Kapitola 32 - Chyba, potíže a odhodlání (část 1)

Část 1

Poté, co jsme zabili rudozubou kobru, jsme se vrátili ke gildě. Jako obvykle jsme se s Jarilem setkali před gildou. Vyměnili jsme si kartičky a předali jsme mu zuby a kůži rudozubé kobry a domluvili jsme se na historkách.

Jelikož tentokrát máme mnoho položek, vešli jsme dovnitř spolu s Jarilem. Jak se dalo čekat, přišel k nám Nokopara. Tenhle člověk je vážně v gildě 24 hodin denně a vždycky přijde za námi.

„Jů, ulovili jste něco zajímavého, co. Hej, nejsou to šupiny rudozubé kobry? Ha?”

Očima Jarila pobídnu, aby mluvil o tom, co jsme si předtím domluvili.

„Ach, ano. Měli jsme štěstí, protože jsme na ni narazili, když byla zesláblá.”

„Ha~ Jenom vy dva~” Nokopara se usmál, jako kdyby viděl něco zajímavého. Blahosklonně se na Jarila podívá.

Co se děje? Tohle je jiné než normálně.

„V-všichni členové Super Blaze zemřeli. To oni ji zranili.”

„Co? Blaze... zemřel?”

„Ano.”

„No, to se nedá nic dělat, když narazili na rudozubou kobru...” povzdechne si Nokopara se znuděným výrazem. „Ale nehledě na to, jak slabá byla, vy dva jste toho rudého hada zabít nemohli...”

„No, ve skutečnosti byla na pokraji smrti. Ne, určitě není špatně říct, že byla už mrtvá. I když dýchala, nebyl v tom moc velký rozdíl.”

Jaril se spěšně odporoučí po své zrychlené řeči.

Nokopara se tváří nevěřícně a zaměří se na nás. „Dneska jste zase pátrali po domácích mazlíčcích?”

„Ano, technika mistra Jarila je neuvěřitelná a vydělali jsme si pár mincí.”

„Ho~”

Chci odtud odejít co nejdřív. Mám pocit, že se něco pokazilo.

Ale Nokopara mi položí paži na ramena a s širokým úsměvem zašeptá: „Tak jak jste po těch mazlíčcích pátrali mimo město?”

Bezděky jsem na okamžik strnul, ale myslím si, že jsem stejně dokázal udržet pokerovou tvář. Tenhle vývoj jsem očekával a on nás prostě viděl, jak vycházíme z města.

„Jen jsme náhodou šli ven.”

„Ho~ co jste dělali venku?”

Konverzace spěje špatným směrem.

Nokopara popadne Jarila za rameno. „Rudozubá kobra je taky ve městě?”

Aha, viděl Jarila ve městě, takže se dá říct, že to prasklo.

„Ale, to je tak neuvěřitelná náhoda, nemyslíš?”

Očekával jsem, že se dostaneme do tohohle stádia. Existuje několik metod, jak se z toho dostat. Například můžeme zaprodat Jarila a tenhle problém vyřešit. Můžeme prohlásit, že nám tu zakázku vnutili a že nám to způsobilo spoustu starostí.

Ale tohle řešení nejsem schopen použít. Pokud se k tomu uchýlím, tak mě Ruijerd možná bodne do zad, protože tohle by válečník neměl dělat.

„Hej, hej, měli byste přestat předstírat, když už jsem to takhle přednesl.”

„Co myslíš tím předstíráním? Co přesně jsme udělali?”

„Co?”

„P-lovci nám pomohli s naší zakázkou a my jsme pomohli jim s jejich. To je celé.”

Dál se chovám arogantně a obrátím konverzaci do vážného tónu. Znovu jsem zkontroloval pravidla a v tomhle bych se neměl mýlit. Ale situace není přesně taková, jak je to napsané v pravidlech. Tenhle svět není přesně takový, abyste v něm mohli žít podle pravidel. Ale abych pravdu řekl, nevím, kde přesně leží ta hranice, takže jsem konverzaci stočil logickým směrem.

„To myslíš vážně, co se stane, když nějakej blbec udělá to, co vy teď?”

„Tak co se stane?”

„Pokud si zakázku můžete koupit za peníze, tak gilda dobrodruhů nemá smysl.”

Hm, ale my jsme do toho nezahrnuli peníze... Tohle vynucené tvrzení nebude fungovat. Ale... třízení zakázek a s nimi související transakce.

