Kapitola 195 - Známky hroucení

Kapitola 195 – Známky hroucení domácnosti

Část 1

Od té doby uplynulo 10 dní.

Tu dobu jsem strávil v kanceláři, trénoval jsem od rána do noci.

Pokud tam byl Orsted, dopoledne jsem měl fyzický trénink, v poledne cvičné souboje a odpoledne teoretické hodiny. Pak jsem uklidil v kanceláři a uspořádal jsem všechny dokumenty, než jsem šel spát. A tento cyklus se opakoval.

Ve dnech, kdy tam Orsted nebyl, jsem obvykle trénoval sám. S Magickým brněním na sobě jsem neustále a bez únavy opakoval sestavy pohybů, co mě Orsted naučil, až jsem byl úplně vyčerpaný. Také jsem hledal někoho, s kým bych mohl dělat trénink ve družstvu. Jednou za čas mi Sylphy donese oběd, v takovém případě mám člověka do družstva. Ale dneska jsem trénoval sám.

Takže, tuto formu, co jsem se učil, po sobě před 400 lety zanechal Dračí bůh Urupen. Dračí bůh Urupen. Veřejnost ho zná jako jednoho ze Tří hrdinů démonobijců. Pergiův společník.

Podle Orsteda byl mezi generacemi Dračích bohů vlastně ten s nejnižší magickou kapacitou. V té době se k němu chovali jako k nejslabšímu Dračímu bohu, neboť kvůli své nízké magické moci jen stěží splnil kvalifikaci na Dračího boha. A takhle úplně sám vyvinul naprosto originální techniku Dračího boha. A s touto originální technikou ospravedlnil svůj titul Dračího boha a porazil Démonického boha Laplaceho. Dokonce i do dnešního dne ho oslavují jako nejsilnějšího a „nejgeniálnějšího mezi Dračími bohy”. Nebo to lidé říkali.

Forma Dračího boha Urupena byl bojový styl, kdy protivníka porazíte s použitím minimálního množství magické moci. Orsted to objevil na tajné poznámce, kterou po sobě nechal Urupen. S touto informací se úspěšně naučil Svaté dračí touki a Nejlepší bojový styl a zvládl jej na nejvyšší úrovni.

Styl, co používá málo magické moci. Ale takový styl byl pro mě nezbytný. Bojovat s nepřáteli s minimem moci byla znalost, co jsem potřeboval ze všeho nejvíc. A navíc kombinace magických umění a bojových umění byla klasická forma bojového umění. Dokonale se to ke mně hodilo, neboť jsem nosil Magické brnění.

Takže pojďme dneska zkoumat kombinace. Jako první je Kamenná střela. Přímý zásah rozhodně způsobí zranění, zraní dokonce i Orsteda. Má nesmírně vysokou moc. Vyrovná se Meči světla ze stylu Boha meče. A proto v kombinaci obvykle používám tohle.

A potom tu je Močál. Možná to bylo tím, že jsem ho používal pořád dokola, ale mezi všemi mými kouzly má nejrychlejší vyvolání. S tímto kouzlem okamžitě velmi omezím pohyb nepřítele. A od té chvíle můžu začít s útokem.

Nebo Elektřina. Její rychlost vyvolání je o něco nižší než u Močálu, ale toto kouzlo byla skvělá magie, co dokázala proniknout Bojovým duchem protivníků a paralyzovat je. Bylo to velmi užitečné kouzlo. Pokud se protivník nedal zdržet Močálem, obvykle jsem na něj použil Elektřinu. Taková situace se už stala často. Použít Elektřinu na začátku místo Močálu byl pro mě také běžný start.

Co se týkalo toho, abych nepříteli zabránil v pohybu, můžu použít Těžkou mlhu nebo Frost Novu, abych zničil jeho formaci. A potom je v podstatě dodělat Kamennou střelou. Jinými slovy to byla kombinace. Omezil jsem pohyb nepřátel a rozsah jejich počínání. Když toto plně zužitkuji, obvykle dokážu vytvořit šanci, kterou protivník nedokáže vykrýt. A pak použít Kamennou střelu. Trénováním těchto vzorců v kombinaci s pomocí mých společníků je vítězství téměř jisté.

A tak podle Orsteda...

