Kapitola 34 - Větrný přístav (část 3)

Část 3

Pro začátek jsme se dohodli na hostinci, ustájili naše ještěrky a pak se vydali ke gildě dobrodruhů. Poradu uspořádáme, než půjdeme spát.

Gilda dobrodruhů ve Větrném přístavu.

Bylo tam velké množství a rozmanitost dobrodruhů a hlučeli.

Byla to známá scéna, ale měl jsem pocit, že tam je celkem dost lidí z lidské rasy. Když se dostaneme na kontinent Milis, tak se jejich počet pravděpodobně ještě zvýší.

Nejdřív pokročíme s naší obvyklou rutinou. Přesunul jsem se k vývěsce.

„Nehodláme rychle přeplout oceán?” zeptal se Ruijerd.

„Jen se dívám. Přece jen se zdá, že na kontinentu Milis se bude vydělávat lépe.”

Vydělávání peněz je na kontinentu Milis snazší. To proto, že mají jinou měnu.

Měna kontinentu Milis se dá rozdělit na šest druhů: velká bankovka, obecná bankovka, zlaté mince, stříbrné mince, velká měděná mince a měděná mince.

Pokud za základ prohlásíme, že kamenná mince se rovná jednomu yenu, tak:

Velká bankovka – 50.000 yenů (10.000,-)

Obecná bankovka – 10.000 yenů (2.000,-)

Miliský zlaťák – 5.000 yenů (1.000,-)

Miliský stříbrňák – 1.000 yenů (200,-)

Miliský velký měďák – 100 yenů (20,-)

Miliský měďák – 10 yenů (2,-)

Tohleto.

Zakázky řádu B mají na Magickém kontinentu odměnu obecně mezi 15 a 20 rezavými mincemi celkem. Pokud to převedeme na kamenné mince, bude to 150 až 200 kamenných mincí.

Pokud budeme předpokládat, že zakázka řádu B na Miliském kontinentu dává stejné množství druhé vrstvy jejich měny, tak to bude 15 velkých měďáků. Po převodu by to bylo 1.500 kamenných mincí.

To je desetkrát víc. Bylo by lepší vydělávat v Milisu.

Ale pokud bude dlouhá prodleva mezi vyplutím lodi, pak to stejně dopadne tak, že tu přijmeme pár zakázek.

V podstatě zakázky řádu B.

Zakázky řádu A a S nejsou jen nebezpečné, ale většina z nich trvá přes týden nebo minimálně několik dní.

Pokud chceme plnit několik zakázek během několika dní, pak jsou na to nejlepší zakázky řádu B.

Proto nemáme nejmenší zájem postoupit do řádu S, kde už družina nemůže přijímat zakázky řádu B.

Když družina dosáhne řádu A, tak může přijímat i zakázky řádu S. V tom případě jsem se ptal, proč by se vůbec někdo obtěžoval postupovat do řádu S. Zeptal jsem se na to paní u přepážky a takové družiny mají údajně zvláštní privilegia.

Pokud to nějak konkrétně nevyzkoumám, tak víc vědět nebudu, ale cena ubytování bude nižší a gilda vám nabídne výhodnější zakázky a tak. Také přivřou oči před většinou drobností, co porušují smlouvu. Zdá se, že se jedná o takové věci.

Když své úsilí zaměříme kolem řádu A, zůstat v tomto řádu je mnohem lepší na vydělávání peněz, než kdybychom povýšili na řád S.

Ačkoli se zdá, že když dojde na prozkoumávání labyrintu, tak jsou taková privilegia pro dobrodruhy výhodou.

My jsme labyrint nezkoušeli zkoumat. Jsou nebezpečné a trvá to dlouho.

My se soustředíme na zakázky řádu B.

Z těchto důvodů prozatím nemáme v plánu povýšit na řád S.

Ale zdá se, že Eris by to chtěla zkusit.

Ale teď mě tak napadá, že jsme odbočili od tématu.

V každém případě jsme se do gildy dobrodruhů zapsali, abychom vydělali peníze. Jelikož je to takhle, bude lepší, když se nalodíme co nejdříve a začneme vydělávat v Milisu.

