Kapitola 155 - Deník 1/2

Část 1

Den poté, co se objevil ten muž, co prohlašoval, že je moje budoucí já. Ospale jsem to promýšlel. Zaprvé, co bych měl udělat? Moje budoucí já mi řeklo:

[Zkonzultovat to s Nanahoshi]

[Poslat dopis Eris]

[Zpochybňovat Hitogamiho, ale nebýt vůči němu nepřátelský]

Napsal jsem dopis adresovaný Eris. Prozatím tam píšu, že mi nevadí ji přijmout. Ale než ten dopis pošlu, promluvím si se Sylphy a Roxy. Podle toho, kam ta diskuze povede, se obsah dopisu může velmi změnit.

Zpochybňovat Hitogamiho, ale nebýt vůči němu nepřátelský. Tohle prohlásím, až se mi příště zjeví ve snu. Ale nevím, kdy to bude.

Zkonzultovat to s Nanahoshi. I když to s ní chci prokonzultovat, jestlipak uvěří takové směšné historce. Ne, přicestovala časem. I když to je směšné, aspoň by měla mít sklon mi uvěřit.

Ale předtím ------- ten deník.

Rozhodl jsem se si ten deník přečíst. Nevěděl jsem, co mám dělat, když ho tu nechal. Přece jenom je to život, který po sobě zanechal starý člověk.

Ten deník, co sem přineslo mé budoucí já, byl starý a první stránky byly vybledlé a potrhané. Ale přečetl jsem to. Zatímco jsem přeskakoval nedůležité části, dozvěděl jsem se o tom důležitém.

--------------

Přemýšlel jsem, že ode dneška si začnu psát deník. Ale stejně za posledních pár dnů se stalo hodně věcí. Co se stalo s Pergiem, co se stalo se Zenith. Teleportační magie s povolávací magií. Je spoustu věcí, které musím udělat, takže mě napadlo, že si budu psát deník, abych na to nezapomněl.

*

Aisha byla ráno skleslá a řekla: „Chcípla divná myš.”

Jestlipak nemá ráda myši.

*

Zdá se, že v okolí zahlédli kočku infikovanou Nemocí magického kamene. To je strašidelné. Radši bych měl každému v rodině říct, aby si pořádně umývali ruce.

*

Překvapivě se zdá, že Elinalize je těhotná. Ačkoli se zdá, že Cliff je z toho nervózní, Elinalize vypadá šťastná. Měl bych všechny svolat a požehnat jim. Takovéhle příležitosti si žádají veselé oslavy.

-------------------------------

Až do teď to byl normální deník. O tom, jak je Pergius naučil povolávací magii. O tom, jak si se Zanobou prohlédli létající zámek. O tom, jak zjistil Roxiny slabůstky v posteli. O tom, jak Lucy, když spí, vypadá jako anděl, a že z ní v budoucnu bude kráska. A každý den se zdál vážně zábavný.

Ačkoli na začátku měl každý zápis datum, časem to přestalo. Jestlipak to bylo kvůli tomu, že to byla otrava. Kvůli tomu nevím, kolik času uplynulo, ale vybavuju si slova toho starého muže, takže je to pravděpodobně během dvou týdnů.

Ale v tomto bodě se to změnilo.

--------------------------------

Roxy se zhroutila.

Mysleli jsme si, že to je kvůli tomu, že se cítila trochu špatně, ale nakonec dostala horečku. Radši bych měl zajít do školy a říct jim, že bude nějakou dobu odpočívat. Zkusili jsme detoxikaci pokročilého řádu, ale neúčinkuje to. Mohla by to být nějaká nevyléčitelná choroba? Radši bych se měl brzy setkat s Cliffem.

*

Roxiny nohy se začaly měnit na fialový krystal. Okamžitě jsem zavolal Cliffa a ten použil Oko Identifikace. Název té choroby byl 'Nemoc magického kamene'. Bez detoxikace božího řádu se nedá vyléčit: nevyléčitelná choroba.

*

Abychom se dostali k detoxikačním zaříkadlům božího řádu, vyrazili jsme za pomoci teleportačních magických kruhů do království svatého Milise. Jeli jsme já, Cliff a Zanoba. Sylphy chtěla jít taky, ale požádal jsem ji, aby hlídala dům.

*

Dorazili jsme do Milishionu. Zdá se, že zaříkadla božího řádu přechovávají v katedrále. Ačkoli Cliff věděl, kde se nacházejí, bylo to místo, kam člověk nemohl vstoupit, pokud nebyl arcibiskup nebo podobně. Důsledkem čehož jsme se rozhodli, že se tam proplížíme v noci. Jen si to přepíšeme a pak je vrátíme.