Důležitá je rutina. Když si zvyknu na svou rutinu, dokážu bez meškání zareagovat dokonce i na nejpodivnější pohyby svého protivníka. Močál. Můj protivník jedná. Já na to reaguji magií. Můj protivník stále dokáže zareagovat na můj protiútok. A tak ho znovu setřu kouzly a dál to opakuji, dokud ho nezaženu do kouta. A pak ho dodělám Kamennou střelou.

Jo. Znělo to jednoduše. Ve skutečnosti si šermíř dokázal prosekat cestu jakoukoli magií. V případě předběžného útoku byla vysoká šance, že taková podpůrná magie selže. Bylo obtížné to zrealizovat.

Což mi připomíná. Orsted mi také řekl o magii řádu krále a výš. Takhle řečeno, ani v tomhle jsem nijak nepokročil. Podstatou útočné magie řádu krále a výš je přece jenom obvykle fúze kouzel řádu světce. Například vodní kouzlo řádu císaře, Absolutní nula. Toho se dá dosáhnout kouzly Vodní sprška a Rampouchové pole, z čehož vznikne Frost Nova, a pak jeho rozsah masivně rozšířit a zrychlit. Když masivní oblast obklopíte vodou a pak ji okamžitě zmrazíte, nazývá se to vodním kouzlem řádu císaře jménem Absolutní nula.

Bylo příliš pozdě na to mě to naučit, protože jsem to už uměl. Což znamenalo. Už jsem dokonale zvládl kouzla řádu císaře...

Z toho důvodu Badigadi řekl, že moje Kamenná střela už byla na úrovni zemské magie řádu císaře. Obvykle neexistovalo nic jako zesílená verze Kamenné střely. Ale já jsem tady vymyslel novou metodu. Zkrátka já, jenž už plně ovládl všechny čtyři útočné magie až na řád světec či výše, jsem už dokonale zvládl veškerá útočná kouzla.

Ale používat magii řádu Boha bylo zbytečné. Na použití magie řádu Boha bylo třeba širé množství magické moci a kromě toho byla třeba i jemná kontrola, dlouhé zaříkávání na kontrolu magického efektu a magický kruh. Orsted řekl, že moc takového kouzla byla tak vysoká, že v podstatě mohlo změnit terén světa. V částech tohoto světa s podivným terénem byly stopy po takové magii.

Upřímně řečeno v kreslení magických kruhů jsem stále nevynikal a bylo by pěkné, kdybych nepotřeboval kreslit něco tak velkého, abych mohl použít taková kouzla. Kombinovaná magie, základy a pak to všechny uvést do praxe. Když zužitkuju různé variace tohoto, neměl by být žádný protivník, kterého bych nedokázal porazit.

Pojďme na to krok za krokem a vystavíme si sílu od základů. Tak to uděláme, společně.

„Rudee.”

A jak jsem dělal svůj obvyklý zvláštní trénink magie, vrátil se Orsted. Okamžitě jsem se k němu otočil a uklonil se mu.

„Vítej zpět!”

„Aa.”

Když se předseda vrátí, bylo povinností zaměstnance společnosti, aby sklonil hlavu. Zatímco jsem si otíral pot, dál jsem ho zdravil s pasem pod úhlem 45°. Dělat to takhle o samotě mě přišlo osamělé, ale musel jsem být trpělivý, dokud Cliff nedokončí svůj výzkum Orstedovy kletby. A až na to dojde, budeme moct předsedu zdravit v řadě, jak bude procházet kolem. Koho by vůbec zajímalo, že tak budeme vypadat jako yakuza.

„Máme práci.”

Nejdřív Orsted říkal, abych nebyl tak formální, ale teď už na to byl zvyklý.

„Odjezd bude za tři dny. Začnu s vysvětlením.”

„Uctivě tu práci přijmu!”

Osobně jsem zakázky dostával od předsedy Orsteda. Bylo rozhodnuto o dalším úkolu.

„Jako obvykle to vážně není těžká práce. Ale... během dalších tří dní zůstaň s rodinou.”

„Ano, rozumím!”

A tak jsem se rozhodl vrátit do svého domu.

Část 2

„Ach, vítej zpět, šéfe... ach, pane, mňau!”

Jak jsem se vrátil domů, služebná s kočičíma ušima seděla před vchodem. Co to vůbec děláš... Ach jo, tahle holka. Podělala něco?

„Jsem doma, Rinio. Jen tak mimochodem, proč tady takhle sedíš?”

