Kapitola 7 - Kamarád (část 4)

Část 4

Sylphův táta je taky bishounen.

Dlouhé špičaté uši, zářivé zlaté vlasy a mrštné tělo bez svalů. Ani v nejmenším neposkvrnil pověst 'půlelfů' a jako muž zdědil všechny dobré stránky elfů a lidí.

Stojí na vrcholu strážní věže, v ruce má luk a přehlíží les.

„Tati, tady máš oběd....”

„Ach, promiň, že tě tak zaměstnávám, Luffy. Dneska tě neotravovali?”

„Ne, někdo mi pomohl.” Významně se přitom na mě podíval.

Takže Luffy je jeho přezdívka. Proč mám pocit, že se mu najednou prodlouží údy? Kdyby toho byl Sylph schopen, tak by ho možná nešikanovali.

„Jsem rád, že vás poznávám. Moje jméno je Rudeus Greyrat.”

„Greyrat.... Ty jsi od Paula?”

„Ano. Paul je můj otec.”

„Ach. Už jsem o tobě slyšel. Jsi vážně slušný chlapec. Ach, omlouvám se, já jsem Rawls. Obvykle lovím v lese.”

Podle toho, co řekl, tahle strážní věž slouží k pozorování, jestli z lesa nevyšel nějaký magický tvor. Služby se na ní střídají 24 hodin denně a jsou to muži z vesnice. Paul tu také slouží, takže Rawls už se s ním dřív setkal a ti dva pak spolu probírali svoje děti.

„Naše dítě vypadá takhle, protože trochu připomíná naše předky. Prosím, dobře s ním vycházej.”

„Samozřejmě. I kdyby byl Sylph z rasy Supardů, tak se můj postoj nezmění. Přísahám na jméno svého otce.”

Jak to Rawls zaslechl, tak ze sebe vydal zvuk obdivu. „V tak mladém věku chápeš čest... Závidím Paulovi, že má tak výborné dítě.”

„To, že je člověk výborný v mládí, ještě neznamená, že takový bude i v budoucnu. Na závist bude vždycky času dost i později. Můžete počkat, až Sylph vyroste.” Tím jsem utěšil zároveň i Sylpha.

„Aha.... Jsi přesně takový, jak Paul popisoval.”

„.....Co táta říkal?”

„Řekl, že když s tebou rozpráví, tak ztrácí své otcovské sebevědomí.”

„Opravdu. No, od teď provedu pár lumpáren, aby mi mohl vyčinit.”

Jak o tomhle mluvíme, tak mě něco zatahá za kraj rukávu. Když se otočím, spatřím Sylpha, jak sklání hlavu a tahá mě za rukáv. Pro dítě je to příliš nudné, když mluví dospělí?

„Pane Rawlsi, můžeme si jít ještě chvilku hrát?”

„Ach, samozřejmě. Ale nechoďte k lesu.”

Ne že by bylo nutné tohle zmiňovat....

Ale to pravděpodobně nestačí.

„Po cestě sem jsme na kopci viděli obrovský strom. Budeme si hrát tam a přivedu Sylpha domů, než zapadne slunce. Ale pokud nás nepotkáte, až přijdete domů, tak možnost, že jsme v nějakém maléru, je velmi vysoká a v tom případě nás začněte hledat.”

„Aha..... haaaa.”

No, tohle je svět bez mobilních telefonů. Hlášení, komunikace a diskuze se musí udržovat. Není možné se stoprocentně vyhnout nehodám. Je naprosto nutné v takovém případě okamžitě započít náležité kroky. Ačkoli je v této zemi národní bezpečnost na dobré úrovni, tak člověk nikdy neví, jaké nebezpečí na něj číhá.

Pod Rawlsovým ohromeným pohledem jsme kráčeli k obrovskému stromu na kopci.

„Tak, na co si budeme hrát?”

„N-nevím..... ještě nikdy jsem si s kamarády nehrál.....”

Zdá se, že Sylph ještě váhá ohledně té záležitosti s 'kamarádstvím'. Pravděpodobně ještě žádné kamarády neměl. To je ale smutné. I když ani já teď nemám žádné kamarády.

„Hmm. Když tak o tom přemýšlím, tak i já jsem byl do teď jenom doma. Na co si budeme hrát?”

Sylph nervózně vrtí rukama a se zvednutou hlavou ke mně vzhlíží.

„Ehm, proč někdy říkáš Já (boku – jap. uctivé já) a někdy zase já (ore – jap. neformální já)?”

„Hm? Aha. Pokud svou řeč nepřizpůsobíš postavení člověka, s kterým mluvíš, tak je to nezdvořilé. Vůči člověku s vyšším postavením musíš použít uctivou řeč, keigo.”

„Keigo?”

„To je to, co jsem udělal.”

„Hm?”

Nezdá se, že by tomu rozuměl, ale tohle se člověk časem naučí. Takhle se člověk stává dospělým.

„Místo tohohle mě nauč to, co jsi udělal předtím.”

„Co předtím?”

Sylph mrkne a při vysvětlování si pomáhá rukama. „Teplá voda tryskající z dlaně a pak teplý vítr. To.”

„Aha--. To.” Magie, kterou jsem použil, abych ho zbavil bláta.

„Je to těžké?”

„Sice to je těžké, ale s trochou cviku to zvládne každý.... pravděpodobně.”

Poslední dobou moje kapacita many vzrostla tak moc, že nevím, kolik jí mám. Navíc si nejsem jistý průměrným množstvím kapacity zdejších lidí.

Ačkoli to je jen zahřátí vody pomocí ohnivé magie. Když se člověk nebude snažit za pomoci bezzvukého zaříkávání okamžitě vytvořit teplou vodu, tak to pravděpodobně zvládne napodobit každý, za pomoci kombinované magie. Takže by to mělo být v pořádku. Pravděpodobně.

„Dobře. Ode dneška budeme provádět zvláštní trénink!!”

Sylph a já jsme si takhle hráli až do tmy. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Předchozí                                                                               Následující