*

Podařilo se nám dostat dovnitř. Ale detoxikace božího řádu byla kniha tlustá jako slovník. Neměli jsme šanci ji na místě přepsat. Vzali jsme ji s sebou, ale během našeho odchodu nás odhalili. Zrovna teď utíkáme před pronásledovateli.

*

Přepadli nás u teleportačního magického kruhu. Během bitvy byl teleportační magický kruh poškozen a nedal se použít. Cliffa otrávili a je teď vážně nemocný a v bezvědomí.

…..... Zabil jsem svého prvního člověka. Pořád to cítím na rukách. Je to nechutné. Kruci.

*

Přesunuli jsme se k dalšímu magickému kruhu. Cliff je stále v bezvědomí. Naše podobizny rozesílají po celém království svatého Milise, jsme teď hledaní zločinci. Zdá se, že se z nás stali naprostí nepřátelé Milisovy církve.

*

Cliff zemřel. Nějaký čas jsem neměl chuť na psaní.

*

Nějak se nám podařilo se dostat k dalšímu teleportačnímu magickému kruhu. Už jenom kousek.

*

Přišli jsme příliš pozdě. Dneska už nechci nic psát.

*

Myslím, že bych měl napsat o včerejšku.

Když jsme dorazili do města, potkali jsme Eris a Ghyslaine. Eris na mě něco ječela, ale já už mám dvě ženy, takže jsem jí řekl, že už s ní být nemůžu, a ona odešla s šokovaným výrazem na tváři. Nakonec mi Ghyslaine věnovala jeden opovržlivý pohled.

Když jsem dorazil domů, všichni se tvářili žalostně. Polovina Roxina těla zkrystalizovala a ona zemřela. Zaříkadla byla zbytečná.

Potom jsem Elinalize řekl o Cliffově smrti. Elinalize mi dala facku a pak s pláčem někam odešla. Bylo mi na nic.

*

Uspořádali jsme Roxy pohřeb. Nechtělo se mi nic dělat. Jenom brečím. Nic mě nezajímá.

*

Zdá se, že Elinalize zmizela z města. I když je v pokročilém těhotenství, kampak asi šla? No, to je jedno.

*

Sylphy se mě snažila rozveselit, ale já se necítím líp. Roxy už tu není. Ta Roxy. Roxy, co se ve všem snažila ze všech sil. Roxy, co mě vyvedla ven a co mě něžně utěšila, když zemřel Paul. Roxy, jež se stala mým průvodcem v životě. Ta Roxy. (Stránky byly rozpité slzami)

*

Poslední dobou mám pocit, že jenom piju. Když nepiju, vzpomenu si na Roxy a začnu brečet. Sylphy řekla, že takhle to nejde, ale co ona ví? I když mě Roxy naučila velmi důležité věci.

*

Když piju doma, Lilia mi hubuje. Začal jsem pít mimo dům. Když piju v baru, čas od času narazím na Eris. Říká, co se jí zachce, a pak mě praští. Co to s tou ženskou je? Ani Ghyslaine jí v tom nebrání.

Poslední dobou na mě ani Norn nemluví. Dívá se na mě s opovržením. Nikdo nechápe, jak se cítím.

*

Poslední dobou se mě Sylphy snaží otevřeně svést. Povídá, že bych měl na Roxy zapomenout a vyspat se s ní. Protože byla až příliš neodbytná, křičel jsem na ni. V žádném případě se s ní nevyspím hned po tom, co mi řekla něco tak netaktního. Ale to není všechno. Kdybych se teď se Sylphy vyspal, pravděpodobně bych se k ní choval jako agresivní opilec. Nahradila by Roxy a potom bych si na ní vylil svůj hněv. To... nejde.

*

Zvoral jsem to. Zatímco jsem pil v baru, zavolala na mě prostitutka. Taky jsem byl opilý, takže jsem s ní šel do hostince a vyspal se s ní. Jak se dalo čekat, ženy v tohle byznysu jsou vážně zručné. Je to trochu jako: i když jsem si myslel, že jsem do teď spal s ženami, tak to vlastně byly jenom holky. Nebo tak něco...

Ne, na tom nezáleží. Problém je, že jsem rozplakal Sylphy. Viděla mě, jak jdu domů, vonící po jiné ženě a řekla: „Proč já nejsem dost dobrá...?” A s pláčem utekla do svého pokoje.

