Kapitola 192 - Vypůjčená kočka (2)

Část 4

Šel jsem ke dveřím.

„Vím, že náš otrok je v tomto domě, přišli jsme ji vyzvednout.”

„Nevím, o čem to mluvíte, nevymýšlejte si takové neopodstatněné lži,” odpověděla jim Lilia, zatímco jsem já šel k nim.

Přivedli tři lidi.

Vpředu stál drobný muž s nožem. Možná byl z trpasličí rasy. Za ním byl svalnatý plešatý muž a muž s vlasy ve stylu mohykána. Z těl jim sálalo násilí. Působili dojmem jako Samson a Adon.

„To říkáte vy... V tomto městě je rusovlasá těhotná žena už tak nápadná a když se k tomu přidá velký bílý pes, víme, kde hledat, a nemusíme se nikoho ptát.”

„Možná se paní Eris chovala násilně. Řekl jste, že to je možné. Ale v našem domě není nic takového jako otrok, kterého si můžete vzít.”

Lilia jim dala takovou jasnou odpověď, plešoun si protáhl klouby prstů, až to zapraštělo. Protlačil se před malého muže a pak se natáhl k Lilie.

„Ty. Tahle babka potřebuje výprask—”

Lilia se mohla akorát třást, když ji užuž chtěl popadnout.

„Počkat počkat počkat, jéjej, počkat, nedělej potíže, nedělej potíže, nedělej potíže a absolutně se jí nedotýkej...!”

Nepopadl ji. Když plešoun slyšel, co malý chlápek řekl, spustil ruce.

„Brácho, proč? Obvykle je to vždycky...”

„Ty hlupáku! Tahle služebná je chůva toho Rudea Greyrata a matka jeho nevlastní sestry. Pokud jí jenom zkřivíš vlas na hlavě, vyhladí celou tvoji rodinu!”

Jak to plešoun zaslechl, podíval se na Liliu a zachvěl se.

„No, přišel jsem sem obchodně...”

„Hele... kdyby Šílený král meče vážně vyšel z domu, jak se povídá—”

„ Kryj se~”

A v té chvíli si malý muž všiml mé přítomnosti. Okamžitě si zamnul ruce a zatvářil se pokorně.

„Ach, rád vás poznávám, pane Rudee...”

Byl to otravný hlas. Přede mnou předstíral pokoru a Liliy se nedotkl. No, pravděpodobně by mě naštvalo, kdyby se jí ten plešoun byť jen dotkl. Ale ne, nezašel bych tak daleko, abych je zmasakroval. Aspoň tím jsem si jistý. Ovšem u Eris nevím.

„...Lilio, já to vyřídím.”

„Rozumím, pane Rudee.”

Lilia se mi uklonila a o pár kroků odstoupila. Vypadala trochu zdráhavě.

„Rád vás poznávám, pane Rudee.” Zatímco si ten malý mužík třel ruce, znovu se poklonil. „Pracuju pro Balbardovu společnost a svěřili mi tuto záležitost. Jmenuji se Kinchou.”

„Rád vás poznávám, já jsem Rudeus Greyrat.”

Ale Kinchou? To je jako jistý přípravek proti komárům.

„Takže Kinchou, co tu pohledáváte?”

Podle toho, co jsem slyšel, jsem to už zhruba odhadl. Bylo by hloupé, kdyby řekl, že přišel kvůli něčemu jinému.

„Ačkoli se to zdráhám říct, pane Rudee, jeden z našich zvířecích otroků utekl.”

„Hm~ jaký otrok?”

„Dcera kmene Dedorudia, vysoké schopnosti boje a schopná použít magii. Vážně, nejlepší otrok.”

Ach. Už jsem to slyšel od Riniy. Je nejlepší otrokyně. Její zhodnocení je vysoké, takže musí být šíleně drahá.

„A pak ji pronásledovala lovecká skupina z naší společnosti, ale vyhladili je.”

„Aha~~”

To musela být Erisina práce. Tak nějak jsem je litoval. Než aby se mstili vrahovi, otrokář se rozhodl ji vystopovat. Cítil jsem se bezmocně.

„No, něco takového se nám děje každý den a je to naším denním chlebem. Vždycky z toho jsou oběti. Ani nemluvě o tom, že druhá strana je podřízený druhé ze Sedmi světových velmocí Dračího boha a známým příštího krále Asurského království... že?”

„Takže takhle řečeno mě to nějak zachránilo.”

Vypadalo to, že se děsili Orstedova a Arielina jména. Byla to moc konexí. Děkuji, předsedo Orstede! Vedoucí Ariel! Tak nějak se z toho nestane obrovský problém.

Ale vypadalo to, že už se široko daleko rozšířilo, že pracuju pro Orsteda. Hm~ možná že se ta zkazka rozšířila od jistého zdroje.

„Ale... pane Rudee.”

„Ano?”

„Ten otrok, jak to mám říct, má celkem vysokou cenu.”

„Tím myslíte... prémiový otrok?”

Ačkoli jsem si myslel, že je celkem hloupý, ale kdo ví, třeba měl v tomhle své schopnosti. No, každý měl své silné stránky, není-liž pravda?