„Mňahaha... jen malé selhání, to abych rozmítala nad svými chybami...”

Rinia měla uši svěšené nízko k hlavě, vypadalo to, že byla sklíčená.

„Dobře.”

Tak ji nechám se nad sebou zamýšlet. Jak jsem kolem ní prošel, vešel jsem dovnitř.

„Jsem doma—!”

A tam Lucy vystrčila hlavu zpoza dveří do obývacího pokoje. Ach, jestlipak ode mě znova uteče. A zrovna jak jsem přemýšlel o tomhle, najednou vyskočila zpoza dveří. S cupitáním mi skočila na nohy.

„Vítej doma, tati!”

Copak se asi stalo. Dneska to bylo vřelé přivítání.

„Ach, co se stalo, Lucy?”

Bez pohybu mi objímala nohu, skrývala se za mnou a tiskla se mi k róbě. Tak nějak ke mně měla nezvykle blízko. Táta měl radost.

„Mami! Táta je doma—!”

„Jo, já vím, počkej chvilku!”

„Mami~!”

Z koupelny byl slyšet Sylphin hlas. Buď prala, nebo čistila vanu.

Poté Lucy ještě několikrát zavolala na Sylphy. Zanedlouho dosáhla limitu a pustila se mé róby. S cupitáním odběhla do koupelny. Copak to asi bylo... No, moc o tom nepřemýšlej. Tohle prostě děti dělaly. Obvykle jsem vždycky šel přímo za Lucy. Nevadilo, že jednou za čas přišla ona ke mně. Uvažme Luciny pocity.

Zatímco jsem přemýšlel o tomhle, prošel jsem se po domě. V obývacím pokoji jsem našel Lea a Laru. Lara hluboce spala v pokojné náladě. I dneska vypadala zdravě.

Pokračoval jsem ke kuchyni a našel jsem tam Liliu, jak připravuje suroviny na vaření. Ve tváři vypadala trochu strhaně. Copak se asi stalo?

„Lilio, jsem doma!”

„Vítej doma, pane.”

„Jsi unavená?”

„Ne.”

I když řekla tohle, ve tváři vypadala vážně unaveně.

„Proč si chvilku neodpočineš?”

„To není problém.”

„Vážně?”

„Ano.”

Když to sama říká, pravděpodobně to bylo v pořádku. Přemýšlel jsem, co jí dělalo potíže.

„Pokud se dneska necítíš ve své kůži, odpočiň si, nechceš si trochu odpočinout?”

„Tvoje starost mě těší. Ale vážně to není velký problém.”

Když to Lilia říká, budu jí věřit. Ale pokud to není jejím tělem, možná to je duševní únava. Možná to může být trochu nervozity.

„Stalo se něco?”

„...To jenom, že paní Eris šla do školy.”

„Eris? Co si myslí?”

„Řekla, že je dneska den, kdy má slečnu Norn učit šerm...”

Šerm... No vážně, těhotná žena by měla prostě zůstat v klidu. Eris, přemýšlel jsem, jestli se z ní stane učitelka. Ačkoli jsem vážně nebyl proti, byl bych rád, aby se v těhotenství trochu omezovala. Bál jsem se.

„Hluboce se omlouvám. Všichni jsme se ji snažili zastavit, ale ona nás prostě ignorovala a odešla...”

„Ach, rozumím. Díky za snahu.”

Snažit se přemluvit dítě, co neposlouchá. Lilia musí být unavená.

Jednou jsem to také od někoho zakusil. Navíc poslouchá jenom mě. Hmm, ano... Také jsem byl přesvědčený, že Eris nebude poslouchat Sylphy nebo Aishino kázání.

„Ach, tak mě tak napadá. Kde je Aisha?”

Když to Lilia zaslechla, odpověděla mi se suchým úsměvem: „Je vzadu na dvoře.”

Část 3

Jak Lilia řekla, Aisha byla vzadu na dvoře. Seděla v rohu zahrady. Jak jsem se na ni díval, ramena se jí trochu třásla. Bylo vzácné, aby Aisha ukázala tak chabé vzezření. Přemýšlel jsem, jestli brečela.

„Aisho?”

„Ach, vítej doma, brácho...”

Z Aishiných zad byla slyšet jednotvárná odpověď. Když se jí nepodívám do tváře, nebudu vědět, jestli brečí nebo ne...

