Kapitola 47 - Setkání s Paulem (část 2)

Část 2

Když jsem se vrátil do pokoje, Norn tam sama spala.

Ze džbánu na stole jsem si nalil sklenici vody. A pořádně se napil. Vlažná voda mi klesla přímo do vyprahlého žaludku. Pomalu jsem se začal probouzet ze svého omámení.

Za starých časů jsem míval konstituci, která se moc neslučovala s opilostí. Když jsem vypil moc, opil jsem se do bezvědomí, ale moc dlouho to nevydrželo.

Poté, co jsem začal nabývat vlastního povědomí, jak se mi začala probírat mysl, začal jsem Norn, spící a tisknoucí se k přikrývce, jemně hladit po vlasech.

Myslel jsem si, že Norn je žalostné dítě. I když musela zůstat poblíž takového otce, měla by mít hodně stížností, ale aniž by něco řekla, dál se chovala jako hodné dítě. Kdyby Norn zemřela, tak bych nebyl schopen dál žít.

„Hmmm? Tati?” vypustila Norn. Není vzhůru. Musí mluvit ze snu. Je to obyčejné dítě. Jiná než Rudi. Pokud ji neochráním...?

„??”

Kdyby byl Rudi obyčejný. Tak by tu taky takhle spal. Nikdy by se z něj nestal domácí učitel a dál by bydlel doma. A potom když došlo k tomu teleportačnímu incidentu, držel by se mě spolu s Norn, tak by to dopadlo.

Obyčejný Rudi.

Obyčejný jedenáctiletý Rudi.

Abych ochránil dítě, co bych měl ochránit, jak jsem mohl...??

Roztřásly se mi nohy. Konečně jsem pochopil smysl za těmi slovy, co Gisu říkal: jedenáctiletý fracek. Správně. Ať je obyčejný nebo génius. V čem je rozdíl? Copak to není to samé? I kdyby Norn byla génius, řekl bych jí něco takového?

Norn, která nic nevěděla a prostě optimisticky pokračovala ve svém putování, takové Norn. Řekl bych jí něco takového? Taky bych na ní měl tak vysoké nároky a řekl jí to? Když jsem si to představil, nedokázal jsem usnout. Neměl jsem chuť na spaní.

Šel jsem ven před hostinec a polil si hlavu vodou určenou na hašení požárů. Vzpomněl jsem si na Rudiho tvář, když odcházel z baru, a začal zvracet. Kdo to byl, co přinutil Rudiho se tak tvářit?

Ve vědru byla voda. Na její hladině se odrážela tvář hloupého muže. Byla to tvář toho nejnevhodnějšího otce na světě, taková tvář to byla.

„Ha... tohle, tohle možná není dobrý?”

Kdybych byl na jeho místě, tak bych s takovým mužem okamžitě zpřetrhal všechna pouta.

------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>