Kapitola 35 - Rozcestí I (část 3)

Část 3

Zadní uličky byly poklidné.

Když člověk normálně pomyslí na zadní uličky, tak si vybaví obrázek shromáždiště různých špatných lidí. Ve skutečnosti kdyby takové nevinné, bezmocné a upřímné dítě vkročilo do takové zadní uličky, tak by okamžitě upoutalo pozornost únosců.

Na tomto světě jsou únosy nejběžnějším a nejvýnosnějším zločinem. Pokud mě kdokoli bude chtít unést, tak mu přelámu nohy a ruce, vytáhnu z nich veškeré informace a seberu jim všechno, co má nějakou hodnotu, a pak je předám spravedlnosti.

„Hehehe, holčičko, když půjdeš se mnou, tak tě nechám do sytosti najíst.”

Tenhle hlas jsem slyšel vycházet z jedné zadní uličky.

Najednou jsem se podíval.

Muž se strašlivě vyhlížející tváří tahal za ruku malou holku, co seděla na zemi u zdi. Je rozhodně velmi snadné celou tu situaci pochopit.

Kdo udělá první krok, vyhrává.

Připravil jsem si hůl a provedl pár modifikací, takže z toho vzejde útok na úrovni rány od profesionálního boxera. A pak jsem na mužova záda vypálil kamennou střelu. Během tohoto posledního roku jsem se celkem zlepšil v takovémhle mírnění.

„Au?!”

Když se otočil, vypálil jsem ještě jednu ránu. Tentokrát to bylo jen o něco silnější.

„Ga?!”

Bagan! Ozvala se pěkná rána a kámen toho chlapa zasáhl přímo do tváře a přitom se ozvalo zapraskání. Ten muž se začal nejistě potácet a pak padl k zemi. Neměl by být mrtvý. Zdá se, že jsem odvedl skvělou práci a mírnil se.

„Jsi v pořádku, mladá slečno?”

Nasadil jsem co nejmilejší výraz a natáhl k děvčeti, které chtěli unést, ruku.

„O...och?”

Byla to malá holka oblečená v lascivním oděvu z černé kůže. Kozačky až po kolena. Kožené velmi krátké kraťásky. Kožený top bez ramínek.

Její ramena, nezřetelný pas, břicho a stehna – veškerá její kůže je bledá. A nakonec její nejnápadnější rys: objemné vlnité fialové vlasy a rohy jako od kozy.

Pochopil jsem to v okamžiku, co jsem ji spatřil.

Je to succubus.

A nejenom to, malá holka.

Bezpochyby by měla být mladší než já.

Mohla by tohle být odměna od Hitogamiho, že se snažím ze všech sil. Zdá se, že ten chlápek čas od času dokáže vykonat něco dobrého.

Ne, neměl by to být succubus.

Na tomto světě se rasy příbuzné se succuby považují za netvory. Pokud si to dobře vybavuji, tak žijí na kontinentu Begaritto. Vzpomínám si, že mi Paul tehdy řekl s nezvykle vážnou tváří: „Naše rodina proti nim nedokáže vyhrát.”

Jsem si jistý, že kdybych se opravdu setkal se succubem, tak bych se jeho technice poddal a nechal se vyčerpat. Succubové jsou přirození nepřátelé rodiny Grayratů.

No, tohle stranou.

Uprostřed města nejsou žádní netvoři. Jinými slovy tohle není succubus. Mělo by to být jenom dítě z normální magické rasy v erotickém oděvu.

„O...oooooch! T-ty mizero, cos to provedlll?! Podívej se, cos to udělal!” Ta dívka se celá třásla. „T-tenhle muž... tenhle muž, víš...?!” Tvářila se, jako by tomu nemohla uvěřit. <Cos to provedl? Co s tím budeš dělat?> Takový výraz.

„Ach, promiň, to byl tvůj známý?”

