Kapitola 29 - První dokončená zakázka (část 2)

Část 2

V každém případě jsem vyslechl i ženu, abych získal další informace.

Jsou to odborníci na nacházení domácích mazlíčků. Zdá se, že něco takového dělali od samého začátku. Někdy chrání zvířata, co se očividně ztratila.

Napadlo je, že by si ušetřili spoustu práce, kdyby je odchytávali. Jak postupovali v řádech, vydali se směrem k jejich unášení.

Zpočátku to dělali opatrně, ale Muž A je jednou viděl, jak odchytávají domácí mazlíčky. Muž A je přinutil, aby jej vzali do družiny a prohlásil se za ochránce. Stal se z něj vůdce a rozšířil jejich operace. Když došlo na rozdělování odměny, vzal si větší díl z odměny, protože prohlašoval, že to je daň z ochrany, a protože se chtěl pobavit s ženami.

Přinejmenším této ženě nevadilo, že jsme toho muže zabili. Vážně máme štěstí.

Jen tak pro pořádek, ještěrčí muž se jmenuje Jalil a žena se jmenuje Veskel.

Po krátkém rozhovoru jsem jim odstranil pouta.

Když jsme z domu vyváděli tu kočku, Ruijerd na mě zahlíží. „Hej, co to mělo znamenat!”

„Hmm, co tím myslíš?”

Ruijerd mě popadne za předek košile a nohy mi visí ve vzduchu. „Nepředstírej nevinnost! Jsou to špatní lidé! Ty ses s nimi spolčil?!”

Ruijerd je vážně naštvaný. Když se dívám na ten strašlivý výraz, připomíná mi to, že zrovna někoho zabil.

„O-opravdu jsou to špatní lidé, ale jsou jen trochu špatní. Neudělali něco strašlivého.”

„Když přijde na špatné věci, tak v tom není žádný rozdíl, špatní lidé jsou špatní lidé!”

Už jsem věděl, že to takhle dopadne, ale proč se mi nohy a hlas třese a v očích se mi začínají sbírat slzy? „J-jen chci říct, že tenhle plán zabije dvě mouchy jednou ranou...”

„...A já se ptám, co tím myslíš!”

Zdá se, že Ruijerd není schopen to přijmout. Potíže. Jsem tak vyděšený, že nedokážu přemýšlet. Moje mysl drnčí a ovládají ji moje drkotající zuby.

„Špatní lidé svoje sliby nedodrží!” zařve na mě Ruijerd a zahlíží.

Zrada.

Tu možnost jsem už zvážil. Ale tenhle incident je vlastně i pro ně štěstí a navíc jsme jim vyhrožovali, takže dočasně to bude v pořádku.

„Co si myslíš, že ses s nimi spojil!”

Když jsem to zaslechl, zaváhal jsem.

Opravdu, nemám žádný zvláštní důvod s nimi spolupracovat nebo tak nějak. Jen udělat pár zakázek a když nebudeme mít peníze, můžeme prostě vyrazit na lov magických tvorů, přijímat zakázku jednu po druhé a kousek po kousku si zvyšovat řád.

To bude taky fungovat.

I když je nevyužijeme, tak stejně dosáhneme cíle, jen je ten cíl trochu dál.

Měli bychom se tohohle vzdát? Měli bychom se vrátit a prostě je zabít? Vnořit se do moře krve?

Váhám.

Mám pravdu nebo ne?

„Ruijerde!” Moje váhání odsekne silný hlas. 

Ten uši rvoucí hlas a Ruijerdovo třesoucí se tělo.

„Dej od Rudea ruce pryč!” Eris kope Ruijerda do zadku, kop za kopem. „Kvůli čemu jsi tak nespokojený!” Erisin hlas mi otupuje sluch a okolní lidé se po nás otáčejí a přemýšlí, jestli se něco stalo.

„Nerad pracuju se špatnými lidmi.”

„Reptáš, protože to nemáš rád?! Dělá to kvůli tobě a mě!”

Ruijerd doširoka otevře oči a já se nohama dotknu země s hlasitým bum. Eris přestane kopat, ale její hlas neutichne: „Je to přece jenom odchytávání zvířat!”

„Ne, ten chlápek taky kopl do dítěte.”

„A co že si kopl, já jsem si taky dřív kopla!”

„...Ale špatný člověk je špatný člověk.”

„Copak jsi v minulosti taky neudělal něco špatného?”

Eris. Jsem vděčný, žes mi pomohla, ale zaseknout hluboko do jádra věci není moc dobré, to víš, ne?

„Rudeus je úžasný! Pokud ho necháš, tak všechno dokáže! Tak buď prostě zticha a udělej to!”

„...”

„Nestěžuj si jen proto, že jsi z něčeho trochu nešťastný!”

„To jsem neměl v úmyslu.”

„Pokud si chceš stěžovat, tak se vrať zpátky! Rudeus a já se domů dokážeme vrátit vlastními silami!”

Ruijerd pod Erisiným zběsilým výrazem očividně ovadá. „...Dobře. Omlouvám se.”

Nakonec se mi Ruijerd omluvil. Mám pocit, že ho k tomu přinutil Erisin duch a ne že by to nějak sám pochopil.

„N-ne, tohle nedělej...”

I když to dopadlo takhle, zdá se mi, že obtížnost se o hodně zvedla a kvůli téhle atmosféře váhám. Možná je příliš zbrklé s nimi spolupracovat, ale jelikož se to takhle vyvrbilo, tak to nemůžu změnit. Mám pocit, jako bych měl v břiše motýlky, ale můžu jen pokračovat.

Můžu jen důvěřovat tomuto plánu, který jsem od začátku považoval za dobrý.

I když to není tím, že bych věřil sám sobě...

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>