Kapitola 34 - Větrný přístav (část 7)

Část 7

Tu noc jsem měl věštecký sen.

Bůh řekl: „Kup si u stánku nějaké jídlo a pak sám hledej v zadních uličkách.”

A.

Jelikož nemám žádný jiný nápad, tak to zkusím.

„Je to kvůli tomu, že nemáš žádný lepší nápad?”

Ne, jaksi, koupit jídlo a jít do zadních uliček, už jsem pochopil, že je to taková ta událost.

„Tys to pochopil?”

Je to to, ne? Někde kolem se potuluje ztracené, hladové dítě, ne? Pak se nějak zaplete s nějakým divným chlapem, ne?

„Přesně tak to je, úžasné!”

A až to dítě zachráním, tak zjistím, že to je vlastně vnučka vedoucího gildy lodníků nebo něco podobného, ne?

„Fufufu, tak na to se můžeš těšit zí-tra.”

Na co se tak asi můžu těšit. Do teď na tom nebylo vůbec nic potěšujícího. Spíš, hej ty! Už je to rok, co jsme spolu mluvili, víš! Podívej, zrovna jsem si chtěl oddechnout, že už se přede mnou nikdy nezjevíš.

„No~, copak ses minule kvůli mojí radě nedostal do trochu svízelné situace? Potom bylo trochu složité se před tebou znovu ukázat.”

Ha! Takže i Bůh má takové chvilky. Ale nevykládej si to špatně. To byla chyba na mojí straně. Ačkoli bych byl rád, kdybys mi řekl, co byla správná odpověď.

„I když povídáš správná odpověď. Kdyby ses s těmi strážemi prostě normálně bavil, tak by se spřátelili i s Ruijerdem.”

Ech? Bylo to takhle jednoduché?

„Správně. Kdyby ses s nimi prostě spřátelil, tak by se na vás Nokopara nepověsil. Vážně jsem to vůbec nečekal. Ačkoli dle mého názoru to byla celkem zábavná podívaná.”

V mém případě to nebylo zábavné ani trochu.

„Ale díky tomu jsi to dotáhl takhle daleko jen za jeden rok, ne?”

Takže se snažíš říct, že máme dobré výsledky?

„Vždyť jde jenom o výsledek.”

Pche. To se mi nelíbí.

„Vážně? No, nevadí. Zdá se, že máš špatnou náladu, takže teď zmizím.”

Počkej chvilku. Něco bych si s tebou chtěl ujasnit.

„Copak?”

Mohlo by to fungovat tak, že všechno dopadne líp, když nad těmi tvými radami nebudu tak moc přemýšlet?

„Podle mého názoru je to zajímavější, když nad tím víc přemýšlíš...”

Ach, teď už to chápu! Takhle to je, co. Už to chápu.

Zařídím se podle toho, cos řekl.

Příště to vůbec nebude zajímavé.

„Fufufu, v tom případě se mám na co těšit.”

Těšit. Těšit. Těšit.

Jak jsem slyšel tu ozvěnu, mé vědomí se potopilo. 

-------------------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>