Kapitola 52 - Rýže (část 4-6)

Část 4

Nebyla to jenom honba za jídlem, taky jsme se ukázali v Gildě dobrodruhů. Bylo by nejlepší, kdybych řekl: jak se dalo čekat od Centrálního kontinentu. Dokonce ani když jsem zmínil jméno Smrtelný Konec, nikoho to nepřekvapilo.

Kdybych to měl přirovnat, tak i když je někdo slavný v Americe, tak nemá zaručeno, že ho budou znát i v Japonsku. I když znají Supermana, není moc dětí, co by znaly Kapitána Ameriku.

Ale i když tohle říkám, taky to jsou dobrodruzi. Čas od času jméno Smrtelný Konec zaslechli. Například kdyby celebrita z Ameriky najednou přijela do Japonska, tak by z toho vyváděli jen zarytí fanouškové.


Co se týče rasy Supardů, nejevili žádné známky, že z toho budou vyvádět. Nakonec vážně přemýšlím, jestli ta důležitá část byla barva vlasů.

Moderní japonský otaku dokáže snadno pochopit diskriminaci tohoto světa.

Pokud Supard nemá zelené vlasy, tak to není Supard. Pokud holka z běžeckého klubu nemá černé vlasy, tak to není členka běžeckého klubu, něco takového.

Ale zdá se, že jakmile se dostanete na řád A, tak vám věnují nějakou tu pozornost.

„Hej, nikdy předtím jsem vás tu neviděl, řád A, že jo? To jste se nedávno založili?”

Člověk, co si s námi přišel popovídat, byl muž, co vydával velmi podobný dojem jako Nokopara. Podle vlastních zkušeností s takovým mužem nechci vycházet. Ale kdybych ho jen tak ignoroval, mohli by z toho být problémy. Omezíme se na adekvátní jednání.

„Naši družinu jsme založili před dvěma lety.”

„Ach, to určitě nebylo někde tady. Smrtelný Konec. Pokud si to dobře pamatuju, tak tak se jmenuje jeden démon na Magickém kontinentu?”

„Jo, zrovna jsme sem dorazili z Magického kontinentu.”

„Hehe... to si děláš srandu. Ten muž támhle by byl ten démon?”

„Správně, ale mohl bys o něm prosím nemluvit jako o démonovi?”

„Proč? Copak to není taková kamufláž?”

„Aby nevznikl zmatek, tak si oholil hlavu, ale přece jenom je to pravý Supard.”

Ten muž se smál a zase řekl „to si děláš srandu”. Ale já se tvářil vážně. Eris užuž rupaly nervy a Ruijerd se tvářil nespokojeně. Když tohle ten muž spatřil, začal mu po těle téct studený pot.

„Hej, to jako vážně?”

„Když je to takhle, chtěl bys vidět drahokam na jeho čele?”

„Ne, ne, v pohodě. Za to se omlouvám. Ani ve snu mě nenapadlo, že jste vážně 'oni'. Hádám, že to by znamenalo, že vážně existovali, Supardi?”

Je dobře, že jsme se na řád A dostali na Magickém kontinentu. Dodává to důvěryhodnost skutečnosti, že Ruijerd je vážně Supard. Kritika proti Magickým rasám je na Centrálním kontinentu silná, ale pročpak se tu Supardů bojí méně než na Magickém kontinentu?

Myslím, že to bude tím, že na Magickém kontinentu bylo to nebezpečí prostě blízko. Člověk, co říká, že hnědí medvědi jsou bezpeční, je člověk, co se s hnědým medvědem v horách ve skutečnosti nesetkal.

Naše ustanovená reputace je nepoužitelná, ale pokud se nebojí, pak by metody, jak vylepšit reputaci, měly nějak fungovat. Naše předchozí vyhlídky vyhlížejí jasně. I když říkám tohle, je jisté, že nedokážu vymyslet nic schopného. Ani Ruijerdovy figuríny se v oblastech pod vlivem Milisova náboženství přece jenom dobře neujmou.

Zatímco jsem já přemýšlel o tomhle, Eris se mračila na muže před chvilkou.

„Eris. Prosím, nic si nezačínej.”

„To vím.”

„Tak to je dobře.”

Poslední dobou se Eris nedostávala do mnoha rvaček. Během tohoto posledního roku se její chování značně přiostřilo. Vyprchal z ní pach začátečníka. Jen od pohledu jsou lidé schopní říct, že to je protivník, s kterým si není radno zahrávat.

Také se zdá, že tak nějak pochopila unikátní smysl pro humor u dobrodruhů. Kdykoli něco zaslechne a uvědomí si, že něco takového už slyšela, odpoví s nespokojeným výrazem podobnou frází a má dostatek vyrovnanosti, aby to zvládla. A když se druhá strana zasměje, Eris zareaguje vítězným výrazem.

