Kapitola 8 - Necitlivý (část 5)

Část 5

– Paulovo hledisko –

Když jsem dokončil práci a došel domů, spatřil jsem svého syna, jak napadl svého kamaráda, mladou dívku.

Skoro jsem mu bez rozmyslu vynadal, ale byl jsem obezřetný. Možná že i tohle mělo nějaký skrytý důvod. Předchozí selhání se nesmí opakovat. V každém případě jsem vzlykající děvče předal své ženě a služce a za pomoci teplé vody a žínky otřel svého syna.

„Proč jsi to udělal?”

„Omlouvám se.”

Když jsem se ho před rokem snažil poučit, tak projevil vůli se nikdy neomluvit, ale teď to udělal okamžitě. Jeho chování je také celkem divné, jako zelenina naložená v soli.

„Chci vědět důvod.”

„Byli jsme promočení. Myslel jsem si, že bychom se měli svléknout...”

„Ale ona nechtěla?”

„Ne......”

„Předtím jsem ti říkal, že k děvčatům musíš být hodný, ne?”

Rudeus nemá žádné vysvětlení. Co jsem v jeho věku dělal já? Myslím, že jsem rozhazoval samé „ale” a „kromě toho”. Byl jsem dítě, co si vždycky našlo výmluvu. Můj syn je vážně skvělý.

„No, dítě jako ty bude mít určitě zájem, ale nucení je mimo.”

„................Ano, omlouvám se. Já už to neudělám.”

Když jsem se na svého syna podíval, vypadal, že je v šoku, a trochu jsem ho litoval.

Mít rád ženy je rozhodně z mé krve. Byl jsem tak plný síly a energie, že jakmile jsem zmerkl roztomilé děvče, tak jsem se rozhodně snažil jít za ní. Ačkoli jsem se teď usadil, tak v minulosti jsem nevěděl, co to znamená „mírnit se”.

Tohle je pravděpodobně dědičné.

Je dokonale logické, že můj syn přetékající logikou pravděpodobně trpí kvůli svým instinktům. Proč jsem si toho nevšiml dřív... Ne, teď není čas s ním soucítit. Musím ho svými vlastními zkušenostmi poučit.

„Neměl by ses omlouvat mě. Musíš se omluvit Sylphy. Rozumíš?”

„Sylphy, ehm... Odpustí mi...”

Jak to můj syn řekl, tak propadl ještě většímu zoufalství. Když tak o tom přemýšlím, můj syn je tomu děvčeti velmi oddaný. Ten incident před rokem vznikl také proto, aby ji chránil. Nakonec ho udeřil vlastní otec.

Od té doby si s ní každý den hrál a chránil ji před ostatními dětmi. Nikdy se nevzdal ani meče, ani kouzlení, ale vždycky si našel čas i na ni. A když se s ní sblížil, tak jí dokonce daroval svou vzácnou hůlku a učebnici magie.

Chápu, proč se cítí tak sklesle při pomyšlení, že by ho mohla nenávidět. V tomhle jsem stejný. Kdyby mě nenáviděly, tak bych se cítil pod psa. Ale neboj se, můj synu. Dle vlastní zkušenosti je velká šance, že to obrátíš ve vlastní prospěch.

„Neboj se, nic se neděje. Doteď jsi jí neprovedl nic ošklivého. Pokud se jí upřímně omluvíš, tak ti určitě odpustí.”

Tvář mého syna se trochu rozjasnila. Můj syn je chytrý. I když spáchal tuhle chybu, tak tenhle vztah rozhodně zachrání. Navíc možná téhle chyby ještě využije, aby polapil její srdce.

Taková spolehlivost a strašlivost.

Když se můj syn vykoupal, tak jeho první věta k Sylphy byla: „Promiň, Sylphy. Protože máš velmi krátké vlasy, tak jsem si vždycky myslel, že jsi kluk!!”

Myslel jsem si, že můj syn je tak dokonalý člověk, ale v některých oblastech je překvapivě nechápavý.

To je poprvé, co jsem si to pomyslel. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Předchozí                                                                               Následující