Kapitola 193 - Uvítací ceremonie

Kapitola 193 – Uvítací ceremonie & Předsedkyně studentského výboru

Část 1

Rozhodlo se, že Rinia bude v domě pracovat jako naše služebná.

Co se mě týče, myslím si, že je v pořádku ji vyhodit na ulici. Ale to se nestane. Rinia je moje kamarádka. Když jsou moji kamarádi v maléru, samozřejmě jim půjdu pomoct. Ach jo~ i když jsem na okamžik přemýšlel o tom, že ji opustím, ale prostě jsem to nemohl udělat. Neměl jsem na to srdce.

Navíc Aisha proti tomu nápadu silně namítala. Když jsem zaplatil tu šokující sumu 1.500 asurských zlatých, nebylo možné, aby ji nechala vykopnout z domu.

„Brácho, tvoje úhrada je v pořádku, ale ta suma peněz není k smíchu! Dokud to Rinia všechno nesplatí, musí tady pracovat!”

No ano, tvůj brácha dostává od Orsteda nepravidelný plat. Ať už to je magický předmět nebo magický kámen. Orsted ví, kde to všechno najít, pravděpodobně díky svým časovým smyčkám. Takže pokud jde o zlaťáky a moje životní výdaje, mohl bych je okamžitě dostat zpět.

Ale stejně, no, 1.500 asurských zlatých je pro mě pořád velká suma. Tím myslím, není to ještě dražší než dům?

„No jo, je to Rudeova kamarádka, a proto se jí nevzdám!”

A to byla Erisina slova.

Eris od samého začátku nechtěla Riniu vydat. Kdybych si tehdy zvolil ji vydat, rozhodně by vyšla s mečem u pasu, co vydával zvuky kachin-kachin, a pak by v mžiku vyrobila velké množství mrtvol.

Kdybych ji pokáral za to, že zabila toho otrokáře... Nezajímalo mě, jak je zabila, ale bál jsem se, že to ovlivní její dítě. Možná ji budou strašit zlé duše lidí, co zabila, a zabijí ji během těhotenství. A proto příště použiju Arielino jméno jako záminku, abych si získal jejich důvěru. Nebo to možná řeknu ještě dřív, než budou mít možnost něco udělat. Eris je taková žena. Vzdal jsem se snahy ji změnit.

„Myslím si, že to je dobrý nápad, Rudi.”

To řekla Sylphy. Také nebyla proti tomu, abychom Riniu najali. Sylphy už věděla, že se s Riniou akorát kamarádím. Vlastně mě pochválila, že si tak vážím přátelství.

„Haf~!”

A to řekl Posvátné zvíře Leo. Ačkoli jsem nerozuměl, co řekl. Jenom Rinia to věděla.

„Ach, ano, samozřejmě, pane Leo. Je pěkné pracovat pod vámi, mňau! Jen si poslechněte, co jsem řekla, mňau! Je pěkné pracovat pod vámi, mňau!”

Rinia se nezeptala, proč tu bylo vážené Posvátné zvíře, Leo. Zdálo se, že Leo už jí vysvětlil svoji situaci. Nevím, co jí vysvětlil, ale nepotřebovala si vyslechnout další věci ode mě, aby přání Posvátného zvířete respektovala.

Každopádně Riniino postavení v domácnosti bylo pod Leem. Chudinka Rinia, její postavení bylo ještě nižší než postavení psa.

Její plat byl 2 asurské stříbrňáky, ale snížilo se to o půlku kvůli splácení jejího dluhu. Takže to je vlastně 1 stříbrňák za měsíc. Včetně postele a třemi jídly. Co se týče postele, začala spát v Erisině ložnici. Rinia pracuje jako Aishina podřízená, ale když bych to měl nazvat pravým jménem, je jako Erisin mazlíček.

Ale jeden asurský střbrňák za měsíc. Zhruba 1 nebo 2 asurské zlaťáky za rok. Splácení jejího dluhu bude trvat víc než 1.000 let.

„Rinio, nevadí ti to?”

„Uu~... Už se mi dostalo příliš mnoho pomoci, mňau! ...Stačí mi, že budu navěky milovaná, mňau!...”

Zdálo se, že to Rinia už vzdala. Jako impala, které gepard prokousl krk, odevzdala se tomu, že bude navěky mávat ocasem před Eris. No, pokud to samotnému tomu člověku nevadí, tak je to všechno v pořádku.

Poté se domů vrátila i Roxy, ale nezdálo se, že by jí to vadilo. Její komentář byl stejný jako Sylphin a pochválila mě, že jsem půjčil peníze kamarádovi. Ale když se doslechla o sumě, věnovala mi paranoidní pohled. Pročpak asi?

