Kapitola 156 - Deník 2/2

Část 1

Následujícího dne.

Rozhodl jsem se přečíst si zbytek deníku.

I když tohle říkám, zdá se, že po Sylphině smrti dlouho nic nenapsal. Od toho místa, kam jsem včera dočetl, je i papír jiný. Copak celý rok nic nenapsal? Dva roky? Nebo možná ještě déle. Pět let nebo deset let? Vážně nevím, co se během té doby stalo.

Ale vím, že obsah deníku začal být lehkomyslnější. Například jaká byla prsa té slečny, co viděl ve městě, nebo jaké měla pozadí. Jak se procházel červánkovou čtvrtí a který nevěstinec je nejlepší. Je to skoro jako deník delikventa. Napsal tam vážně pár oplzlých věcí.

Jednoho dne napsal žebříček všech žen, s kterými do té doby spal. Jsem tohle vážně já? Pokud přijdu o Sylphy a Roxy, stane se ze mě tohle?

V každém případě si myslím, že tímhle stylem žil nějakých pár let, kdy prostě jenom sbíral ženské. Ačkoli není jasně napsáno, kde byl, jelikož je mi pár názvů podniků povědomých, pravděpodobně byl stále v Magickém městě Sharia.

Aisha, Norn, Lilia, Zenith a Lucy. Jejich jména se objevují podivně málo. Sem tam se objeví Zanobovo nebo Juliino jméno a to je tak celé. Jenom jednou házel očkem po Julii. Zahrnul Julii mezi ženy, na které by si mohl vyventilovat svůj chtíč. Julie, která se ze všech sil snažila následovat Zanobovo a mé učení. Nechci o tomhle člověku přemýšlet jako o sobě. Ne, asi je možné, že to jsem já. Kdybych byl v situaci, kdy bych se oddal zoufalství a své dolní polovině těla, a taky jsem měl svou slávu, své tělo a svoje peníze a pak...

Taky tu byla Eris. V téhle době utíkal z jednoho místa na druhé, aby unikl před Eris. Zdá se, že i Eris žila v Sharie a vždycky, když se potkali, vypadala nešťastně a začala ho mlátit.

Jednou jsem ji chtěl chytit a zřídit ji, ale děsím se její pomsty, takže je mimo. To tam bylo napsáno.

Budižkničema. Ale také můžu říct, že vůči Eris choval komplikované pocity. Jestlipak to trochu cítil, jako kdyby s ní chtěl začít odznova. Přemýšlím, jestli to bylo kvůli Sylphy a Roxy, že ji nemohl milovat, takže to takhle dopadlo. Mám pocit, že v tom, co napsal, je trochu rozpor.

Bylo tam napsáno pár znepokojujících věcí. Zdá se, že Milisova církev na jeho a Zanobovu hlavu vypsala odměnu a rychle se objevovali lovci odměn a vrahové. Zdálo se, že za moc nestáli a všichni dopadli špatně...

Ale jak jsem si myslel, když jsem obrátil stránku, obsah se zase změnil.

Zdá se, že uběhl další rok. Nenapsal, co se stalo. Také bych měl zmínit, že kvalita každé stránky se značně lišila a nedalo se rozlišit, kdy přesně ty zápisy psal.

---------------------------------------

Nornina kniha o Ruijerdovi a jeho figuríny jdou dobře. Také jsem ve spolupráci s Magickou univerzitou začal oficiálně vyučovat na hodinách němého zaříkávání.

Svaté Milisovo království prostřednictvím Asurského království po království Ranoa požadují, aby mě vydali, ale dokud budu Magickému Triumvirátu užitečný, pravděpodobně to neudělají. Dokud bude Centrální kontinent rozdělený Pohořím rudých draků, útočníci ve válce by byli ve strašné nevýhodě. Zdá se, že Asura pořád ještě neví, že to já jsem stál za tím incidentem žhářské vraždy. Jsou to hlupáci. Pravděpodobně je to jeden idiot vedle druhého.

