Část 7
Jeden kněz z Milisovy církevní organizace se zamiloval do hobití ženy. Jejich narozené dítě vyrostlo a oženil se se ženou. A takhle se narodil Cliff.
V té době, kdy se Cliff narodil, byl ten kněz zrovna uprostřed mocenského boje. Cliffovi rodiče se do toho zapletli a zemřeli. Kvůli tomu, aby se jeho vnouče Cliff dostal mimo tento mocenský boj, dočasně ho zanechali v péči sirotčince.
Ten kněz pak v tom mocenském boji vyhrál a stal se z něj papež a Cliffa přivítal. Jinými slovy Cliff Grimoire byl vnukem papeže. Ale dokonce i v církvi bylo jen pár lidí, co o tom vědělo. Kvůli tomu Cliff velmi dobře věděl, kdo ta napadená dívka byla.
Bylo to arcibiskupovo schované eso, který nyní s jeho dědečkem soupeřil o moc, chrámová kněžka, co měla úžasnou moc. Dokonce se s ní znal. Cliff nevěděl, proč byla na takovém místě. Ale velmi dobře znal tu černě oděnou skupinu. To byli učitelé, co Cliffa učili. Cliff věděl, že měli na starosti takové práce. A také věděl, jak byli silní. Mnohokrát proti nim stál při výcviku, ale ani jednou nevyhrál.
Ti učitelé pro Eris nepředstavovali problém. Ve skutečnosti jen stěží vyhrála, ale v Cliffových očích se odráželo jen to, že ona přemohla protivníky, které on nedokázal porazit ani s veškerou svou silou.
Než se Cliff nadál, díval se na Eris s toužebným pohledem. Eris kráčela k městu s unaveným výrazem.
Z téhle ženy se určitě stane úžasný člověk.
Jak si tohle pomyslel, z úst se mu vydralo: „Eris, prosím, provdej se za mě!”
„Ech, v žádném případě!” odmítla ho Eris okamžitě a nespokojeně.
Cliff si myslel, že nebylo možné, aby odmítla nabídku od jeho nadaného já. Proč? Přemýšlel. Uvažoval o dřívější konverzaci. Správně, byl tu ten člověk, kterého nazvala svým učitelem. Pořád dokola svého učitele zmiňovala. Pokus si to správně vybavoval, jmenoval se Ru... Ru...
„Rudeus.”
Když se snažil si to jméno vybavit a pokusil se ho vyslovit, Eris se na něj otočila.
„Co je tenhle Rudeus, co jsi zmínila, za člověka?”
O pár minut později se Cliff začal naprosto nenávidět za to, že se na tu otázku zeptal. Myslel si, že Eris je málomluvná dívka, ale tak to nebylo.
Když vyprávěla historky o Rudeovi, dál a dál se jím vychloubala, jako by nebylo nikoho lepšího. Neustále povídala z plání až do gildy dobrodruhů. Navíc se nevyvratitelně tvářila jako zamilovaná dívka a obsahem její řeči nebylo nic víc než přehnaná chvála.
Cliffa to přinutilo víc než jen dostatečně žárlit.
„...Je na čase, abych šel domů,” řekl Eris, i když si byl vědom, že se u toho tváří odraženě. Ačkoli se zdálo, že Eris měla pocit, že ještě ani zdaleka nemluvila dost, když Cliff řekl, že jde domů, jenom mávla rukou bez nejmenšího zájmu.
„Tak zatím.”
Tenhle odměřený postoj byl úplně jako jiný člověk od toho, kdy ještě před chviličkou tak vášnivě vyprávěla.
Cliff ji beze slova vyprovázel pohledem, až už její siluetu neviděl.
Ten muž jménem Rudeus, co až takhle obměkčil silnou, nádhernou a dokonalou Eris... Jak se Cliff vrátil domů do církve, myslí mu plynuly myšlenky na dosud neviděného Rudea. Poté dostal vynadáno od lidí, co na něj dohlíželi.
Kvůli tomuto incidentu mocenský boj uvnitř církevní organizace zintenzivněl a protože papež považoval Milishion pro Cliffa za příliš nebezpečný, poslal své vnouče do jiné země, ale... tahle záležitost se Eris vůbec netýkala.
-----
Jen tak mimochodem když už mluvíme o Eris...
Když se vrátila do hostince a spatřila Rudea v depresi, všechny vzpomínky na tento incident byly odstrčeny do pozadí její mysli a ona na to úplně zapomněla.
Ale to je zase jiný příběh.
---------------------------------------------------
dakujem
OdpovědětVymazatDíky
OdpovědětVymazatDíky moc :D
OdpovědětVymazat-P