„Když tak o tom přemýšlím, odkud asi lodě vyplouvají?”

„Z přístavu.”

„Tím myslím, kde je tady přístav?”

„Zeptáme se a uvidíme.”

Přesunul jsem se k přepážce. Za ní stála žena, pravděpodobně z lidské rasy.

Proč za přepážkou téměř vždycky stojí ženy? A proč je procento těch s vyvinutou hrudí tak vysoké?

„Chceme jet na kontinent Milis, víte, kam máme jít, abychom se tam dostali?”

„Na takovéhle otázky se ptejte na celnici.”

„Na celnici?”

„Jelikož během plavby překročíte národní hranice.”

Je to záležitost mezi národy, tudíž mimo kompetenci gild. Jelikož je to takhle, zdá se, že paní u přepážky nemá povinnost nám to vysvětlit.

Hmm, v tom případě bychom měli zamířit na celnici.

Možná že tam nám to podrobně vysvětlí?

„Hej, ty!”

Jak jsem si to pomyslel, zaslechl jsem zevnitř gildy hlasitý křik. Když jsem se otočil, Eris boxovala do lidského muže. Naše nukleární hlavice je dneska stejně energetická jako vždycky.

„Kde a koho si myslíš, že ošmatláváš?!”

„To... to byla nehoda! Kdo by se chtěl dotknout takovýho děcka?!”

„Na tom nesejde, jestli to byla nehoda! Neslyším v tý tvojí omluvě žádnou upřímnost!”

Eris se v řeči Magického boha velmi zlepšila. A jak se zlepšila v řeči, počet rvaček se zvýšil.

„Gyahaha! Co je, co je, rvačka?!”

„Ale no ne!”

„Hej, hej, nenech se zmlátit děckem!”

Jen tak mimochodem rvačky mezi dobrodruhy jsou vlastně na denním pořádku, takže do toho gilda ve skutečnosti nezasahuje. Místo toho je spousta zaměstnanců, co začínají s hazardem a přijímají sázky.

„Rozdrtím tě!”

„O-omlouvám se, prohrál jsem, pusť mě, prosím přestaň a pusť mi nohu?!!”

Jak jsem tak přemýšlel, Eris toho chlápka v mžiku přetočila. Erisina schopnost zahnat lidi do úzkých je poslední dobou obzvláště silná.

Lidi se začínají bát ještě dřív, než se jich vůbec dotkne, a nejenom to. Také je přesně zažene do kouta.

Kvůli čemu ti praskly nervy? Jak jsem si tohle pomyslel, ten chlápek se válí po zemi a jeho rozkrok trpí Erisiným dupáním. Okolní dobrodruzi řádu C nejsou schopni to zastavit.

A po určitém množství způsobené škody se do toho vloží Ruijerd, aby to zastavil. „Přestaň.”

„Proč jsi mě zastavil?!”

„O výsledku je rozhodnuto. Nech ho jít.”

I tentokrát ji Ruijerd zastaví tak, že ji zvedne jak kočku. Ten muž zdrhl, zatímco si držel jednu určitou část svého těla.

„Zatraceně, jsi šílená!”

Je to obvyklá podívaná.

Já to vážně nedokážu zastavit.

Kdybych ji popadl zezadu, nedokázal bych zabránit svým rukám, aby se pohybovaly o své vlastní vůli. Když s tím začnou, chopí se jistých míst, a v tom okamžiku jsem na řadě já, aby mě utloukla téměř k smrti.

„Plešoun a rusovlasá agresivní malá holka?! Nejste vy mizerové náhodou [Smrtelný Konec]?” V okamžiku, kdy tohle někdo zakřičí, gilda ztichne.

„[Smrtelný Konec], to myslíš toho Suparda?”

„Hlupáku! To je jméno družiny. Poslední dobou se povídá, že je to podvod!”

„Ale já jsem slyšel, že jsou to fakt prý Supardi.”

Och?

„Jsou agresivní, ale ve skutečnosti to vůbec nejsou špatní lidi?”

