Kapitola 29 - První dokončená zakázka (část 1)

Část 1

No, je na čase, abychom začali s výslechem.

Koho mám vyslechnout jako prvního, muže nebo ženu?

Žena s hmyzíma očima vypadá celkem poděšeně a zoufale vydává tlumené zvuky, chce před námi utéct. Dívat se na ten vyděšený výraz je vážně stimulující... ale to nechám tak.

Pokud jí sundám roubík, začne ječet a neřekne nám nic rozumného. Pokud ji budeme vyslýchat, bude lepší, když se nejdřív trochu uklidní.

Ten muž s ještěrčí tváří se nedá tak lehce analyzovat a nejsem si jistý, co jeho výraz znamená, když už se mu tvář promění. Jenom mám pocit, že tak nějak bledne.

Úzkostlivě pozoruje svoje okolí a střídavě naše výrazy. Jsem si jistý, že hluboce přemýšlí, jak tohle přežít.

Ruijerd se kaje z toho, jak se všechno vyvrbilo a jak nakonec někoho zabil. Mluvit k prostému člověku je snadné.

Nejlepší by bylo, kdybych vyslechl jak muže, tak ženu, že? Vezmu jednoho z nich do vedlejší místnosti a odděleně je podrobím křížovému výslechu a pak si ty informace dám dohromady.

Dobrá, tohle udělám.

„Eris, prosím, hlídej tu ženu.”

„Jasný.” Eris rozhodně kývne.

Vedu muže do chodby a Ruijerd mi přitom asistuje, protože nejsem schopen ho sám udržet. Dovedu ho na místo, odkud nebude nic slyšet a opatrně mu sundám roubík, aby mě nemohl kousnout.

„Prosím, odpověz mi na otázky.”

„J-já budu mluvit, všechno vám řeknu, prosím, nezabíjejte mě.”

„Velmi dobře, když mi odpovíš, nechám tě jít.”

„E-eeek!”

Usměju se, abych ho uklidnil, ale on se místo toho vyděsí. Myslel jsem si, že to je klidný člověk, ale zdá se, že to není pravda.

„Odkud pocházejí ta zvířata v tomhle domě?”

„N-našli jsme je.”

„Jůů~~ to je úžasné! Takže... kde jste je našli?”

„Ne, to...” Očima těká po okolí, dívá se nejdřív na mě, pak na Ruijerda. To se pořád snaží lhát? „T-tady v okolí.”

Jeho schopnost lhát je příšerná. Z jeho výrazu jsem soudil, že je chytrý, ale zdá se, že to není pravda.

„Aha! V tomhle městě zvířata padají z nebe! … … … Ty mizero, chováš se ke mně jako k hlupákovi, protože vypadám jako dítě?”

Trochu jsem mu pohrozil.

„V-vůbec ne.”

Pořád to nefunguje. Využívat tohohle těla, abych někomu vyhrožoval, je vážně bláhové. Přece jenom mi je jenom deset let. No co, tak mu pohrozím trochu víc.

„Výbuch.” Lusknu prsty a zároveň před jeho očima dojde k malé explozi.

„Aaaa!” Sežehlo mu to špičku nosu. „C-co to děláš?!”

Na jeho stížnosti neberu ohled. „Hele, řádně o svých odpovědích přemýšlej, přece nechceš zemřít, ne?”

Ten muž se celý třese, možná si vzpomněl na toho muže, co zrovna zemřel. Najednou jsem si vzpomněl na rozhovor mezi mnou a Ruijerdem, povídali jsme si v řeči Magického boha. Jasně slyšeli o rase Supardů a tom ostatním.

No, na tom nesejde. Jelikož už o tom ví, tak toho využiju.

„Tak si říkám, že už to víš, ne? Ten muž tady je skutečný [Smrtelný Konec], i když má vlasy obarvené na modro. Co se týče mě, jsem starší než vypadám.”

„Skutečný [Smrtelný Konec]...?”

„Já jsem stejný jako ty, rychle mi řekni pravdu a pomůžu ti.”

Dialog se vyvíjí tímhle směrem.

„Ale... eeek!” Ten muž se podívá po Ruijerdovi, ale okamžitě odvrátí zrak, Ruijerd na něj pravděpodobně zahlíží.

„Prosím, řekni nám, co tu děláte.”

„M-my... unášíme zvířata.”

„Och, unášíte zvířata?”

„A pak když se objeví zakázka na jejich nalezení, tak předstíráme, že je hledáme.”

„Aha.”

