Kapitola 23 - Důvod k důvěře (část 1)

Část 1

Kdybyste migurdskou vesnici popsali jedním výrazem, bylo by to „nesmírná chudoba”.

Je tu něco kolem deseti domů. Je obtížné je popsat. Vypadá to, jako že v zemi vykopali díru a pak ji zakryli želvím krunýřem. V asurském království je architektonická technologie mnohem pokročilejší než tady. Ale i kdybyste sem pozvali asurské architekty, tak by neměli jak získat dřevo a taky by se vzdali veškerých nadějí.

Ačkoli mimo vesničku jde vidět scvrklá vegetace, na políčkách ve vesničce jsou také řádně zasázené rostliny. Přemýšlím, jestli je v pořádku, že vypadají tak seschle. V Roxině slovníku nebyla žádná zvláštní poznámka o zemědělství. Byla tam napsaná jen její poznámka: „Zelenina je hořká a vůbec není dobrá.”

Na kraji pole jsou náhodou rostliny se zuby, co vypadají jako kytky Pakkun (pozn.: narážka na počítačovou hru Mario). Nejsem si jistý, jestli to je rostlina nebo živočich, jeho křivé zuby drkotají o sebe. Určitě se používají jako odpuzovač škodlivých tvorů.

Na okraji vesničky je pár děvčat, co vypadají jako školačky ze základky, postávají kolem ohně a něco opékají. Vypadá to jako škola v přírodě nebo něco podobného. Ta děvčata připravují jídlo a jakmile dovaří, tak ho rozdají všem kolem.

Nejsou tu skoro žádní muži a kolem si hraje jen pár dětí. Kromě toho je tu strážník u brány Robin a náčelník. Pokud se nepletu, tak by to mělo být takhle: muži jdou lovit a ženy zůstávají doma a hlídají. Postavení v komunitě by mělo být nějak takhle. Takže to pravděpodobně znamená, že muži jsou teď na lovu.

„Je tu v okolí něco, co se dá lovit?”

„Magičtí tvorové.”

Ačkoli ta odpověď odpověděla na mou otázku, je to trochu moc stručné. Je to, jako kdybych se zeptal rybáře, co chytil, a on mi odpověděl, že ryby. No, budu se ptát dál.

„Hmm. Ta věc, co zakrývá střechu, je taky z magických tvorů?”

„To je z Královské pozemní želvy. Její krunýř je velmi tvrdý a maso je výborné. Ze šlach se dokonce dají vyrobit tětivy.”

Jejich maso je výborné?

Ale nedokážu si představit, jak velká ta želva je. Největší dům ve vesničce je zakrytý krunýřem, co vypadá, že má přes dvacet metrů.

Jak tak o tom přemýšlím, Ruijerd a Rocks vejdou do největšího domu. Největší dům = dům náčelníka; zdá se, že na tomto světě je stejné pravidlo.

„Dobrý den.”

„Děkujeme za pozvání...”

V každém případě já a Eris při vstupu pozdravíme. Uvnitř to vypadá větší než zvenku. Na zemi jsou kožešiny a na stěnách visí barevné ozdoby. Uprostřed domu je něco, co vypadá jako ohniště, a v něm pomalu hoří oheň a osvětluje dům.

Pokoje nejsou oddělené a člověk se na noc může prostě zakrýt kožešinou a prostě spát na zemi. U jedné stěny je položený meč a luk; vypadá to, že tohle je určitě lovecký kmen.

Ty dvě ženy, co náčelníka následovaly, do domu nevešly. Tak proč potom náčelníka následovaly k bráně? No, aťsi.

„Tak nám povyprávějte, co se vám přihodilo,” řekl Rocks, jak se s žuchnutím posadil na zem. Ruijerd se posadí naproti němu a já se se zkříženýma nohama posadím vedle něj. Podívám se po Eris, co dál postává a neví, kam se má posadit.

„To budeme i v domě sedět na zemi?”

„Copak jsi během hodin šermu neseděla na zemi?”

„T-to je pravda.”

Eris není ten typ, co by rozvažoval, jestli se má posadit na zem nebo ne. Ale pravděpodobně ji trápí ta „mezera” mezi skutečnosti a hodinami etikety.

V přítomnosti ostatních se drží etikety, ale teď je situace jiná, než co ji učili, takže je zmatená. Vážně doufám, že ji tenhle špatný vliv nezkazí, až se vrátíme domů... 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>