Kapitola 212 (2)

„Až se z Shirone stane republika, dostal by se k moci muž, co byl původně obchodník s otroky. Jeho jméno je Bolt Macedonias. Pax dal tomuto muži důležitý post.”

Bolt Macedonias. To byla ta stěžejní osoba?

„Bolt Macedonias se v zemi stal vlivným člověkem a zapustil v Shirone kořeny.”

„Co tento člověk udělal.”

„Sám Bolt Macedonias nic. Ale z jeho potomků se zrodí Démonický bůh Laplace.”

Laplace. Takže se tu objevil.

„Navíc když teď Pax zemřel, už nevím, kde se Laplace zrodí.”

Jinými slovy, když Pax nezaloží republiku, Laplacovo místo narození nebylo nijak označené.

„...Ne, počkat. Pokud ještě teď nějak vytvoříme republiku... nebo dáme Bolta Macedoniase dohromady s partnerkou, co by mu porodila děti, když by se oženil...”

„To je k ničemu. Myslíš si, že jsem to do teď nezkoušel?”

V jeho dlouhé sérii opakování Orsted pravděpodobně vyzkoušel různé metody. A proto podstata Laplacova zrození v sobě musela nést nahodilé proměnné, co bylo třeba regulovat. Možná to nebylo jen o republice Shirone. Bylo to něco, co se řídilo přes 100 let, aby se Laplace narodil na určitém místě. Navíc tu byla možnost, že něco z mé práce bylo také kvůli tomuto účelu. Stačila jedna věc mimo řád a nic už z toho nefungovalo.

„Abych se dostal k Hitogamimu, musím zabít Laplace. Co se jeho týče, znovu se zrodí a po krátkém období, kdy bude shromažďovat muže, začne s válkou. Zatímco Laplace dokážu porazit, skolit jeho a jeho podřízené vyžaduje velké množství magie a úsilí. A okamžitě poté mě to vezme k boji s Hitogamim.”

„No... když Laplaceho porazíš, neexistuje žádný způsob, jak by sis obnovil magickou moc?”

„Je zhruba určeno, kdy se Laplace znovu zrodí. Je to až příliš blízko konci mé smyčky. Snažil jsem se vytvořit scénář, kdy se zrodí dříve, ale bylo to nemožné.”

Po hlubokém nádechu Orsted pokračoval: „Pokud budu muset projít válkou, nedostanu se k Hitogamimu. Tahle smyčka... je selhání.”

Selhání. To slovo mi v hlavě znělo jako ozvěna. Tak proč jsi nepřišel do Shirone? Jedno moje já chce klít a ječet, ale z úst mi nic nevyšlo. Ta práce, co mi byla svěřena, selhal jsem.

Teď jsem přemýšlel, jestli jsem byl k ničemu. Tato práce opravdu ukázala míru mé hodnoty. Přemýšlel jsem, jestli jsem ho zklamal. Zdálo se, že Orsted tuto smyčku naprosto vzdal. Pokud to bylo takhle, já... co jsem teď měl dělat?

„Nepředpokládej prostě, že to je selhání, na to je příliš brzy.”

A pak Zanoba promluvil živým hlasem. Přemýšlel jsem, kolik z té historky Zanoba pochopil. Najednou to byl příběh o budoucnosti, to tě nezmátlo?

„Pokud říkáš, že až vypukne válka, musíme skolit Laplace a jeho podřízené, můžeme od teď připravovat naše síly.”

„...Ho?”

„Vytvořit armádu... i když nezajdeme tak daleko, bude to celkem dostatečné, nemyslíš? Pokud teď začneme shromažďovat síly, co mají Laplace porazit, až přijde čas, budeme mít spoustu kolegů.”

Ach, Zanoba řekl něco dobrého. Takhle to bylo. Pokud byl problém v tom, že by spotřeboval svou magickou moc, pak by mělo být všechno v pořádku, pokud Orsted nebude muset bojovat.

„Pane Orstede, tvoje kletba ti brání ve shromažďování kolegů. Nech to na mistrovi... a mě.” Pak Zanoba předstoupil a poklekl na jedno koleno a sklonil před Orstedem hlavu. „Nynější návrh je jen nápad na základě mého omezeného pochopení. Nejsem si jistý, jestli to je vůbec relevantní.”

Nevěděl jsem, jestli se to dalo zrealizovat, ale zdálo se to jako dobrý nápad. Znovuzrození Laplace... copak to nebylo od teď za 80 let? Pokud bylo jeho znovuzrození přibližně dané, muselo to být v rámci několika let. Do té doby můžeme nashromáždit spoustu silných spojenců jako Pergius a Bůh smrti a můžeme být připravení udeřit, až se Laplace znovu zrodí. Takhle můžeme zachovat Orstedovu magickou moc.