Aha. Tomuhle chlápkovi to pálí.

Ano, pokud se to, co děláme, rozšíří, tak se najde člověk, co by na těch zakázkách vydělával. Například by si zarezervoval všechny zakázky řádu D a pak by je prodával družinám řádu D. A tihle prodavači by ty peníze mohli použít na zvyšování svého řádu, i když nic neudělali.

Ale pokud by ty zakázky neprodali, tak by selhali.

„Nokoparo, proč si toho všímáš? Přece tě neobtěžujeme, ne?”

„Hoho, dávej si pozor na to, co teď řekneš. Teď máte jenom dvě možnosti. Hoj, Jarile, poslouchej.”

Popadne mě za košili a zvedne mě. Ruijerd a Eris za mnou soptí vzteky. V každém případě to držte v sobě, takhle konverzace ještě neskončila.

„Hehehe...”

Z Nokoparova výrazu nejsem schopen nic vyčíst, protože má koňskou hlavu. Ale jelikož se nechutně usmívá, tak bych měl být schopen z toho něco vyvodit.

„Pokud si chcete udržet svoje kvalifikace dobrodruha, tak mi každý měsíc dáte 2 železné mince.”

Taková nepříjemnost.

Tohle je poprvé, co jsem přišel do tohoto světa a potkal takového člověka.

Poslední dobou potkávám spoustu lidí, co nejsou ani dobří, ani špatní. Je snadné vypořádat se se špatnými lidmi, protože není třeba na ně brát ohledy.

Ale tenhle Nokopara, není divu, že je v gildě pečený vařený. Neustále pátrá po lidech, co dělají něco nezákonného. Jakmile je najde, tak přikročí k výhrůžkám, a to jsou celkem sladce vydělaný peníze.

Pokud nás tenhle chlápek nahlásí, budeme vyřízení. Ne, pokud to udělá, tak se zjistí, že i ten práskač dělal nezákonné věci.

„Hej, vaše družina určitě vydělala spoustu peněz, ne? Hehe, tak to je můžete zase utratit, ne?”

„M-můžu mít dotaz?” Předstíral jsem, že jsem znervózněl, zatímco jsem v klidu pokračoval v konverzaci.

„Ha?”

„Tohle se vážně považuje za kupování a prodávání zakázek, že?”

„Ano, když se na to přijde, tak dostanete pokutu a přijdete o svoji kvalifikaci dobrodruha, to nechcete, ne?”

„To ne, to ne.”

Uklidni se, ještě není důvod k panice. Tuhle situaci jsem taky promyslel.

Žádný problém, ještě nenastal žádný problém.

„M-momentálně nemám žádné peníze, můžeme Jaril a já nejdřív nahlásit naše zakázky?”

„Žádný problém. Ale ať vás ani nenapadne zdrhnout, jasný?”

„Jasný, pane~”

Tenhle chlápek je přece jenom hlupák.

Jak o tom přemýšlím, tak přistoupím k přepážce.

„H-hele... co budeme dělat, co budeme dělat!”

„Uklidni se, jen klid.”

Zklidnil jsem panikařícího Jarila a ukázal Veskel, aby za námi přišla.

Poté, co si vyzvedneme odměny, rozpustíme P-lovce a přijmeme Jarila a Veskel do Smrtelného Konce. Tohle je bezvýznamné řešení a taky nevím, jak podrobné záznamy gilda má.

Když se otočím na své dva kolegy, Ruijerdova stupnice hněvu je na MAX, zatímco Nokopara mu stojí přímo před očima. Ačkoli to my jsme porušili pravidla, zdá se, že tohle záludné vydírání je válečníkům zakázáno.

V každém případě Ruijerdovi naznačím, aby se uklidnil.

Zdá se, že Eris nechápe, co se děje. Kdyby to chápala, obávám se, že to ona by Nokoparu praštila jako první, a ne pěstí, ale mečem.

„Hoj, dej mi dnešní peníze.”

Když se vrátím, Nokopara mi s širokým úsměvem obtočí paži kolem ramen a zrovna když se Jaril chystá mu vydat 2 železné mince, popadnu ho za ruku.

„Před tím mám dotaz.”

„Co je. Zeptej se rychle, nemám čas.”

V duchu se zhluboka nadechnu a modlím se, aby všechno vyšlo.

„Máš důkaz, že jsme spáchali něco nezákonného?”

Nokopara naštvaně sklapne a ten zvuk se rozlehne po budově.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>