Mushoku Tensei

Mushoku Tensei

pondělí 3. července 2017

Kapitola 125 - Boj na život a na smrt



Část 1


Bitva začala.





Ve velkolepé komnatě na nás čekala obrovská Hydra. Za ní byly magické krystaly. A uprostřed největšího z nich byla bezpochyby lapená Zenith.

Když nás Hydra spatřila, pomalu se zvedla.

„Dobrá, jdeme na to!”

Paul sprintem vyrazil. Udržoval se nízko u země jako pes, byl rychlý jako vítr. Takovou rychlostí by každého nechal v prachu za sebou. Ale tentokrát se jeho vedení držela i Elinalize.

Za nimi byl Talhand se svou pomalou chůzí. I my jsme vyrazili kupředu srovnatelným tempem.

Gisu čekal ještě dál vzadu. Jelikož nedokázal bojovat, v téhle bitvě byl zbytečný. Při boji s takovým rozsáhlým netvorem jako Hydra nemohl nabídnout žádnou skutečnou techniku. Ale vzadu byl z jednoho důvodu. Pokud by nás Hydra v nejhorším případě vyhladila, jeho úlohou je uniknout a nahlásit, co se stalo.

„RAAaaa!”

Paul se dostal až k Hydře. Zároveň s tím se pohnuly tři Hydřiny hlavy. Hydra je na svou velikost rychlá. Všechny její hlavy, každá jako divoký had, se pohybovaly mrštně a nezávisle.

Ale Paul v okamžiku rozmazaného pohybu Hydře odťal jednu hlavu.

Dobrá, pokračuj v tom.

„Ohnivá koule!”

Do špice své hole jsem vlil plnou moc magické moci v mém těle. K Hydře vystřelila nesmírně horká ohnivá koule.

—Ale bylo to na nic.

Čím víc se ohnivá koule přibližovala k Hydře, tím víc ubývala. A při nárazu zmizela. Zaslechl jsem ten nepříjemný zvuk, jako kdyby někdo škrábal po skle.

„Jak se dalo čekat, abych mohl použít magii, musím se dostat blíž.”

Pokud tuhle vzdálenost mezi námi nezmírním a nepřiblížím se, nedokážu ji porazit. Nebudu ji moct poranit, dokud ji ohnivou magií nezasáhnu z nulové vzdálenosti.

„Takže to je plán, co? Budeš schopen bojovat z blízka, Rudi?”

„Budu v pohodě. Při tréninku jsem se neomezil jen na magii.”

I když jsem to řekl sebevědomě, srdce mi tlouklo jako splašené. V boji na blízko jsem slabý. Většina mých vzpomínek na boj na blízko je podbarvená mou porážkou. Prvně Paul, pak Ghyslaine, Eris, Ruijerd a Orsted. Nikdy jsem nebyl schopen nikoho porazit. Ačkoli v nedávných bojích se mi nějak podařilo protlouct. Zběhlý drak, Rinia, Pursena a Luke. Abych proti nim vyhrál, použil jsem démonické oko předpovídání.

Ale dokážu vyhrát proti této Hydře? Odpověď je ne. Nevěřím, že bych dokázal porazit protivníka, s kterým mají válečníci jako Paul a Elinalize při boji obtíže. Jinými slovy že se mi poslední dobou podařilo vyhrát pár bitek, neznamená, že dokážu vyhrát proti Hydře.

Ale tentokrát nebojuju sám. Je to týmová bitva. Mám Paula, Elinalize a dokonce Roxy. A taky Talhanda, i když si nedokážu ověřit jeho skutečnou sílu; určitě musí být na stejné úrovni jako ostatní.

Vyrazil jsem plnou rychlostí a dorazil hned za Paula.

„Rudi, opovaž se pohnout zpoza mých zad!”

Vyslechl jsem si instrukce Paula, co stál přede mnou. Elinalize se postavila napravo a Talhand nalevo. A Roxy vrhala magii zezadu. Tahle formace je přesně jako Císařský kříž (Pozn.: Odkaz na bitevní formaci v Romancing Saga).

„SHAAAaaaa!”

Tři hlavy zaútočily zároveň. Zdá se, že Hydra nikdy nepohybuje více než třemi hlavami. Možná není schopná pohnout více než třemi najednou? Nebo možná to je tím, že by víc hlav při pohybu překáželo? Nechápu to, ale přijde to vhod.

Elinalize obkličkovala jednu hlavu, Talhand srazil druhou. A Paul čistě odsekl zbývající útočící hlavu.

Hlava padla na zem a začala se svíjet.

„Teď!”