*

Zanoba je na dosah ruky k dokončení svého výzkumu robota. Trvalo to déle, než jsme čekali. Ale já už nemám to nadšení jako dřív. Proč jsem jen na tomhle pracoval?

*

Robot se povedl. Je to robot s přesnou podobou Sylphy. Má svou vlastní vůli a chová se nezávisle. Zároveň vždycky poslechne, co jí přikážu. Je něžná, poslušná a trochu žárlí, takže to je, jako kdybych viděl starou Sylphy. Ale není to ono. Tohle vážně není ono...

*

Toho robota jsem zničil. Myslel jsem si, že se Zanoba naštve, ale on se mi místo toho omluvil. To já bych se měl omlouvat. Nevím, jak bych měl Zanobovi poděkovat. Alespoň jej nikdy nezradím.

Vyrobili jsme figurínu, co byla jiná než Roxy a Sylphy. Tuhle Zanoba pojmenoval Čtrnáctka. Když jsem se zeptal: proč, Zanoba odpověděl s nadmutou hrudí, že to proto, že to bylo čtrnácté mistrovské dílo.

*

Začali jsme hromadně vyrábět sestry Čtrnáctky a nakonec jsme se rozhodli, že je prodáme Magickému Triumvirátu. Mít za regulérního zákazníka celou zemi je vážně dobré. Ačkoli nevím, jak moc užitečné budou ve vojenství, je to výsledek mých a Zanobových schopností. Měly by být silnější než obyčejný rytíř nebo dobrodruh.

Stejně ale teď nemám žádný cíl, co? Co bych měl zkoumat dál? Ačkoli nevím proč, mám pocit, že poprvé po dlouhé době mám nějakou motivaci.

-------------------------

Zdá se, že Zanobův výzkum skončil úspěchem. Ale teorie technologie tu není napsaná. Hádám, že není důvod vypisovat se s hlášením o výzkumu. Kdyby tu něco takového bylo napsané, myslím, že by náš výzkum o hodně poskočil, ale...

No, ale hádám, že to stejně nepotřebujeme. Zanobu to zrovna teď baví a proces je také důležitý.

Zatímco jsem přemýšlel o tomhle, následující stránka se zase celá změnila. Stránka byla zase zkrabacená slzami.

-------------------------

Ve snu se mi zjevil Hitogami. Pořád cítím jeho dotyk na rameni. Nesnáším ho. Vážně ho nesnáším.

*

Musím zesílit. Musím Hitogamiho zabít. Rozhodně to musím udělat. Pokud toho šmejda nezabiju, Sylphy, Roxy a Roxino dítě nebudou moct odpočívat v pokoji. A já se nebudu cítit lépe.

*

Tak mě napadá, jak se vede Lilie a ostatním. Jak Lucy vyrostla? Vyrostla z ní kráska, co se podobá Sylphy? Řádně se učí? Řádně jí? … Proč jsem to všechno po Sylphině smrti neudělal líp? Jenom Aisha se vrátila a starala se o mě, ale... i když to teď tady napíšu, má to vůbec nějaký smysl? Je to škoda.

*

Jak můžu zesílit? Mám cvičit magii? Mám najít uživatele magie řádu Krále a Císaře? Ne, podle dosavadního trendu magie od řádu Světce a výš jenom vzroste v měřítku a v boji nebude nijak prospěšná. Zrovna teď nemám žádnou magii řádu Krále a výš kromě útočného blesku, ale i tak mi útočné schopnosti nechybí. Problémem je obrana a pohyblivost. Nedokážu používat bojového ducha a moje rychlost a obrana je podprůměrná. Co mám dělat?