„Za tolik, to je panenství šlechtické dcery vážně tak drahé?”

Netrvalo dlouho, abych její nedorozumění vyjasnil. Ale vypadalo to, že mojí dolní půlce těla stále chyběla jakákoli důvěryhodnost.

Část 2

Druhého rána.

Šel jsem s Roxy na Magickou univerzitu. Tentokrát nejela na Jirouovi. Šli jsme spolu pěšky. Neohrabaně jsme se prodírali zasněženou stezkou.

Už dlouho jsem se neukázal na žádné hodině na Magické univerzitě. Také jsem začal chybět na té třídní hodině jednou za měsíc. Ale teď jsem musel jít do školy, abych se pozdravil s Cliffem a Zanobou. Musím je o něco požádat.

Sešli jsme z cesty vydlážděné magickými cihlami a přibližovali jsme se k bronzové soše prvního ředitele. Když jsem spatřil školní budovu, co připomínala pevnost, začínaly se ve mně hromadit emoce. Když jsem sem přišel poprvé, byl jsem muž trpící ED.

„Takže, Rudi. Tady se rozloučíme.”

„Dobře, Roxy. Ať máš pěkný den.”

„Rudi, ty taky...”

„Aa~ hele! Učitelka Roxy dneska přišla s mužem!”

Jak se Roxy rozloučila, najednou jsem zaslechl pronikavý výkřik. Když jsem se rozhlédl, skupina studentů, co zrovna vycházela z kolejí, na nás ukazovala.

„Jéje~~... není to manžel paní učitelky Roxy?”

„Ee~ legendární starší bratr seniorky Norn??”

„Tohle je poprvé, co ho vidím, ale je vlastně celkem skvělý!”

Zdálo se, že se ke mně chovali, jako kdybych byl nějaký ohrožený druh nebo tak něco. Ale také jsem byl nečekaně fešák. Fufu.

„...”

Roxy se na mě najednou podívala pohledem plným obdivu. Aa, to bylo jiné. Bylo to jako dítě, co bylo šťastné jen po trošku chvály.

„S dovolením.”

A ovinul jsem paže kolem Roxina těla a objal ji. A podíval jsem se směrem ke studentům.

„Kyaa!”

Zatímco studenti pronikavě křičeli, zmizeli ve školní budově.

„To je část mého kouzla.”

„...”

Když se na mě Roxy takhle podívala, rychle jsem uvolnil paže. Uši měla rudé. Sám jsem se cítil trochu zraněně a máchal jsem oháňkou ze strany na stranu.

„Můžeš mě už pustit?”

„...”

Nebyl důvod, proč ji nepustit. Ale mohl jsem se Roxy vymluvit na cokoli. Abych s ní zůstal. Vlastně jsem chtěl jenom ucítit prsa své malé holčiny.

Zatímco jsem si pomyslel tohle, otřel jsem se jí tváří o tvář. Hm~~ tvář měla hladkou.

„C-co je? Takhle najednou a na takovém místě...”

„G-O-O-D-B-E-Y KISS!”

„A-a-aaaaa, takže to to je... aha. Tak tu si vezmu! Tak se opatruj, Rudi!”

Roxy odběhla k profesorské budově, pravá ruka a noha se jí pohybovala stejně. Když jsem se s ní rozloučil, rozběhl jsem se k výzkumné budově.

Část 3

„Cože? Zdá se, že je moc brzy.”

Dorazil jsem do výzkumné budovy, ale zdálo se, že tam Cliff ještě nebyl. Důvodem je jeho dítě. Určitě se toho hodně stalo.

Jen tak mimochodem, když Elinalize porodila dítě, bez okolků s magickou univerzitou sekla. Původně bylo jejím účelem ke vstupu na Magickou univerzitu lov mužů. Jakmile si muže našla a měla dítě, dala školnímu životu vale. Mnoho lidí se na ni kvůli tomu mračilo, že používala svatou školní půdu k takovému účelu. V tomhle ohledu jsem Elinalize respektoval.

Tak se podíváme, teď jsem měl chvilku času. Mohl bych nejdřív zajít za Zanobou, ale... Pokud se ten pilný Cliff jako první nedoslechne, co mu chci říct, určitě mě tím později bude otravovat.

Ehm~ za Zanobou zajdu dneska odpoledne. Cítil jsem se provinile, že jsem se u něj neustále zjevoval tak najednou. Půjdeme podle plánu a setkáme se s nimi v pořadí Cliff → Zanoba.

Zatímco jsem tu rozvažoval, spatřil jsem zástup lidí.