„Jdu na to!”

Když jsem zaslechl Paulův výkřik, rychle jsem vyběhl k useknutému krku a uvolnil svou magii. Ohnivá magie udeřila do otevřeného krku a intenzita toho ohně osvětlila okolí. Sežehl jsem otevřenou ránu; za doutnajících zvuků to sežehlo krk do černa.

„Tak co...?”

Zatímco jsem po očku sledoval ránu, odstoupil jsem. Ještě nevím, jestli to je účinné. Skoro okamžitě zaútočila další hlava. Paul ten úder zarazil. Elinalize jej vykryla štítem. Na okraji zorného pole jsem viděl, jak z Talhanda vystříkla krev.

„Ku!”

„Božská moci, staň se výživou tohoto těla. [Léčení]!”

Když Talhand utržil zranění, Roxy okamžitě přiběhla, zatímco zaříkala, aby ho vyléčila. Všichni ostatní byli v pohybu a zahlcovali Hydru, takže se ke mně žádný útok nedostal. Nemůžu dělat nic, než si potvrdit, jestli to funguje.

„...”

A co se týče té rány na krku: Pořád na té vypálené části nenarostla nová hlava? Jak to dopadlo?

„...Dobře.”

Nevyrostla žádná nová hlava. Zranění zůstalo beze změny. Nevyrašilo tam žádné nové maso a neobnovila se tma žádná nová hlava.

„Funguje to!”

„Sakra jo!”

Paul zařval a k zemi padla další hlava. A já jsem sežehl krk. To horko je strašlivé. No ano, teplota té výhně mě začala dusit. Ale abych tu část krku sežehl, musím použít alespoň takovouhle sílu. Pokud ten krk řádně neožehnu, naroste nová hlava.

Takže jsme takhle pokračovali...

„...M! Kryj mě!”

Moje démonické oko předvídání zachytilo Hydřin pohyb. <Zaměří se na mě dvě její hlavy, co se nehýbou.> Jedné jsem se vyhnul. <Ale druhá míří na místo, kam jsem uskočil.>

„Nech to na mě!”

Elinalize skočila na místo, odkud jsem uhnul před první útočící hlavou. Skočila s mírně nepřirozeným postojem a odrazila tu hlavu zpět. Vtiskla své tělo mezi Hydru a mě. Svůj štít strčila mezi Hydru a mě. I když jsem slyšel bručení, Elinalize mě chránila.

Na tvář mi vytryskl malý pramínek Elinaliziny krve.

„Roxy! Potřebuje vyléčit!”

„Božská moci, staň se výživou tohoto těla. [Léčení]!”

Roxy okamžitě vyléčila Elinalizino zranění. A obě se bez nehody vrátily na své místo.

„Rudi! Dávej pozor na třetí!” zakřičel Paul.

„Jasně!”

Zároveň s tím spadla další hlava a vytryskl sloupec krve. Já jsem krk ogriloval. Mým jediným úkolem je grilovat. Griluju maso. Ale griluju ho pilně.

Zbytek nechám na ostatních. Zaměřuju se jenom na to, co je přede mnou.

Paul sekne a já spálím. Elinalize a Talhand mě chrání. A Roxy chrání je.

Čtvrtá hlava spadla a já sežehl krk.

Jde to dobře. To jsem si alespoň myslel. Ale pak Hydra změnila vzorec svého pohybu.

Najednou. Ano, velmi náhle. Hydra vyrazila všemi svými zbývajícími hlavami výhradně na Talhanda.

„Kuu!”

„Talhande!”

Talhand se vyhnul první útočící hlavě. Druhé hlavě se nemohl vyhnout, a tak se vrhl na zem a odkulil se. V tom okamžiku se při tom koulení a rolování letmo otřel o Hydřino tělo.

Pak přišla třetí útočící hlava. Talhandovi, co ležel bezbranně na zadku, se podařilo zastavit příchozí tlamu svým štítem a sekyrou. A pak čtvrtá útočící hlava. Hydra se zakousla Talhandovi do nohy. A on na okamžik visel ve vzduchu.

„Guooooo!”

Nakonec se k němu natáhla pátá útočící hlava, aby schlamstla nehybné Talhandovo tělo—

„Oryaa!”

Se zaduněním se hlavy srazily. Tím myslím Hydřiny hlavy. Paul svým útokem odsekl čtvrtou a pátou hlavu.

„Jsem naživu! Zachránili jste mě, díky!” vykřikl Talhand.

„Spálil jsem je!” nahlásil jsem.

„Božská moci, staň se výživou tohoto těla. [Léčení]!” odříkala Roxy.