„Ten otrok proklouzl do této oblasti. Abych nezapomněl, pokud k nám zajdete, rád vás pohostím. Hehe, co jiného čekat od otrokyně, nepřišla by z vlastní vůle. Ale na to je příliš pozdě, někdo už za ni udělal nabídku.”

„Ten kupec je jeden Bo***s Gr****t, chápete, co tím myslím?”

„Jo, jo. Správně, správně. Pane Rudee, také je velmi dobře znáte!”

To... Erisin dřívější dům.

„Princezna z kmene Dedorudia dokáže v boji volně používat magii. Je nádherná a pořád panna. Když se o tom doslechli, okamžitě ji koupili za 300 asurských zlatých vyplacených předem.”

Možná to byl strýc James nebo jeho syn. Vážně, tenhle rod Greyratů... Místo aby dával peníze na otroka, proč to nepoužil na rekonstrukci kraje Fedoa?

Ale Eris se do Riniy také zamilovala na první pohled. A pokud je Rinia limitovaná edice, už se k něčemu takovému znovu nedostanu. Zdálo se, že jsem měl finanční problém.

„Tento otrok je vážně drahý, protože to je limitovaná edice. Určitě vás nutila, abyste přijal její situaci, že?”

„No, to bych řekl.”

„Hele, mohl byste nás nechat projít? Chápete to, ne? Musíme svého otroka získat zpět.”

„...”

Hmm. Soustředění na peníze, co? No, vypadá to, že to je velká částka, kterou kdyby ztratili, položilo by to jejich společnost. I kdyby je to položilo, nezajímá mě to. Nebyl bych kvůli tomu zahořklý.

„Tak mě tak napadá, pane Rudee.”

Byl jsem zmatený, věnoval mi výhružný úsměv.

„Jedna vaše mladší sestra a vaše manželka. Jsem si jistý, že chodí z a do Magické univerzity. Cítil bych se špatně, kdybych je musel vyrušit...”

„Ty... Nemáš v úmyslu zahrávat si s Norn a Roxy, že ne?”

Pokud by na tohle vážně došlo, rozhodně bych to nebral na lehkou váhu. Copak jsem se už nepřipravil zničit Ranojské království?

„Ach, och, zatím ne, zatím ne. Samozřejmě že ne. Samozřejmě s vámi nechci mít nepřátelský vztah, pane Rudee? Kdyby to šlo, byl bych rád, abychom spolu vycházeli.”

„Také to tak cítím.”

„Takže souhlasíte? Tak nám prosím vraťte našeho otroka. Také nechci odvrhnout vlastní život tím, že budu vaším nepřítelem. Ale, hele~ tohle víte? V této situaci nakonec skončíme tak, že se navzájem zabijeme, zakousneme se navzájem do krku a zemřeme společně. Chcete bojovat až do smrti?”

Jo, v tomhle měl pravdu. Také byli v zoufalé situaci. Až by zrušili těch 300 asurských zlatých, stejně by na tom prodělali, i kdybych jim vyplatil stejnou částku. To kvůli poplatku za vrácení. Hej, tak mě tak napadá, kdyby se snažili vrátit těch 300 asurských zlatých... Rozhodně by přišli na buben.

A s pomyšlením na to, že zbankrotují, budou zoufalí. Zraněné zvíře je děsivé.

„Hmm...”

...No, no jo. Dokonce i Rinia byla tentokrát lehkovážná. Takhle se zadlužit, pak na to přidat další dluh a nakonec se nechat podvést. Byla to její vlastní chyba. I kdyby se ji snažili hodit do žaláře, ani Boreasové, ani já bychom to nedovolili. Co já vím, přinejmenším Sauros nikdy nenutil ty zvířecí služebné, aby pracovaly nějak moc tvrdě. Nikdy jim nedal žádnou těžkou práci. No, možná musely dělat něco erotického, ale byli tam pohlední lidé jako Philip a Eris. Boreasové milovali zvířecí dívky, takže bude milovaná.

Když je to takhle, požádám je, abych s ní mohl poslat krátkou zprávu. Je otrokyně, ale prosím, nechovejte se k ní špatně, protože je to moje známá. Dobrá, takhle to udělám.

„Rozumím.”

„Ano?”

„Jo, takže...”

Zatímco jsem se ohlédl, abych přivedl Riniu. —Ta slova jsem spolkl. Pohledem jsem na vršku schodiště zachytil něčí přítomnost.

„...”

Lucy. Moje roztomilá dcerka. Tvářila se nervózně. Zpoza zábradlí u schodiště viděla, co se tu dělo.

„...Lilio.”

„Ano, pane Rudee?”

Pokud teď ustoupím této hrozbě, bylo vážně v pořádku předat prosící a vyděšenou Riniu těm lidem? Položila si základy. He. Před Lucy jsem byl nervózní. Byl jsem otec. Pokud ty špatné lidi nechám silou někoho odtáhnout, nebude se mé dítě v tomto domě bát? Ne.

„Ze sejfu v mém pokoji přines, co jen můžeš.”