*

V jedné knize se psalo o Bojovném bohu. Bojovný bůh na svém těle nosil zlaté brnění, což znamenalo, že jeho fyzické schopnosti se několikanásobně zvýšily. Když jsem o tom promluvil se Zanobou, něco ho napadlo. Nosit na celém těle „Zariffovu protetickou ruku”. Když jsem o tom zapřemýšlel, i když nedokážu používat bojového ducha, pokud svou protetickou ruku nasytím manou, dokážu vyvinout větší sílu než normálně. Pokud to brnění sám vyrobím, co nejvíce jej vytvrdím a pak jim obrním celé své tělo... Dobře.

*

Získal jsem Zanobovu spolupráci a brnění bylo úspěch. Měří něco přes dva metry. Nakonec je to celkem velké. Navíc spotřeba many je vysoká a nikdo kromě mě to nedokáže použít. Je to na půl cesty k obrovskému kusu železa. Kdyby byl Cliff naživu, tak jsme mohli stvořit něco efektivnějšího, ale... To nemá smysl říkat. V každém případě jsem okopíroval jednu hru a pojmenoval jej [Magické brnění].

Část 2

Potom začal příběh o tom, jak jsem zesílil.

S Magickým brněním, které je vlastně Zariffova protetická ruka aplikovaná na celé tělo, jsem byl schopen nabýt moc, rychlost a obranu na úrovni Sedmi velkých světových mocností. Zdá se, že půl dne používání na plný výkon byl jeho limit, ale i při 30% výkonu s běžnými nepřáteli neprohrál. Vážně to byl úspěšný koncept, co? Ale když uvážím, že je tu napsáno, že Bojovný bůh měl podobné vybavení, tak tu tenhle nápad byl už hodně dlouho.

...I když chci taky Magické brnění, budeme schopni jej vyzkoumat při současné úrovni našeho výzkumu? Ne, není to o tom, jestli budeme schopni nebo ne. Uděláme to.

Každopádně jelikož se jména dalších členů mé rodiny vyskytovala velmi málo, přemýšlel jsem, jestli odešli. O Norn ani nemluvě, ale abych vyčerpal i Liliinu trpělivost... Jak daleko jsem jen...?

Ne, i když o tom nenapsal do podrobna, je tu možnost, že byli v ohrožení kvůli těm vrahům z Milishionu. Jo, to je ono.

No, každopádně bych se měl začít ke své rodině chovat extra laskavě. Jo. Pokud si to dobře vybavuju, Norn dneska přijde domů, ne? V tom případě přemýšlím, jestli bychom se neměli jít pro jednou najíst ven. No, vždycky je dobré trávit čas s rodinou.

„Brácho, oběd je hotový! Pojďme se najíst spolu!”

Zatímco jsem přemýšlel, zpoza dveří zazněl Aishin hlas. Když jsem vstal z židle a otevřel dveře, našel jsem tam stát svoji čipernou sestřičku v oděvu služebných. Pravděpodobně přišla, jen co ochutnala jídlo, protože na rtech měla trochu omáčky.

„Máš omáčku na tváři, víš?”

Vytáhl jsem kapesník a otřel jsem jí pusu.

„Hmmguu, díky.”

Aisha se usmívala. Zdá se, že dokonce i poté, co se z mého budoucího já stal darmošlap, se o mě starala. Starý muž se o ní nezmínil, ale pokud to byla jediná rodina, co mu zůstala, určitě byla jeho duševní podporou.

„Aisho. Je něco, co bys chtěla?”

„Ech? Co tak najednou?”

„Jelikož se vždycky tak snažíš, napadlo mě, že bych tě nějak odměnil.”

„Eech, ale no ne. Kdybych něco dostala, cítila bych se před Norn provinile. ...Ale víš ty co, zrovna nedávno jsem viděla takovou roztomilou sponku. Zářivá očka.”

Zářívá očka není něco, co bys měla říkat, zatraceně. Od koho ses to naučila? No, pravděpodobně ode mě.

„Dobrá. Příště půjdeme nakupovat. A Norn to neřekneme, dobře?”