Tohle je pravděpodobně pravda, i když nejsem schopen si to ověřit. To, co se do teď stalo, do toho zapadá a dá se tomu věřit. Ačkoli tahle konkrétní zakázka patří nevinnému děvčeti, taky tam byla vyvěšená další [Pátrání po Christine jedné bohaté paní].

Ačkoli pro zakázky každého řádu existuje minimální a maximální odměna, je možné, že člověk, co tu zakázku podal, nabídne dodatečnou odměnu.

Pokud má člověk štěstí, tak se na obyčejném pátrání po domácích mazlíčcích dá zbohatnout.

„A co děláte se zvířaty, na které není vypsaná žádná odměna?”

„Po nějaké době je pustíme...”

„Ho, není lepší je prodat v nějakém zverimexu?”

„Ha! Kdybychom to udělali, tak by nás vystopovali.”

Jak si ten muž chtěl nade mnou odfrknout, Ruijerd udeřil násadou svého kopí do země, a to jej roztřáslo. Jak se dalo čekat, Ruijerde, tvoje načasování, kdy mu pohrozit a přimět ho tak vzpomenout si na vlastní postavení, když se zrovna chce nafouknout, je naprosto dokonalé!

„Rozhodně jste věnovali spoustu pozornosti detailům.”

„S-s-samozřejmě.”

„Kdybych byl na vašem místě, tak bych ty odchycený zvířata prodal. Nasekal bych je na kousky a prodal řezníkovi. Tak by se na nic nepřišlo, ne?”

Na tomto světě, kde se maso magických tvorů považuje za lahůdku, se dají zvířata prodat, i když se nechovají. Ach, ještěrčí muž se tváří jako: nemůžu tomu uvěřit.

Pročpak?

Maso velké královské želvy je jiné než doma chované želvy?!

„Rudee, máš v plánu ty dva prodat řezníkovi?”

Jak jsem se na Ruijerda otočil, vyslovil tuhle nebezpečnou repliku. Aha, takže tenhle ještěrčí muž také myslí tímto směrem.

„To by mohl být skvělý nápad...”

Rozhodl jsem se mu pohrozit a ještěrčímu muži zacuká v tváři. Aach, tenhle výraz znám. Jaká nostalgie. Ve svém minulém životě jsem jej vídal často.

„Rudee...”

Ruijerde, prosím nezírej mi takhle na zátylek. Tvůj pohled je tak silný, že by mi mohl do hlavy vypálit díru. Jen žertuju, už to neudělám.

„No, jenom hledáme jednu kočku a nejsme žádní šampioni spravedlnosti, takže můžeme předstírat, že jsme nic neviděli, a odejít.”

„V-vážně?”

„Ale víte, že Ruijerd je skutečný Supard, takže co s vámi mám udělat?”

„M-my to nikomu nepovíme! Navíc kdo nám uvěří, kdybychom řekli, že <Smrtelný Konec> je ve městě?”

„Ne, uvěří tomu. Protože jak víš, špatné zprávy cestují rychle.”

Obzvláště ty špatné zprávy, co pro nás nejsou příznivé. Pokud udržíme tento postoj se tomu vyhnout, pak nám to nemůže ublížit.

„Pro mě je nejpraktičtější vás oba zabít a zahrabat.”

„P-prosím, nech mě jít... já udělám cokoli, prosím, nech mě jít...!”

Jelikož mě takhle moc prosí, tak můžu přestat s vyhrožováním. Ale co mám udělat? Mají na triku ty únosy domácích mazlíčků a jsou to špatní lidé. I když je to tak, jsou to jen malí zlosynové, kteří nepředstavují velkou hrozbu. Pokud je necháme na pokoji, tak by nám neměli působit žádné problémy.

Ale viděli, jak Ruijerd zabil člověka, a tudíž by se mohli stát přepážkou v tom, aby se Ruijerd proslavil. Vážně je chci odstranit, abych do budoucna zabránil jakémukoli zdržení.

Ale jejich smrt není přijatelná, jak jsem řekl Ruijerdovi, nemůžeme je zabít.

Tak co kdybychom je poslali za městskou hlídkou? Ne, nehledě na to, jak se to vyvrbí, pořád to jsou jen únosci domácích mazlíčků. Pokud je vydáme policii, nedostanou přísný trest. Pokud dostanou jenom pokutu, tak by na nás mohli vzpomínat ve zlém.

Ačkoli teď mají chvalitebný postoj, jakmile nebezpečí pomine, mohli by na všechno zapomenout.

Pokud je to možné, rád bych je odněkud sledoval a čas od času jim pohrozil, ale přinejmenším se budou cítit v bezpečí. Ale něco takového s sebou přináší riziko. Pokud jim budeme opakovaně vyhrožovat, mohli by vůči nám nastřádat zášť, která by mohla přejít v čirou nenávist.