Stal se z ní dobrodruh. Ačkoli to není tak, že by nebojovala, když se do ní někdo naváží. Jsou chlápci, kteří se s ní vážně pustí do křížku, když zjistí, že je v tak mladém věku řád A. Většina těch lidí je mladší a nanejvýš řád C. Ačkoli nemají žádnou skutečnou sílu, dokonce do toho zatáhli i Ruijerda.

Lidé, co se s nimi takhle pustí do rvačky, obvykle padnou po první ráně. Zdá se, že takoví týpci jsou snad v každé Gildě dobrodruhů. Jsou to hlupáci.

Jen tak mimochodem lidé se často zaplétají i se mnou, ale já se s nimi prostě prakticky vypořádám s hláškou jako: ale správně, díky, uhauha, takhle to je.

Ve skutečnosti se nám podařilo dostat na řád A hlavně díky tomu, že jsme se spoléhali na Ruijerda. Zdá se, že Eris se tenhle můj postoj nelíbí, ale sami bychom se na řád A nikdy nedostali.

Buďme skromní.

Část 5

Když jsme dorazili ještě dál na sever.

V království Kikka se pěstovala a byla velmi oblíbená plodina podobná řepce olejné. Po cestě jsme viděli pole plná bělavých květin. Jen tak mimochodem i tady je hlavní složkou potravy rýže.

Pochopil jsem to, až když jsem ji ochutnal a porovnal je, ale čím dále na severu jste, tím byla rýže kvalitnější. To znamená, že den, kdy se potkám s rýží a zamiluji se do ní na první pohled, je nablízku. Ale nešťastné je, že momentálně se velké země v severních oblastech Centrálního kontinentu neustále hašteří a potýkají se spolu. Není možné, aby v takové situaci dokázali vypěstovat lahodnou rýži. Je to vskutku neštěstí.

Tato země je momentálně poblázněná stylem vaření jménem „Nanahoshino smažení”. Maso obalíte v pšeničné nebo rýžové mouce a pak jej při vysoké teplotě osmažíte v oleji, něco takového. Jinými slovy to je fritování.

Poslední dobou je to obrovská móda, co vývojem začala někdo od Asurského království, zdá se, že to sem doputovalo ze severu. Zdá se, že mnoho zemí má těžkosti s výrobou jedlého oleje, ale v této zemi se vyrábí ve velkém množství.

Tohle jsem se dozvěděl, když jsem sem dorazil, ale pěstování oleje je průmysl, který království Kikka vnutilo království Dračího krále. Rýžová pole v království Sanakia vznikla také na rozkaz království Dračího krále. Být vazalským státem musí být těžké.

Jen tak mimochodem, tohle smažené jídlo je trochu nedobré. Ačkoli používají maso, je to vesměs jehněčí nebo vepřové. Také se zdá, že olej nemá řádnou teplotu, protože je maso trochu tuhé. Ani to koření se na tom moc nedrží.

V této zemi samozřejmě je kamenná sůl, sušené bylinky a různé omáčky na ochucení. Celkově to není špatné. Nebo spíš je v pořádku je pochválit za dobře odvedenou práci. Tohle říká specialista v jídle jako já, ale chápu tu vynalézavost. Kuchaři ve zdejší zemi se snaží ze všech sil.

Ale pořád se to trochu lišilo od chuti, po které jsem toužil. Přece jenom to, že tu není žádná sójová omáčka, není dobré. Mělo by se to okořenit směsí sójové omáčky a česneku a s trochou zázvoru na straně. Není pěkné, když to nemá hořkosladkou tečku.

„Rudee, poslední dobou se při jídle tváříš složitě.”

„Je v chuti příliš náročný, proto. Určitě si o tom myslí svoje.”

„Ale já si myslím, že to je dost dobré.”

Zatímco dva mí spolustolovníci říkali tohle, já jsem ujídal svoje jídlo. Co se týče jídla, nejsou moc nároční. Dokonce ani já jsem nikdy nesrovnával jídlo jako nějaký labužník, dokud jsem nedorazil sem. Ale ještě kousek. Nemůžu si pomoct a myslím si: ještě kousek a budu mít zase chuť sójové omáčky.

„Ale je to záhadný pocit při jídle, že? Je to křupavé a když se zakousneš, vyteče to.”

„Jo, je to dobré.”

Ti dva, co jedli, si řekli o nášup. Byli šťastní. Jídlo, co jedli poprvé v životě, přece jenom by si mysleli, že je dobré. Jelikož já vím o chuti, která je o stupínek lepší než tohle, prostě nedokážu být upřímně šťastný.

Bílá rýže, sójová omáčka a fritované jídlo. Když přidám tofu, mořské řasy a polévku miso, moje chuť bude konečně uspokojena.

Část 6

Nikdy nekončící tažení za jídlem.

Přirozeně jsme během té doby také pátrali po ztracených lidech, ale jak dny ubíhaly, přirozeně jsme nezískali žádné informace.

To putování pokračovalo čtyři měsíce.

Dorazili jsme do království Shirone.

----------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>