Lilia mi vyčinila a dokonce i Aisha se na mě otevřeně mračila. Dokonce i teď slyším za dveřmi pláč. Když zaklepu, tak neodpovídá. Selhal jsem. Možná by bylo lepší, kdybych se k ní choval surově. Možná chtěla, abych ze sebe dostal ten smutek. Zítra se omluvím.

*

Sylphy se mnou nemluví. Co mám dělat? Kdyby tady teď byla Elinalize...

*

Sylphy zmizela. Když jsem se vzbudil, pokoj byl prázdný. Lépe řečeno zůstalo tam jenom moje oblečení a věci. Lilia mi nakázala, abych se okamžitě vydal za ní. Ale jestlipak jsem na to dost způsobilý? Nebylo by přirozené se s takovým mužem jako já rozvést?

*

Když jsem zabručel, Zenith mi vrazila facku. Ačkoli nic neřekla, bila mě pořád dokola. Bylo to, jako kdyby mě kritizovala.

*

Rozhodl jsem se vydat se za Sylphy. Když jsem se poptal, zjistil jsem, že Sylphy a Ariel šly zpět do Asurského království. Ačkoli do maturity jim chybělo jen pár měsíců, proč odjely tak narychlo? Ačkoli nevím, proč to udělaly, možná se něco semlelo v Asuře. Rozhodl jsem se si také pospíšit.

*

Znovu jsem se setkal s Eris. Řekla něco nesrozumitelného, že buď mi odpustí teď nebo nikdy nebo něco takového. Nechtěl jsem to slyšet, takže mě najednou praštila. Protože začala být až moc otravná, magií jsem ji odstrčil a ona vytasila meč a zaútočila na mě, takže jsem utekl.

Eris... i když jsi mě opustila, proč teď...

*

Zastavil mě sníh. Jestlipak je Sylphy už mimo zasněžené oblasti? Začínám být vážně netrpělivý.

*

Konečně jsem se dostal do Asurského království. Ale na hranicích mě zastavila jedna nepříjemnost. Jelikož jsem hledaný zločinec v Milisu, zdá se, že i Asura se ke mně chová jako ke zločinci. Snažili se mě zadržet, takže jsem v panice utekl. Nějak budu muset vyhledat pašeráky.

*

Podařilo se mi najít pašeráckou gildu. Zdá se, že tyhle organizace existují na každém kroku. Zdá se, že jsem horkým tématem gildy a dívají se na mě se závistí. Jako zloděj, co ze Svatého Milisova království ukradl zaříkadla božího řádu, jsem celebrita.

Když jsem jim vysvětlil situaci, rozhodlo se, že mě povede vnadná zlodějka jménem Triss. Bojím se, že pokud mě Sylphy uvidí s touhle ženou, špatně si to vyloží.

*

Dostal jsem se do Asurského království. Nasadil jsem si kutnu a masku, abych si zakryl tvář. Od teď se jmenuju Rude Ronumar a vymyslel jsem si výmluvu, jak je moje tvář prokletá a jak lidi při jediném pohledu na ni zkamení. Rozhodlo se, že Ronumar je mág pracující mimo svůj domov v Basherantu a že jeho sestřenice Triss ho provádí. Jelikož pro mě vymysleli spoustu věcí, uklonil jsem se jim.

*

Dostal jsem se k informaci, že asurský král zemřel. Také poletuje zkazka, že princové mezi sebou bojují o své postavení. Pravděpodobně proto se Ariel vrátila tak rychle.

*

Brzy dorazíme do hlavního města. Ale o Ariel jsem slyšel jen samé podezřelé věci. Zdá se, že shromáždila vojsko a narafičila revoluci nebo něco. Zdá se, že si lidé nemyslí, že by měla to, co je třeba k vítězství. No, Ariel pravděpodobně není tak hloupá. Je to jenom zkazka.

*

Dostali jsme se do hlavního města. Když jsem sbírání informací nechal na Triss a vešel do baru, zahlédl jsem Eris. Mohla mě pronásledovat až sem? Ne, tak to není. Narodila se v Asurském království. Náš cíl byl pravděpodobně od začátku stejný.

*

Zdá se, že se Ariel skryla. Samozřejmě i Sylphy a Luke. Budu je schopen najít?

*

Nemůžu je najít. Triss si myslí, že už z hlavního města odešli a přesunuli se jinam. Místa, kam by Ariel mohla jít... dům Lukovy rodiny, možná? Zítra Triss navrhnu, abychom vyrazili na území rodiny Notus.

*

Přišli jsme do kraje Milbotts, který spravuje Philemon Notus Greyrat. Zároveň se nám povedlo dostat se k informaci, že se Ariel skrývá v domě Notů. Ale jak se mám setkat se Sylphy? Mám se vlámat dovnitř?