„Ech—?!”

Aisha zkroutila tělo do přehnaně šokované pózy. „Cožecože? No vážně, co se děje, brácho? Co máš za lubem? Ha—! Nejde ti náhodou o moje tělo?! Bylo by lepší, kdybych se dneska večer vykoupala a zašla za tebou do ložnice, pane? Uhun!”

„Jo, jo, nejdřív se prostě najíme. Nebo to vystydne.”

„Dobřeee.”

Po takovémhle hovoru jsme se přesunuli do jídelny. Ačkoli tu nebyla Roxy a Norn, když jsem jedl společně s rodinou, přišlo mi, že je jídlo vážně výborné. Když jsem upřímně řekl, že dneska mi chutnalo víc než obvykle, Lilia se jen trochu usmála.




Po obědě jsem se vrátil k deníku.

Mé budoucí já cestovalo po světě a pátralo po způsobu, jak se dostat k Hitogamimu. Při svém cestování se setkal se spoustou lidí a šokovalo ho, jak málo informací o tom bylo. Byla vysoká šance, že dlouhověké osoby měly informace ohledně Hitogamiho. Když si tohle uvědomil, zaměřil se na dlouhověké bytosti. Vytrvale trénoval svou magii, zkoumal novou magii a postupně o něco sílil.

Gravitační magie, elektrická magie, hlasová magie... Dokonce se mu podařilo navýšit si léčivou magii na řád světce. Došel k závěru, že magie byla verzatilní a že dokud má to správné cítění, mohl udělat cokoli. Zapsal si to, že přenašečem nemoci magického kamene byla ta myš. A jak Sylphina smrt byla také Hitogamiho dílo.

Na první pohled se zdálo, že se mu vedlo dobře. Ale jelikož nedokázal získat ani tu nejmenší informaci, začal být den ode dne zuřivější. Zdálo se, že v té době nebyl moc dobrý člověk. Kamkoli šel, dělal potíže. A když porazil slabé jedince, shlížel na ně a pohrdal jimi. Dělal si, co chtěl, a dokonce znásilňoval kolemjdoucí ženy. Ačkoli jsem si myslel, že ve svém věku už měl trochu rozumu...

Nechci, aby se ze mě stalo něco takového.

A Eris se také často objevovala. Zdá se, že na své cestě kolem světa se s Eris setkal mnohokrát. A jelikož byla Eris silná, mnohokrát okusil porážku. Ačkoli z těch jeho slov to nebylo poznat, Eris se možná snažila protestovat, aby se ze mě stal ničema. Ale jelikož se mu Eris pletla do cesty, došel k nedorozumění a spletl si ji s Hitogamiho pěšákem nebo tak něco. Svévolně se rozhodl, že kdykoli bylo Hitogamimu něco proti srsti, Eris se mu postavila. Myslel si, že nebylo pochyb, že Hitogami manipuloval s Eris.

Jak jsem pokračoval ve čtení, zjistil jsem, že začal Eris víc a víc nenávidět. Rozhodl se o tom svévolně a neměl k tomu žádný důkaz. Pravděpodobně se to bere jako druh neospravedlněné nenávisti.

A zdá se, že Eris postupně nebyla schopná jej porazit. Bylo to proto, že zesílil? Nebo Eris věkem slábla? Z těch záznamů jsem to nedokázal říct. Nakonec došlo i na „tamto”.

-----------

*

Eris brečela. Jak dlouho to bylo, co jsem Eris viděl brečet? Možná jsem to přehnal. Možná že s Hitogamim nemá co do činění? Ne, ale kdyby to byla pravda, pak si nedokážu vysvětlil, proč se mi po Sylphině smrti celým srdcem pletla pořád do cesty. Navíc když jsem ji během své cesty vyslýchal, vždycky měla jazyk za zuby. Něco ví. Něco.

