Kapitola 23 - Důvod k důvěře (část 2)

Část 2

Než jsem začal popisovat své budoucí cíle, zmínil jsem svoje jméno, věk, povolání a kde bydlíme. Také jsem náčelníkovi zmínil vztah mezi mnou a Eris, Erisino společenské postavení a jak jsme se záhadně ocitli na Magickém kontinentu.

O Hitogamim jsem neřekl ani slovo. Nejsem si jistý, jak si tenhle Bůh stojí u Magické rasy. Pokud se považuje za zlého boha, tak by nás mohli z něčeho podezírat.

„...A tohle se nám přihodilo.”

„Hm...” Rocks se drží za bradu, jak naslouchá, co povídám, a přemýšlí. Vypadá jako školák ze základky, co přemýšlí nad obtížným příkladem. „...Aha.”

Při čekání na Rocksův závěr Eris začala usínat. I když pořád vypadá energicky, opravdu vynaložila velké množství energie, protože není zvyklá na cestování. To samé platí o minulé noci a zdá se, že byla vzhůru od té doby, co se setkala s Ruijerdem. Jak se dalo čekat, má toho tak akorát dost.

„Já je budu řádně poslouchat, můžeš jít spát, jestli chceš.”

„...Co tím myslíš jít spát, jak se tady spí?”

„Pravděpodobně se zakryješ kožešinou a spíš.”

„Ale nejsou tu žádné polštáře...”

„Určitě si můžeš lehnout mě do klína,” řekl jsem a poplácal se po stehně.

„C-co tím myslíš lehnout si ti do klína...?”

„To znamená, že můžeš jako polštář použít mě.”

„...Vážně? D-díky.”

Kdyby to byla obvyklá Eris, tak by určitě řekla tohle a támhleto. Ale zdá se, že její měřítko spánku je na MAX, protože složila hlavu a bez váhání se mi uložila na klíně.

Na tváři má napjatý výraz a pevně sevře pěsti a zavře oči. Netrvá to ani pár vteřin a spí jako dřevo. Přesně jak jsem si myslel, vážně je vyčerpaná. Něžně jsem ji pohladil po rudých vlasech a ona se zakroutila, jako by ji něco svědilo.

Fuhaha.

Najednou mám pocit, že na mě někdo kouká. „...Copak?”

Rocks má v očích smích a propichuje mě pohledem, cítím se trochu trapně. „Máte mezi sebou vážně dobrý vztah.”

„To je pravda.” Ale nemám dovoleno se jí dotknout. Naše mladá slečna má silný pocit počestnosti. Takže budu její přání respektovat.

„Tak jak máte v plánu se vrátit?”

„Vyděláme si peníze a vrátíme se pěšky.”

„Vy dvě děti budete vydělávat peníze?”

„Ne, jenom já sám budu vydělávat peníze.” Přece nemůžu dovolit, aby světa neznalá Eris vydělávala peníze, ne? No, já jsem světa neznalý asi stejně jako ona.

„Ty dva nepůjdou sami, já půjdu s nimi.”

Ruijerd se vmísí do konverzace. Vážně je to uklidňující spojenec. Ačkoli mu vážně chci věřit, kvůli tomu incidentu s Hitogamim je lepší, když se tady rozloučíme a zbavíme se tak budoucích potíží.

Ale stejně, jak ho mám odmítnout?

„Ruijerde, proč s nimi chceš jít?” Rocks vyjádří svůj nesouhlas s nešťastným výrazem na tváři.

Ruijerd vypadá, jako kdyby ho Rocks urazil. „Nemám žádný důvod. Ochráním je a prostě je v bezpečí dovedu domů.” Tahle replika do toho tak nějak nezapadá.

Rocks si povzdechne. „To půjdeš do města, že?”

„Hmm...”

Hmm? To nehodláš jít do města?

„Co se stane, když přivedeš děti k městu? Copak tě před sto lety neodháněli vojáci a dokonce nesvolali výpravu na tvoje podrobení?”

Před sto lety?

„To... ale... když počkám před městem.”

„Takže nebudeš zodpovědný za to, co se stane ve městě?” Rocks se na něj udiveně podívá.

Ruijerd nakonec zaskřípe zuby. Supardy všichni nenávidí. Tahle skutečnost se nemění ani na Magickém kontinentu. Ale svolat výpravu na jeho podrobení je trochu moc. To ho považují za magického tvora?

„Pokud se ve městě něco stane...”

„Co budeš dělat, když se tam něco stane?”

