Kapitola 230 (2)

Pak miko otevřela oči. To je celé?

„Haa...”

Miko si promnula oči a povzdechla si. Pak se zhroutila zpět do své židle.

Její nohsledové byli okamžitě u ní. Dali jí sklenici vody a teplý ručník, museli to připravit předem. Pak jí masírovali ramena a paže. Chovali se k ní přesně jako k idolu.

„Promiň, to bylo všechno. Pomohlo to nějak?”

Miko vypadala k smrti unavená. Používat svou schopnost muselo být vážně vyčerpávající. Já byl utahaný, jen jsem to sledoval.

Kapitola 230 (1)

Kapitola 230 – Výsledky povinnosti

Část 1

Poté jsme podepsali smlouvu.

Vyhraďme si chvilku, abychom to shrnuli.

Celkový obrázek. Miko byla díky Rudeovi v bezpečí. Na ten incident padla zodpovědnost na Milisovu náboženskou komunitu. Církev převzala zodpovědnost a prohlásila, že bude plně spolupracovat s Dračím bohem Orstedem a Rudeem Greyratem a navíc je podpoří. Nedošlo k formálnímu rozhodnutí ohledně chování vůči Magické rase, to se nechalo jako otázka zákonu, o kterém se bude jednat později.

Kapitola 229

Kapitola 229 – Pro rod, pro mou dceru

Část 1

Claire Latreia měla od narození ješitnou a tvrdohlavou povahu. Byla dítě, co neuznalo své vlastní chyby a co se odmítalo omluvit.

Tomuto dítěti její matka, co se měla stát Rudeovou prababičkou, Melody Latreia, řekla: „Staň se bezúhonným člověkem.”

To se dalo nazvat mylnou výchovou. Claire byla tvrdohlavá a nedokázala rozpoznat vlastní chyby. Pokud neudělá žádné chyby, nebyl problém, že byla tvrdohlavá. To si možná člověk mohl myslet, ale nebylo možné, aby existovala osoba, co během svého života neudělá jedinou chybu.

Kapitola 228 (2)

„Žádné námitky!” odpověděl kardinál rychleji než kdo jiný.

„...Žádné námitky!”

„Žádné námitky!”

Když na kardinálova slova všichni souhlasně kývali, Claiřina tvář zesinala, ale neztratila nic na své škrobenosti. Jestlipak nehodlala nic říct. Něco jako výmluvu a tak.

No, měl bych špatnou náladu, kdyby se nějak chabě vymlouvala, takže to nevadilo. Co se mě týče, pokud mi vrátí Zenith, budu v pohodě. Už nikdy se k domu Latreiů nepřiblížím. A nedovolím, aby se k němu kdy přiblížila Zenith, Norn nebo Aisha. Tím to skončilo.

Kapitola 228 (1)

Kapitola 228 – Kvůli čemu váhám?

Část 1

Když jsem spatřil Zenith a Claire, nemyslel jsem si, že bych ukázal svou rozechvělost. Nebyl jsem si jistý, jestli dokážu vyhrát. Nebyl jsem přesvědčený, že všechno půjde dobře. Ale věřil jsem, že alespoň v této chvíli něco zvládnu.

V mžiku jsem dokončil simulaci, jak se Zenith prchnout. S tolika lidmi kolem jsem nemohl použít teleportační kruh. Ale už jsem pochopil schopnosti přítomných Chrámových rytířů. Nebyl jsem si jistý, jak silní byli Chrámoví rytíři za papežem, ale pokud budu věřit slovům miko, nebylo možné, aby překonali členy Obrany svaté hrobky. Byl jsem si jistý, že dokážu Zenith získat zpět. Když teď byla situace taková, v podstatě jsem dosáhl jednoho svého cíle.