„Ha...”

Ale okamžitě jsem si povzdechl. Jak jsem se na ni díval, měla v ruce lopatku a vypadalo to, že v rohu zahrady vykopala díru. A v té díře bylo něco, co vypadalo jako keramické střepy.

Při pohledu na ty kousky jsem si pomyslel, že jsem viděl něco známého. Když jsem se podíval pořádně, byla tam také rukojeť. Dokonce i ta vypadala známě. Předtím si Aisha za vlastní kapesné koupila stylový čajový set se stejnou rukojetí.

Ten čajový šálek támhle byl její oblíbený šálek. Kdykoli si sama vychutnávala čaj, vždycky použila tento šálek. Také si vzpomínám, že jsem ten šálek jednou použil. Pokud se nemýlím, v té chvíli vypadala jako v sedmém nebi. „Brácha je jediná výjimka.” Nebo. „Brácho, když piješ čaj z výborného šálku, je to trochu jiné, že?” A tak podobně.

Upřímně jsem nevěděl, kvůli čemu by čaj chutnal jinak, ale když jsem se díval na Aishinu potěšenou tvář, vzpomínám si, že jsem řekl, že to tak nějak chutnalo výborně. A teď byl ten oblíbený šálek rozbitý.

„Hele... brácho.”

Od Aishy přišel nezvykle hluboký hlas.

„...Co... copak je?”

Tohle byl hněv. Aby se pokojná Aisha naštvala. Ach kruci, jestlipak jsem udělal něco špatně. Omluvit se? Co jsem udělal, že se musím omluvit? Ale to bude jen jako přilívat olej do ohně zvaný hněv. Co mám dělat? Co to způsobilo?

A jak jsem se tím trápil, Aisha se ke mně otočila, podívala se mi do očí a řekla: „Ta kočka támhle, proč se jí nezbavíš?”

„Ech?”

Ta kočka? Kterápak kočka... Ne, možná mluvila o té kočce v kajícné póze u vchodu.

„Kdybychom ji prostě opustili, byla by to škoda. Co takhle ji prodat otrokáři? Ne... prodej ji Erisinu domu. Pokud si dobře vzpomínám, nesnažili se ji koupit za vysokou cenu? 1.500 asurských zlatých, sehnat takovou sumu jim zabere jenom chviličku, ne? Dokonce i půlka bude stačit.”

„P-počkej chvilku. Uklidni se. Nejdřív si na to sedneme.”

Zemskou magií jsem udělal židli a pobídl Aishu, aby se posadila. Aisha si vzala jednu střepinu z díry a vstala. Hodila ten střep mě k nohám. A pak si s ducnutím sedla na židli.

„Nebylo to tak drahé. Ale už takový šálek nedokážu sehnat. Ten člověk, co ho vyrobil, už zemřel, a ten obchod už zbankrotoval.”

„...Hmm, ale něco takového by se jednoho dne rozhodně rozbilo.”

Udělal jsem další židli a posadil se naproti Aishe. Tak nějak ji to trochu zklidnilo.

„To vím. Kvůli tomu rozbitému šálku nejsem zase tak naštvaná.”

„Aha.”

Každopádně nebylo pochyb, že ten šálek rozbila Rinia. A proto byla Aisha naštvaná. I když řekla, že není, nepochyboval jsem o tom, jak se ve skutečnosti cítí.

„Ale problém je, že se ta kočka vážně nehodí na to, aby se z ní stala služebná. Když myje nádobí, rozbíjí talíře, když čistí zrcadlo, rozbije ho. Když pere prádlo, je plné jejích chlupů.”

„Copak každý na poprvé nedělá chyby? Ačkoli je taková, je to princezna jedné země.”

„Já...!”

Vypadalo to, že Aisha chtěla nahlas něco říct, ale spolkla ta slova. Vypadalo to, že to byla moje chyba, nebylo to tak, že by se jí to nepodařilo říct.

„...Předtím když pracovala v obývacím pokoji, vylila vodu na Laru!”

„Vodu na Laru? Ř-řekni mi, co se stalo.”

„Když čistila strop, držela v jedné ruce kbelík a v druhé utěrku. Kvůli tomu ztratila rovnováhu a spadla... no, nevyvrbilo se z toho nic vážného.”

Ta kočka, vypadalo to, že ani neví, jak uklízet. Tak mě tak napadá... předtím jsem jednou přišel do jejího pokoje. Byl to úžasný nepořádek.