Kráčeli na mírně zasněžené cestě a seřadili se na školním náměstí. Jelikož jsem neměl nic na práci, přišel jsem k davu a zaslechl jsem, jak ředitel na stupínku řečnil.

„—Ale magie je jiná. Má neomezený potenciál! Znovu nabít ztracená kouzla a naučit se je začlenit do moderního zaříkávání. Každý z vás má možnost přivést novou evoluci—”

Myslím, že už jsem tu řeč někde slyšel. Zkusil jsem si vzpomenout, kde jsem ji slyšel. Moje přijímací ceremonie.

Takže~ už je tohle období. Takže, v jakém jsem byl ročníku. Pátý... Ne, v šestém ročníku. Chodil jsem tu na přednášky jen v prvním a druhém ročníku, ale rád bych se zúčastnil absolventské ceremonie. Sylphy také odešla ze školy po tom debaklu v Asurském království, protože už to pro ni nebylo tak důležité.

Aa~ pokud už jsem byl v šestém ročníku, tak seniorka Silent 7star už dostudovala. Ta holka, jestlipak šla na svou absolventskou ceremonii? S největší pravděpodobností ne.

Měl jsem pocit, že Nanahoshi za těch posledních pár let měla plné ruce práce s tím, aby se naučila povolávací magii. Teď jen zřídkakdy žádá o mou pomoc.

Jen tam mimochodem, Pergius jí pomohl celkem dost. Jinak by se nedostala přes zkušební fázi. No, zdálo se, že se na univerzitu zapsala jen kvůli jejímu zázemí, a vypadalo to, že už jí na ničem z toho nezáleželo. Kdybych měl hádat, předpokládám, že chce být na absolventské ceremonii akorát na svém předchozím světě.

Každopádně o Nanahoshi jsem se pořád trochu bál. Moje budoucí já řeklo, že se dočkala svého pochmurného konce. Když budu mít chvilku, trochu na ni dohlédnu. S onigiri a bramborovými chipsy v ruce.

„A teď řeč od nové předsedkyně studentského výboru.”

Zatímco jsem se probíral svými myšlenkami, uvědomil jsem si, že ředitel už dořečnil. Vrátil se na místa pro učitele za pódiem. A tam jsem mezi profesory viděl sedět Roxy. Aaa~ Roxy, co seděla vzpřímeně jako učitelka. To musí být pěkné... Mezi těmi prváky jsem chtěl hrdě říct: „Viděli jste tu nádhernou modrovlasou dívku? To je moje manželka!” Jaké to je? Můžu na to být hrdý, ne?

„—hele...”

„Specialitou téhle magické univerzity—”

„Hej, ta malá holka tímhle. Už je dospělá, že jo?”

„Hádám, že ještě o mužích neví.”

Jak ředitelova řeč skončila, prváci začali hučet. Zmátlo mě proč. Když jsem se podíval na pódium, stála tam Norn. Spolu s ní tam byla vysoká dívka z Magické rasy a mladistvý svalnatý zvířecí muž. Norn stála uprostřed.

„Dámy a pánové, letos byla za předsedkyni studentského výboru zvolena studentka pátého ročníku Norn Greyratová.”

Norn byla předsedkyně studentského výboru. Tohle je poprvé, co jsem o tom slyšel. Slyšel jsem, že byla členem studentského výboru. Možná ji zvolili během těchto posledních pár měsíců.

„Ačkoli si myslíme, že je ještě příliš brzy, rozhodli jsme se to udělat.”

Když Norn začala svou řeč, studenti pokračovali v bzučení. Zdálo se, že Norn nebyla dostatečně charismatická, aby utnula povídání prváků jako Ariel. Nedalo se nic dělat, použiju nějakou magii, abych je umlčel. A najednou jsem si všiml, že mezi kluky kolem mě byla skupina, co se na Norn dívala s vášnivýma očima. Zdáli se mi povědomí. Pokud se nepletu, byli to ti osobní strážci, ti chlápci z jejího Fanklubu. Co ti chlápci dělali mezi prváky...

„BUĎTE ZTICHAAAAAAA!”

V dalším okamžiku. Ten svalnatý zvířecí mladík na pódiu ze sebe vydal hřmící křik. Ten hlas prváky okamžitě utišil. Jen sem a tam se ozvalo pár šeptání.

„Děkuju, Gilberte.”

„Dobře.”

Norn tomu zvířecímu mladíkovi poděkovala a pak pokračovala ve své řeči.