*

Eris utekla. Na poutech byly stopy po zubech. To má zuby z oceli?! Kruci.

*

Zítra budu mít slyšení u Atofe. Ačkoli si nemyslím, že ta hlupačka se svaly místo mozku něco ví, jako dlouhověký nesmrtelný král je vysoká šance, že něco ví. I kdybych ji musel zmlátit napůl k smrti, vyslechnu ji.

*

Eris zemřela. Ghyslaine mě z toho vinila. Nechápu to.

*

Zkusím si urovnat, co se včera stalo. Nakonec jsem s Atofe bojoval. S Atofe a s její královskou stráží. Bojoval jsem se všemi najednou. Myslel jsem si, že to zvládnu, ale jak se dalo čekat, připletl se do toho Moore. Byl jsem nedbalý a naprosto jsem to zpackal. I když jsem měl vědět, že muž jménem Moore byl strašlivý mistr magie... Bylo to proto, že jsem se příliš soustředil na Atofe.

Když jsem byl v zoufalé situaci, skočila do toho Eris. Ochránila mě a zemřela. Ghyslaine mi řekla proč. Řekla mi o všem od toho dne, co jsme se znovu setkali, až do dneška. Eris mi prostě chtěla být po boku. Vždycky, celou tu dobu jsem si to špatně vykládal. Celou dobu mě milovala. To jenom kvůli tomu mě celou dobu následovala. Bylo to jako žert.

Část 3

Nebyly tu napsané podrobnosti, ale pravděpodobně to bylo to samé, co mi řekl ten starý muž. ...Hádám, že bych se měl s Eris vážně oženit, co? Jak to mám říct, mám pocit, že bych ji měl odměnit. Ale svolí k tomu Sylphy a Roxy? Roxy nebude proti. Ale co by řekla Sylphy. Sylphy, co žárlila na Nanahoshi...

Ne, každopádně pravděpodobně nemám na vybranou a budu to s nimi muset probrat. A potom pošlu ten dopis. Dneska večer to s nimi proberu, až se Roxy vrátí domů.

Pojďme pokračovat ve čtení.

Po tomhle znovu nějakou dobu nepsal nic důležitého. Přesouval se sem a tam a setkal se s tím a tím a bojoval s tamtím nebo tamtím. Všechno to psal lhostejně. Mezi těmi, s kterými bojoval, byli odvážní lidé jako Císař vody nebo Císař severu. Ale bylo to, jako kdyby ho vůbec nezajímalo, že je porazil, a nenapsal žádné podrobnosti. Bylo to pořád jenom:

„Zabil jsem ______. O Hitogamim nic nevěděl.”

A léta znovu ubíhala.

Když zase napsal něco delšího, bylo to na papíru jasně jiné kvality.

--------

Zemřel Zanoba.

Nevím, kdy přesně, ale Řád chrámu vstoupil do království Ranoa. Když jsem přispěchal zpět, bylo už na všechno příliš pozdě. Vila byla vypálená. Před dveřmi do Zanobova sklepa byly černé sežehlé značky a uvnitř byla Ginger, Julie a Aisha, které jsem nechal se Zanobou. Rozsekané na kousky.

V království Ranoa jsem nakonec znovu zmasakroval Řád chrámu. Ale v době, kdy jsem je zabil, to už nemělo smysl.

I když se Zanoba vždycky snažil ze všech sil, kvůli mně. Proč jsem tu nebyl, když byl v maléru? Kvůli čemu jsem získal všechnu tuhle moc? Jsem bezmocný.

*

Nakonec všichni zemřeli. Zůstal jsem jenom já. Už mi nikdo nezbyl. Nedokázal jsem nikoho ochránit.

*

Je to kvůli Hitogamimu. Musím alespoň zabít Hitogamiho...

-------------

Obsah najednou ztěžkl. Zanoba a Aisha také zemřeli, co? ...To je kruté.

