Kapitola 157 - Odhodlání

Část 1

– Sylphino hledisko –

Poslední dobou se Rudi choval divně. Celý den se zavíral ve studovně a když už vyjde, tvář měl pobledlou. Co dělal? I když mě to trápilo, stejně by mi nic neřekl, kdybych se zeptala. Když jsem se ho na to včera večer zkusila zeptat, vzal mě místo toho do postele. No, pokud mu tohle pomůže od toho utrpení, pak taky dobře.

Když jsem se na to zeptala Roxy, řekla: „Taky sis toho všimla, Sylphy... Když se Rudi něčím trápí, jen málokdy o tom mluví... Prostě mu zkusme pomoct, až nastane ten správný čas.”

Takže ji to taky trápilo. Ale pokud to takhle půjde dál, možná bych měla převzít iniciativu a zkusit ho přinutit, aby mi vysvětlil, co se děje. Jak jsem o tom uvažovala, Rudi po večeři s obtížemi požádal:

Kapitola 156 - Deník 2/2

Část 1

Následujícího dne.

Rozhodl jsem se přečíst si zbytek deníku.

I když tohle říkám, zdá se, že po Sylphině smrti dlouho nic nenapsal. Od toho místa, kam jsem včera dočetl, je i papír jiný. Copak celý rok nic nenapsal? Dva roky? Nebo možná ještě déle. Pět let nebo deset let? Vážně nevím, co se během té doby stalo.

Kapitola 155 - Deník 1/2

Část 1

Den poté, co se objevil ten muž, co prohlašoval, že je moje budoucí já. Ospale jsem to promýšlel. Zaprvé, co bych měl udělat? Moje budoucí já mi řeklo:

[Zkonzultovat to s Nanahoshi]

[Poslat dopis Eris]

[Zpochybňovat Hitogamiho, ale nebýt vůči němu nepřátelský]

Kapitola 154 - Konec a začátek

Část 1

Přišel z budoucnosti. To ten starý muž řekl. Upřímně jsem nechápal, co tím myslel. No ano, není to tak, že by se mi nepodobal.

„Ty jsi... ty říkáš, že jsi moje budoucí já?”

„Ano. Jsem z doby zhruba za 50 let,” řekl jasně starý muž.

I když mi to najednou řekl, nevím, jestli mu mám věřit nebo ne. Ale tenhle chlápek znal moje jméno. A navíc jsem na tento svět přišel po reinkarnaci se svými vzpomínkami netknutými. Takže jsem měl pocit, že by nebylo nic divného, kdyby existovalo i cestování časem.

Kapitola 153 – Bod zlomu IV

Část 1

Po pár dnech se mi vrátila síla a já se se Sylphy vrátil do Magického města Sharia. Než jsem se dostal domů, slunce už zapadlo.

Ačkoli to bylo jenom pár dní, když jsem spatřil svůj dům, udeřila do mě nostalgie.

„Jsem doma.”

„Už jdu, vítej zpět... ech? Brácho?”

Když jsem otevřel dveře, viděl jsem, jak Aisha šla z obýváku. Možná nečekala, že se vrátím tak brzy, a tak mě pozdravila se zmateným výrazem na tváři.

„Už jsi zpět? Zjistil jsi, jak Nanahoshi zachránit? Nebo...”