„Každý z nás zde přítomných je z jiného koutu světa. A mezi námi je určitě hodně takových, co mají za to, že lidé kolem nás jsou celkem nezvyklí, nemám pravdu? Ale tady, kde všichni stojíte jako studenti, je magická univerzita. Na tomto místě jste studenty magické univerzity. Řiďte se pravidly!”

Ta řeč, měl jsem pocit, že už jsem ji někde slyšel. Věci ohledně pravidel a regulací, že se mají poučit z odlišností. A vědět, co se tady bere za logiku. To řekla Ariel na mé vlastní přijímací ceremonii. Témata řeči předsedů studentského výboru na této škole byla evidentně předem daná.

„—a víc než to. Všem vám přeji skvělý studentský život.”

Norn se rychle uklonila a pak sešla z pódia. Její chůze byla plná důstojnosti— ach, došlo na scénu. Norn na schodech brzy uklouzla a spadla na zem. Kusukusu, z okolí jsem teď slyšel smích. Teď byla rozhodně slavná. A~a~ ještě před chvilkou ji brali za skvělou předsedkyni studentského výboru...

A to jsem si myslel, ale tak nějak se intenzita těch vášnivých pohledů zvýšila. Například ti chlápci z fanklubu se teď tvářili spokojeně. Na tomto světě rozhodně existuje typický příklad fanoušků nešikovné dívky.

Ale ve svém pátém ročníku být předsedkyní studentského výboru... Norn se rozhodně snaží ze všech sil. Tvůj bratr je na tebe hrdý. Paulova duše se dívala ze zatravněného prostranství za mnou a zabírala ten velký obrázek Norn fotoaparátem na trojnožce.

Byl jsem plný nevysvětlitelného pocitu. Zvládat studium, trénovat šerm, snažit se při své práci pro studentský výbor. Hodně štěstí, Norn! Dobrá, taky se musím snažit ze všech sil. I po tomhle zůstat v nejlepší kondici a chránit svou rodinu před Hitogamim!

„Pche, takže to je ta slavná Norn Greyratová. Je C... ne, B, pokud do toho započítám svá očekávání.”

A stranou jsem okamžitě slyšel hlas, co zabil mé vzrušení.

Co to tenhle chlápek zrovna řekl. Když jsem se na něj podíval, stál tam fešák. Zdálo se, že mu bylo kolem 15 let. Elf s blonďatými vlasy... Spatřil jsem úžasného krasavce. Ach jo~ Ariel vypadala celkem normálně. Ale z tváře tohoto krasavce jako by sálalo světlo, co nám bránilo se na něj přímo podívat.

Ehm~, ne. Podle toho, jak se tvářil, byl na sebe rozhodně hrdý. Kdyby se to bralo jen podle vzhledu, překonal největšího krasavce z rodu Greyratů, Luka. To je jisté. Pokud je tenhle kluk S, pak Luke je A a Norn by byla kolem B.

„Tolik k tomu, co jsem čekal od nejlepšího studenta této školy... je jenom na této úrovni.”

Ale i kdyby to byla pravda, takové komentáře měly také své místo a čas. Vážně jsem měl pocit, že to byl krasavec, ale musel omezit své standardy na obecnou populaci tohoto světa.

Věděl jsi, že všichni ti děsiví seniorové támhle na tebe zahlížejí? Byli to lidé, co si mysleli, že Norn byla nejlepší na světě. Ach, pozor! Ti chlápci sem vážně přišli. Z místa, kde se ti lidé skrývali, vyšli tři chlápci. Povídali si, zatímco se letmo dívali na mě.

„Seniore, ten chlápek to myslí vážně?”

„Myslí to vážně? Ohledně Norn? Vážně?”

„Vážně vážně.”

Bylo slyšet takový rozhovor. Ne, ta slova zrovna teď jsem jim vložil do úst já.

Byl to krasavec z prváku a já nemám rád šikanování. Ale ti chlápci z fanklubu, nemyslím si, že by se jim líbilo, co jsi zrovna řekl. Tak hele, tvářili se, jako kdyby chtěli říct: „Prosím, nedržte mě zpět, dokážu se s nimi vypořádat...” A přitom se mi dívali do tváře. Při tom svém krutém pohledu v očích chtěli někoho vzít na střechu, aby měl nehodu?

„Ten chlápek vedle... Rudeus... její bratr?”

No, co se toho týče, to nepopírám. Rozhodně vím o Rudeově nemilosrdné frakci. Ale vytvořil jsem ji já. Proti mně nemůžete vyhrát.

A když jsem toho chlápka spatřil, střetli jsme se očima.

„Taky si to myslíš, že?”

Ten krasavec se na mě díval a jeho oči mě žádaly o souhlas. Ech? Co to mělo být...?