„Neznám podrobné okolnosti, ale slyšel jsem, že vedete válku o dvou mužích proti Hitogamimu. A ten Hitogami je—”

Tady se Zanoba v řeči najednou zarazil a pak zvedl hlavu, aby se na Orsteda podíval. Poté položil ruce na zem.

„Je to protivník, co zabil mého mladšího bratra.”

Zanoba se natáhl. Klečel s hlavou přitisknutou k zemi. Nebyl to obvyklý způsob, jak se člověk vrhl celým tělem na zem. Pomalu a elegantně ukázal svou úctu.

„Bylo by možné, abys mě přijal jako svého dalšího podřízeného, pane Orstede?”

„...”

„Chci, aby za to náš nepřítel zaplatil!”

Myslím, že Orsted vrhl mým směrem pohled. Zorné pole by měl mít zakryté, ale... Ale chtěl znát můj názor? No, byl jsem vůbec způsobilý sdělit svůj názor?

„Díky Zanobově snaze Magické brnění pokročilo. A ten jeho nápad zrovna teď se zdál celkem dobrý. V této poslední práci bych bez něj čelil mnohem drsnějším výzvám.”

„Rozumím.”

Orsted se neobtěžoval poslouchat až do konce. Přikývl, postavil se a shlédl na Zanobu. Pak prohlásil: „V tom případě budeš spadat pod Rudea, instrukce si žádej u něj. Pokud říkáš, že dokážeš shromáždit spojence, ukaž mi, co dokážeš.”

„...A-ano, pane!”

Orsted měl pořád helmu. Zanoba zůstával na zemi.

Přesně takhle se Zanoba stal mým kolegou pod Orstedem.

Část 3

Pax zemřel. Shironská republika se nezrodí. Orstedovi to také významně rozhodilo plány. Byla to velká ztráta. Byl to výsledek mé neschopnosti dobře jednat.

Místo toho se Zanoba ucházel o pozici mého kolegy. V co toto nakonec vyústí, ještě nevíme. Co se Zanoby týče, přinejmenším bychom měli být schopní vylepšit Magické brnění, ale...

Ale stejně, dokážu svou existenci proměnit na něco, co bude pro Orsteda výhodné? Bylo mi řečeno, že jsem do teď nasbíral značná dosažení, ale měl jsem pocit, že touto prací jsem to všechno zrušil. Bylo možné, že jsem se stal ztrátovým člověkem.

Doufám, že moje práce v budoucnu mi umožní stát se něčím víc než jen neprospěchem.

Ne, musím se stát víc. Výměnou za to všechno, co Orsted udělal, aby mě ochránil před Hitogamim. Nevěděl jsem, co jsem mohl udělat.

Orsted je možná schopen se volně přesunout do své další smyčky, ale pro mě byl toto ten jediný čas. Byl zázrak, že už jednou jsem mohl svůj život začít znovu. Zázraky se nestávají dvakrát. V tomto životě jsem musel žít mnohem víc smysluplně.

Například pokud bych žil životem Rudea Greyrata pořád dokola. Pokud mé nynější já bude dál Orsteda stahovat, stanu se přítěží. Do zbytečnosti to bude mít daleko, samotná má existence možná bude problematická. Byla tu možnost, že mě bez skrupulí sejme, o nějakém zachraňování ani nemluvě.

Musel jsem se snažit ze všech sil, žádné příště nebude. Pokud budu Orstedovi škodlivý, mé já v další smyčce se znovu a stejným způsobem nechá oklamat Hitogamim, pak ho varuje mé budoucí já a pak... mě Orsted zabije, když ho vyzvu na souboj. Nebo by mě mohl zabít v dřívější fázi: během dětství ve vesnici Buina nebo během období, kdy jsem byl Erisiným soukromým učitelem. Také by se na mě mohl zaměřit během putování zpět do Asury. Zdálo se, že co se stane, záleželo na okolnostech od teď dále...

Orsted byl ke mně laskavý. Měl by k tomu mít spoustu důvodů, ale velkou měrou by to měla být chladná vypočítavost. Jeho laskavost by mohla být jen prostředek k tomu, jak mě oťukat k další smyčce; nevěděl jsem, jaký bych z toho měl pocit. Byla to možnost, nemohl jsem na to zapomenout.

Ale stejně mě až do teď rozmazloval. Někde v duchu jsem věřil, že když se stanu Orstedovým následovníkem, nějak mi přijde na pomoc, pokud to budu vážně potřebovat. Tohle jsem si myslel.

Co se Orsteda týče, nesmím být tak naivní. Znovu si to vezmu k srdci.
-------------------------------------------------

~ Má hlava děravá naprosto zapomněla, že tu mám rozdělanou kapitolu... Vzpomněla jsem si na to, až třetí den v práci m(-_-)m ~

<Předchozí>...<Následující>