Kapitola 8 - Necitlivý (část 8)

Část 8

Tohle je věc, která se stala během Paulova tréninku.

„Haaaaaaaa......” povzdechl jsem si. Myslel jsem si, že můj neskrývaný povzdech Paula rozčílí, ale on se zubil od ucha k uchu.

„Haha. Nech mě hádat, Rudi. Jsi smutný, protože tě Sylphiette nenávidí?”

Kvůli tomu jsem nevzdychal. Ale i když to nebyl přímo ten důvod, ta záležitost se Sylphy je také součást mého trápení. „Správně. Moje technika s mečem se nezlepšuje a Sylphy mě nenávidí. Samozřejmě že se mi chce vzdychat.”

Paul se usmívá od ucha k uchu a zabodne dřevěný meč do země. Opře se o něj a shlédne ze své výšky na mě. Neříkejte mi, že si ze mě chce utahovat.

„Můžu ti pomoct něco vymyslet~”

Ale on řekl něco nečekaného. Mysl mi začne šrotovat jako ručičky na hodinkách.

Táta = Paul = velmi populární. Dá se říci, že Zenith je nádherná žena, pak je tu ta záležitost s paní Adou. Dokonce i Lilia je šťastná, když jí ochmátne zadek. Copak existuje nějaké tajemství, jak se vyhnout ženské nenávisti? Způsob offline života?

No, protože Paul patří k instinktivnímu typu, tak to možná nepochopím, ale možná bych jeho návrh mohl zvážit.

„Pokud bys mohl.”

„Hm, mám to říct, hmmm~”

„Mám ti políbit boty?”

„Ne, hej, proč jsi najednou tak úslužný?”

„Pokud mi to neřekneš, tak řeknu mamce, jak házíš očkem po Lilie.”

„Tentokrát je to velmi.... Počkat, cože?! Tys to viděl!! Dobře, rozumím. Moje chyba, že jsem se naparoval.”

S tím házením očkem jsem tě jenom škádlil.....

Takže -------- cizoložství?

No co. Už jsem řekl, že tenhle chlápek je super populární. Takže si poslechnu přednášku super populárního chlápka.

„Poslouchej dobře, Rudi. Ženy -”

„Ano.”

„Někdy mají rády, když jsou muži silní, ale taky se jim líbí jejich slabá místa.”

„Och.”

O tom už jsem slyšel. Mateřský instinkt?

„Sylphiette jsi zatím ukázal jen svou sílu, ne?”

„Vážně? Neuvědomil jsem si to.”

„Dobře o tom přemýšlej. Když tě někdo silnější začne do něčeho nutit a přitom projeví svoje touhy, co se stane?”

„Měl bych strach.”

„No ne?”

To mluví o tom dni. Kdy se z něj stala ona.

„Takže musíš taky ukázat svoji slabou stránku. Svou silou ochraň druhé, zatímco dovolíš, aby oni ochránili tvou slabost. Takový vztah musíš vytvořit.”

„Och!!”

To bylo snadné pochopit! Skoro z toho mám pocit, že Paul není instinktivní typ! Být jenom silný nestačí. Být jenom slabý taky není dobře. Aby člověk byl oblíbený, tak musí být oboje!!

„Ale jak ukážeš svou slabost?”

„To je snadné. Copak se teď netrápíš?”

„Ano.”

„Prostě Sylphiette řekni svoje skryté starosti a hotovo. Řekni jí, jak jsi nešťastný, a že tě trápí, že se ti vyhýbá.”

„A co se stane pak?”

Paul se zasměje. Záludný úsměv.

„Pokud to všechno půjde hladce, tak za tebou přijde sama. Možná tě dokonce utěší. A pak se znovu probereš. Když budeš zase ve formě, tak se nikdo nebude zlobit.”

„!!”

Takže tohle je odpověď. Využít vlastního přístupu ke kontrole pocitů druhých.... Neuvěřitelné. Ale ten plán nemusí vyjít, že?

„A-ale co když to nevyjde?”

„Tak za mnou zase přijď. Naučím tě další krok.”

Takže existuje druhý trik. Pletichář. Tenhle chlápek je vážně intrikán!!

„Aha. Tak já jdu!!”

„Jen utíkej.” Paul mě odežene. A já se starostí odběhnu.

„Co jsem to naučil svého šestiletého syna....” Zdálo se mi, že jsem zaslechl zezadu. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Předchozí                                                                               Následující