„...No, ehm, no, myslím, že sám Rudeus je skvělý člověk? Ale Norn se taky snaží ze všech sil, ne?”

„Ha.” Krasavec byl jejich odpovědí zmatený a vysmál se jim. „Aaa, omlouvám se. Lidé v tomto městě se všichni bojí Rudea. Ale já prahnu po klidu v mysli. Moje jméno je Raifold. Pocházím z elfské vesnice Magnafold a jsem synem starosty. Nemám žádný důvod se dostat s Rudeem do sporu.”

Aa~ velmi ti děkuju za ten zdvořilý přístup. Ale v takové situaci bylo trochu těžké se představit. Co třeba tohle. Prozatím se představím jako Ruud Ronma.

„My oba chodíme na jiné přednášky než Norn. Za těch posledních několik let přibyl jenom jeden zvláštní student. Jestlipak jsi sem přišel v přípravě na svou dráhu starosty elfské vesnice?”

Ach. Aha, stejně jako Rinia a Pursena. Přišel sem z daleké země studovat lidskou společnost.

„Rozhodně budu stát na vrcholu této školy. Dokonce i ta dívka Norn se stane mojí ženou.”

Ne, něco takového ti nedovolím. Bez ohledu na to, v jaké jsi situaci, kvůli takovému důvodu ti Norn nedám. Tento bratr to nedovolí.

„Dobře, máš správný pohled v očích, pojď se mnou.”

„Ha...?”

Možná to znělo, jako kdybych se ho snažil najmout jako svého podřízeného. Tak mě tak napadá, že nemám žádné podřízené... Ale tak nějak jsem cítil pár závistivých pohledů mířících naším směrem. Než udělá něco, co by Norn udělalo potíže...

...V této situaci, co mám jako její bratr dělat?

Ačkoli momentálně po Norn nijak agresivně nešel, tak nějak jsem měl pocit, že musím něco udělat. Ale pomáhat Norn příliš není nutné. To by pak vypadalo, že ji přehnaně chráním. Norn je na této škole pravděpodobně celkem slušně chráněná. I když byl Raifold kandidátem na starostu vesnice, neměl by mít v této zemi žádnou politickou moc... Norn má k dispozici svoje pomocníky a tělesné strážce z fanklubu. Ačkoli jsem měl pořád pocit, že bych tuhle záležitost měl zvládnout sám. Co mám dělat.

„Nech toho kluka na pokoji.”

Pak se ozval hlas dalšího člověka a přidal se k nám.

Pomozte mi to někdo skončit! S trochou naděje v srdci jsem se otočil a napůl jsem čekal, že spatřím známou tvář...

„Moje jméno je Mii-Nall, syn starosti vesnice Bii-nall. Trpasličí vesnice.”

Kdo je tenhle chlápek?

Vypadalo to, že byl taky prvák. Měl tak panovačný přístup, ale výškově nám byl jenom k prsům. Ať jste se na to dívali, jak chtěli, měl tvář dospělého, dokonce měl hustý knír. Evidentně byl z trpasličí rasy.

„Jak naivní si myslet, že tu je jenom jeden zvláštní student...? Nechtěj mě rozesmát. Já jsem během tohoto semestru také zvláštní student!”

Ach, to bylo nečekané. Raifold shlédl na toto trpaslíka a překvapilo ho to.

„Ach, není to Mii...!”

„Dlouho jsme se neviděli, Rai!”

Evidentně se znali. Hádám, že elfské a trpasličí vesnice k sobě měly blízko. Takže se znali i synové jejich starostů.

„No, takže letos jsme zvláštní studenti my dva?”

„Ne, to je celé špatně. Gufufu.”

To byl jedinečný smích, přemýšlel jsem, jestli rod Mii-Nalla měl tak jedinečný způsob smíchu? Za Mii-Nalem se někdo skrýval. Malý chlapec zhruba stejně velký jako Mii-Nal, další trpaslík? Jeho rasa... Ne, tenhle byl jiný. Pravděpodobně byl z lidské rasy, mladík z lidské rasy. Zhruba kolem sedmi let. Jeho tvář mi byla povědomá, vypadal jako někdo... z asurské rodové linie.

„Hej, představ se.”

Chlapec se chvějícím se hlasem představil: „Mo-moje jméno je... Grannel. Grannel Zafin Asura. Jsem druhý syn prvního prince z Asurského království, Grabella Zafin Asury.”

Zmátlo mě to. Grabellův syn. Tenhle chlapec...?

Proč tu byl? Jestlipak to bylo kvůli pomstě? Za ten incident v Asurském království? Byl tu na nějaké vražedné misi... takhle pozdě? Proč poslal tak malé dítě?