*

Když jsem se dostal do domu Notů, z nějakého důvodu tam byla i Eris a zmlátila mě. Chytili mě, vsadili mě do žaláře a pak se objevil chlap, co se podobal Paulovi a co se sám představil jako Philemon, a slovně mě napadl. Zdá se, že si z nějakého důvodu myslí, že jsem sem přišel zmocnit se domu Notů. Poté, co mi řekl, že mě zítra popraví a moji hlavu předá Milisově církvi, odešel. Potom jsem utekl, ale... Ariel nebyla na Philemonově území.

*

V hlavním městě propukla revoluce. [Ariel je v kraji Milbotts.] byla falešná zkazka. Zdá se, že se Ariel skrývala v hlavním městě a čekala na svou šanci. Stihnu to?

*

Den jízdy od hlavního města jsem slyšel, že revoluci potlačili. Ze všeho nejvíc to bylo příliš zbrklé, zadruhé zrovna když si Ariel myslela, že zabije druhého prince, zastavil ji Bůh Meče a Císař Severu. Její lidé byli vyhlazeni. Zdá se, že Ariel chytili a druhého dne byla popravena. Její lidé byli vyhlazeni.

Vyhlazeni...

A Sylphy...?

*

….............................Už jsem z toho všeho unavený.

Proč se tohle muselo stát...........?

*

Radši bych měl popsat včerejší události. Na kraji hlavního města na popravišti vystavili těla Arieliných následovníků. Mezi nimi byl Luke... a Sylphy. Sylphy chyběla paže a na tváři měla ošklivé seknutí. Hodně lidí po nich házelo kamení. Sylphy, jako jeden ze zločinců, kdo narušil mír hlavního města, byla kamenována. Vždycky, když vyletěl kámen, zvedlo se hejno havranů. Už jsem to nemohl dál vydržet, a tak jsem Sylphy a ostatní spálil. Taky jsem spálil všechno, co se mi dostalo do cesty. Tahle země by měla prostě zmizet.

Část 2

S klapnutím jsem deník zavřel.

Bolí mě to číst. Už to nechci číst. Vážně jsem neměl jinou možnost a musel jsem to číst? Proč jsem něco takového četl?

„Egh...”

Je mi zle. Jsem si jistý, že to je jenom historka, kterou si ten stařec ve svých klamech vymyslel. Nechci si myslet, že je takováhle budoucnost možná.

„...”

Ale musím to přečíst. Vědění bude jistě silou.

Takže jsem se podíval na ten deník... Ale nemám odvahu ho otevřít. Je mi zle. Jaképak další utrpení je v tom deníku napsáno? Když na to pomyslím, začíná mě jímat závrať.

„Trochu si odpočinu...”

Zvedl jsem se ze židle a šel jsem na záchod.

Zvracel jsem. Vytryskly mi slzy. Možná to bylo tím, že to byl můj vlastní rukopis, ale byl jsem schopen si představit, jak jsem se tehdy cítil.

Smutek, když zemřela Roxy.

Strach a beznaděj, když odešla Sylphy.

Pocity, když je pronásledoval.

A pak ten pocit ztráty, když viděl mrtvou Sylphy.

„#####”

S hlavou nad mísou jsem se prostě vyzvracel. Měl jsem úplně prázdný žaludek, ale neměl jsem na nic chuť. Dneska pravděpodobně nic nesním.

Když jsem si vyplachoval ústa vodní magií, zjistil jsem, že tam Sylphy ustaraně stála.

„R-rudi. Co se děje? Jsi v pořádku?”

S bílými vlasy po ramena na sobě měla své domácí oblečení a působila trochu nestřeženě.

Se zraněním na tváři, s useknutou paží, zabitá, studená a odhalená veřejnosti... To mi vytanulo na mysl.

„C—co je?”

Beze slova jsem Sylphy objal. Sylphino tělo bylo měkké a teplé.

„Rudi, to tě ten boj s Atofe tak moc vzal?”

„...Hm.”

„Tak to se asi nedá nic dělat, hm... Tak, tak. Když to bude těžké, tak budu s tebou a utěším tě, dobře? Přece jenom vím, že nejsi tak silný, Rudi.” Sylphy, stojící na špičkách, mě poplácala po zádech.

Když to bude těžké, tak budu s tebou a utěším tě, dobře?

Mé budoucí já tahle slova ignorovalo.

„Hm. Promiň, Sylphy.”

„To nic.”

„V budoucnu, když to bude těžké, za tebou možná nepřijdu nebo řeknu něco ošklivého.”