Přece jenom to my jsme zabili jejich člověka.

Teď se to dá využít jako předmět vyhrožování, ale dříve nebo později se z toho stane základ k nenávisti.

Pokud je nemůžeme zabít a nemůžeme je vydat policii, měli bychom je přetáhnout na svou stranu? Možná bychom si je mohli nechat při sobě, aby nám pomohli vydělávat peníze a zvedat řád. Můžeme po městě získávat informace a úkolovat je různými úkoly.

Pokud to bude nutné, můžeme převzít ten byznys s unášením zvířat.

Ale pokud to udělám, Ruijerdův postoj se pravděpodobně zhorší. V jeho očích jsou tihle lidi tady ti zlí a je v pořádku, i kdyby je někdo zabil. S největší pravděpodobností s nimi nebude pracovat.

Hmmmm------ znovu si uspořádám rizika a zisky všech těch řešení.

1. Zabít je.

Riziko: Ruijerda to zmate + osvojíme si zlozvyk v problémech zabíjet.

Zisk: Není třeba se obávat budoucnosti + budeme jim moc zabavit jejich peníze.

2. Poslat je za strážemi.

Riziko: Mohli by vůči nám cítit nenávist.

Zisk: Mohli bychom se trochu proslavit.

3. Nechat je na pokoji.

Riziko: Mohli by vůči nám cítit nenávist.

Zisk: vůbec nic.

4. Přetáhnout je na svou stranu.

Riziko: Moji společníci budou naštvaní a budeme se brát za strůjce špatností.

Zisk: Přímý dohled + jako od nohsledů od nich získáme pomoc.

Mám pocit, že číslo 1 není dobré řešení pro naše budoucí plány. Ačkoli nejsem fanoušek spravedlnosti, někoho zabít znamená, že všechny ostatní ohledy jsou pryč. Věřím, že dřív nebo později by nás za to stihl trest.

Číslo 2 a 3 mají nízká rizika a nízké zisky. I kdyby nás nenáviděli, tak je pro Ruijerda snadné je chytit, ale nakonec to skončí jejich smrtí. Tohle dopadne jako dvojitá námaha.

Takže si můžu vybrat jenom číslo 4? Ruijerdův dojem ze mě se může zhoršit, ale máme jeden velmi realistický problém, a to zoufalou potřebu peněz. Správně, jsou to peníze. Hned potřebujeme peníze.

S těmihle nohsledy můžeme vydělávat peníze a dokonce je můžeme přimět unášet domácí mazlíčky. Pokud se k nám přidají, můžeme si rozdělit zakázky řádu F. Je důležité si řád zvednout, naše situace bude stálá, jen když budeme moct dělat zakázky řádu C a výše.

… … … … … Hm?

„Dřív jsi zmínil, že jste ty zvířata vraceli, jste dobrodruzi?”

„A-ano.”

Ve skutečnosti jsou dobrodruzi.

„Řád?”

„Ř-řád D.”

A mají vyšší řád než my.

„Proč by řád D přijímal zakázky řádu E?”

„Aach, můžeme postoupit do řádu C, ale z hledání mazlíčků na řádu E máme stabilní příjem.”

Pokud se z nich stane řád C, už nebudou moct přijímat zakázky řádu E, a tak zůstávají na Déčku. Existují lidé, co bez starostí dělají zakázky řádu E? Jejich chování je definicí podvodu.

Když se jedná o nás, my si rychle zvedneme řád, abychom mohli dělat zakázky řádu C a B.

Ale taky existují dobrodruzi, co nejsou dobří v boji, že? Hmm, možná bychom jim mohli říct, aby přijímali zakázky řádu C, pomůžeme jim je dokončit a o odměnu se spravedlivě rozdělíme. Počkat, takhle si ale nezvedneme vlastní řád.

„Počkat...”

Najednou mi mysl pročísne blesk. Ach, dostal jsem dobrý nápad.

„Hej... Jste schopní pracovat i bez toho chlápka?”

„N-ne, my už nic takového dělat nebudeme, budeme dělat legitimní—”

„Prostě mi řekni pravdu.”

„Dokážeme! Ten chlap na nás dohlížel, vyhrožoval nám, abychom mu dali jeho podíl!”

To jako fakt? Tohle je celkem štěstí... To znamená, že můžeme dostat 1 ze 3 dílů.

To byl Hitogamiho úmysl.

„Dobře, budeme spolupracovat.”

Jak domluvím, Ruijerd za mnou zahučí: „Spolupracovat?! O čem to mluvíš!”

„Ruijerde, mohl bys být chvilku zticha?”