„Totiž, otec prohrál v politickém souboji, jsme v nebezpečné situaci...”

Ach! Chápu. Pro případ, že by Ariel zavraždila jeho syny, Grabell je poslal ze země, aby unikli. Hej, tak mě tak napadá, tohle byl druhý syn, jestlipak byl Grabellův nejstarší syn v jiné zemi? ...Ne, tohle je jiné. Tato země, království Ranoa, byla plná lidí, co Ariel podporovali. A přesto ho Grabell poslal do této země, takže byl možná něco jako Arielino rukojmí. Vypadalo to, že na tomto světě bylo zvykem říct otcovo jméno, když jste někoho zdravili. Jestlipak se nestará o následky?

„Aha, jsme na tom podobně. Lidé z různých míst, které z nějakého důvodu vyhnali z domova. A teď jsme se my tři setkali na tomto místě.”

„Já nemám žádný konkrétní důvod, proč by mě vyháněli... Protože jsem až třetí v dědičné řadě...”

„Dobrá, to je dobře. Všichni mají své vlastní okolnosti. Určitě jsi slyšel nějaké zkazky?”

„Ty taky...!”

Elfí krasavec dal paže kolem Mii-nalových a Grannelových ramen.

„No jo~ jako kolegové zvláštní studenti bychom si měli navzájem pomáhat. Pokud spojíme síly, nebude jen pouhým snem stát se nejlepšími na škole... ne?”

„Aaaa~ch...!”

„E~hm, jsem ve vašich rukách!”

Nevím, co se stalo, ale vypadalo to, že se prváci ve zvláštní třídě během uvítací ceremonie okamžitě spřátelili. To byl nádherný pohled. No... pro teď mu odpustím tu záležitost s Norn. Každý chce ukázat svůj charakter, když začíná na nové škole. Kdybys byl druhák a zamumlal tu pitomost o B, nenechal bych to jen tak.

No, každopádně chci říct: snažte se ze všech sil.

„Oo, takže tohle je letošní shromáždění, mňau!”

Zatímco jsem byl tím pohledem hluboce dojatý, někdo promluvil vně davu prváků. Poznal jsem ten hlas. Ještě před několika dny to byl hlas jednoho z potížistů na této škole.

Když jsem se podíval tím směrem, spatřil jsem dívku s kočičíma ušima s jednou rukou v kapse, jak se prodírala davem. Byla to Rinia. Neměla by doma pracovat jako služebná, co tu dělala?

„...Co to kruci, nejsi ty seniorka Rinia?”

„Kdo?”

„Víš, boss z doby před 2 roky.”

„...Nějaká delikventka?”

„Ale copak už nedostudovala...?”

Její okolí bylo zmatené.

Přišla rovnou ke mně.

„Hej, šéfe.”

„Ach, copak?”

„Přišla jsem paní Roxy donést oběd, co doma zapomněla, mňau! Původně jsem ho chtěla donést do kabinetu, mňau, ale vypadá to, že je tady, mňau.”

Takže to to bylo. Místo aby přišla během oběda, Aisha ji musela vyslat před začátkem vyučování. Aa~ zdálo se, že Roxy si pravidelně zapomínala oběd.

Jen tak mimochodem, já si žádný oběd nepřinesl. Nebylo to tak, že jsem nechtěl domácí oběd, ale už jsem měl v plánu najíst se se svými přáteli jako způsob komunikace.

„...”

„...”

Pak jsem si všiml, že ti dva prváci, co do teď mluvili v dobré náladě, odtud odvrátili zrak a dívali se na špičky svých bot.

„Hej, proč jsi nepřišla sis popovídat... tím myslím, nevrátila se do Velkého lesa?”

„Taky se chci zeptat...”

„Ech? Cože?”

Ti dva kluci promluvili tiše, jenom Grannel vypadal zmateně.

„Ale~?” Takže si jich Rinia všimla. Ti dva byli také z Velkého lesa. Přátelsky na ně mávla. „He~j, Rai, Mii!”

Ti dva se třásli a odvrátili se. Zdálo se, že se znali.

„Hej, přišli jste sem z Velkého lesa, mňau? Copak to nebylo už skoro osm let? Hej, stýskalo se mi, mňau, vede se vám dobře, mňau? Hej, otočte se na mě, mňau.”

Tohle nebylo dobré, takhle se pohádají. Ale? Riniin pohled, byl to přesně ten, co měla těsně před bojem. Tak hele, dokonce i toho chlapce Grannela to vyděsilo.

„Ne, s někým sis mě spletla...”

„J-já taky neznám nikoho s takovým jménem...”

