Kapitola 33 - Začátek putování (část 5)

Část 5

Uvnitř města:

Nikdo v Ruijerdovi nepoznal příslušníka Supardů.

Přemýšlím, jestli to je kvůli tomu, že si oholil i obočí. Zdá se, že na Magickém kontinentu není nějaká rozvinutá kultura tradičních účesů. Mohlo by být důležité být schopen na první pohled rozpoznat nějaký kmen, ale hádám, že to tak není.

Strážný u brány nás uctivě pozdraví a nechá nás projít.

Ruijerd vypadá jako nějaký mnich nebo spíš... ať se na to dívám, jak chci, vypadá jako člen mafie nebo yakuzy. Pravděpodobně proto, že ve městě jsou další nebezpečně vyhlížející chlápci.

„Zdravím, město!”

Jak jsem si myslel, vážně je to jiný pocit být oblečený jako dobrodruh. Vážně jsem šťastný, že teď máme tohle oblečení. Před tím jsem měl na sobě šlechtický oděv. Bylo to vážně podezřelé.

I Ruijerd byl rád, protože to bylo poprvé, kdy ho s radostí uvítali.

Když jsem v gildě řekl jméno naší družiny, tedy [Smrtelný Konec], tak se jenom zeptali: „Je to vážně v pořádku?”

Když jsem jim odpověděl s: „Samozřejmě, protože my jsme originál.” Tak se začali smát. Tahle metoda se zdá být vždycky účinná.

Snadno nás přijali i na neznámém místě.

Skoro se kvůli tomu chci poklonit hodnotě jména [Smrtelný Konec].

Když jsme dorazili do hostince, začali jsme naši válečnou poradu. Téma nadhodila Eris. „Rudee, chci, abys při praní prádla přestal očichávat moje kalhotky.”

Tohle mi řekla s vážnou tváří.

Od té doby mi bylo zapovězeno dotýkat se Erisiných kalhotek.

Ale když na to dojde, tak teď už může prát prádlo jenom Ruijerd. Jak můžu dopustit, aby takový lolikonový mizera jako on, co se neustále snaží poplácat nějaké dítě po hlavě, pral kalhotky roztomilé Eris.

A tak...

Jsem Eris naučil, jak prát prádlo. Ode dneška bylo prádlo pod dohledem Eris.

Ale potají očichávala moje spodní prádlo.

Ale samozřejmě za žádných okolností nechci, aby přestala.

Není to šlechetnost muže?

Sbírání informací nebylo tak složité. Díky gildě dobrodruhů jsme sesbírali spoustu informací. Předstíral jsem, že jsem dítě, a naslouchal jsem hovorům druhých dobrodruhů.

Bylo to vážně příliš snadné.

Jelikož si mysleli, že je s nimi dítě, tak mi řekli všechno, co jsem chtěl vědět. Nechal jsem se unést a pokusil jsem se zeptat jedné dobrodružky, jaké má míry.

Když to Eris zaslechla, tak si mě osedlala. Na tomto světě neexistuje nějaký koncept varování. Myslel jsem si, že zemřu.

---

Cestujeme na jih, zas a znova.

Od města k městu, přijímáme zakázky, proslavujeme se, hromadíme zlato.

Pak cestujeme do dalšího města.

Opakováním tohoto procesu svědomitě míříme na jih.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>