Část
3
Od
té doby, co jsme odešli z města Rikaris, uplynuly tři dny.
Možná
proto, že se mi ulevilo, že jsem nabyl Ruijerdovu důvěru, se mi
zlepšil apetit. I když říkám tohle, zdejší jídlo není tak
dobré.
Naším
jediným jídlem je maso velké skalní želvy.
Vůbec
není dobré. Chutná příšerně.
Takže
jsem se rozhodl ho uvařit. Není chytré ho péct.
Takže
bych měl prostě změnit recept.
Hliněný
hrnec vytvořený magií; výborná voda vyrobená Greyratovým
kouzlem. Parní sporák, co byl stvořený zázrakem lidských rukou.
Za
použití těchto tří propriet jsem se rozhodl maso uvařit.
Voda
je vzácná, ale já ji dokážu vyrábět do nekonečna.
Ve
skutečnosti jsem chtěl k vaření použít sporák, ale radši jsem
změnil názor, protože vybouchl.
Sice
je na to třeba trochu času, ale jakmile se naučíte dostatek
magie, tak máte nulový účet za vodu a plyn.
Měl
bych si prostě dát na čas a obezřetně to maso vařit a zahrnovat
jej svou láskou.
Hliněné
hrnce vytvořené zemní magií jsou snadno odbouratelné, jak
praktické.
Taky
bych měl kousek masa zkusit vyudit.
Chipsy
z kamenného trenta... to se mě nezdálo ani trochu chutné.
V
každém případě maso velké kamenné želvy po tomhle všem
chutná trochu lépe. Tuhé maso vždycky chutná zle. Jo, chutná
zle.
Dokonce
i když je uvařené, tak ten pach nezmizel, no, není to tak, že
bych najednou dokázal, aby to chutnalo výborně.
Je
to směšná historka. Ve skutečnosti to chutnalo mnohem lépe, když
jsem tu želvu jedl v migurdské vesnici. Co jen mi chybí...? A pak
jsem si na to vzpomněl.
Ty
rostliny a zelenina, co Migurdi pěstovali. Když jsem to poprvé
viděl, myslel jsem si, že usychají. Ale tak to není.
Pravděpodobně to byl nějaký druh bylinek. To díky jejich
znalosti bylinek se zbavili toho zápachu a uvařili jej, aby
chutnalo dobře.
Roxyna
slova: Zelenina je hořká a nechutná; mě naprosto ošálila. Sice
to je zelenina, ale člověk ji nejí jen tak samotnou.
Upřímně
moje učitelka je tak hloupá, bojím se o ní.
Až
dorazíme do dalšího města, měl bych si koupit zásobu bylinek.
Taky pokud existuje různé koření, tak bych ho rád vyzkoušel.
„Ale...
bude to hodno té námahy?”
Na
Magickém kontinentu je koření obecně drahé. Zelenina ještě
víc, to je možná proto, že půda není tak úrodná. Jelikož se
i zelenina používá jako koření, je drahá. Například něco
jako malý ženšen by se vyměnilo za 5kg masa.
Velká
kamenná želva je vážně levná.
Dá
se říct, že to tu je běžné jídlo.
Ta
želva, co je větší než 5tunový náklaďák... několik dní z
jediného kusu vyžije celá domácnost.
Ale
i já musím říct, že by jejich populace nemohla nasytit každého
člověka.
Někdy
jí smečkové kojoty. Někdy jí brouky, co žijí v trentech.
I
Eris odmítla jíst brouky, když se na ně podívala. Ani já nechci
jíst něco jako brouky. Stravovací kultura tohoto kontinentu mi
nesvědčí.
Dokážu
pozřít maso velké skalní želvy, když je uvařené. Z toho
zdejšího omezeného výběru se dá říct, že to je lahoda.
Ruijerd
řekl, že je chutná, když se uvaří, a já byl jen stěží
schopen na ta slova kývnout.
Ale
i tak potřebuju koření. Ti dva to nepovažují za nezbytnost, ale
pro mě to je nezbytné. Jinými slovy jsem se svévolně rozhodl
koupit koření.
Ale
tahle svévole není dobrá. Protože jsme tým.
Tenhle
hovor o koření necháme na příště. Měl bych najít správného
člověka k prodiskutování. A to ve správnou chvilku.
--------------------------------------------------------------------------------------
dakujem
OdpovědětVymazat