba financí. Zvýšit finance z mých vlastních peněz... tak nějak jsem měl pocit, že jsem to dělal obráceně. Hádám, že nevadí, když to budu brát jako takovou investici.

Ach!

Aha. Shromáždit služebníky pro Orsteda a navíc pomoct s výzkumem. Když tak o tom přemýšlím, už mě unavovalo dělat všechno sám. Měli bychom mít nějakou podpůrnou organizaci, není to vlastně to, co potřebuju? Nebyla to jenom podpora. Když se rozdělí jednoduché práce mezi tři nebo možná čtyři lidi, dalo se zachránit mnoho lidí. A pak bude mít Orsted v budoucnu menší břímě.

Také tu samozřejmě byla možnost, že je Hitogami zmanipuluje, takže důležité práce musím stejně udělat sám přímo. Ale pořád bylo příliš brzy, abychom si Orsted nebo já vydechli úlevou. Také bylo možné, že Hitogami zmanipuluje organizaci pro vlastní účely, nebude jen tak tiše sedět.

Ale co by dělali, když nebude žádná práce? Tím by se akorát zvýšil počet krků, co bych musel nakrmit, a to není moc lákavé. Každý jednotlivec musí mít způsob, jak si na sebe vydělat. Práce... co můžou dělat jenom oni. Jak jsem si myslel, vysílat typicky schopné lidi... Ne, Orsted měl peníze. Vytvořit typickou obchodní společnost, investovat do talentovaných lidí, použít různé předem naplánované věci... Nebylo to také dobré?

Ale aby tomu šéfovala ta Rinia... Kdyby se něco stalo, bylo by pěkné, kdyby jí někdo pomáhal. Někdo nadaný... Někdo znalý. Využiju téhle příležitosti a promluvím si o tom. Dobrá.

„Rinio.”

„Mňau, copak, šéfe...?”

„Po tomhle bude tvou prací shromažďovat lidi.”

„Co to je shromažďovat, mňau?”

„Aha, práce, co se víc hodí k její osobnosti. Ani kupec, ani žoldák, všechno je dobré, protože předběžná práce je hotová.”

„Co, jaký je vztah mezi tímhle a penězi, mňau?”

„Financování nech na mě. Pokud to dopadne úspěšně, pak můžeš zisk z Korporace použít na splacení svého dluhu. Ačkoli si z toho zisku odečtu provizi jako splacení své počáteční investice.”

Pokud můj díl nebude stačit, pak můžu situaci zkonzultovat s Orstedem, aby zvýšil akcie. V závislosti na situaci se možná budu muset spolehnout na úvěr od Ariel.

„...? A-aha, mňau, a co místo, mňau?”

„...To, hned to připravím.”

„Hned... to je celkem nahodilé, vážně to je v pořádku, mňau?”

Aby Rinia tak chabě souhlasila, dokonce ani tvář neměla rozzářenou. Ani já jsem samozřejmě nečekal, že to půjde dobře hned od začátku. Ale pokud se omezíme jen na zaměstnání pár lidí, možná budeme mít šanci získat trochu toho zisku. Jen pro případ seženeme někoho s obchodním duchem a ten bude mít na starosti prodej Ruijerdových figurín.

„Nevíme, jestli to půjde dobře nebo ne, dokud to nezkusíme, ne?”

„Ach jo, ale pokud to nepůjde dobře, prosím, nezvyšuj mi dluh, mňau...”

Aha, Rinia byla nervózní. Jak jsem si myslel, šok z jejího prvního neúspěchu byl obrovský. Ale upřímně řečeno i s jejím příjmem z práce pro mě ten dluh za celý život nesplatí. Ale pokud to takhle půjde dál, moje domácnost se rozhodně rozpadne. A pokud na to přijde, možná budu muset vyvinout magii na cestování časem.

„...Aby se to nestalo, musíš být pilná.”

„Ugh...”

Nevypadalo to, že by byla Rinia plně přesvědčená, ale stejně nakonec kývla.

Část 6

A pak jsme se po cestě domů stavili v realitní kanceláři, trochu jsme to obhlédli a koupili jsme budovu, co se měla stát novou kanceláří. Byla to budova velikosti chaty a nebyla ani na moc dobrém místě. Ale byla to budova se střechou, takže to prozatím byla dobrá základna. Také byla za rozumnou cenu. Snížilo to moje odhadované výdaje.