„Ačkoli se to děje často, vážně si nemůžu stěžovat. Norn byla ještě hroznější než Rinia. Jsou skoro na stejné úrovni.”

„Neporovnávej ji tak klidně s Norn.”

„Klidně? ...Ne, nechtěla jsem o Norn říct nic špatného. Ale i když ta kočka nemá nijak zvlášť špatnou paměť, vždycky dělá pořád dokola stejnou chybu, i když ji opakovaně upozorním.”

Aisha si dál stěžovala a já si mohl akorát povzdechnout.

„Ta kočka se nikdy neomluví.”

Nikdy se neomluví. To je špatné.

„Aha...”

„Když udělá nějakou botu, prostě se tak ďábelsky zasměje jako 'Mňa-hahaha, moje chyba, moje chyba. Příště si budu dávat větší pozor. Mňau~'”

Takže ji prozatím přiměju se omluvit. Ale Rinia to musela udělat ze své vlastní vůle. Musí se druhému upřímně omluvit. Vytvořit náladu a když přijde, měla by se omluvit.

„Tohle nejde.”

„Já vím, že?”

Kdybych to byl já, mohl bych jí prostě odpustit... Ale Riniinou nadřízenou byla Aisha. Tohle byla záležitost, do které jsem se nemohl moc plést.

„Takže hele~, brácho. Prosím, brácho, nemůžeš ji vyhodit? Už nedokážu vystát s ní pracovat.”

Bylo vzácné, aby Aisha zašla tak daleko a pomlouvala Riniu. Ale pravděpodobně už to nedokázala skousnout. Ačkoli pravděpodobně nedošlo k žádnému velkému incidentu. Nebyl to jen jeden rozbitý šálek, co tohle způsobilo. Ale když se ty chyby jedna po druhé nahromadily a každá z nich se s úsměvem odpustila, dosáhlo to tohoto bodu.

Hmm.

Ale...

„Ano, rozhodně je trochu otravná. Ale pořád se přizpůsobuje novému prostředí.”

I teď to měla pořád těžké. Snažila se zvyknout si na nové prostředí, možná se jenom chovala vesele. V Aishiných očích to možná vypadalo, že se neomlouvala vážně. Tím myslím, nebylo bolestné dohlížet na někoho, kdo stále opakoval stejné chyby?

Myslím, že se Rinia snaží ze všech sil. Když byla mojí podřízenou, také dělala takové chyby. Ale časem se to snížilo. A proto se vážně, vážně musí snažit změnit. Dá se říct, že člověk musí udělat velkou chybu, aby se nad sebou dokázal zamyslet a už to znovu neudělal.

Přinejmenším když jsem viděl Riniu před hlavními dveřmi, vážně se zdálo, že se kála. Skoro jsem z ní cítil klidnou vyrovnanost.

„To je lež. Ta kočka nad sebou nikdy nerozjímá. Obecně má i velmi podivný přístup. Před Roxy, Eris a Leem je pokorná, ale Sylphy znevažuje...”

To řekla Aisha a našpulila rty. Byla zatvrzelá.

„Co tím myslíš, že znevažuje Sylphy?”

„Tak nějak jí někdy říká Fedds a ještě neuctivějším tónem než Eris.”

Kdysi v minulosti, když ještě studovaly na Magické univerzitě, spolu nevycházely dobře. Tím myslím, Sylphy a Rinia měly takový podivný vztah.

„No ano, to proto, že se Sylphy a Rinia znají déle než my.”

„...A přesně proto začala být atmosféra v domě divná, když sem Rinia přišla.”

Atmosféra... se změnila. No ano, když tak o tom přemýšlím. Dokonce ani když přišla Roxy nebo Eris, k takovému problému nedošlo.

„Každopádně pokud Rinia zase pochybí, musí se omluvit. A pokud něco rozbije, škoda se přidá k jejímu dluhu. Pokud se vážně snaží změnit, musí ukázat slušnější postoj... osobně si s ní promluvím. Každopádně chci, abys jí dala trochu víc času. Co ty na to?”

Aisha se zakabonila.

Se sarkastickým výrazem Aisha zavřela oči a odvrátila tvář. Jak jsem se na ni takhle díval, byla zticha. Vypadalo to, že už nebyla tak naštvaná.