Na tohle jsem se zeptal, zatímco jsem naklonil hlavu ke straně. Ten muž se netvářil jako normální muž ve středních letech, co mluví s dítětem, co zná. Jak to mám říct, byl to přesně pocit jako vzrušený lolicon ve středních létech. Jen se podívejte na jeho jasně zrudlou tvář, i v bezvědomí má pořád na rtech ten uvolněný úsměv.

Možná chtěl tu malou holku vzít domů, nakrmit ji nějakým extravagantním jídlem a nabídnout jí vyhřátou postel, ale na oplátku by od ní vyžadoval vášnivou noc, takovýhle pocit.

„Tento muž hodlal tuto hladovou ženu nakrmit... j-jídlo!!”

Odněkud jsem zaslechl hlasité kručení. Znělo to, jako kdyby se valila lavina. Zrovna když ten zvuk užuž skončil, té malé holce se podlomila kolena a padla k zemi.

„Jsi... jsi v pořádku?”

Aniž bych o tom moc přemýšlel, jsem si dřepl a zvedl ji. Nenechal bych si ujít ospravedlněný důvod, proč se dotknout malé holky. Ale nevykládejte si to zle. Přišel jsem ji zachránit na Hitogamiho rozkaz. To je něco jiného, než ten chlap ve středním věku před chvílí.

„Gu?? Ugh? Už je to 300 let, co jsme se znovu zrodili. Když si pomyslíme, že jsme se dostali do takové situace? Nesmíme dopustit, aby se o tom dozvěděl Laplace!”

Tak nějak začala hrát nějakou podivnou hru. Mohlo by to být tím, že tenhle oděv je součást nějaké cosplaye?

„P-prozatím si dej tohle a vzpamatuj se.” Strčil jsem jí do pusy tři špízy, co jsem si připravil.

„Mogumogumogumogu.”

Jakmile měla špízy v puse, oči se jí rozevřely dokořán; s takhle širokýma očima dál žvýkala, zatímco pojídala špízy. Pak mi sebrala i špízy, co jsem měl v ruce. Na svém špízu jsem měl pořád 12 kousků, ale najednou bylo deset pryč.

„U...u...och! To je dobrota! První jídlo po roce je taková dobrota!”

Malé holce se vrátila energie.

Najednou se čile posadila a pak živě vyskočila na nohy a po jediné otočce dopadla na zem. Zdá se, že má překvapivě dobrou fyzičku.

„Byli jsme zachráněni, zachráněni! Ty! S tímhle vydržíme další rok!”

A v tom okamžiku se naše oči konečně střetly. Byly to zvláštní oči, v kterých se mísila fialová s černou. Jestlipak je tohle také součást toho jejího převleku? Ne, na tomhle světě by neměly existovat kontaktní čočky. Tohle by měl být její originální vzhled.

„Och?”

Pravé oko té malé holky se protočilo dokola. V tom okamžiku se jeho barva změnila na modrou. T-to je strašidelné!!!

„Jůůů! Jůů! Co to s tebou je? Úžasný! To je nechutný! Co to je, co to je?! Fuhahaha! To je poprvé, co jsme něco takového viděli!” začala říkat poté, co si prohlédla moji tvář, a začala kolem čile poskakovat.

Jo, je to samozřejmě šok.

Je to poprvé po dlouhé době, co se mi někdo podíval do tváře a řekl, že jsem nechutný. Ale i já jsem si pomyslel, že je divná. Takže řekněme, že jsme si kvit.

„Je to ono? V břiše to byli dvojčata, ale když se to narodilo, polovina zemřela, je to tak?”

Cože?

Co to povídá?

„Ne, nemyslím si, že to tak je.”

„Vážně?”

„Jo.”

„Ale stejně takové množství magické moci!! Je větší než Laplacova, víš.”

Co je větší než kdo?

„No, na tom nesejde! Jméno!”

„Já jsem Rudeus Greyrat.”

„Dobře! My se jmenujeme Kishirika Kishirisu! Neboli VELKÁ CÍSAŘOVNA DÉMONICKÉ ŘÍŠE!” S rukama založnýma v bok a pánví vystrčenou vpřed nadmula hruď pýchou.

