Kapitola 8 - Necitelný (část 1)

Část 1

Teď je mi šest let.

V mém životě nedošlo k žádné změně.

Ráno trénuju šerm. Když mám odpoledne volno, tak prozkoumávám svoje okolí nebo na kopci s tím obrovským stromem trénuju magii. Rozdmýchat vítr, abych zvýšil rychlost meče, vytvořit nárazovou vlnu, abych své tělo prudce otočil, vytvořit tekoucí písek, abych ztížil postup nepřítele....

Někteří lidé si myslí, že pokud budou jen přemýšlet o špinavých tricích, tak si svoji techniku s mečem nezlepší. Ale já si to nemyslím.

Jsou dva způsoby, jak se zlepšit v bojových hrách.

Prvním je přemýšlet o způsobech, jak může slabý porazit silného.

Druhým je pozvednout své schopnosti a trénovat.

Zrovna teď přemýšlím o tom prvním. Mým cílem je porazit Paula. Paul je velmi silný. Ačkoli jako otec není moc vyspělý, je to prvotřídní šermíř. Pokud upřednostním druhý způsob a z celého srdce budu trénovat, tak je vskutku možné, že dříve nebo později vyhraju.

Je mi šest. Za deset let mi bude šestnáct a Paulovi třicet pět. A za dalších pět let mi bude 21 a Paulovi 40. Tímhle způsobem nemá cenu, když se budu držet toho „dříve nebo později”. Pokud protivníka porazím, když bude mít nejlepší léta za sebou, tak mi řekne akorát nějakou výmluvu jako: „Haaa, kdybych byl pořád v aktivní službě...”

Smysl má, jenom když ho porazím na vrcholu.

Zrovna teď je Paulovi 25 let.

Ačkoli už z aktivní služby odešel, tak je pořád ještě na vrcholu sil. Doufám, že v dalších pěti letech alespoň jednou vyhraju.

Pokud možno v technice meče. Jinak to zkombinuju s magickými kouzly a budu bojovat v boji na blízko. Zatímco o tom přemýšlím, tak i dneska trénuju s představou Paula jako protivníka. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Předchozí                                                                               Následující