Kapitola 34 - Větrný přístav (část 2)

Část 2

V okamžiku, kdy jsme dorazili do města, Eris seskočí z ještěrky a začne utíkat. „Rudee! Oceán!”

Ta slova, co Eris vypustila z úst, jsou v plynné řeči Magického Boha. Teď už mluví řečí Magického boha na denním pořádku. Ruijerd a já jsme se snažili používat řeč Magického boha co možná nejčastěji.

Plán se zdařil. Poslední dobou se Erisina schopnost řeči o hodně zlepšila. Přece jenom se zdá, že člověk se nejrychleji naučí řeč, když žije na místě, kde se běžně používá.

Ale stejně v ní neumí psát nebo číst.

Jen tak na okraj, od té doby, co jsme přišli na Magický kontinent, jsem ji ani jednou neučil magii. Když odsunu stranou bezzvuké zaříkávání, určitě už zapomněla všechna zaříkadla.

„Počkej, Eris, kam jdeš, když jsme se ještě ani nedohodli na hostinci?!”

Když Eris zaslechla moje prohlášení, nohy se jí najednou zastavily.

Poprvé jsme se ztratili, podruhé jsme se dostali do rvačky. Potřetí už nebude.

„Správně! Pokud se nejdřív nedohodneme na hostinci, tak se ztratíme, co?” Eris se při pohledu na oceán znovu rozveselí.

Když tak o tom přemýšlím, tohle bude poprvé, co vidí oceán.

Blízko kraje Fedoa je řeka a čas od času ji Sauros o prázdninách určitě vzal k vodě.

Bohužel beze mě.

„Umíš plavat?”

„Ech? To se dá plavat v přístavu?”

„Já chci plavat!”

Já chci taky spatřit Erisino okouzlující 13tileté tělo, ale...

„Nemáme žádné plavky, ne?”

„Plavky? Co to je? To nepotřebujeme!”

Po tomhle šokujícím prohlášení jsem nedokázal zakrýt svůj zmatek.

Plavky? Co to je? To nepotřebujeme!

Nepotřebujeme plavky.

Přemýšlím, jestli to znamená, že půjdeme nazí.

Ne, takhle to v žádném případě nemůže být.

I na tomhle světě je kultura studu nad nahotou.

Proto, ano, s největší pravděpodobností to bude spodní prádlo. Budeme si hrát ve vodě ve spodním prádle. Spodní prádlo, co když zvlhne, tak se přilepí k tělu, průhledná vrstva, co ukazuje, co je pod ní, Pocchi stoupající k povrchu (pozn.: Pocchi je velmi běžné jméno pro psa, ale Rudeus zde myslí zcela jiného pejska.).

To je divné, proč jsem se ve Fedoe neúčastnil hraní u řeky? Kde přesně jsem byl?

Myslím, že to bylo tím, že jsem měl spoustu práce.

V těch dnech jsem každý den žil naplňujícím životem.

Ale jenom jednou, přál bych si, aby mi aspoň jednou řekli, že jdou k řece.

Ne, o tom teď nemá cenu přemýšlet.

Soustřeď se na to, co máš zrovna před očima.

Žij teď.

Ano, budu žít v přítomnosti!

Správně!

Oceán!

„Ne, pravděpodobně bude lepší, když do tohohle oceánu nepůjdete plavat.” Pak se do toho vloží Ruijerd a chrstne na nás kbelík studené vody.

„Ech?! Proč?!”

„Je v něm spousta netvorů.”

Zdá se, že to je takhle.

Bylo by to v pořádku, kdybychom prostě já a Ruijerd ty netvory vyhladili.

To jsem si myslel, ale překvapivě ten živoucí radar možná není univerzální. Ve vodě pravděpodobně moc dobře nefunguje.

Ne, ale nemohli bychom se jít vykoupat aspoň na hodinku nebo tak?

Dalo se čekat, že plavání v přístavu bude nebezpečné, ale blízko břehu bych mohl zemní magií udělat něco jako rybí akvárko.

Ale stejně je pravděpodobnost 1 ku 10.000, že se něco stane.

Ve vodě by mohl být nějaký netvor s nějakou podivnou zvláštní schopností. Mohl by přeskočit přímo do toho akvárka. Kdyby to byla chobotnice, tak bychom měli erotickou událost na živo, ale kdyby to byl žralok, tak by to dopadlo jako v Čelistech.

To se nedá nic dělat.

Zdá se, že bude nejlepší, když hraní v oceánu tady oželíme.

Vážně se s tím nedá nic dělat.

„Tentokrát to bude bez plavání. Až si najdeme hostinec, tak zajdeme do Gildy dobrodruhů.”

„Jo...” Eris je zklamaná.

Hmmm.

Ale dokonce i já mám zdravý zájem o Erisino tělo.

Za poslední rok jsem nebyl schopen se přesvědčit, jak moc její tělo vyrostlo.

S oblečením to je těžké říct, a tak jsem si myslel, že by bylo skvělé se trochu uvolnit na břehu, ale člověk nikdy neví, co se může stát.

„I když si nepůjdeme zaplavat, tak si můžeme hrát na břehu.”

„Na břehu?”

„U oceánu je něco jako písečná pláž. Podél celé té pláže jsou písečné jámy.”

„Co je na tom zábavného?”

I když se mě zeptáš na takovou otázku.

„Ehmmmm... můžeš si nabrat trochu vody a vylít ji na ni?”

„Rudee, zase se divně tváříš.”

„Ech?”

„I když to zní zajímavě! Později si půjdem hrát!” řekla Eris šťastně a odrazila se od země a naskočila zpět na ještěrku.

To je úžasná schopnost skoku.

Byl to skok pouze na základě síly v jejích kotnících.

Pokud bych to měl zapsat jako citoslovce, tak by to bylo něco jako „guon”.

Eris má dobře vytrénované nohy.

Ačkoli to teď je v pořádku. Přemýšlím, jestli v budoucnu skončí jako Ghyslaine s vydutými svaly.

Toho se trochu bojím.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>