Když jsem před očima najednou spatřil stehna, instinktivně jsem ji olízl. Páchne to, ale je to sladké.

„Uhyaaa! Co to děláš?! To je hnusný!”

Ta malá holka na mě zahlíží, zatímco přitiskla nohy k sobě a začala si je třít.

Ale teď už je mi to jasné.

Velká císařovna Démonické říše, Kishirika Kishirisu.

Dokonce i já už jsem to jméno slyšel. Žena, co ve válce mezi lidmi a démony bojovala a byla snadno poražena, nesmrtelná démonická císařovna.

Jestlipak je skutečná. Přišel jsem sem kvůli Hitogamiho radě. Je tu možnost, že to je skutečná Velká démonická císařovna.

Ale byla by Velká démonická císařovna na takovémhle nevýznamném místě na Magickém kontinentu a navíc napůl mrtvá hladem? Nehledě na to, jak se na to člověk dívá, to nemůže být pravda.

Správně.

Tohle musí být ta situace, kdy si děti Magického kontinentu chodí hrát a předstírají, že jsou hrdinové z minulosti. Obzvláště oblíbený je Démonický bůh Laplace.

Pro člověka jako já, co zná pravdu, je Laplace nechutný a zlovolný mizera, ale je oblíbený. Ačkoli válku prohrál, podrobil si Magický kontinent, shromáždil magické rasy a přinesl jim postavení a pak mír.

Nejvýznamnější muž v historii magických ras, tak se to povídá.

Děti obvykle napodobují Laplacův příběh. Zvláště tu pasáž, kdy bojuje s nesmrtelným démonickým lordem; po cestě do Větrného přístavu jsem to viděl mnohokrát.

A i Velká démonická císařovna je významná bytost, pokud se tomu dá říkat významná bytost. Ale nikdy jsem o ní neviděl žádnou hru, pravděpodobně proto, že pochází z mnohem staršího období.

Tohle dítě je určitě vášnivá fanynka Velké démonické císařovny a nemá žádné kamarády, kteří by si s ní hráli, takže si v zadních uličkách hrála sama.

Takhle o tom přemýšlet je chytré.

Hmm.

Být sama je celkem smutné, ne? Nedá se nic dělat, budu to hrát s ní.

„Ha, ha! Prosím, odpusťte mi! Vaše Veličenstvo!” Začal jsem přehnaně hrát, klekl jsem na jedno koleno a uklonil se jako vazal.

„Och? O-och! To je pěkné, to je pěkné! Vždycky jsme čekali na tuhle odezvu! Ta dnešní mládež nemá vůbec žádné vychování!”

Ano, ano, Kishirika začala nadšeně přikyvovat.

Ano, ano.

Správně. Jsem si jistý, že jsi chtěla, aby si s tebou někdo hrál.

„Prosím, odpusťte mi mou hrubost, neboť jsem nevěděl, že jste se znovu zrodila, a choval se tak neuctivě!”

„To nevadí. Zachránil jsi nám život. Můžeš nás požádat o jednu svou tužbu.”

Zachránil život... Jen jsem ti dal trochu jídla, když jsi měla hlad, ne? „Ehm? Tak chci velké bohatství.”

„Hlupáku! Jsme úplně na mizině, přesně jak to vypadá!”

I když jsi řekla cokoli? Ne, hádám, že to je taková ta situace. Pokud požádáš o peníze, tak potom přijde okamžik, kdy je budeš muset splatit.

„Tak mi prosím dej půlku světa.”

„Co! Říkáš půlku světa! To je obrovský! Ale k ničemu. Proč jenom půlku?”

„No, protože vlastně nepotřebuju muže.”

Ach, kruci, vypustil jsem svoje skutečné myšlenky. Něco takového se malým holkám neříká.

„Aha, teď už to chápeme? Ačkoli jsi pořád ještě mladý, jsi vilný. Ale promiň. Abychom řekli pravdu, ani my jsme nezískali svět, víš?”

