Kapitola 233 (2)

– Rudeovo hledisko –

Skončil jsem s hlášením pro rodinu.

Stejně jako vždycky to bylo tak nějak dostatečné; dostalo se mi spolehlivé odpovědi. Konkrétně Roxy a Lilia možná měly Gisua obzvláště rády, ale nijak si nestěžovaly a schválily to. Souhlasily s bojem proti Gisuovi. Jako další budu mít poradu s předsedou Orstedem. I když řeknu porada zaměstnanců, Ariel, Cliff a miko tu nebyli...

Ale stejně jsem měl Sylphy, Roxy, Eris a Aishu – tyto čtyři lidi. Teď jsem seděl se Zanobou, aby mi něco vyrobil. Přijel jsem za ním koňským potahem, co vlastnila Žoldnéřská skupina, vyzvedl jsem ho a teď jsme jeli do kanceláře.

Kapitola 233 (1)

Kapitola 233 – Návrat, Hlášení a k další fázi

Část 1

– Liliino hledisko –

Ten den nás navštívila paní Elinalize.

Přicházela k nám domů každých pár dní a povídala o tom, jaká by manželka měla být. Provdat se, usadit se v domě, dokonce porodit dítě. Když její manžel odejde na vzdálené místo, bylo jí smutno. Jelikož jsem také manželka, dokázala jsem takový pocit řádně pochopit.

Kapitola 232

Kapitola 232 – Extra: Šílený pes a Dítě boha

Ve stejné době, kdy se Rudeus loučil s Cliffem.

Se znovu setkali dva lidé. Bylo to v Jarním parku na Církevním ústředí. Nádherná zahrada, kde na jaře kvetly barevné květiny. Bylo tu několik stromů, co se kvůli Rudeově Močálu nedávno naklánělo k zemi, ale jejich životní síla nijak nezeslábla. Důkazem toho byly květy stromů balta, co nahradily květy saraku.

Před těmi stromy byly dvě ženy otočené tváří k sobě. Jedna měla blonďaté vlasy a druhá rudé. Theresse a Eris.

Kapitola 231

Kapitola 231 – Zrádce unikl

Část 1

Gisu Nukadia. Poslední přeživší kmene jménem Nuka. Slabé bojové schopnosti. Specializoval se na jiné věci. I když se nijak zvlášť nedržel magie nebo šermu, dál býval dobrodruhem; momentálně byl v řádu S.

To byl muž jménem Gisu, kterého Orsted znal.

„...Až do teď se Gisuovo jednání nezměnilo bez ohledu na to, jak jsem jednal já. A proto jsem si myslel, že není apoštolem.”

Kapitola 230 (2)

Pak miko otevřela oči. To je celé?

„Haa...”

Miko si promnula oči a povzdechla si. Pak se zhroutila zpět do své židle.

Její nohsledové byli okamžitě u ní. Dali jí sklenici vody a teplý ručník, museli to připravit předem. Pak jí masírovali ramena a paže. Chovali se k ní přesně jako k idolu.

„Promiň, to bylo všechno. Pomohlo to nějak?”

Miko vypadala k smrti unavená. Používat svou schopnost muselo být vážně vyčerpávající. Já byl utahaný, jen jsem to sledoval.