„Hej, prosím... Aisho. I když je taková, pořád je to moje kamarádka.”

„...No~ tak jenom tentokrát kvůli tobě přimhouřím oko, brácho.” Jak to Aisha řekla, najednou se postavila a otočila se tváří ke mně. „Ale brácho. Mám velmi špatnou předtuchu. Jak to teď je, modleme se, aby se to nesplnilo.”

Jak to Aisha řekla, vrátila se zpět do domu.

Poté jsem to řekl Rinie. Odpověděla mi „jo, mňau!”. S jejím lehkým tónem se nedalo nic dělat. Ale toho bude litovat...

Abych nezapomněl, Roxy se vrátila domů spolu s Eris a tu jsme pokárali, že prováděla tak namáhavé cvičení. Eris si založila ruce v bok, koutky rtů se jí zkroutily dolů a řekla: „Rozumím!” Ale to „rozumím”, kolik z toho pochopila? Prozatím se zdálo, že nebude řádit po okolí s mečem. Jak se jí bříško zvětšilo, také trochu víc vyspěla. Ale vážně, stejně se o ni bojím. Takže aby své dítě nijak nezranila, musím jí přitáhnout otěže. Matko a dítě, buďte silní!

U jídelního stolu byla nálada pochmurnější než obvykle. Možná proto, že Aisha trucovala. Navíc Sylphy mi po večeři potají řekla, a to bez výčitek: „Rinia se do této domácnosti nehodí.” Bylo to naprosto přesné. Nebyl důvod, aby se Sylphy cítila nějak provinile. Přece jenom bylo její povinností dohlížet na domácnost.

Ale stejně, Aisha měla pravdu. Bylo špatné nechat to takhle. Tak či tak jsem tuhle situaci musel vyřešit, než znovu odejdu do práce. Ačkoli jsem přemýšlel, jestli můžu ještě chvilku počkat, abych viděl, jak se to vyvine. Hmm~

Část 4

Večer toho dne.

Jelikož to byla zrovna ta chvilka v měsíci jak pro Roxy, tak pro Sylphy, rozhodl jsem se spát sám. Upřímně řečeno po deseti dnech potlačování kvůli tréninku jsem skoro dosáhl svého limitu. No, v takových dnech jsem s tím nemohl nic dělat.

Mohl jsem akorát brečet nad vlastním chtíčem. Nebo si prostě sám pomůžu...

„Rudee.”

Na místě, co vedlo do mé ložnice, už na mě čekala Eris. Ruce měla založené a nohy rozkročené na délku ramen jako obvykle. Její bříško ovinuté v negližé bylo vyboulené. Poslední dobou by její noční oděv měl být teplejší. Ale dneska měla Eris nezvykle erotické prádlo. To nebylo dobře, prochladne ti bříško.

„Pojďme na to!”

„V žádném případě.”

Děti byly důležité. Žádný sex během těhotenství, to bylo pravidlo našeho domu.

„Ale chceš, ne? Slyšela jsem, že to Sylphy a Roxy dostaly.”

„Bude to v pohodě, zvládnu to.”

„Můj drahý manželi, není třeba se omezovat.”

Jak to Eris řekla, popadla mě za ruku a silou mě táhla. Taková síla... a takhle mě vtáhla do ložnice.

Politováníhodné bylo, že pokud to takhle půjde dál, možná mi vážně přeskočí. Pokud se dostanu do toho stavu, nedokážu se udržet zpátky. Tohle bylo zlé, naprosto strašné. Tak lítostné. Eris už byla těhotná a už tak se až moc pohybovala a cvičila.

„P-přestaň, Eris. Nemůžeme to dělat, když jsi pořád těhotná. Pokud přijdeme o své milované dítě, rozhodně toho budeme oba litovat. Nedělej to, tohle absolutně nejde.”

„Já vím. Já vím. Proto si budu dávat pozor.”

Ačkoli říkáš, že si budeš dávat pozor, jdeš do školy a jdeš z domu běhat se psem. No, byla víc zvyklá se pohybovat než sedět na místě. Moje standardy byly jiné, takže hádám, že to bylo v pohodě. Možná jsem byl jenom příliš ochranitelský. Ne, ne. Tohle, co se zrovna dělo, bylo něco úplně jiného.

„Jen se podívej támhle! Co se snažím říct, je...”

Eris mě přitáhla ke kraji postele a odhodila přikrývku.