„Och?”

Rinia ty dva popadla za hlavy a otočila je k sobě, její slova zněla úplně jako z yakuzy. Přišlo mi to úplně jako hláška: „Chviličku, tvůj dluh není tak malý.” Úplně tak.

Takže tak nějak jsem pochopil vztah mezi těmi třemi. Pursena a Rinia byly šéfky a ti dva byli jejich nohsledi. I když teď ona sama byla otrokyně, tahle holka má podivný dojem šéfa.

„N-ne, není možné, aby to byla pravda...! Protože jsem slyšel, že když někdo odejde z Velkého lesa, stane se z něj někdo úplně jiný!”

„P-pursena a Rinia jsou teď vážně nádherné. Na chvilku jsem si myslel, že jsi někdo jiný... tak to bylo, prosím, odpusť mi mou drzost...!”

No, pomalu mířili k vlastní záhubě. Okolní prváci začali být vyděšení a ustoupili do dálky. Noví studenti, bylo by zlé, kdybyste si mysleli, že tohle je děsivá škola, které vládne násilí. Magická univerzita je Roxina alma mater, je to naše univerzita. Toto je skvělá univerzita postavená k učení a tréninku magie! Takže těm roztomilým prvákům trochu pomůžu a zachráním je ze spárů jejich delikventské seniorky...

„Hej, co se to tady děje!”

„...Cože?”

„Ech... Eeeeech...!”

V okolí to najednou začalo hlučet. Dav se rozdělil na dvě části. A někdo kráčel k nám.

Brzy se ten člověk objevil. Jasně blonďaté vlasy poděděné po matce s očima plnýma motivace.

Byla to Norn. Předsedkyně studentského výboru Norn Greyratová. Následoval ji svalnatý zvířecí mladík a dívka z Magické rasy. Když jsem se podíval na ty dva lidi za ní, vzpomněl jsem si přitom na Ariel.

OK! Norn. Před chvilkou jsi udělala malou chybičku, ale teď je protivníkem Rinia. Teď něco řekni a ukaž svou důstojnost předsedkyně studentského výboru. Dobrá, nedovolím Rinie nic říct. Tento bratr na ni zezadu bude výhružně zahlížet.

„Bratře!”

Když jsem na to pomyslel. Norn prošla kolem Rinii a přišla ke mně. S rukama založenýma v bok ke mně přišla a vzhlížela ke mně se zakaboněnou tváří.

„Proč ses vmísil na uvítací ceremonii?”

...zdálo se, že Riniu prostě ignorovala. Ne, nedělal jsem nic jako šikanu, doufám.

„No, víš... kvůli tomuhle a tamtomu...”

„Viděl jsi mě to pokazit... aach, jak trapné...”

„No, ech, byla to úžasná řeč. Velmi elegantní. Otec v nebi—”

„Nepřišla jsem sem, abych si vyslechla tohle!”

Byla naštvaná, že jsem ji chválil. Byl jsem z toho trochu sklíčený.

„Proč jsi na takovém místě? To šikanuješ prváky?”

„Cože?”

Šikana? Já...? To nemůže být pravda. Když jsem se rozhlédl kolem, všechny pohledy se upíraly na Norn a mě. Netrpělivé pohledy soustředěné na Norn a vyděšené na mě.

To bylo divné, byl jsem vždycky takový zlosyn?

„Řekni mi! Co jsi provedl tomuto dítěti?”

„Ne, nic... akorát o tobě říkali něco špatného a já jenom chtěl...”

Jako třeba, hm, B-čkový řád. Ehm. ...Ehm?

„Na takové věci jsem už zvyklá, tak prosím přestaň! Hele, teď jsou vyděšení!”

„N-ne, bojí se Rinii, ne?”

„Seniorka Rinia pro nás pracuje, takže to je rozhodně tvoje vina, bratře!”

OH, SHIT! Takže tak to bylo. Z tohohle úhlu pohledu jsem to neviděl. Já jako velký zlý šéf a Rinia jako můj nohsled. Zatraceně. Bylo to kvůli mému každodennímu chování?

„Tím myslím, poslouchej, bratře!”

„Co? Copak?”

Tenhle bratr skoro vzlyká, víš? Cokoli víc... To se snažíš mi zasadit poslední úder?

„Před nějakou dobou mi to řekla Roxy! Že se Rinia stala naším o-o-otrokem! O co ti jde?!”

Ech? To?

„S tím se nedá nic dělat, otrok je otrok. Místo toho abychom převzali její dluh, prostě si ho u nás doma odpracovává. Takhle na tom nikdo neprodělá.”

