Kapitola 44 - Svaté Milisovo království (část 8)

~ a dneska poslední příspěvek ~

Část 8

Zdá se, že moje schopnosti špehování se zlepšily. Přemýšlím, jestli to je proto, že jsem trénoval, abych mohl špehovat Eris a ostatní děvčata ve vesnici Dorudia. Těch pět mužů si nikdy nevšimlo, že je sleduji, a vstoupili do jednoho skladiště. Neopatrní chlapíci.

No, pokud mě chcete najít, radši byste si měli vytrénovat čich. Pokud se naučíte rozeznávat pach vzrušení, tak byste mě okamžitě našli.

Umístění toho skladiště bylo v pochybné části čtvrti dobrodruhů. Byl od hlavní cesty ještě dál než hostinec, v kterém jsme ubytovaní. Nevedla k němu žádná hlavní cesta, jediný způsob, jak se člověk mohl dostat dovnitř, bylo malými uličkami. Očividně by se k němu nedostal žádný vůz a jelikož je cesta úzká, tak byste nebyli schopni tam vnést žádné větší zavazadlo.

Skoro mám sto chutí obrátit se na zodpovědné osoby a zeptat se, proč na takovém místě postavili sklad. Stojí uprostřed takového slepého místa. Pravděpodobně jako první postavili skladiště, a pak přistavili okolní budovy.

Potvrdil jsem si, že muži vešli dovnitř, a pak šel kolem dozadu. Za použití zemní magie jsem se zvedl ze země. A pak jsem se dovnitř dostal oknem, které bylo míněno k osvětlení skladu.

Šel jsem do středu, skryl se v dřevěné bedně a pak začal zjišťovat situaci. Těch pět se mezi sebou vybavovalo. Zdá se, že většina jejich spojenců je v baru vedle. Slyšel jsem je, jak říkají, že práce je hotová a že mají jít někoho zavolat.

Hádám, že bych to měl vyřešit, než zavolají posily, nebo možná se nejdřív shora podívat, jak jejich spojenci vypadají, a pak prostě zachránit to dítě.

Přirozeně si vyberu tu druhou možnost. V tom případě budu chvíli v záloze tady v té dřevěné bedně. Jelikož je tma, tak jsem to nemohl zjistit, ale co pro všechno na světě skladují v téhle dřevěné bedně?

Zdá se, že to je nějaká látka. Tolik chápu, ale na to, aby to bylo nějaké oblečení, je to nějaké malé. Ale když to mám takhle kolem sebe ze všech stran, z nějakého podivného důvodu se cítím celkem uvolněně.

Zkusím si jeden kousek vzít do rukou. Tenhle pocit a tvar už jsem dřív zažil. Pevně sešitá látka, co má tři díry. Z jednoho kousku látky je najednou dvacet dva a já začal pociťovat úžasný neznámý pocit.

„A vůbec nejsou to prostě kalhotky!”

„Kdo je tam?”

Kr...kruci!

Našli mě.

Zatraceně. Aby připravili takovou past. To je podvádění.

„Uvnitř bedny?”

„Vylez!”

„Hej, zavolej velitele a ostatní.”

Tohle je zlé. Pokud tu budu dál vyčkávat, tak zavolají posily. Změna plánu. Prostě to dítě rychle zachráním a pak rychle uteču. Ano, uděláme to takhle. Ale nesmí vidět moji tvář. Ne, v tom není problém. V ruce mám masku.

Fuo?! Tohle je extáze!

Ale ne tak docela.

Přemýšlel jsem, že bych si tvář zahalil do své róby, abych skryl svou totožnost, ale když jsem o tom popřemýšlel, šel jsem nakupovat a róbu jsem nechal v hostinci. Teď na sobě róbu nemám a nemám s sebou ani svou hůl.

„Uooo!”

„On... on má na hlavě kalhotky??!”

„Úchyl??”

Zatímco ti dva byli zaražení, já jsem pokročil k úvodnímu představení. „V intervalu moci proti moci vy, jenž jste se pokoušeli uspokojit své nehezké tužby, styďte se nad svými činy!! Tomu se říká příšerné způsoby!”

„C-co jsi zač, mizero?”

„Ruijerd ze Smrtelného Konce!”

„Cože! Smrtelný Konec?”

Ach, ale ne, zatraceně. Jen tak ze zvyku jsem se představil. Tohle byla situace, kdy jsem měl říct: „Nemám jméno, které bych mohl říct takovým lidem jako vy.”

Promiň mi to, Ruijerde.

Ode dneška jsi úchyl, co při zachraňování lidí nosí na hlavě kalhotky! Ale to dítě řádně zachráním!

„Mizerní únosci! Je vaše vina, že jeden muž si teď prochází falešným obviňováním! Rozhodně vám nedokážu odpustit!”

„Hej, děcko, pokud si chceš hrát na zastánce spravedlnosti, jdi si hrát někam jinam. My jsme, víš...”

