Kapitola 8 - Necitlivý (část 9)

Část 9

K obrovskému stromu jsem dorazil příliš brzy. Sylphy tam ještě není.

Obvykle si s sebou beru dřevěný meč a než vyrazím, tak ze sebe otřu všechen pot, ale dneska jsem celý zpocený. Co mám dělat? Nemám na výběr. Měl bych začít trénovat v duchu. V duchu máchám svým dřevěným mečem, v souboji. 

Nejdřív bych měl ukázat svou sílu. Potom svou slabost. Slabost. Jak to mám udělat? Správně, musím vypadat sklíčeně. A pak co? Načasování, hm. Mám to udělat jen tak najednou? To by bylo příliš náhlé. Možná bych se měl přizpůsobit dle konverzace. Dokážu to? Ne, musím to udělat.

Jak tak zmateně přemýšlím, tak máchám mečem. Nevím, kdy jsem povolil v úchopu. Meč mi vypadl z ruky.

„Guuu......”

Meč dopadne vedle Sylphy. Mám totální okno.

C-co mám dělat? Co mám říct?

„C-co se děje, Rudee....?” Sylphy se na mě podívá, oči vytřeštěné. Co, ptá se mě, proč jsem sem přišel?

„Ehm, haaa........ haaaa. Jen mám pocit, že je škoda, když nevidím Sylphin roztomilý výraz.”

„N-ne, o tom nemluvím. Jsi celý zpocený.”

„Haa....... Haaaa..... Aha, zpocený? Cože....?”

Zadýchaně jsem se k ní přiblížil, ale ona nasadila vyděšený výraz a ustoupila. Přesně jako předtím nechce, abych se k ní přiblížil, a ustupuje.

I když jsem do tebe tak zblázněný, tak ty takhle ustupuješ.

Dělám si srandu.

„.......”

Setřel jsem si pot z čela. Můj dech se ustálil. Dobře. Nasadil jsem výraz strašného zármutku, rukou se opřel o strom a zaujal pozici rozjímání. Ramena mi klesla a já jsem hlasitě vzdychl.

„Ha.... Poslední dobou jsi vážně chladná, Sylphy....”

Chvíli bylo ticho.

To nestačí? To nestačí, Paule? Měl bych být slabší, nebo to bylo příliš falešné?

„!!”

Někdo mě zezadu pevně chytí za ruku. Cítím měkké a něžné teplo. Otočím se a Sylphy je přímo přede mnou.

Jůůů!

Tak blízko. Už je to dávno, co Sylphy byla takhle blízko. Paul-san! Dokázal jsem to!!

„Protože poslední dobou jsi trochu divný...”

Hmm. Toho si jsem vědom. Není třeba říkat, že poslední dobou jsem se k ní nechoval jako obvykle.

Ze Sylphyna hlediska se možná můj přístup hodně změnil. Jako vědomí, že ten druhý člověk je bohatá žena, co hledá vhodného partnera.

Rozhodně se cítí nepříjemně. Ale jaký postoj bych měl zaujmout? Nemůžu se chovat jako dřív. Jsem s takovým roztomilým děvčetem, jak nemám být napjatý? Jsme ve stejném věku a ona je roztomilé mladé děvče. Vážně nevím, jak s ní mám vycházet.

Kdybych se na to díval z hlediska dospělého a kdyby Sylphy byla o něco starší, tak bych možná mohl využít nějaké znalosti z eroge a zvládl bych to. Kdyby byla kluk, tak bych mohl využít svoje zkušenosti s mladším bratrem.

Ale ona je moje kamarádka a je to holka. Samozřejmě jsem hrál hry, které se potýkaly s děvčaty tím H způsobem, ale to není nic jiného než fantazie. A taky prostě nechci mít se Sylphy takovýhle vztah. Sylphy je prostě příliš mladá.

Není v té skupině, které bych nemohl odolat.

Dočasně je to něco takového. Ale těším se na budoucnost!!

To ale nejdřív nechme stranou. Je to děcko, které tyranizovali. Když tyranizovali mě, tak se za mě nikdo nepostavil, takže jsem doufal, že se stanu jejím kamarádem. Tohle je jediná věc, která se nezmění, ať je to holka nebo kluk. Ale i když se k ní chci chovat jako předtím, tak je to těžké. Taky jsem kluk a doufám, že budu mít s děvčaty dobré vztahy.

Za zítřek!!

Egh.... Já tomu nerozumím. Co mám dělat? Kdybych se jen Paula na to zeptal.

„......Promiň, ale není to tak, že bych tě nesnášela.”

„S-sylphy.....”

Jakmile jsem nasadil bezradný výraz, tak mě Sylphy pohladila po hlavě. A s úlevou se na mě usmála. Něžný úsměv. Přeskočilo mi srdce.

I když je to očividně moje chyba, tak se omluvila ona mě.

Pevně jsem ji chytil za ruku. Sylphy ke mně vzhlédla, celá rudá.

„Takže můžeme se chovat jako dřív?”

Jak se mě na tohle zeptala s očima zvednutýma ke mně, tak to mělo silný účinek. Dost silný na to, aby se moje srdce rozhodlo.

Jsem odhodlaný.

Správně, doufá, že to mezi námi zůstane tak jako dřív. Abych to udržel, tak se k ní musím chovat jako dřív, tak jako dřív. Nedovolit, aby se cítila vystrašeně nebo trapně, abych s ní vycházel, tak musím skrýt fakt, že jsem kluk.

Může to být jenom to. Mělo by to být jenom to.

Jdeme na to.

Zabedněný hlavní hrdina. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Předchozí                                                                               Následující