„Ech...”

„Ale prosím, neopouštěj mě.”

„Ehm... Pokud na to přijde, tak se na tebe možná trochu naštvu, budu se k tobě chovat chladně a pohádám se s tebou... Ale můžeme se udobřit, ne?”

„Jo. Samozřejmě že můžeme. Hm, můžeme se udobřit...”

Sylphy je vážně něžná. Zradím tohle něžné děvče.

„Ehm, Rudi. To, jak se mě dotýkáš na zadku, je trochu úchylné.”

„...Nechceš, abych se tě dotýkal?”

„No, nic mě to nestojí, takže mi to nevadí, ale... Aaa—”

Jelikož jsem dostal svolení, zvedl jsem Sylphy do náruče. Zamířil jsem do ložnice. Ne že bych konkrétně myslel na něco úchylného. Jen jsem si říkal, že bychom spolu mohli takhle flirtovat.

Jak to mám říct? Je to, jako kdybych znovu získával něco, o co jsem přišel? Vážně to nechápu. Kvůli tomu deníku jsem začal být sentimentální.

Zatímco jsem přemýšlel o takových věcech, díky Sylphy jsem se vyléčil.

Část 3

Když Roxy přišla domů, začal jsem ji všude pronásledovat. Seděl jsem vedle ní na pohovce a hrál si s konečky jejích copů.

Dost na to, že se mě zeptala: „Co se děje?”

„Ehm, Roxy. Nepromluvíme si trochu?”

„Copak pořád nemluvíme...? Nebo si chceš promluvit o něčem konkrétním?”

„Ne, jaksi, trochu víc flirtovně.”

„Haaa... No, mě to nevadí, ale dělat 'to' dneska nejde, víš?”

„Správně. Jen se na tebe trochu lepím, to taky nejde?”

„To nevadí.”

Roxy mi seděla na klíně a hlavu si opřela o moje rameno. Objal jsem ji kolem ramen a zblízka se jí podíval do očí. I když jsem to tak řekl, ne že bych měl o čem mluvit.

„Ehm, jak ses dneska měla?”

„Vůbec nic se nestalo. Bylo to jako obvykle... Asi jediné, co se stalo, bylo, že řediteli odlétla paruka kvůli šprýmům nějakých studentů.”

„Aach, to jsem chtěl vidět.”

„Potom——”

Roxy celý den pracovala a byla unavená. I tak se o mě starala. Zatímco jsme jen tak klábosili a chichotali se, tak jsem nějak skončil tím, že jsem se dotkl jejího pozadí, a ona mě okamžitě odrazila. Ale i tak, protože jsem na tom trval, Roxy řekla „asi se s tím nedá nic dělat” a dovolila mi to.

Potom jsme šli spolu do koupelny a já jí umyl záda a namasíroval jí ramena. Byl jsem skoro jako dítě projevující oddanost svým rodičům.

„Dneska jsi trochu 'to', Rudi. Stalo se dneska něco?”

„Ne, ne. Vůbec nic. Jen mě zase napadlo, že jsem vážně rád, že je Roxy naživu.”

„Aha... No, vždyť v tom Teleportačním labyrintu jsem si vážně myslela, že umřu. Rozhodně si to můžeš potvrdit, jak jen chceš,” řekla Roxy sedící mi na klíně ve vaně.

Zatímco jsem masíroval její útlá ramena, zeptal jsem se: „Roxy. Došlo u tebe poslední dobou k nějakým podivným tělesným změnám?”

Vyhnul jsem se Nemoci magického kamene... nebo to jsem si myslel, ale jenom to, že jsem se postaral o tu krysu, neznamená, že je zaručeno, že všechno bude v pořádku. Přece jenom je tu šance, že vyšetřování mého budoucího já bylo chybné.

„Eech? Jsem v pořádku, víš. Proč se ptáš na něco takového?”

„No, jen jsem přemýšlel, že by bylo vážně skvělé, kdybys žila dlouho, víš.”

„Pokud zauvažuješ o délce života jednotlivých ras, tak budu žít déle než ty. To já bych měla chtít po tobě, abys žil déle, Rudi.”

„Samozřejmě.”

Jak jsem tohle řekl, něžně jsem se na Roxy usmál. Prozatím všechno vypadá v pořádku.

-------

Sylphy a Roxy.

Ty dvě jsou naživu.

Neskončí to tak jako v tom deníku.

Rozhodně se tomu vyhnu.

S touhle myšlenkou jsem nabyl sílu znovu se začíst do toho deníku.

Jsem připraven.
--------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>