„Ano, pane Rudee.”

Lilia byla rychlá. Bleskem zmizela hlouběji v domě a spěšně přišla zpět s náručí velkých měšců. Ty měšce byly plné malých a velkých předmětů. Otevřel jsem měšec, co obsahoval několik menších, pevně zavázaných váčků. Jeden z nich jsem vybral a hodil ho ke Kinchouovi.

„...Toto je?”

Zatímco se zmateně mračil, otevřel váček, co zrovna dostal.

„!”

A jeho tvář se změnila.

„To je magický kámen. Pokud ho prodáš za vhodnou cenu, dá to zhruba 500 asurských zlatých.”

„Och, tím myslíte?”

„Na, další.”

Hodil jsem druhý váček. Kinchou ho spěšně chytil.

„Možná jsi nechytil jenom jednu Dedorudiu, možná jsi chytil i jednu Adurodiu, ne? Protože ty dvě jsou vždycky spolu.”

„Ech? N-ne? Tím myslím, copak jsme nechytili jenom jedno zvíře?”

„Pro vlastní dobro ti radím, abys mi nelhal.”

Jak jsem to řekl, hodil jsem mu třetí váček. Jak ho Kinchou chytil, v tváři měl jeden velký zmatek.

„Tohle jsi sice řekl, ale pokud později zajdu do tvého obchodu a jednu tam najdu, ten obchod bude minulost. Protože nemám v úmyslu tohle skončit jen penězi.”

Kinchou rychle zbledl.

„J-je to pravda. Dcera Dedorudie, máme jenom jednu!”

...No, hádám, že to tak bude. Musím poslouchat jenom jednou. Rinia se stala kupcem a Pursena starostou vesnice. Ty dvě se vydaly po jiných cestách. Není možné, aby je chytili zároveň. Teď už Pursena bude zpět ve Velkém lese.

„No... pokud je to takhle, koupím Riniu.”

„To snad ne?! Tohle, tři váčky?”

„No... pokud to nestačí, pořád mám pár magických předmětů, chceš jeden?”

Také jsem se natáhl pro další měšec. 2.000 magických kamenů pohromadě. Ukázal jsem jim, co jsem vydělal za tento poslední rok.

„N-n-ne, tohle, tohle je dostatečně fér!”

„No, dobrá. Poslední dobou je můj dům trochu prázdný, víš? Protože často nejsem doma, přišel sem otravný hmyz... aby obtěžoval mou rodinu. Možná jste něco viděli?”

„Ach... Ach...”

Tady musíme tu smyčku udržovat pěkně napevno. Zastrašující diplomacie.

„A také chci, abychom v budoucnu vycházeli. Například pokud přijde ta dřív zmíněná dcera Adurodie nebo se stane otrokyní. Nebo pokud se moje dcera nebo sestra nějakou náhodou stane otrokyně. Žádám tě, abys mi dal aspoň trochu prostoru k manévrování.”

„Ech, jo, jo, samozřejmě, budete mít svou rezervu na našem trhu.”

„Co kdybych pro tebe udělal šperk na čelo a aplikoval na to světelnou magii. Jak to mám říct... co takhle radši přilbu s lampou...”

Kinchou se začal chvět po celém těle a najednou se mi uklonil s vyděšeným výrazem na tváři.

„Jé, d-dobře! Prodáno! Nevyhrožujte mi! Nechci být vaším nepřítelem.”

„Moc děkuju.”

Vyhrál jsem. Je to vítězství, síla peněz. Takhle řečeno si z toho otrokáře neudělám nepřítele. A abych nezapomněl, dokonce ani z rodu Boreasů.

„A přijď prosím později! Předám ti dopis pro toho Borease a potřebuju vystavit účet.”

„Ach, aha... dobře.”

Jak to Kinchou řekl, vzal svoje muže a bleskem odešel.

„Fuu...”

Velká suma peněz právě zmizela jako pára nad hrncem, co... Byly to jenom tři magické kameny, ale měly cenu 1.500 asurských zlatých. To bylo hodně peněz. Lilia nic neřekla, ale muselo ji to udivit.

„Pane Rudee.”

„Lilio...”

„Dobrá práce!”

„Děkuju.”

Lilia se mi s mírným úsměvem uklonila. Zdálo se, že mi tentokrát odpustila. Ale Aisha se možná naštve. Kdo ví... nějak přesvědčím Orsteda, aby mi dal větší plat.

No, tohle stranou.

Lucy, podívej se na mě. Tvůj táta je muž, co pomůže lidem, co jsou v tísni. Takže pokud budeš v tísni, hned ti pomůžu. Takže se už ničím nemusíš trápit. A teď skoč tátovi do náruče.

„...Tak!”

Jak jsem o tom přemýšlel... když jsem se otočil. Lucy už tam nebyla. Fňuk.

Část 5

Každopádně Rinia byla zachráněná, rozhodlo se, že bude žít v domě.

Jako otrokyně.
-------------------------------------------------

~ A slíbená druhá půlka. Tak mě přišlo, že to Rudeovi všechno stouplo do hlavy... ~

<Předchozí>...<Následující>