Hned to místo koupit – a okamžitě Aishu požádat, aby to tam uklidila.

„Prozatím je tohle tvoje kancelář.”

„Rozumím, mňau.”

V této rané fázi jsem chtěl najít zaměstnance, co by místo mě dohlížel na tuto firmu. Člověk, co by mohl dělat nějaké to papírování a uspořádat dokumenty v kanceláři... Kvůli Orstedově kletbě tu byla možnost okamžité výpovědi, přece jenom to bylo podnikání na jedno použití.

„Tady! Tady jsou finance pro stav nouze.”

Prozatím jsem Rinie dal 10 asurských zlatých. Ta suma byla víc než dost jako základ na začátek podnikání v království Ranoa.

„O, Oooo... V-vážně je v pořádku dát mi tolik peněz, mňau?”

Jak se Rinia dívala na tu sumu peněz, začaly se jí lesknout oči. Existovalo rčení: házet perly sviním. Při pohledu na tolik peněz nebylo žijící bytosti, co by nechápala jejich hodnotu. Ale znala tahle kočka skutečnou hodnotu peněz? Kočky byly mezi žijícími bytostmi pomíjivá stvoření a peníze netekly jako voda z fontány... Předpokládám, že jsem jí neměl dát tolik peněz. Možná pokud to udělám pod záminkou lekce.

„He, hehehehe, šéfe. Svěř mi to, mňau, s tolika financemi neudělám chybu, mňau. Tentokrát určitě, tentokrát určitě najdu úspěch, mňau...”

Oči se jí změnily na dolárky. Teď jsem se vážně cítil nervózně. Hádám, že předat téhle osobě tolik peněz nebylo dobré.

Tím myslím, že po tomhle jdu na práci pro Orsteda. Když se vrátím, Riniin dluh by se mohl zdvojnásobit a mohla by žít ve sklepě a na sobě akorát hadry. Nebo by se mohla stát Erisiným skutečným domácím zvířátkem, měla by na sobě obojek a dostávalo by se jí lásky.

„Brácho, je to uklizené.”

Tady byla. Teď byla na řadě Aisha.

„Aisho, chci tě o něco požádat.”

„...Co?”

I když jsem to řekl, Aisha se na mě dívala vážně nespokojeně. Pořád trucovala, vypadalo to, že mi od posledně stále neodpustila.

„Chci, abys dohlédla na Riniu, jak používá firemní finance, aby náhodou neudělala velkou chybu, prosím, podpoř ji.”

„...Ale já mám doma práci.”

„Není třeba to dělat každý den, jen jednou za tři dny.”

„To... Proč to musím dělat já?”

Zahlížela na Riniu. Vypadalo to, že kvůli tomu poslednímu problému Aisha nechtěla pracovat s Riniou. Jak jsem pobral její přístup, vážně jsem byl nervózní, že by byla kolem toho druhu lidí, co měla Rinia sklon přitahovat. To by bylo jako armáda hmyzu sdružující se kolem Rafflesie.

No, Aisha se akorát zdráhala. Přece jenom měla své vlastní důvody.

„Protože vím, že jsi jediná, komu můžu svěřit takovou práci.”

„Proč? Je to proto, že jsem řekla, že Rinia by neměla být služebná? Nebo je to kvůli mně, že je doma špatná atmosféra?”

Aisha se svým trucováním, co se na mě dívala z podřepu. Obvykle se mi dívala přímo do očí, ale tentokrát se mi vyhýbala.

„Tak to není.”

„...”

„To... když to budeš ty, pokud Rinia udělá chybu, okamžitě ji pokáráš, ne?”

„Ale vážně to zvládnu? Mohla bych místo toho způsobit větší škodu...”

Na kraji zorného pole jsem viděl Riniinu slabou tvář, ale prozatím to ignorujme.

„Ale dá se říct, že tvoje přítomnost Rinie umožní plně využít svůj talent, to je jisté.”

„...H~m, takže to je dohlížet na její práci, zdá se, že to mi vážně sedne.”

„Jinými slovy tvoje přítomnost má zabránit jejím chybám.”

Aisha se na mě udiveně podívala. To byl její zklamaný výraz. Nechtěla udělat chybu, to její výraz říkal. Počkat, možná jsem to řekl špatně. Eh~~m...

„Aisho, myslím... Okamžitě někoho opustit jen proto, že udělal chybu, není dobré.”