Norn jasně špulila rty, zatímco se mračila. Nebo spíš, prosím, Rinio, pomoz! Neměl jsem vůbec žádné zlovolné úmysly.

„Norn, co šéf řekl, je pravda, mňau! Už mi zachránil život, mňau!”

Rinia si mnula ruce a přišla k Norn. Ti dva prváci se zatvářili, že se jim ulevilo. Jak to Norn viděla, povzdechla si.

„...Takže tak to je. No, dobrá. Upřímně řečeno, pravděpodobně bych udělala to samé, kdybych ji viděla v takové situaci.”

Uvěřila mi.

„Ale seniorko Rinio, ty už jsi vystudovala. Prosím, přestaň na škole působit problémy!”

„Je to problém, mňau? Ajeje a to jsem se jenom zdravila s pár svými známými...”

„...”

„Dobrá, moje chyba, mňau! Pokud se kdy znovu stanu středem pozornosti, hned vypadnu, mňau.”

Norn rozladěně vzhlížela a Rinia se poškrábala ve vlasech a uklonila se. Tak nějak jsem ji litoval. Pravděpodobně nechtěla způsobit scénu. Ale i po tom všem se otočila a začala říkat věci jako „musím těm dvěma dodat trochu ducha, mňau” a tak dále. Evidentně ještě měla co říct. Jak to ti dva prváci slyšeli, ještě víc je to vyděsilo.

Norn odvrátila pohled od Rinie a dívala se znovu na mě.

„Bratře, jsem ráda, že se mě snažíš chránit, ale nepomáhej moc často. Dokážu věci vyřešit sama.”

„Dobře, budu to mít na paměti.”

Když jsem sklonil hlavu, slyšel jsem z okolí zvýšené hlasy.

„Přiměla toho Rudea sklonit hlavu!”

„Co jiného čekat od předsedkyně studentského výboru.”

„Norn je tak roztomilá...”

Bylo tak vzácné, abych sklonil hlavu? Já ve skloněném stavu bylo celkem časté...

No, to je jedno. Nornina pověst stoupala, takže mi to nevadilo.

„...”

Najednou jsem si všiml, že ti tři prváci zůstali ztuhlí na místě, sledovali nás. Norn si jich zrovna všimla.

„Ehm~ to jsou oni?”

„Jo, to jsou zvláštní studenti.”

„Och, slyšela jsem o nich. Letos se zapsali tři zvláštní studenti.”

Norn si pak odkašlala. A pak se zdvořile obrátila na ně.

„Ráda vás poznávám. Já jsem Norn Greyratová, předsedkyně studentského výboru.”

Odpověděl jí nejmenší chlapec z těch tří: „D-druhý syn prvního prince z Asurského království, Grannel Zafin Asura.”

„Díky, že jsi tak zdvořilý. Grannele, ačkoli se studium v jiné zemi zdá děsivé, myslím si, že s tak vznešeným vychováním se nemusíš bát. Pokud tě bude cokoli trápit, přijď za studentským výborem. Bez ohledu na tvé zázemí jsi student Magické univerzity a lidé ze studentského výboru jsou tví přátelé. Když pominu výchovu, my ve studentském výboru jsme spojenci lidí, co sem přišli studovat.”

Jak hladké řečnění. Jako kdyby to Norn trénovala, její slova a gesta byla elegantní. Znovu vyjádřila svou vděčnost.

„D-dobře.”

„Takže, užívej studentského života...” řekla Norn a odešla.

Jakmile ji Grannel spatřil, tvář mu horečnatě zrudla. Nornin doprovod je také pozdravil.

Počkat, nebylo to tak dlouho, co jsem ji viděl naposledy, a přesto Norn vyrostla a stala se z ní úžasná dáma. Jak jsem si myslel, dala se na přednášky etikety.

Každopádně ten incident se třemi zvláštními studenty značil Nornin první počin předsedkyně studentského výboru, junior dominující seniorům. Jak jsem tu prodléval, bylo mi trochu trapně, a tak jsem s Riniou odešel. Bylo by pěkné, kdybychom Roxin oběd dali na její stůl ve sborovně.

Ačkoli na Magické univerzitě zůstal velký díl poslední generace, začal vát nový vítr.

Mířil jsem ke Cliffově laboratoři a po cestě jsem se s Riniou rozloučil.
-------------------------------------------------

~ Opožděná víkendovka, ale zato extra dlouhá. ~

~ Kdyby se do toho Rudeus hnedka vložil a jen tak nestál a nečekal, nemusel být potom za zlosyna. I když s tou jeho pověstí Velkého šéfa by to možná nepomohlo... ~

<Předchozí>...<Následující>