„I kdybych měl zabít všechny ve městě, tak ty dva zachráním.”

Jeho oči jsou vážné. Strašidelné.

Tohle je vážně příliš strašidelné.

Tenhle muž udělá cokoli a má k tomu odhodlání.

„Když přijde na děti, tak neděláš žádné rozdíly... Když tak o tom přemýšlím, naše vesnice tě také přijala, protože jsi naše děti zachránil před magickým tvorem.”

„Ano.”

„Už je to pět let, ten čas vážně letí.” Náčelník si přehnaně povzdechne.

Ačkoli je mi líto, že se náčelník stal naším spojencem zrovna tímhle způsobem, to, jak se chová, je vážně celkem rozčilující. Vypadá jako namyšlený školák, co zesměšňuje dospělého člověka, co udělal hloupou chybu.

„Ale Ruijerde. Pokud uděláš něco takového, budeš schopen dosáhnout svého cíle?”

„Mu...” Ruijerd stáhne obočí.

Cíl.

Zdá se, že tenhle muž má nějaký cíl.

„Co máš za cíl?” přeruším konverzaci.

„Je to jednoduché. Chci rasu Supardů zbavit její potupy, jednoduché.”

Vážně se mi chce říct: to je nemožné. Problém rasové diskriminace se nedá vyřešit snahou jediného člověka. Dokonce ani taková maličkost jako jeden člověk tyranizovaný ve třídě se nedá vyřešit za pomoci jednoho člověka. A o to víc to platí, když je to pronásledování zakořeněné po celém světě.

Setkání Eris s Ruijerdem se podobá setkání Vegety a Broly (pozn.: narážka na Dragonball). Eris jej už od dětství považovala za špatného člověka, tak jak se z něj najednou může stát dobrý člověk?

„Ale není pravda, že tvoje rasa během války napadala jak nepřátele, tak spojence?”

„To bylo!”

„Nehledě na to, jak máte špatnou pověst, je pravda, že Supardi jsou hroziví...”

„Ne! To není pravda!”

Ruijerd mě popadne za límec. Zírá na mě neuvěřitelně strašlivýma očima.

Tohle je zlé, třesu se. Awawawa...

„To byly Laplacovy pletichy! Supardi nejsou strašlivá rasa!”

C-c-cože? Prosím, přestaň, jsi hrozivý.

Nedokážu se přestat třást.

Ech, to zrovna řekl pletichy? Tohle jsou něčí pletichy? Laplace je člověk z doby před 400 lety, že?

„C-cos to řekl o Laplacovi?”

„Ten mizera zradil naši věrnost!”

Ta síla, co mě držela za límec, polevila. Opakovaně Ruijerda plácám po zápěstí, až mě konečně pustí. Ale ruce se mu pořád třesou.

„Ten mizera... ten mizera...!” cedí Ruijerd mezi zuby.

„Můžeš nám o tom říct podrobněji?”

„Je to dlouhý příběh.”

„To nevadí.”

Ruijerd začne popisovat, co se kdysi dávno skutečně stalo.

Laplace.

Byl to hrdina, co od lidské rasy znovu získal pravomoc a sjednotil Magické rasy. Supardi byli Laplacovi podřízení od brzkého začátku. Válečná družina Supardů. Byli velmi hbití a měli prohnanou schopnost, jak hledat své nepřátele. Tahle družina s nesmírně vysokými bojovými schopnostmi se stala Laplacovou elitní jednotkou.

Jejich specialitou byly překvapivé útoky a noční nájezdy. Oko na jejich čele je jako radar, co dokáže pročesat okolí. Ostatní je nikdy nedokáží přepadnout a oni budou vždy rozhodně schopni vykonat překvapivé útoky a noční nájezdy. Byli prostě elitní jednotkou. Jméno Supard se v minulosti vyslovovalo s bázní a úctou.

Během Laplacovy války, zrovna když začali napadat Centrální kontinent, Laplace přišel za válečnou družinou a přinesl s sebou kopí.

Ďábelská kopí.

Ruijerd neřekl oficiální jméno těch kopí a nazýval je jen jako „Ďábelská kopí”. Laplace ta kopí věnoval válečné družině. Ačkoli ta kopí vypadala jako supardské trojzubce, jejich násada byla natřena na zlověstnou černou a stačil jediný pohled, aby se poznalo, že to jsou magická kopí.