Ale stejně jsem přemýšlel, jestli po naší rodině nepátral? No, ale nevím, jak by byl schopen po té dlouhé době stanout tváří v tvář Lucy. ...Nebo by to mohlo být tak, že i když to nebylo v deníku napsáno, Lilia a ostatní také zemřeli?

Aby nezmínil ani Norn... ...Ne, s tímhle přestanu. Budu si myslet, že to, co tam není napsané, se prostě nestalo. Ale stejně. Zanobova smrt neměla s Hitogamim nic dělat. ...Zdá se, že v té době už měl silně tunelové vidění. Po tomhle začal po Hitogamim pátrat jako blázen. Pokračoval mnohem vážněji než předtím, s energií, co zmasakrovala všechny, co mu stáli v cestě. A pak to našel.

-----------

*

Jsem natěšený. Jsem v nejzazším cípu kontinentu Begaritto. Na místě, kam ještě nikdy nikdo nevkročil, jsem našel jedny trosky. Byly to trosky dávné Dračí rasy.

Podle nástěnných maleb...

Tento svět je rozdělený na 6 částí: Dračí svět, Lidský svět, Magický svět, Zvířecí svět, Mořský svět, Nebeský svět. Každý z nich je jako jeden z šesti povrchů; jinými slovy jsou propojené jako kostka.

A uvnitř. V té kostce je Svět prázdnoty. Pokud chcete cestovat z jednoho světa do druhého, nemáte na výběr a musíte projít Světem prázdnoty. Ale pokud nepoužijete jednu konkrétní metodu, nemůžete jím projít. Po tomhle byla zeď rozbitá, takže jsem si to nemohl přečíst, ale úplně na konci bylo napsáno:

Hitogami... je Svět prázdnoty.

Konečně jsem ho našel. Myslím, že tu nějakou dobu zůstanu a budu zkoumat, co tu je napsáno.

*

Na těch nástěnných malbách byla zaznamenána historie pokusů dostat se do nitra Světa prázdnoty. Zdá se, že se to odvozuje od magie podobné povolávací nebo teleportační magii, která využívá Svět prázdnoty jako cestu. Hádám, že bych vážně měl zaměřit svůj výzkum tímhle směrem, co?

*

Prostudoval jsem celé trosky. Zdá se, že dávná Dračí rasa postavila něco, aby se dostali do nitra Světa prázdnoty. Ale nevím, kde to je. Ta část, která to popisovala, se zřítila. Ale není pochyb o tom, že to je něco, co se vztahuje k povolávací a přemísťovací magii.

*

Když se zmíní povolávání, vytane mi na mysl Pergius. Ten chlápek je s povolávací magií obeznámený. Pokud se ho zeptám, možná bude něco vědět.

*

Pergius nic nevěděl. Tak zaprvé, ten chlápek ani nevěděl o Hitogamim. Kromě toho, že Laplace se při zmínce o Hitogamim rozzuřil, nic nevěděl. S tímhle jsem zpět na začátku. Ačkoli Laplace Hitogamiho znal, už na tomto světě není... Možná že by něco věděl Orsted.

*

Nikdy jsem se ani nepřiblížil setkání s Orstedem. Hádám, že bych měl vážně zkoumat teleportační magii, co? Ale i tak. Mé tělesné pohyby se zpomalují. Možná to je tím, že jsem posledních pár desítek let akorát bojoval. Možná že brzy dojdu svého limitu. Ne, dokud se pořád dokážu pohybovat, půjdu pátrat po dalších troskách dávné Dračí rasy.

-----------

Tenhle svět je kostka a uprostřed té kostky je Svět prázdnoty. A Hitogami je doslova v srdci tohoto světa. Aha.

Ten pocit, že mě to natahovalo do podzemí, když mě přemisťoval. To proto, že mě to vážně táhne do podzemí a procházím Světem prázdnoty. I když říkám „podzemí”, i kdybych začal kopat, pravděpodobně bych se do Světa prázdnoty nikdy nedostal.