No, přece jenom všechny války, kdy Kishirika vedla magické rasy, skončily porážkou.

„Tak stačí tvoje tělo. Odměň se mi vlastním tělem.”

„Och? Naším tělem? Už v tomhle věku jsi takový chlípník, obáváme se o tvou budoucnost.”

„Haha, to byl samozřejmě vt...”

Chtěl jsem říct vtip, ale Kishirika už dala ruce na svoje kraťásky.

„Vážně se nedá nic dělat. Je to poprvé od našeho znovuzrození, buď něžný, ano?”

Kishiričiny tváře začaly měnit barvu a ona začala rozepínat knoflíky na svých kraťasích.

Ech? Vážně? Ale já jsem to myslel jen jako vtip...

Ne, ale tohle není situace, kdy by člověk mohl říct, že to byl vtip.

Teď bych si měl obezřetně užít, jak se ta malá holka vysvlékne, a až bych si užil toho pocitu mít její veličenstvo v náručí, tak ji mile odmítnout, tohle je správná odpověď.

„Och, počkat, tohle nemůžeme udělat.”

Ale Kishirika se zarazila.

Nepřestávej, ještě kousek a už bych viděl.

„Tentokrát je tu i náš snoubenec. Promiň, ale nemůžeme ti nabídnout toto tělo.”

Kraťasy, co si sundala, si zase nandala zpět. Cítím se jako muž, s jehož nevinným srdcem si zrovna někdo pohrál. Peníze nejdou, svět nejde, tělo nejde.

„Tak co mi můžeš nabídnout?”

„Hlupáku, když dojde na odměnu, kterou může tato Velká démonická císařovna Kishirika nabídnout, pak jsou to samozřejmě démonické oči!”

Démonické oči.

Démonické oči?

Takže je to takhle.

Tak nějak se to liší od mojí představy hrdinů tohoto světa.

Když tak o tom přemýšlím, Ghyslaine měla taky jedno démonické oko, ne?

Ale démonické oči, hm?

„Když mluvíš o démonických očích, myslíš tím [schopnost vidět protivníkovy linie smrt a seknout podél nich na jistou smrt]. Takové démonické oči?” (pozn.: narážka na Tsukihime).

„Strašlivé!! Co to je! My nemáme nic tak strašlivého!”

Zdá se, že to není ono.

Jediné další démonické oči, co znám, jsou takové ty, co protivníka promění na kámen. Nebo ten typ, kdy z očí šlehají paprsky, nebo ten typ s laserem; to se asi za démonické oči nepočítá.

„Vážně chceš něco tak nebezpečného? To vůči někomu cítíš takovou zášť?”

„Ne, ani ne.”

„Z pomsty nic nevzejde. Nás už zabili dvakrát, ale vůči našemu protivníkovi, co nás zabil, necítíme žádnou zášť. Když se lidé nenávidí, z té nenávisti se stane řetěz. A pak dojde k takovým událostem jako k válce mezi lidmi a démony.”

Káže mi tu malá holka.

No, vždyť to není tak, že bych měl v plánu rozpárat nějakého toho upíra, takže mě nemusí tak poučovat. (pozn.: další narážka na Tsukihime).

„Nebo spíš toho o démonických očích moc nevím. Jaké jsou druhy?”

„Humu. Zrovna jsme se znovu zrodili, takže nemáme žádné význačné démonické oči, ale tady v téhle oblasti jsou oblíbené oči Magické moci, Identifikační oči, Rentgenové oči, Jasnovidnost, Předvídání a Vstřebávací oči.”

I když mi řekneš jejich názvy.

„Můžeš mi prosím každé vysvětlit?”

„Hm? Ty to nevíš? Ale no tak, ta dnešní mládež vážně moc nestuduje?”

Po tomhle mi Kishirika podrobně vysvětlila každé jednotlivé oko.

Oči magické moci.

To jsou oči, které vám dovolí přímo vidět magickou moc. Nejoblíbenější. Má je 1 člověk z 10.000.

Identifikační oči.