„Cože?!”

„Neudělám nic špatného.”

„...”

Když se na něj ohlédnu, Ruijerd se opravdu tváří hrozivě. Ačkoli já si myslím, že tohle je dobrý nápad, neměl bych s tím přestat? Ale tenhle plán je dokonalý, vyděláme peníze, zvedneme si řád a Ruijerdova pověst se zlepší. Plán, co v sobě zahrnuje úplně všechno... Hypoteticky.

Otočím se zpět na ještěrčího muže. „Před chvílí jsi řekl, že uděláš cokoli, ne?”

„P-pokud mě ušetříš, t-tak ti zaplatím.”

„Já peníze nechci. Místo toho si zvedněte řád.”

„Co?”

Začnu s vysvětlováním: „Poslouchej, my jsme všichni bojovníci a i když nejsme špatní v hledání zvířat, naše účinnost se zvedne, když budeme bojovat s magickými tvory.”

„A-aha... ale proč to vlastně chcete dělat?”

„Kvůli jistým okolnostem se z nás stali dobrodruzi.”

„A-ach...”

„No, když tohle pominu.” Zdá se, že odcházíme od tématu, měl bych se vrátím k původnímu úmyslu. „My jsme schopní přijmout zakázky týkající se boje, ale náš řád je příliš nízký, takže je nemůžeme přijmout. A naopak vy můžete přijímat zakázky týkající se boje, ale nepřijmete je. Ještě rozumíš, o čem mluvím?”

„A-ano.”

„Takže si zakázky vyměníme.”

Jak to ještěrčí muž zaslechne, trochu nakloní hlavu. „C-co tím myslíš?”

„Vy přijmete zakázky řádu C nebo B a my si potřebujeme zvednout řád hledáním ztracených mazlíčků. My splníme vaše zakázky, zatímco vy ty naše.”

„P-počkej, prosím. Pokud o naší zakázce podá hlášení jiná družina...”

„Hlupáku! Když půjdeme nahlásit výsledek, tak si je zase vyměníme!”

„Ach.”

Muž B to konečně pochopil.

My: přijmeme zakázku řádu E, uděláme zakázku řádu B. Pak nahlásíme zakázku řádu E a obdržíme odměnu.

Oni: přijmou zakázku řádu B, udělají zakázku řádu E. Pak nahlásí zakázku řádu B a obdrží odměnu.

Tímhle procesem si na konci vyměníme odměny. Tohle by mohlo způsobit problém v pravidlech, ale slyšel jsem, že vyšší řád může nižšímu pomoci se zakázkou. My to pravidlo jen trochu obrátíme a neuděláme nic nezákonného.

„My chceme peníze a řád, zatímco vy chcete stabilní život. Tohle je řešení výhodné pro obě strany. A co třeba tohle, dáme vám část odměny ze zakázek řádu B.”

„Č-část odměny z B...”

Ještěrčí muž polkne. Odměna za zakázky řádu B je velmi vysoká. Cukr a bič. Pokud na ně půjdeme jenom bičem, tak nás zradí, takže je nezbytné jim dát i cukr. Musíme je přimět se k nám přidat z vlastní vůle.

„Ale mám jednu podmínku.”

„P-podmínku?”

„Ano, šiřte jméno <Smrtelný Konec>.”

„Šířit... ale všichni už to jméno znají, ne?”

To je pravda.

„Šiřte jméno <Smrtelný Konec> v dobrém světle. Rozšiřte zkazky o dobrých skutcích, co konáme, i kdybyste měli lhát.”

„Proč tohle chceš...?”

Proč, hmm. Pokud mu povím Ruijerdův dlouhý příběh, uvěří mi? Ne, to nejde. Tenhle člověk zrovna viděl, jak Ruijerd zabil jednoho jeho parťáka. I když spolu nejsou za dobře, je pravděpodobně fakt, že se mu v srdci zakořenil pocit, že Supardi jsou strašlivá rasa.

„Některé věci je lepší nevědět, to chápeš, ne?”

„...R-rozumím.”

Řekl jsem první výmluvu, co mě napadla, ale zdá se, že to pochopil.

„Stačí šířit vaše jméno?”

„Ano, ale nešiřte nic špatného, jasný? Máme člověka, co na věci dohlídne, až do samého konce.”

Ten muž se jednou podívá po Ruijerdovi a kývne.

„Tak nám pomozte co nejvíc zvednout řád, na naši budoucí spolupráci.”

„A-aha.”

„Zítra ráno se sejdeme v gildě dobrodruhů, ne že nepřijdete, jasný?”

Poplácal jsem ho po zádech. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>