„...Mňa, mňau~!”

Na posteli ležela Rinia. Myslím, že na sobě měla jedno z Erisiných negližé. Kroutila svým okouzlujícím tělem.

„Jelikož se mnou to nejde, můžeš to prostě udělat s Riniou, ne?”

„Umňaa...”

Jak se na mě Rinia dívala, tvářila se odhodlaně a rezignovaně. Ve výstřihu negližé byla vidět rýha mezi jejími prsy. Pas měla útlý, měla mírné svaly a rovné nohy. Její kočičí oči v tmě zářily a leskly se. Než jsem se utopil v chtíči, udiveně jsem se podíval na Eris.

„Co je tohle?”

„Copak to nevidíš? Je to Rinia!”

Pravděpodobně nevadilo, když si Riniu vezmu. Něco takového od Eris? Byla člověk, co začal snadno žárlit s nabručenou tváří, když jsem flirtoval se Sylphy.

„Hej, Eris. Tohle... není to počin nevěry?”

„Je otrokyně, takže to není nevěra. Otec a taky drahý dědeček to tak taky řekli. Navíc jelikož jsem se tak rozhodla, vůbec to nebude problém.”

Sauros, Philip. Co jste svou dceru naučili? Hildo, ach Hildo... pojď sem a vyhubuj jim. Tenhle otec a děda, učili svou dceru celkem divné věci.

„Ach, otče ve Velkém lese, matko... já... teď jsem bezmocná, jako otrok se stanu jen hračkou...”

Rinia něco zamumlala tichým hlasem, něco jako modlitbu. Tohle byl možná přece jenom špatný nápad. Měli bychom tady přestat. Tváří v tvář Erisině sobeckosti nemohla nic dělat.

„No, Purseno... omluv mě, že budu krok před tebou, mňau! Ehehe, tohle je moje vítězství. Jsem si jistá, že najdeš někoho vhodnějšího, mňau!”

No, možná se zase až tak nezdráhala to udělat. Hádám, že bylo v pořádku, když jsme s tím oba souhlasili.

„Rinio.”

„Mňau...!”

Zatímco jsem ji oslovil, natáhl jsem k ní ruku. Její tělo najednou ztuhlo za zvukového efektu bikuri. Ale i když byla celá napjatá, neutekla. Položil jsem jí ruku na stehno, dotkl jsem se její prdelky. Měla by mít vláčné svaly predátora. Ale nečekané byla velmi měkká. A pak jsem druhou ruku položil na její záda, dotkl jsem se jejího pasu. I na téhle straně to byl pocit mokyumokyu. Bylo to velmi okouzlující.

„J-jelikož je to moje poprvé, mňau... prosím, buď něžný, mňau.”

„...”

„Mňau~ tohle ticho... je děsivé, mňau... Ufufu~n... mňamňau~n... tohle... tenhle pocit... Mňauuuu!”

Vlil jsem do svých paží sílu a zvedl jsem Riniu z postele. Přenesl jsem ji přes místnost v náručí jako princeznu. Přesunul jsem se k další místnosti, zatímco jsem ji pořád nesl. Nohou jsem kopl do dveří, aby se otevřely. A tam přede mnou... byla temná a chladná chodba.

Na tom místě jsem Riniu odhodil.

„Umňa~!”

A tam než vůbec dopadla na zadek, jsem se chopil kliky. Zevnitř jsem dveře zavřel a zamknul. Fuu. S tímhle se mi dostalo trochu klidu v mysli. To Zlo bylo vymýceno.

„P-počkej chvilku, šéfe. Není tvoje zacházení trochu moc kruté?!”

Nic jsem neslyšel. Ani jsem nic neviděl. Žádná zlá kočka mě nepokouší. Ochránil jsem svou čistotu.

„Počkej, Rudee! Proč jsi to udělal?!”

Eris přišla zezadu, ale já názor nezměním.

„Eris, nenech se splést. Miluju erotické věci s tebou. Ale tu kočku nechci.”

„V-vážně...? K-když je to takhle, tak to nevadí, ale nemůžeme to dělat, dokud se tohle dítě nenarodí, víš?”

„Ach, samozřejmě.”

A potom.

„Šéfe, otevři dveře! T-tohle je urážka mé hrdosti nedotčené panny, mňau~!”