„Agresivní ale hodní, neodporuje si to?”

„Ne, to znamená, že nejsou tak agresivní?”

Bla. Bla. Bla.

V gildě začnou vířit dohady. Tohle je poprvé, co jsme se ocitli v takové situaci. Zdá se, že jsme se celkem proslavili. Přemýšlím, jestli nevadí, že bychom v tomhle městě Ruijerdovo jméno neprodávali?

„Přece jenom tříčlenná družina to dotáhla na řád A?”

„Ach, to je úžasné, ale nehledě na to, jestli to jsou podvodníci nebo skuteční Supardi, když to jsou ti dva, tak tomu fakt věřím.”

„[Šílený pes Eris] a [Hlídací pes Ruijerd], co?”

Eris a Ruijerd mají přezdívky!

Ale [Šílený pes] a [Hlídací pes]?

Pročpak jsou oba psi? Jaký pes jsem asi já? Myslím, že budu chvíli poslouchat a uvidím. [Bojovný pes] je nepravděpodobné. S největší pravděpodobností to není něco tak úžasného. Nedokážu si představit, že by to vydávalo dojem chrabrosti.

Kdybych si měl sám vybrat, tak by to byl [Máslový pes], ale...

Tenhle poslední rok mám pocit, že pracuju jako řídící věž. Přece jen by to mělo být nějaké intelektuální jméno. Možná [Trpělivý pes]?

„Tak ten skrček vzadu bude [Majitel Ruijerd]!”

„Slyšel jsem, že [Majitel] má z těch tří nejhorší povahu.”

„Jo, všechno, co jsem o něm slyšel, jsou špatňárny.”

A tady to je...

Moje jméno... jméno... si nepamatují. Ne, jasně, že se často představuju jako Ruijerd, ale...

Vždycky, když se na našem putování stane něco dobrého, tak řeknu: „Jmenujeme se Ruijerd ze Smrtelného Konce, těší nás.” A podobně.

A pak když se stane něco špatného, tak oznámím s hlasitým smíchem: „Jsem Rudeus, guahahahaha.” A tak dál s neustálým smíchem.

Když je to takhle, proč to nakonec smíchali dohromady?

Hmmm.

I když jsme za poslední rok byli celkem aktivní, otřáslo mnou, že jenom moje jméno si nepamatují. No, hádám, že na tom nesejde. Prodával jsem své jméno ve špatných situacích, není to takové neštěstí, když to není moje skutečné jméno.

A taky [Majitel] není zase až tak špatné.

Rozhodně bych rád Eris nasadil obojek a promenádoval se s ní kolem.

„V každém případě je malej.”

„Taky jsem si jistej, že je malej. Vždyť je to děcko!”

„Hej, hej, když řekneš, že je malej, tak rozzuříš toho psa!”

„Gyahahaha!”

Jak jsem si uvědomil, smějí se něčemu, co s námi vůbec nesouvisí.

Ale je mi líto, že vás musím zklamat. Poslední dobou obstojně rostu.

Ach, to nemůžu. Pokud je nechám se takhle smát, tak Eris zase prasknou nervy. Jak jsem o tomhle přemýšlel, Eris se po mě pokoutně dívala s rudou tváří.

Och, to je roztomilé.

„Eris, co se děje?”

„N-nic!”

Dyufufu.

Pokud tě to zajímá, rozhodně můžeš dneska večer přijít se na mě podívat, zatímco se budu koupat.

Cože? Dám Ruijerdovi podrobné instrukce, aby ji nechal být. Jelikož je to takhle, co kdybychom se vykoupali spolu? Kdyby na to došlo, tak bych mohl trošku uklouznout, něco jako s rukou nebo s nohou nebo celým tělem nebo jazykem.

Žerty stranou.

Prozatím bychom se měli přesunout k celnici.

Přesně jako Majitel jsem z toho místa důstojně odešel.

„Eris! Ruijerdoduria! Pojďme!”

„Proč mi někdy komolíš jméno??”

„Pche!”

Pohledy všech kolem se soustředily na nás, jak jsme odešli z Gildy dobrodruhů.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>