Kapitola 22 - Učitelčino tajemství (část 4)

Část 4

Magický kontinent není nic jiného než skály, ale převýšení je tu značné. Země je také velmi tvrdá. Když do půdy rýpnete, všude se rozprskne.

Nejsou v ní vůbec žádné živiny.

Půda je tu jen krok od toho, aby se z ní stala poušť. Pokud v této zemi zůstanete, i magické rasy budou bojovat mezi sebou.

Nejsou tu téměř žádné rostliny a čas od času vidím skály, co vypadají jako kaktusy.

Kapitola 22 - Učitelčino tajemství (část 1-3)

Část 1

Zdál se mi sen.

V tom snu z nebe sestupovali andělé.

Bylo to jiné než včera, byl jsem si jistý, že to je dobrý sen.

Ale jak jsem si to pomyslel, rozkrok jim zakryla mozaika a hihňali se s protivným výrazem a za zvuků „fufufu”.

Kapitola 21 - Rasa Supardů (část 2)

Část 2

Po chvilce Eris otevře oči. V mžiku se posadí a rozhlíží se kolem. Brzy jí začne být nepříjemně, ale když se očima střetne se mnou, tak se jí viditelně uleví. A pak její pohled spočine na Ruijerdovi.

„KYAAAAAAAAAAAAAAAAaaaaaaaaaaaa!!!”

Výkřik z hloubi samotné její duše. V sedu se odsune vzad a pak se pokouší vstát, aby zdrhla, ale rozplácne se na zemi jak dlouhá tak široká.

Je vyděšená až do té míry, že z toho zatuhla.

„NEEEEEEeeeeeeeEEEEEE!”

Kapitola 21 - Rasa Supardů (část 1)

Část 1

Když se vzbudím, je brzký večer.

Před očima mám oblohu plnou hvězd. Dřevěné větve hoří a praskají. Stíny vrhané plameny tančí ze strany na stranu. Zdá se, že spím vedle ohniště. Samozřejmě si nevzpomínám, že bych rozdělával oheň, a také si nepamatuji, že bych dělal tábor. Moje poslední vzpomínka... Ach.

Kapitola 20 - Švindlíř zvoucí se Bůh (část 3)

Část 3

Najednou jsem si uvědomil, že támhle je nějaký divný chlápek. Prázdná bílá tvář s úšklebkem. Nemá žádné zvláštní rysy. Když si uvědomím, že to je tvář, moje vzpomínky mi okamžitě proklouznou. Nevzpomínám si.

Možná právě kvůli tomu mám dojem, že ten chlápek je celý pokrytý mozaikou. Ale mám pocit, že to je laskavý člověk.

„Hej, zdá se, že tohle je naše první setkání. Zdravím, Rudee.”