Část
1
Teď
je mi sedm let.
Moje
dvě sestry, Norn a Aisha, rostou bez problémů.
Pláčou,
kdykoli se počůrají, když si nakakají do plínek, když mají
hlad nebo když mají pocit, že je něco špatně. Dokonce pláčou,
i když je všechno v pořádku.
Je
normální, že pláčou v noci. Je normální, že pláčou ráno.
Během dne pláčou dokonce ještě víc. Paul
a Zenith se rychle mentálně zhroutili.
Ale
jenom Lilia je plná energie a říká: „Takhle je to správně,
tohle je vlastně rozhodně výchova dítěte! S mladým panem Rudeem
to bylo příliš snadné! To se ani nemůže nazývat výchovou!”
Se
svými zkušenostmi se o ně stará.
Navíc
co se týče jejich pláče v noci, tak jsem si na to zvykl díky svému předchozímu mladšímu bratrovi, takže si toho nevšímám.
Vážně
se nevytahuju, ale díky svému mladšímu bratrovi jsem už zažil,
jak se starat o dítě. Když mě Paul sleduje, jak jim vyměňuju
plínky, jak peru prádlo a jak uklízím, tak má na tváři výraz,
že je zbytečný. Tenhle
chlap je přesně jako japonští muži před válkou, kteří o
domácích pracích neměli ani ponětí.
Ačkoli
je velmi schopný v šermířství a vesničané v něj mají
hlubokou důvěru, když přijde na otcovství, tak je
nedopečený.
Tohle
je už jeho druhé dítě.... ale no tak.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
dakujem
OdpovědětVymazatDíky! :3
OdpovědětVymazat