Pořád dokola bušila na dveře. No, není třeba se tím trápit. Jo, něco takového je irelevantní.

„Šéfe, prosím... mňau~! Už tak je nepříjemné pod Aishou pracovat, mňau!”

Jak jsem o tom přemýšlel, Rinia začala brečet. Podle toho jejího prohlášení se zdálo, že nebyly kompatibilní. Ačkoli tehdy když jí Aisha ušila služebnickou uniformu, se zdály v pohodě...

„Aspoň mi dovol se stát konkubínou. Chci si zvýšit postavení, mňau!! Bude mi stačit i jenom fyzický vztah. Prosím, mňau~! Vážně! Je tu šance, že porodím dítě a stanu se čtvrtou manželkou, uvaž můj téměř nekonečný dluh, mňau!”

Takže tak to bylo, vymyslela něco takového. Ale... no... jak vůbec začít s takovým dluhem. Její dluh byl příliš a splatit to bude trvat až příliš dlouho.

Ale nebylo možné, abych se k ní choval jako k sexuálnímu otroku. Ačkoli bych lhal, kdybych řekl, že s ní nechci dělat erotické věci. Ale Rinia je moje kamarádka. A chci, aby jí zůstala.

Kromě toho už mám dvě dcery. Řekněme, že kdybych to udělal s Riniou... Po tom rozhovoru v poledne s Aishou, copak by se nenaštvala? A jak bych se podíval Sylphy a Roxy do očí? Pokud ukážu nevěrnost jen kvůli prchavým emocím, skončím v krizi jménem rozpad rodiny. Za každou cenu musím svou rodinu ochránit.

„Béé! Béé~!”

A pak se odněkud z domu ozval pláč. Evidentně se kvůli Rinie vzbudila spící Lara. Co mám dělat? Prozatím otevřít dveře a přimět Riniu zmlknout? A zatímco jsem se na okamžik ztratil v myšlenkách, bylo slyšet, jak se otevřely dveře.

„Chviličku, Rinio, kolik si myslíš, že je? Vzbudila jsi Lucy a Laru.”

„Ge! Feddsi! P-promiň, mňau. Já, neměla jsem žádné úmysly, mňau!”

„Nejsem Fedds! Jsem Sylphy! Každopádně už je takhle pozdě, takže buď zticha!”

„A-ano...”

Po Sylphině křiku Rinia přestala vyvádět. Odněkud bylo slyšet klopýtání. Možná že Rinia mířila zpět do Erisina pokoje, aby se vyspala.

Chvilku bylo slyšet Larin pláč, ale nakonec ztichla.

Prozatím se k nám vrátilo ticho noci.

Část 5

Ale tahle ubohá Rinia.

Ačkoli se dá říct, že půlka toho byla její vlastní chyba. Dostala se do dluhů a pak jsme ji zavřeli v domě, aniž by měla nějakou dobrou šanci ten dluh splatit. S domácími pracemi jí to moc nejde a vrchní služebná Aisha v tomhle ohledu nebere žádné kompromisy. Pokud to bylo takhle, pomyslela si, že by se mohla aspoň pokusit prodat své tělo, aby potěšila pána. Ale odmítli ji... V této chvíli mohla plakat do polštáře.

A dům také prosycoval nepříjemný pocit. Aisha trucovala, Lilia vypadala unaveně, Sylphy poprvé po dlouhé době zvedla hlas a Lara brečela. A Eris možná kvůli tomu šla do školy. Cítila se v domě nepříjemně. Nemyslím si, že by to udělala vědomě. Ta holka přece jenom neuměla moc dobře vycítit náladu.

Každopádně to teď bylo trochu trapné. Rinia měla prudkou povahu a už se nemohla chovat jako vůdce gangu. Neřeknu, že je to její chyba, že nedokázala vycítit náladu, ale... Jak jsem si myslel. Mít tak obrovský dluh, pak se nechat prodat jako otrok a její cena vyletěla do závratných výšin. Není divu, že se cítila nejistě.

...Jako člověk, co ji koupil, byla Rinia moje odpovědnost. Tak jako tak jsem s ní musel něco udělat.

Zítra se poohlédnu po nějaké ne-služebnické práci pro Riniu.
-------------------------------------------------

~ Rinia mi je ještě nesympatičtější než překládání bonusových kapitol. Ačkoli kočičky jako takové mám ráda. ~

<Předchozí>...<Následující>