„Žádné odpuštění! Útok Východu slunce~!”

„Guge?!”

Prozatím jsem vypálil kamennou střelu. Přece jenom první útok vyhrává. Když tak o tom přemýšlím, takhle jsem jedinou ranou zezadu odrovnal i toho úchylnýho loliconovýho chlápka, když chtěl napadnout Velkou démonickou císařovnu.

„Ge?!”

Zanedlouho byli všichni čtyři v bezvědomí. Přiběhl jsem k dítěti.

„Jsi v pořádku, chlapče! To jsem si myslel, ale ty jsi v bezvědomí?”

Vypadá jako mladík, co už jsem někde viděl... Vážně mám na něj nějaké vzpomínky. Co? Kde jen to bylo. Nedokážu si vzpomenout.

No, na tom nesejde. Nemám času nazbyt, abych jím mrhal na takové věci. Pokud si nepospíším, tak dorazí nepřátelské posily. Jak jsem o tom přemýšlel, muži se jeden po druhém objevovali.

„Uo! Všichni jsou v bezvědomí!”

„Je to dítě, ale neberte ho na lehkou váhu, rychle zavolejte velitele a ostatní!”

„Velitel dneska pije!”

„Je silný, i když je opilý!”

Dva z nich se otočili a odběhli ven. Už je jich tu deset, ale zdá se, že přijde ještě víc posil. Tohle je špatné. Velmi špatné.

Možná že by bylo lepší, kdybych tu to dítě nechal. Jinak bych to zítra mohl prodiskutovat s Ruijerdem. Podělal jsem to. Teď už nemám jinou možnost, než je všechny porazit a probít se ven.

„Chlápek jeden, má na tváři kalhotky.”

„Mohlo by to být tak, že sem přišel krást kalhotky!”

„To by znamenalo, že to je nepřítel všech žen?!”

Když se pořádně podívám, je mezi nimi dost žen.

Promiň, Ruijerde. Vážně mi to je líto.

Začal jsem bojovat, zatímco jsem se v duchu upřímně omlouval. Naštěstí nebyli moc silní. Když se pokusili utéct nebo se dostat moc blízko, zaútočil jsem na ně kamennou střelou. Vůbec se jí nemohli vyhnout a více méně kvůli jediné ráně omdleli. Neměli s sebou žádné zbraně a nikdo z nich nepoužíval magii. Je to snadné vítězství.

„Ne-nepřibližujte se k němu.”

„Co to je, to používá nějaký magický předmět?!”

„Velitel tu pořád ještě není?!”

Když jich půlka omdlela, zbytek začal být nervózní. Pokud je to takhle, tak to dokážu, ale jak jsem si tohle pomyslel...

„Aa, omlouváme se za zdržení.”

Objevily se posily. Vážně to byl rychlý příchod. Ačkoli hádám, že to je jasné, když byli údajně v baru vedle.

Přišlo pět lidí s drsným chováním. V pohodě si stáli před vchodem do skladu. Ten muž vpředu, zdá se, že už jsem ho někde viděl. Jeho tvář ve mně vyvolává nostalgii. Ale zase si nemůžu vzpomenout. Kromě toho ta slečna za ním je důležitější.

Potvora v bikinách.

Na tomto světě to není taková vzácnost, ale tahle je odhalená až moc. Na Magickém kontinentu nebyly žádné ženy, co by byly tak moc odhalené. Druhá žena měla róbu pevně utaženou kolem sebe a zvláštní bylo, že se jen jinak tvářila.

„Pche... vážně sis tu dělal, co se tu zachtělo, škyt... ostatní se ho ani nedotknou. Není třeba obkličovat malý děcko, vyřídím to sám.”

Zdálo se, že ten muž věřil svým schopnostem, ale potácel se. Dokonce i z dálky jsem viděl, že je zrudlý alkoholem. Ale vážně to je tvář, kterou jsem už viděl... Hnědé vlasy, bláhové vzezření, vypadá trochu jako Paul. A hlas má taky přesně jako Paul.

Ale ačkoli se Paulovi podobá, zároveň vůbec nevypadá jako Paul. Pokud by byl Paul naprosto uštvaný a všechna jeho mrštnost zmizela... přemýšlím, jestli by vypadal takhle. Z nějakého důvodu je to tvář, kterou je vážně těžké napadnout.

„Ty mizero, vážně sis s mojí skupinou dělal, co se ti zachtělo, radši se připrav!”

Ten muž se přepnul do bitevního režimu, zatímco se naparoval, a vytáhl dva meče.

Aha, šermíř se dvěma meči. Pravděpodobně je to mistr šermíř. Přemýšlím, jestli budu schopen si vystačit s kamennou střelou? Ne, ale já ho vážně nechci zabít?

Ten muž ke mně vyrazil, zatímco jsem váhal. O jeden krok jsem se zpozdil. Reflexivně jsem odpálil kamennou střelu. Reakce toho muže byla rychlejší. Odvrátil tu kamennou střelu mečem v pravé ruce.

