Kapitola 35 - Rozcestí I (část 1)

Část 1

Následujícího dne, co jsem obdržel radu od Hitogamiho.

U jednoho stánku jsem koupil pár špízů ve stylu yakitori a začal jsem se toulat zadními uličkami. Mám s sebou jenom ty špízy. Je na nich něco jako mušle, slávky a kořeněné ryby. A taky spoustu dalších mořských plodů, které opravdu nejsem s to identifikovat.

Kup u stánku jídlo, i když se to takhle řekne, tak nespecifikoval, jaké jídlo. Proto jsem se rozhodl pro to nejjednodušší na přepravu.

Posledně jsem o celé záležitosti moc přemýšlel. Když se amatér pokusí něco uvařit, tak to jenom skončí neúspěchem. Pokud o tom budu moc přemýšlet, tak akorát nebudu vědět, co mám dělat.

Ale tentokrát ho naopak upřímně poslechnu a uvidím, co se stane.

Jak mi bylo řečeno, koupil jsem jídlo a teď se jen potuluju zadními uličkami, hledám tu událost.

Bezmyšlenkovitě.

Tohle je hraní vlastní role.

Co se stane, není nic víc než náhodná událost. Není třeba o tom nějak moc přemýšlet, jen se poslušně držet rady.

Ten chlápek má radši zajímavé události.

To, že o věcech moc přemýšlím, je přesně to, po čem pase.

Pokud ho poslušně poslechnu, tak mu to nebude připadat zábavné.

Jak jsem tak o tomhle přemýšlel a už pár minut se jen tak potuloval, tak jsem si to najednou uvědomil.

„Počkat? Nevyvíjí se to přesně tak, jak předvídal?”

Myslím, že mě podvedl. Díky jeho obratnému umění konverzace jednám přesně dle jeho proroctví.

Když o tom tak přemýšlím, tak mě napadá, že to je opravdu rozčilující způsob mluvy. Mám pocit, jako by mě měl v hrsti.

Vzpomeň si na původní úmysl. Mé pocity během našeho prvního setkání. S naprostou jistotou vím, že bych mu neměl věřit.

Dobře, tentokrát to bude naposledy, co mu půjdu na ruku. Tentokrát jenom počkám a uvidím, co se stane, když se budu řídit jeho radou, ale příště ho v žádném případě neposlechnu.

Už se mi nechce jednat dle jeho přání, tak to je. 

---------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>