Zatímco jsme se navzájem slyšeli, pracovali jsme odděleně. Sežehl jsem další dva Hydřiny krky najednou.

Zbývaly jenom tři.

„Hm?”

A vzorec Hydřina chování se zase změnil. Vypadalo to, že se potácela dozadu, jako kdyby se nás bála.

„Jde to dobře, potřebujeme jen poslední popostrčení, Rudi!”

Paul vyrazil kupředu. Ne, počkej. Není to past? Ačkoli bychom měli zaútočit, nevím, co tenhle protivník plánuje...

A pak když jsem se nad tím trochu zamyslel.

„Naa!”

Jedna Hydřina hlava. Obzvláště velká hlava.

Odtrhla si tu sežehlou část z krku.

„Co to kruci?!”

Jelikož si odhryzla tu vypálenou část krku, za okamžik jí hlava dorostla.

„Tohle je zlé!”

I když si nemůže obnovit hlavy z krků, co má sežehlé, pokud tu sežehlou část vykousne, hlava znovu naroste.

„Ať nemá čas se zregenerovat!”

„YAAAAAaaaaaa!”

Elinalize ze sebe za pohybu vypustila válečný pokřik. Vyrazila kupředu. A vrazila svůj gladius do obnovujícího se krku.

„Ach, velký zmrzlý ochránče, jdi do míst, která žádáš. Udeř zakaleným proudem ledovce, [Ledový třesk]!”

Do toho krku, na kterém užuž měla vyrůst nová hlava, se z nulové vzdálenosti opřela salva magických kladiv. Kus ledu narazil do předčasné hlavy, co byla stále bez šupin a měla měkkou masitou kůži, a čistě ji odsekl. Ten krk se svíjel a stříkala z něj krev jako z čerstvě vymačkaných granátových jablek.

„Roxy!”

„Ach, malý uhlíku požehnaný velikostí, jasně žhni, [Plamenomet]!”

Roxy, co se držela za Elinalize, vrhla plamenomet. Ačkoli šupiny magickou moc utlumily, Hydřin krk doutnal a hořel.

„Dobře!”

Paul se ji jal pronásledovat. Ale Hydra hlavu nesklonila. Zvedla své velké tělo vysoko ke stropu, zvedla hlavu a zahlížela mým směrem. Zbývaly jenom tři hlavy.

Jsem vyděšený? Ne, je to něco jiného. Není to tenhle pocit. Je to pocit nebezpečí.

„Buďte ve střehu, něco se blíží!”

„Dobře!” potvrdil Paul.

Od té chvíle jsem jednal dle intuice. Ne, možná můžu říct, že jsem jednal z vlastních zkušeností. Tenhle postoj jsem viděl jenom jednou.

Vybavil jsem si, jak zběhlý drak zpříma stál, a pak tu siluetu před hrozícím [Dechem].

„Blíží se útok ohnivým dechem! Shlukněte se kolem mě!”

„Jasně!”

Paul rychle ukročil vzad, až byl přímo přede mnou. Elinalize a Talhand se srovnali s Paulovým tempem a hrnuli se do mé blízkosti. A Roxy skočila ke mně a pevně se mě chytila.

Začal jsem vytvářet vodu. Tlustou stěnu z vody. Okamžitě poté, co se ta vodní stěna zvedla, Hydra vypustila svůj dech.

Ze všech tří hlav proudilo strašlivé množství plamenného dechu, co udeřil do vodní stěny. Vzniklo spoustu páry a teplota v místnosti výrazně vzrostla.

„...!”

Dračí plamenný dech se pyšní strašlivě vysokou teplotou. Dokáže zkapalnit ocel a dokonce vypařit malou mokřinu. Během okamžiků. A tenhle plamenný dech byl ze tří hlav zároveň. Žádný normální mág nemá kouzlo, které by se vyrovnalo intenzitě tohoto ohně. Kdyby se pět, ne deset mágů soustředilo na tvorbu jedné vodní stěny, možná by se ubránili. Ale i tak by to možná bylo nemožné.

Ale moje magická zásoba není normální.

„Tati!”

„Jasně!”

Paul skočil k místu, kde byl jeden zkoprnělý krk.

Zdá se, že dech jako zbraň má své omezení v užívání. I když neznám přesný důvod, pochopil jsem, že se nedá zopakovat rychle po sobě. Možná se to vztahuje ke shromáždění magie v těle? Prostě to nevím.

Ale vím, že plamenný dech je drakova poslední možnost. A aby jej vypustila ze všech tří hlav najednou. Rozhodně se nějakou dobu bude dobíjet.