Takže deník pokračoval po pár letech, co? Byl to deník se spoustou prázdných míst.

---------

*

Našel jsem druhé trosky dávné Dračí rasy. Byly hluboko v horách na Magickém kontinentu. Proč jen ta dávná Dračí rasa stavěla tyhle trosky na tak odlehlých a nebezpečných místech? V téhle oblasti nebylo nic než otravní netvoři.

Ach... tak mě tak napadá, je Pergiův létající palác také jedna taková troska?

No, to je jedno.

Zítra ty trosky pokořím.

*

Vyneslo to své plody. Našel jsem ucelenou verzi nástěnných maleb, co jsem našel před několika lety. Tady byly i ty chybějící části o způsobu, jak se dostat do Světa prázdnoty, které v těch prvních troskách nebyly.

Dávná Dračí rasa vytvořila 5 pokladů. Když se těch pět pokladů použije, můžete se dostat do Světa prázdnoty.

...Konečně. Konečně se zdá, že se dostanu za Hitogamim. Ale už je mi přes 60 let. Mám vratké tělo. Stihnu to?

*

Když jsem se vrátil k Pergiovi, prokázala se jedna věc. A to že dávná Dračí rasa vytvořila 5 pokladů. Každý z pěti dračích generálů měl jeden a zdá se, že jenom Dračí bůh znal tajemství, jak otevřít dveře světa.

Ale z těch pěti dračích generálů už jeden umřel. A jeho poklad se pohřešoval. A poslední člen Pěti dračích generálů se také pohřešuje. Pergius prohlásil, že se zdá, že se ten poslední člen za pár desetiletí objeví. Po jeho slovech jsem si skoro na něco vzpomněl, ale nakonec mi to proklouzlo mezi prsty.

Poslední dobou je stále těžší vzpomenout si na to, co chci. Přemýšlím, jestli mi Pergius něco zatajuje. Jsem podrážděný. Ale Pergius je jediný, s kterým si můžu povídat o starých dobrých časech. Nechci ho zabít.

Pergius řekl, že Orsted by o tom tajemství možná věděl, ale... neměl jsem nejmenší ponětí, kde je.

Pořád zbývalo pár desetiletí, než se objeví ten poslední člověk. Jen to mi stačilo, abych si začal zoufat. Pravděpodobně nedokážu žít tak dlouho. Tohle tělo už dosáhlo svého limitu. Cítím, že už mi nezbývá moc čas. Co mám dělat...? Nezbývá mi čas.

*

Nedokážu získat poklady pět dračích generálů. A nezdá se, že bych je dokázal vyrobit. Ať už je to proto, že to jsou poklady nebo tajemství. O jejich principech toho příliš mnoho nechápu. Já... nemůžu jít do Světa prázdna.

*

Jsem tím znavený. Jak dlouho ještě musím sám zápolit? Pro koho to vůbec dělám? Dokonce i moje nenávist vůči Hitogamimu polevuje. Jsem unavený. Jsem prostě unavený.

Část 4

Cítil jsem, že to vážně vzdal. Nezbývalo moc stránek. Takže jsem pročetl zhruba 50 let života, co? Bez výsledků, které by mohl ukázat, pokračoval akorát v zápolení a výsledkem bylo, že se nikam nedostal. I kdybych to nebyl já, pravděpodobně by kvůli vyčerpanosti přestal o čemkoli přemýšlet. Ne, kdyby to bylo moje současné já, tak bych to možná vzdal mnohem dřív.

-------------------------

Myslím, že bude lepší, když tady odděleně napíšu i svoje poznámky k výzkumu. Ve svém výzkumu přemísťovací magie jsem došel k jedné hypotéze:

Povolávací magie a magie zaznamenaná v nástěnném umění Dračí rasy. Pokud ty dvě magie modifikuji, možná bych byl schopen cestovat do minulosti.

