Kapitola 9 - Naléhavá rodinná porada (část 3)

Část 3

Jako první prolomila ticho Zenith. Chopila se iniciativy. „No, co teď budeš dělat?”

Jak to vidím já, Zenith je neobyčejně vyrovnaná. Jenom svému manželovi, co spáchal cizoložství, vlepila facku a nezačala hysterčit. Na Paulově tváři ještě pořád zůstal rudý otisk.

„Prosím, dovolte mi podat výpověď, až pomůžu madam porodit.” To odpověděla Lilia. Ona je také neobyčejně klidná. Možná že na tomto světě je to velmi běžná věc. Majitel a služebná s aférou. Jakmile je z toho problém, tak opustí dům.

Hm.

 Pokud je to obvyklé, tak bych se o takový tragický příběh zajímal. Ale kvůli téhle atmosféře se nemůžu ani pohnout. Přece jenom já mám svoje meze. Na rozdíl od Paula.

Jen abyste věděli, Paul se krčí v rohu. Otcovská důstojnost? Co to kruci je?

„A co dítě?”

„Hodlám ho vychovat ve svém rodném městě poté, co porodím ve Fedoe.”

„Tvoje rodné město je na jihu, že?”

„Ano.”

„Po porodu budeš vyčerpaná a pravděpodobně se nebudeš moct vydat na dlouhou cestu, ne?”

„.....Možná, ale nemám kam jinam bych šla.”

Fedoa je oblast na severu Asury.

Podle toho, co vím, cesta do měst na jižním konci asurského království trvá celý měsíc dokonce i na koňském povozu. I když to je jenom měsíc, bezpečnost a počasí v království Asura je celkem dobré. Pokud si pronajmete kočár, tak ta cesta není ani moc nepříjemná.

Ale to se týká jen obyčejných cestovatelů.

Lilia nemá peníze. Pokud nemá peníze, tak může jít tak akorát pěšky. I kdyby jí Greyratovi dali peníze na cestu, tak se nebezpečí nezmenší, ani když si vezme kočár. Matka, co právě porodila, sama na cestě. Kdybych byl špatňák, co bych udělal, kdybych ji potkal?

Samozřejmě na ni zaútočím, to je přece něco jako zlatá husa. Jako kdyby ostatním říkala: prosím, zaútočte na mě. Nejdřív děcko jako rukojmí a pak uvěznit matku. Nejdřív jí ukrást peníze a veškerý majetek. A zdá se, že existuje také nějaký otrocký systém, takže bude jasné, že nakonec jak matku, tak dítě prodají.

I když Asura je nejbezpečnější místo na tomto světě, tak to neznamená, že tu nejsou žádní špatní lidé. Pravděpodobně je velmi vysoká šance, že ji přepadnou.

Zenith má pravda. Fyzická síla je problém. I když to Lilia vydrží, tak co dítě? Dokáže dítě vydržet celý jeden měsíc na cestě? Nemožné, že?

Pokud se zhroutí Lilia, tak dítě ji bude samozřejmě následovat. Pokud onemocní, tak nemají prostředky na to, aby vyhledali doktora, a nakonec by padly.

V duchu už vidím, jak se Lilia nesoucí svoje dítě zhroutí ve sněhové bouři. Nechci, aby Lilia takhle zemřela.

„Ale mamko, to je vážně.....”

„Ticho!!”

Paul se snaží koktavě namítat, ale po Zenithině přímém odmítnutí se jako dítě schoulí v rohu. V této záležitosti nemá právo promluvit. Hmm. Vypadá to, že Paula jsme už vymazali z rovnice.

„............”

Zenith si ztrápeně okusuje nehet. Vypadá to, že váhá. Ne že by Liliu nenáviděla tak moc, že by ji chtěla zabít. Vlastně jejich vzájemný vztah je velmi dobrý. Šest let spolu udržovaly domácnost, člověk by je i mohl považovat za přítelkyně.

Kdyby to dítě v Liliině lůně nebylo Paulovo.

Kdyby Liliu znásilnili v nějaké temné uličce a kvůli tomu otěhotněla, Zenith by rozhodně dovolila.... ne, silou by ji ochránila a dovolila by, aby svoje dítě vychovala tady. Podle jejich konverzace na tomto světě neexistuje něco jako umělý potrat.

Podle mě se v Zenithině srdci sváří dva protichůdné pocity.

Pocit její náklonnosti k Lilie a pocit zrady.

Podle mě Zenith je hodná obdivu, že se nekloní k tomu druhému pocitu. Kdybych byl na jejím místě, tak bych žárlil tak moc, že bych ji vyhnal z domu.

Skutečnost, že Zenith je schopna zachovat chladnou hlavu má co dělat s Liliiným přístupem. Lilia se nesnaží najít nějakou výmluvu a jenom plánuje, jak převezme zodpovědnost. Převzít zodpovědnost vůči rodině, kterou zradila, které vždycky sloužila.

Ale podle mého názoru by měl zodpovědnost přijmout Paul. Není správné, že Lilia vezme veškerou vinu na sebe. Přece si nemůžeme říct sbohem za takovéhle příšerné situace.

Rozhodl jsem se Lilii pomoct. Hodně se o mě starala. Ačkoli jsme spolu moc nekomunikovali a Lilia vůbec se mnou moc nemluví, tak o mě velmi pečovala.

Vždycky když jsem po tréninku s mečem celý zpocený, má pro mě připravený ručník. Když promoknu, tak mi taky připraví horkou vodu. Během chladných nocí mi přinese deku. Když zapomenu uklidit knížky do poličky, tak je po mě pečlivě uklidí.