Kdyby ho použila jenom jedna hlava, možná že druhá by jej mohla následně vypustit. Ale tahle Hydra to neudělala. Možná to musela udělat všemi hlavami.

Každopádně se nám naskytla šance.

„OOOoooo!”

Paul odsekl jednu hlavu. A já okamžitě sežehl krk.

Ještě dvě.

Jedna hlava byla na tenčím krku a druhá na tlustším. Ten tlustý krk byl napojený na hlavní tělo? Takže ten je náš poslední cíl.

„Tati, sejmi hlavu na tenčím krku!”

„Rozumím!”

Paul vyběhl. Elinalize a Talhand se spojili, aby zaútočili na hlavu na tenkém krku.

„DaaRaaaaaa!”

Paul tu hlavu čistě odťal. A já jsem tam okamžitě navedl svou ohnivou magii. Výborně. Už jenom hlavní hlava. Vyhrajeme. Když už jsme došli takhle daleko, nesmíme jí dát žádnou šanci, aby si zkoušela obnovit hlavy. I kdyby byla poslední hlava nezranitelná, náš tým je dost silný na to, abychom Hydru nějak vyřídili.

V okamžiku, kdy jsem sežehl poslední krk.

<Hydra se začne chvět.>

Nepochopil jsem, co to bylo za pohyb. Ačkoli mi mé oko předpovídání zobrazilo tento pohyb, nepochopil jsem to. Bylo to příliš velké.

„Hlupáku!”

„!”

Než jsem se nadál, Paul mě odstrčil. Cítil jsem, jak něco obrovského prošlo přímo přede mnou.

No ano, nezbyly jí žádné hlavy. Ne, to není správné. Nebylo to tak, že by byla „bez hlavy”. Jen náhodou byla „bezhlavá”.

Hydra máchala svými bezhlavými krky jako s nějakým bičem. Osm krků pokrytých tvrdými šupinami jako struhadlo. Byl to svazek krků. Její tělo se zachvělo a najednou se pohnulo, jako kdyby sebou smýkla.

„Rudiiii!” vykřikl Paul podruhé a odkopl mě dozadu.

Zároveň s tím se ozval kolosální zvuk jako „daan” a něco spadlo hned vedle mě. Něco. Okamžitě jsem padl na kolena. Na místě, kde jsem. Mezi Paulem a mnou.

„U... uoooo!”

Přede mnou byly oči. Oči něčeho s rozumem v koncích. Oči zvířete zahnaného do kouta. Oči, které se až do posledního okamžiku snažily najít způsob, jak přežít. Oči Hydry. V oblasti jejího čela se objevilo něco jako roh.

„OOOOOOOOOooo!”

Instinktivně jsem do toho oka vrazil svou levou ruku. Spolu s tím zvukem guchari mi po paži stoupal spalující pocit. Hydřino víčko se zavřelo. To víčko obalené šupinami se zavřelo. Jako gilotina.

Spolu s tím jsem vystřelil kamennou střelu.

Jak se Hydřina víčka zavřela, její hlava se rozprskla. Zároveň s tím jsem cítil, jak to s ní škublo nahoru.

Po tom trhnutí jsem v hlavě zaslechl prasknutí.

„R-roxyyyyyyyyy!!”

Vydržel jsem tu bolest a vykřikl. Vykřikl jsem jméno své nejspolehlivější mistrové.

„Ach, malý uhlíku požehnaný velikostí, jasně žhni, [Plamenomet]!”

Ačkoli byl její hlas tichý, dorazil až k mým uším.

Roxy ten poslední krk sežehla do černa, až se začal rozpadat.

Masivní Hydřino tělo ze sebe vydalo bouřlivý hluk, jak se svíjela ve své smrtelné agónii.

Z bezhlavé mrtvoly se zvedl oblak prachu; a padla k zemi v křečích strachu. Cítil jsem, jak z Hydřina těla uniká životní síla. Už se nemůže zregenerovat. Ta poslední hlava byla zranitelná.

„Haa... Haa...”

Porazili jsme to. Porazili jsme ji.

„Dokázali jsme to... tttu!”

V tom okamžiku jsem ve své levé ruce zaregistroval akutní bolest. Když jsem se podíval, zděsil jsem se.

„Uuuu...”

Nemám levou ruku.

Viděl jsem kůži a svaly přeťaté šupinami na víčku a viděl jsem kosti a svaly rozdrcené zavřeným víčkem. A v posledním okamžiku, kdy sebou škubla nahoru, mi utrhla ruku. Jak mi krev tryskala z tepen, hučela.