Ale kromě toho, že to je čistě teoretické, jenom přesun o několik sekund zpět by mělo spotřebovat ohromné množství many. Pokud v čase skočím zpět v řádu let, kolik many budu potřebovat?

*

Rozhodl jsem se jít do minulosti.

Mám s sebou svůj deník.

Pokud svůj deník použiju jako záchytný bod, možná se budu schopen vrátit do okamžiku, kdy jsem začal psát tento deník. Vrátím se zpět do doby, kdy mě Hitogami oklamal, když jsem vypustil tu krysu a kdy jsem zabil Roxy.

Nevím, jestli budu schopen jít.

Nevím, co se stane, když se přemístím do minulosti.

Jsem si vědom toho konceptu zvaného 'časový paradox'.

*

Je spoustu věcí, ze kterých jsem nervózní.

Bude to cestování časem nebo jenom skok časem. (pozn.: nemám ponětí, jestli na to máme nějaké oficiální termíny. Cestování časem neboli time-slip je situace, kdy se do minulosti vrací tělo a dá se narazit na své mladé já. Skok časem neboli time-leap je situace, kdy se do minulosti vrací jenom vědomí, a to do těla mladého já.)

Pokud to bude klasické cestování časem, co jim mám říct?

Měl bych se zmínit o Nemoci magického kamene, o Eris a pak o Hitogamim.

Budu schopen jim to vysvětlit?

Bude mé já v minulosti věřit, že jsem přišel z budoucnosti?

Pokud to bude skok v čase, jak se mám zachovat k Sylphy a Roxy?

Chci je ještě jednou vidět. Chci se s nimi znovu potkat. Chci se jim omluvit.

Ale když si pomyslím, že přepíšu vědomí svého já z doby, kdy jsem byl šťastný...

Měl bych ohledně tohohle bodu provést víc experimentů?

Když uvážím, že nevím, jestli způsobím časový paradox, mám pocit, že bude nejlepší, když nebudu příliš experimentovat.

Taky je tu možnost, že pokud se vrátím o pár dní, pocestuje tam jenom mé vědomí a přijdu o své vzpomínky.

Je možné, že uvíznu v bezvýznamné časové smyčce, nebudu schopen ani zemřít a budu dál žít na tomto světě...

V tom případě alespoň... Sylphy a Roxy jednou naposledy...

Ne, hádám, že to je v pořádku.

Přestaňme myslet o složitých věcech.

Stejně mi nic nezůstalo.

Nic jsem nedokázal. Stal se ze mě neschopný muž.

I když selžu a stane se to příčinou nějakého dalšího incidentu, nezajímá mě to. Mě už je všechno jedno.

Ale pokud se mi podaří uspět, pak... možná Hitogamimu způsobím zatracený šok.

------------------

Deník tady končí. Potom pravděpodobně skočil ke mně. V tom okamžiku si pravděpodobně uvědomil, že nemá dostatek many.

Nechápu teorii za jeho mírným selháním ve skoku do minulosti za pomoci teleportační magie. Čistě na základě toho, co jsem četl, nebyla by spotřeba many v pohodě, kdyby prostě skákal do minulosti kousek po kousku? Přemýšlím, jestli si to neuvědomil kvůli tomu, že byl senilní.

Ne, tak to pravděpodobně není, co?

Já z té doby rozhodně měl důvěru ve svou manovou zásobu. Možná ho ani nenapadlo, že nebude mít dostatek many.

Ale tak nějak jsem pochopil, co jsem musel udělat; pokud nechci skončit takhle, musím se začít činit.

„Jsem doma.”

Jakmile jsem si tohle pomyslel, zaslechl jsem od hlavních dveří Roxin hlas.

Věci, co můžu udělat hned teď...

Prvně to dneska večer prodiskutuju se Sylphy a Roxy. O Eris a o tom, co teď budeme dělat.
--------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>