„...H~~m. Rozumím. To je vážně úžasný způsob přemýšlení, brácho.”

„Děkuju. A takhle, pokud v budoucnu... narazíš na podobný případ, nechci, aby se z tebe stal člověk, co druhé snadno opouští.”

Aisha byla chytrá. Ten takzvaný geniální typ, co všechno dobře zvládal bez ohledu na to, co dělal. Ale kvůli tomu budou chvíle, kdy lidé kolem ní nebudou chápat, co si myslí.

Ačkoli se budoucnost změnila, možná bude po mém boku až do smrti. Ale pokud by náhodou odešla z domu a snažila se si někde najít práci... Myslím, že by se jí vedlo dobře, ale byla tu šance, že by na ni kolegové žárlili a vyčlenili ji. Nebylo by nic divného, kdyby se někdo jako ona po něčem takovém naprosto uzavřela před ostatními. Pokud by byla oddělená od rodiny, byl by to v důsledku víc než dostatečný důvod, aby se z ní stal introvert. Myslím, že chci, aby se to Aisha naučila z první ruky, než něco takového zažije. Ačkoli to není něco, co jsem ji mohl naučit... Jelikož jsem sám ve společenských vztazích nevynikal.

„Takže znovu na stejné pozici jako Rinia... nezkusíš to ještě jednou?”

„...”

Aisha se dívala střídavě na mě a na Riniu. Pak zavřela oči. 1 sekunda, 2 sekundy... Vypadalo to, že o něčem v tichosti přemýšlela.

„Je to pro moje dobro?”

„To je můj úmysl... No, upřímně mám pocit, že když budeš mít na starost podporu a finance, že se vyhneme nejhoršímu možnému scénáři.”

Aisha otevřela oči.

„Brácho, pokud tu žádost teď odmítnu, budeš mě nenávidět?”

„V žádném případě bych tě nemohl nenávidět. Možná to bude trochu obtížné, ale myslím, že nebude vadit, když to odmítneš.”

„...”

Aisha ke mně bojácně natáhla obě ruce. Když jsem rozevřel náruč, okamžitě mě silně objala.

„Rozumím. Když to říkáš, brácho, zkusím se snažit ze všech sil.”

„Díky.”

Ačkoli jsem měl pocit, že jsem teď byl trochu panovačný... Ale to nebyla chyba. S tímhle jsem mohl čekat dobré výsledky. Když bude Aisha dělat tuto novou práci společně s Riniou, měla by být schopná se něco naučit. Možná se naučí něco jiného, než co jsem čekal, ale to by mělo být v pohodě. Rád bych si to myslel.

...Jen tak mimochodem, Aisho, nemáš teď celkem velké poprsí. Tohle... je možná kolem D. Ačkoli nebyla tak vysoká, poprsí měla obrovské. Hádám, že se z ní stává přitažlivá žena. Ještě kousek a bude jako Lilia. Ne, nezajímám se o poprsí své mladší sestry.

„Děkuju, brácho.”

„Ne, to já bych ti měl poděkovat, díky, žes mi splnila mou žádost.”

„Já, splním ti, cokoli si řekneš, brácho.”

Aisha s šibalským úsměvem, jak si mě omotávala kolem prstu. Byl to její obvyklý úsměv. Otočila se k Rinie s tím úsměvem pořád na tváři a natáhla ruku.

„Takže se spolu snažme ze všech sil!”

S-správně, mňau!”

Pevně si potřásly rukama. Ty dvě osoby, co spolu jako nadřízená a podřízená nevycházely... No, zapomeňme na minulost a prostě se takhle snažme.

Nakonec Aisha udělala pár plánů do budoucnosti, svou ideální představu a řeč a pak odešla. Prozatím doufejme, že až se příště vrátím, že se nestane nic strašného.
-------------------------------------------------

~ Člověk by si myslel, že už se Rudeus poučí a bude čekat to nejhorší... ^_^   Protože až se vrátí z práce, bude na něj čekat velmi zajímavé překvapení! ~

~ Tak mě tak napadlo, že Riniin dluh by nebyl tak velký, kdyby se Rudeus před tím otrokářem nechoval jako... ehm, člověk, co má spoustu peněz. Teď se neustále trápí, jak mu to chudinka kočka splatí, a přitom jí to sám navýšil do takové závratné sumy... ~

<Předchozí>...<Následující>