Část
5
Nakonec
Ruijerda vyhnali z města, všechny zločiny odnesl s sebou.
To
je příliš přísné.
Ruijerd
nás opustil. Přišla k nám stráž a zeptali se, co se stalo, a já
jsem se s nimi hádal, že to nebyla Ruijerdova chyba, ale došli k
vlastnímu závěru, že jsme děti a že nás ke všemu přinutil.
Ruijerd
zosnoval ten zlovolný plán a nás využil. Nebyli si jistí, co
přesně to byl za plán, ale došli k závěru, že zabránili
obrovské katastrofě.
Lidé
kolem nás se na nás soucitně dívali, takové ty pohledy, co patří
dětem, co nic neví a co byly zneužité.
Tohle
mě rozzuřilo. Co špatného Ruijerd udělal? Všechno jsem vymyslel
já, jasný? Všechno jsem to spáchal vlastní rukou, jasný?
Vrátili
jsme se do hostince a okamžitě si zabalili. S naším malým
zavazadlem jsme vykráčeli ven.
Když
si nepospíšíme, možná Ruijerd půjde někam jinam. V každém
případě už v tomhle městě zůstat nemůžeme.
Nokopara
je pořád naživu a řekl, že má parťáky. Pořád jsme lidi, co
spáchali nezákonné věci. Pokud se situace zklidní, tak nám
Ruijerd už nepomůže.
„Totiž,
Rudee...”
Když
jsme vyšli z hostince, oslovil mě Kurt. Tváří se zmateně, jako
kdyby neměl ponětí, o čem má mluvit. „Proč jste spolu s
tou...věcí?”
„Co
myslíš tou věcí, vzpomeň si, kdo tě zachránil. Kvůli tomu,
jak ses bál, ses dokonce počůral, jak se chceš proslavit?”
„Ne...
totiž... promiň...”
Ne,
nemůžu se na něj zlobit. Tenhle kluk o nás mluvil pěkně.
„Omlouvám
se, Kurte. Přehnal jsem to.”
„Ne,
to je v pořádku. Vždyť jsem se počůral.”
Kurt
je vážně hodnej kluk.
Eris
schová ruce za zády a zahlíží na něj.
„Kurte,
mám jednu prosbu a budu to považovat jako laskavost za to, že jsme
tě zachránili.”
„Copak?”
Kurt upřímně kývne.
„Ruijerd
není špatný člověk. V minulosti se něco stalo, co způsobilo,
že se ho lidi bojí, ale je to dobrý člověk. Až odejdeme z
města, tak to rozšiř.”
„Ach,
dobře. Rozumím, vždyť mi zachránil život.”
-----------------------------------------------------------------------------------------
Žádné komentáře:
Okomentovat