„Styl Boha Vody!”

„To není všechno!”

Muž pokročil kupředu.

Já jsem reflexivně vypálil nárazovou vlnu a odletěl vzad.

„Heee!”

„Ach!”

Díky svému předvídání jsem viděl sekundu napřed a vyhnul jsem se tomu. Jeho meč je vážně rychlý. Ačkoli má celkem roztřesené nohy. Pravděpodobně proto, že je opilý. Pokud je to takhle, tak se s tím pravděpodobně nějak vypořádám.

„Pche... ten chlápek se pohybuje, jako kdyby to viděl?! Vero! Shero! Pomozte mi!”

Potvora v bikinách a ta magicky vyhlížející žena předstoupily.

Potvora v bikinách na mě šla ze strany a pak začala zaříkávat. Tohle je zlé.

Mužovy útoky byly vážné. Ze všech sil jsem se snažil, jen abych se jim vyhnul. I když mám pořád možnosti na výběr.

„Haf!!”

„Ech!!”

Použil jsem zvukovou magii a na okamžik jsem toho muže zastavil. Zároveň jsem vytvořil nárazovou vlnu, napálil ji do něj, až odlétl, a taky vypálil kamennou střelu.

Navíc když potvora v bikinách vyrazila k útoku, použil jsem předvídání a kontroval protiúderem. Kouzelnici jsem sejmul kamennou střelou, když se soustředila na zaříkávání, a poslal ji do bezvědomí. Praštil jsem bikini a ta pozadu padla, zdá se, že je pořád v pořádku, oči jí jiskřily, jak na mě zahlížela.

Pak zaútočil ten muž.

„Shero! Ty mizero!”

Když ten muž nakročil k útoku, vytvořil jsem močál, abych ho zarazil. Ten muž do toho močálu nohama naprosto zapadl a nevzhledně padl na zem.

„Veliteli!”

Neměla bys odvracet zrak.

To jsem nahlas nevyjádřil, ale v tichosti jsem vypálil kamennou střelu.

Bikini omdlela.

„Vero! Zatraceně!”

Ten muž zastrčil jeden meč zpět do pochvy a druhý si pak dal do pusy.

Předpovídání. [1~2 vteřiny později: Běží po všech čtyřech.]

Co je ten chlápek pes.

Začal jsem ustupovat vzad, zatímco jsem odpálil kamennou střelu. Ale tohle je malý sklad. Není nic, co bych mohl udělat, abych si ho držel od těla.

„Uoooha!?”

Vyskočil ze všech čtyř a protočil tělo. Uprostřed toho pohybu, co se podobal nějakému zvířeti, vytáhl od boku meč. Pohybuje se s přesností. I v takovém divném postavení dokáže, že jeho tělo vypadá menší nebo větší, jak vytahuje meč.

Předpovídání. [1~2 vteřiny později: Zároveň meč, co držel v puse, upustí do své levé ruky a změní směr, útok zezdola.]

Originální útok.

Jde mimo mé předpovědi. Kdybych neměl tohle oko předpovídání, tak bych s největší pravděpodobností nebyl schopen se tomuhle vyhnout. Jeho útok mě jen stěží škrábl na nose. Na nose jsem cítil mírnou štípavou bolest.

„???”

Srdce mi začalo bušit jako splašené. Nemyslel jsem na to, že bych se snažil toho muže zabít. Ale on se snaží zabít mě. Zrovna jsem si ten očividný fakt uvědomil. Pokud to nezačnu brát vážně, tak mě zabije.

Když jsem si tohle pomyslel, snížil jsem boky. Vzpomněl jsem si na svoje tréninky s Ruijerdem a Eris.

Zvířecí pohyby toho muže, kdybych je měl k něčemu přirovnat, pak se to podobá Ruijerdovi, když bojuje na vážno. Ale tenhle muž se nenese tak dobře jako Ruijerd. Jsou to jen sebestředné pohyby. Měl bych to být schopen udělat. Až přijde příště s protiútokem...

Jak jsem o tom přemýšlel, uvědomil jsem si, že se ten muž zastavil. Když jsem se rozhlédl, uvědomil jsem si, že kalhotky, kterými jsem měl zakrytou tvář, spadly na zem. Tohle je špatné, viděli, jak vypadám?

„Jsi Rudi?”

Rudi.

Je jenom jeden muž, co by mě takhle oslovil. A pak ten zaražený naštvaný hlas nebyl hlas opilce, ale hlas, který jsem byl zvyklý slýchávat.

„Otče?”

---

Po dlouhé době první setkání s Paulem Grayratem, měl celkem dost propadlé tváře, pod očima měl váčky, tvář neoholenou, vlasy neučesané, dech mu smrděl alkoholem a celé tělo měl shrbené.

Vůbec nevypadá jako Paul v mých vzpomínkách.
--------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>