Když se na něco podíváte, zobrazí se vám podrobnosti o předmětu. Ale to platí pouze o věcech, které její veličenstvo zná. Cokoli, co její veličenstvo nezná, se zobrazí jako jí neznámé.

Rentgenové oči.

Když se podíváte, budete moct vidět skrz věci jako třeba zdi. Ačkoli nelze vidět skrz živoucí bytosti nebo hustá magická pole. Budete schopni vidět všechny ženy nahé. Ta správná volba pro chlípného mladého pána.

Jasnovidné oči.

Dovolí vám vidět do daleka. Je obtížné ovládat zaostření. Jelikož dokážete jenom vidět a ne zasahovat, tak se moc nedoporučují.

Oči předvídání.

To je oko, jenž vám umožní vidět určitou časovou jednotku do budoucnosti. U tohoto je také obtížné zvládnout zaostření. Ale doporučuje se.

Vstřebávací oči.

Oči, co vstřebávají magickou moc. Jelikož pohlcují i vaši vlastní magickou moc, tak se moc nedoporučují.

Kishirika je znalá démonických očí. Kdepak se asi takové věci naučila. Možná že to má od svých rodičů. Nebo možná existuje nějaká kniha s názvem [Encyklopedie démonických očí].

„Tak vyměníme obě a obě změníme na démonické oči.”

„Najednou chtít obě, jsi překvapivě hamižný, co?”

„Na, dám ti poslední kousek.” Dal jsem jí dva poslední kousky masa na špízu a Kishirika je přijala s širokým úsměvem.

„Jaj... mogumogu. No, klidně ti můžeme dát dvě, ale moc ti to nedoporučujeme.”

„Proč?”

„Bude tě obtěžovat, když nebudeš moct normálně vidět, obecně si lidi zakrývají démonické oko páskou. Když si budeš muset zakrýt obě oči, tak nebudeš vidět.”

„Ach, když tak o tom přemýšlím, něco takového jsem viděl u mé známé.”

Ghyslaine taky používala klapku na oko. Přece jenom Ghyslaine by měla mít démonické oko.

„Pokud budeš naživu několik set let, tak se je možná naučíš ovládat, ale pokud najednou dáme takovému dítěti jako ty obě démonické oči, tak se z toho zblázníš.”

Zblázním se, hm?

Hádám, že to je přece jenom pro mozek zátěž. Jak strašlivé.

„Tak to obě oči nechci.”

„Tak to bude nejlepší. Tak které chceš? My navrhujeme Předvídání.”

Démonické oči, co, pokud bych se k nějakému dostal, které bych si vzal?

Oči magické moci se zdají být zbytečné. Přece jenom se zdá, že už je má dost lidí. Ačkoli mohou být nečekaně užitečné.

Vážně moc nepotřebuju Identifikační oči. Nikdy mě netrápilo něco nevědět. Navíc se zdá, že když o té věci Velká démonická císařovna nic neví, tak se nic neukáže. Dokážu si představit, že v nouzi největší budou k ničemu.

Nijak zvlášť nepotřebuji ani Rentgenové oči. Dokud bych se je nenaučil ovládat, tak se zdá, že bych skončil tak, že bych viděl i Ruijerda nahého.

Jasnovidnost mi připadá, že by mohla být užitečná. Ačkoli prozatím nemám pocit, že bych to potřeboval. Kdybych ji teď dostal, tak bych viděl, co se děje s Eris a Ruijerdem, ale jsem si jistý, že bych viděl jen obvyklou scénu, kdy se Eris začíná s někým prát a Ruijerd ji zastavuje.

Předvídání je... aha, rozhodně se to zdá jako dobrý návrh. Momentálně v boji nablízko nedokážu vyhrát ani proti Ruijerdovi, ani proti Eris. Živoucí bytosti na tomto světě jsou přece jenom rychlé. Pokud bych dokázal viděl okamžik do budoucnosti, tak by to pro mě mohlo znamenat velkou výhodu.

