Část
2
Když
jdu k obrovskému stromu na kopci, tak je velká šance, že se
setkám se Sylphem.
„Promiň,
čekal jsi dlouho?”
„Ne,
taky jsem zrovna dorazil.”
Když
si vyměníme frázičky, co se podobají těm, když se scházejí
milenci, tak si spolu začneme hrát.
Z
počátku se na nás slétal Somar a ti ostatní mizerové. Dokonce
se k nim přidali i děcka z druhého stupně základní školy, ale
všechny jsme je zahnali. Pokaždé pak Somarova matka přiběhla k
nám domů a ztropila strašnou scénu.
Konečně
jsem pochopil proč. Ačkoli Somarova matka prohlašuje, že chce
mluvit o dětských šarvátkách, tak po pravdě má Paula ráda.
Dětské šarvátky jsou jen její výmluva, aby mohla Paula vidět.
Taková hloupost.
Pravděpodobně
i Somar je naštvaný, když utrží škrábnutí a přivede ho k
nám. Vypadá to, že se nesnaží ty nehody nafalšovat. Je celkem
trapné ho z toho podezírat.
Odrazili
jsme je pětkrát.
Konečně
jednoho dne nepřišli. Příležitostně nás sledují z dálky, ale
když na sebe narazíme, tak s námi nemluví.
Zdá
se, že se rozhodli nás naprosto ignorovat.
Vypadá
to, že tím se celý incident vyřešil, a ten obrovský strom
na kopci se stal naším teritoriem.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Žádné komentáře:
Okomentovat