„Ruka, moje levá ruka...”

Oko. Moje levá ruka byla v Hydřině oku. Jakmile jsem na to pomyslel, zaregistroval jsem hlavní hlavu. Roxy ze všech sil použila svou ohnivou magii a zuhelnatěla hlavní hlavu až na úpatí krku.

Jakmile jsem to spatřil, uvědomil jsem si to.

Z mé ruky nic nezbylo. I kdybych ji hledal, pravděpodobně ji nikdy nenajdu. A dokonce i při tom hledání, abych ji znovu napojil, jsem celou tu dobu krvácel.

Aaach, musím rychle použít léčivou magii.

„Anděli zázraku, prosím, požehnej mi dechem nebes, jenž tepá životem. Přijat z nebes a slunce, ctihodný Bože, co pohrdáš karmínovým proudem, rozprostři svá bílá křídla a sleť do moře světla. Svol, kam dosáhneš, nechť karmínu nevypuzuje, [Ozářená léčba]!”

Odříkal jsem léčivou magii pokročilého řádu. Vím, že s tímto pokročilým léčením nedokážu regenerovat ztracený úd. Ale stejně jsem ho použil. Na uťaté části se vzedmula růžová kůže a proud krve se zastavil. Jen tak mimochodem, zdá se, že to vyléčilo i tu modřinu, když mě Paul kopl.

„Fuu... Haa...”

Dýchal jsem přerývaně. Uklidni se... Uklidni se. Přišel jsem o levou ruku. Ale Hydra byla celkem strašlivý nepřítel. Pravděpodobně to byla nízká cena za vítězství. Pokud mě to stálo jenom levou ruku.

Kdyby mi Paul v posledním momentu nepomohl, zemřel bych.

„...Zachránil jsi mi život, tati.”

Otočil jsem se a hledal jsem Paula.

Nikdo mi neodpověděl. Všichni zůstali zticha.

Elinalize stála bez pohybu. Talhand byl zticha. Roxy si zakrývala ústa. Gisu přiběhl zezadu místnosti, v obličeji celý bledý.

Od Paula nepřišla žádná odpověď.

„...Tati?”

Všichni se podívali dopředu. Na místo, kde padl Paul.

Takže se zhroutil. Otočil jsem se a podíval jsem se jeho směrem. Ale. Nebylo to jen prosté zhroucení. Byl v bezvědomí. Oči měl prázdné. A pak...

Jsem viděl, že neměl dolní polovinu těla.

„...Ach?”

Nedokázal jsem tu scénu pochopit.

„Ech?”

Aa, nesnáším to. Co se stalo. Já vím. Správně. Vidím to.

Paul mě odkopl pryč. Protože se hlavní hlava dostala na místo, kde jsem byl. Proto mě Paul odkopl.

Aby mě odhodil z cesty, kopl do mě; a pak byl sám. Takže musel kopnout ze všech svých sil. Už jsem nebyl dítě. Aby mohl kopnout ze všech svých sil a takhle, musel sílu vytáhnout až ze svého pasu. Paul jako šermíř tohoto světa se vyhnul zpětnému rázu svého kopu. Je to fyzicky silný šermíř a dokáže se odít do bojového ducha. Jinými slovy je schopen mě kopnutím poslat do vzduchu a zůstat na místě.

Když to řeknu ještě jinak: zahradil to. Nechci si uvědomit význam toho slova. Zahradit.

„A... proč?”

Jakmile jsem to řekl, Paulovi oči se zachvěly.

Paul se se mnou střetl očima.

„...”

Paul nic neřekl. Ale trochu pohnul rty, jak vyjádřil svou úlevu. Jak se mu ulevilo, vydechl si. Vyzvrátil jen trošičku krve.



A jeho oči pozbyly světlo.


























Paul zemřel.
----------------------------------------------

~ ... ... ... ... ... Vyhlašuju celostátní smutek  ๐·°(৹˃̵﹏˂̵৹)°·๐

<Předchozí>...<Následující>

11 komentářů:

  1. 😭😭😭BÉÉÉÉ😭😭😭 na tuhle část jsem se tak moc NEtešil

    OdpovědětVymazat
  2. Hmm...okey no,tak umřel,nijak mě to nemrzí.Sem necita.Jinak díky

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc super kapitola už se těším na další zajímalo by mě jak se s tím vším rudeus vyrovná
    -P

    OdpovědětVymazat
  4. Další další prosim :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Trpělivost přináší růže, nebo v tomto případě novou kapitolu.
      Během tohoto týdne se i možná něco objeví ;)

      Vymazat