A navíc.

Co je nejdůležitější a má největší důležitost. 

Ví o existenci Božského artefaktu, ale drží to v tajnosti.

Správně. Lilia ví.

Ještě v době, kdy jsem si myslel, že Sylphy je chlapec.

Zrovna pršelo. Se složitými pocity jsem ve svém pokoji studoval botanickou encyklopedii. Zrovna tehdy přišla Lilia a začala uklízet. Byl jsem tak zaujatý tou knihou, že jsem si nevšiml, že Lilia uklízí blízko skrýše s Božským artefaktem. Když jsem si jí všiml, tak už se to nedalo napravit. Lilia v ruce držela Božský artefakt.

Byl jsem v naprostém šoku. Je pravda, že během 20 let svého neetovského života byl můj pokoj jeden velký bordel bez péče, jestli někdo stojí vedle mě. Na stole jsem měl dokonce složku s nápisem „erotické obrázky”. Totiž, možná že moje technika skrývání je už zastaralá. Ale vůbec jsem nečekal, že ho najde tak snadno. Dokonce jsem se upřímně snažil to schovat.... To je ta živoucí věc jménem „služebná”?

Něco v mém srdci se začalo rozpadat a z mozku mi odtekla všechna krev.

Lov na čarodějnice započal.

Lilia řekla: „Co to je?”

Já řekl: „Cccccccccccccccco to jjjjjjjjjjjje.”

Lilia řekla: „Páchne to.”

Já řekl: „Sezam.... To by mohl, ale nemusel by být pach sezamového oleje?”

Lilia řekla: „Čí jsou?”

Já řekl: „...............Promiň, Roxiny.”

Lilia řekla: „Radši bych je měla vyprat.”

Já řekl: „Jak by se mohly vyprat!”

Lilia dala Božský artefakt zpět do Božského uložiště (do skrýše). A nechala mě, třesoucího se od hlavy až k patě, a odešla z pokoje. Té noci jsem byl připraven čelit rodinné poradě. Celou noc jsem se třásl. Ale do druhého rána se nic nestalo.

Nikomu to neřekla. Tuhle laskavost jí oplatím.

„Mami, budu mít dva sourozence najednou, proč je tu tak dusná nálada?”

Musím být jako dítě.

Lilia je těhotná. To je skvělé, budeme mít ještě větší rodinu. Proč se zlobíš?

Snažil jsem se to rozseknout na základě tohohle pocitu.

„To proto, že ona a tvůj otec provedli něco, co není dovoleno,” odpověděla Zenith s povzdechem. Do jejího hlasu se vloudil bezedný hněv. Ale ten hněv není namířen na Liliu. Zenith to sama jasně ví.

Kdo je nejvíc na vině?

„Aha. Ale copak Lilia dokáže tátovi odolat?”

„Cože?”

Tak, i když to je nespravedlivé vůči Paulovi, tak tenhle hrob si vykopal sám. Prosím, nes veškerou vinu. Promiň, odměna za Sylphy musí počkat.

„Já vím. Táta našel Liliinu slabůstku.”

„Ech? Opravdu!?”

Zdá se, že Zenith věří mým náhodným lžím, a překvapeně se podívá na Liliu.

Lilia je bez výrazu jako obvykle, ale zdá se, že má nějaké ponětí a její obočí se trochu pohne. Vážně je pravda, že má nějakou slabost? Podle toho, jak to vypadá, tak zapracovala spíše Paulova slabost...

Aťsi. Takhle to je jenom k dobru.

„Když jsem nedávno šel na záchod a procházel kolem Liliina pokojíku, tak jsem slyšel, jak táta říká.... pokud nechceš, aby [to] vyšlo na světlo, tak poslušně roztáhni nohy nebo tak nějak.”

„Co!! Rudi, co to říkáš...”

„Ty kruci zavři pusu!!” Zenithin pronikavý výkřik Paula umlčí.

„Lilio, je pravda, co řekl?”

„Ne, taková věc...” Lilia chce něco říct, ale její oči váhají. O něčem přemýšlí. Dokonce je i možné, že něco takového „hrála”.

„Pravda, sama to nahlas neřekneš...” Zenith dojde k vlastnímu názoru na základě Liliina chování.

Paul je vyvedený z míry, očima zmateně těká kolem a ačkoli má pusu otevřenou dokořán, tak nedokáže nic říct. Vypadá jako zlatá rybka.

Dobře. Teď ke konečnému úderu.

„Mami. Podle mě Lilia nic špatného neprovedla.”

„Ano.”

„To táta provedl něco špatného.”

„.....Ano.”

„Táta provedl špatnost, ale má za to být potrestaná Lilia, to je trochu moc divné.”

„.............Ano.”

To nemělo tu správnou odezvu... Trochu víc.

„Já jsem vážně rád, když jsem se Sylphy, takže podle mě bude lepší, když moji sourozenci budou mít kamarády ve stejném věku.”

„....Ano.”

„A taky mami, oba dva jsou pro mě sourozenci.”

„...............Rozumím. Pfff, proti Rudimu nedokážu vyhrát.”

Zenith se zhluboka nadechne. Ty mi vážně přiděláváš spoustu problémů, mami.

„Lilio, zůstaň u nás v domě. Už jsi jednou z nás!! Nedovolím, abys odtud sama odešla!!” rozkáže.

Paul doširoka rozevře oči, Lilia je v slzách, zatímco si rukou zakrývá ústa.

A tak tato záležitost došla do zdárného konce. 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Předchozí                                                                              Následující