Vstřebávací oči jsou z obliga. Zničily by mou výhodu v magii. Ačkoli jsem rád, že jsem se mohl takhle dozvědět o démonických očích. Kdyby všechny moje schopnosti byly najednou vyrušené a zmizely, tak bych zpanikařil a byl bych v nebezpečí.

Když o tom vážně přemýšlím, všechny záleží na tom, jak se využijí. No, cokoli je dobré. Vždyť je to jenom hra.

„Tak se zařídím dle tvého návrhu.”

„Vážně? Většina lidí si vybere něco jiného, než jsme jim navrhovali. Říkali, co se dá dělat, když člověk vidí jen chvilku do budoucna? Něco takového.”

„Pokud člověk dokáže vidět chvilku do budoucnost, dokáže ovládnout svět.”

Ačkoli to říkám, šermíři na tomhle světě jsou rychlí. I když byste viděli jednu sekundu do budoucnosti, je možné, že nevyhrajete. Taky existuje ta technika [Meč světla].

„Nevadí, že nezískáš Rentgenové oči? Mohl by ses celý den dívat na nahé ženy.”

Ona to nechápe, tahle malá holka. Opravdu, člověk by jen šel po cestě a viděl by krásky a mladé ženy nahé, jak jen by chtěl, a bylo by to vzrušující. Ale to je přesně ono.

Rychle by to zevšednělo.

Ten proces svlékání oblečení a představování, jak asi budou vypadat nahé, je součást celého toho vzrušení.

Pochi, co se zvedá k horní vrstvě oděvu, si to nebude moct užít, když to oblečení neuvidí, víš?

„Aha, aha, tak my si jen na chvilku půjčíme tvoji tvář.”

„Dobře.”

„Tak, připraven?”

Kishirika mi najednou strčila prsty do pravého oka. Zakusil jsem intenzivní bolest.

„Gu-gia???? Aaaaa!!!”

Bez přemýšlení jsem se snažil utéct. Ale zamotal jsem se do Kishiričiných vlasů a nebyl jsem schopen utéct. Jsou překvapivě silné.

Au, au, au, au!

„Ga? Aaa?! C-co to děláš, ty spratku?!”

„Ticho buď, ano, jsi kluk, ne? Tak to chvilku vydrž.”

Prsty mi pátrala v očním důlku, byl to dřivý pocit. Po chvilce ho naprosto vydloubla. Rozhodně jsem teď přišel o zrak.

„Barva oka předvídání se od toho tvého trochu liší, ale z dálky to nebude vidět.”

„Ty hlupačko! Jsou věci, které při hraní můžeš a nemůžeš dělat!”

„My jsme Velká démonická císařovna, my bychom ti nedali démonické oko jen tak z legrace.”

Zatraceně, moje oko, moje oko je...???

Ach??? Och?

Vidím.

Vidím dvojitě, ale vidím. Co je tohle, to je nechutný.

„Záleží na tom, jak ovládáš proud magické moci uvnitř oka, ale měl bys být schopen ten proud omezit co nejvíce. No, hodně štěstí a trénuj s ním.”

„Ach? Ech? Co tím myslíš?”

„To znamená, že to záleží na tobě.”

Kisihirika před mou zmatenou osobou vypadá naprosto spokojeně. Místo přikývnutí vidím rozmazanou čmouhu. Ale spíš než dvojitý obraz má ta silueta hloubku. Co to je, to je nechutný.

„Dobře, pěkné, zdá se, že vidíš řádně. Takže je na čase, abychom vyrazili. Naše výsostné my musí hledat Badigadiho. Co se týče jídla, bodlo nám.”

Jak to Kishirika řekla, vyskočila na střechu.

„Tak se měj, Rudee! Nevadí, když nás v nouzi zase vyhledáš! Fahahahahaha! Fahahahah! Fahahafuagahogeho??!”

Kishirika zmizela v dálce s hlasitým smíchem, zatímco po ní zbyl její odraz.

Jen jsem dál bezduše zíral.

Ech?

Byla skutečná?

Přesně takhle jsem získal Oko Předvídání. 

--------------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>