Samozřejmě mnoho válečníků bylo proti tomu, aby to kopí přijali, protože jejich trojzubec představoval Supardovu duši. Nebyli schopni odvrhnout vlastní trojzubec. Ale tahle kopí jim připravil jejich pán, Laplace.

Nakonec Ruijerd jako jejich vůdce přinutil celou válečnou družinu, aby ta kopí používali jako výraz věrnosti vůči Laplacovi.

„Hmm? Vůdce?”

„Ano, tehdy jsem byl vůdce válečné družiny Supardů.”

„...Kolik ti je let?”

„Po 500 letech jsem to přestal počítat.”

„Aha, vážně...”

Psala Roxy něco o dlouhověkosti Supardů? No, aťsi.

Válečná družina Supardů odvrhla vlastní trojzubce a dál bojovala s Ďábelskými kopími. Ďábělská kopí měla neuvěřitelnou sílu, několikanásobně posilovala tělo svého vlastníka a byla schopna zneutralizovat lidskou magii. A dokonce se jim díky nim zbystřily smysly. Přinášela s sebou nesmírný pocit všemohoucnosti.

Brzy se vzezření jejich uživatelů začala měnit k horšímu. Čím víc krve Ďábelská kopí absorbovala, tím temnější jejich duše byly. Nikdo nic takového netušil, protože duše všech byla stravována stejným tempem.

A nakonec došlo k tragédii.

Válečná družina začala napadat všechny bez rozdílu, nehledě na přátele nebo nepřátele. Nezáleželo na tom, jestli jejich protivníci byli muži nebo ženy, nebo jestli to byly děti. Neměli žádné smilování. Útočili na všechny bez rozdílu.

Ruijerd tvrdí, že si to stále živě vybavuje.

Než se kdokoli nadál, Magické rasy začaly říkat: „Supardi zradili Magickou rasu.” A i lidé začali říkat: „Supardi jsou nemilosrdní ďáblové.”

V tu dobu Ruijerd a ostatní válečníci těm hlášením naslouchali s extází vepsanou na tváři, považovali to za čest. Uprostřed bitevního pole, kde byli všude kolem nepřátelé, Supardi nesoucí svá Ďábelská kopí byli nesmírně mocní. Nebylo nikoho, kdo by supardské válečníky dokázal porazit. Jeden z nich se snadno dokázal vyrovnat tisícovce.

Stala se z nich nejobávanější armáda na světě.

Ale v neúmorné válce neexistuje něco jako neúnavná armáda. Kvůli tomu, že Supardi ve dne v noci bojovali jak s lidmi, tak s magickými rasami, počet válečníků v družině začal klesat.

Nikdy neměli ani náznak podezření. Zemřít v bitvě pro ně byla nejvyšší pocta a v této myšlence si opojeně libovali. Pak se doslechli zvěst, že někdo napadl supardskou osadu. Byla to Ruijerdova rodná osada.

Ačkoli to byla očividná past, jak vylákat Supardy, Supardi už nebyli schopni žádného rozumného úsudku. Válečná družina Supardů, co se už velmi dlouho nevrátila do své osady, zahájila... útok. Mysleli si, že když jsou uvnitř stále nepřátelé, tak musí všechny zabít. Ruijerd zabil vlastní rodiče, svou ženu a své sestry. Nakonec k smrti ubodal vlastního syna.

Ačkoli byl jeho syn stále dítě, neustále cvičil, aby se z něj stal supardský válečník. Pro Ruijerda to nebyl nijak nebezpečný, ale jeho synovi se v závěrečném okamžiku podařilo zlomit to kopí.

V tom jediném okamžiku ten příjemný sen skončil a zároveň začala noční můra.

Ještě v tom okamžiku mu v ústech něco křuplo a jakmile si Ruijerd uvědomil, že to je prst jeho syna, vyplivl jej.

Okamžitě pomyslel na sebevraždu, ale hned tu myšlenku zavrhl. Před smrtí musel něco udělat. Na příklad musel na kousky rozcupovat své nepřátele, co ještě na tomto světě žili.

V tom bodě byla supardská osada obklíčena trestnou výpravou. Z válečné družiny zbylo jen deset válečníků. Když tehdy dostali Ďábelská kopí, bylo jich 200, a z těch odvážných válečníků zbylo jen deset.

Byli mezi nimi ti, co přišli o oko, a také ti, co přišli o jednu ruku, a také ti, co přišli o magický kámen na čele. To byla válečná družina, co bojovala až do tohoto ubohého stavu. A dokonce i když jejich těla byla pokryta jizvami, stejně na tu trestnou výpravu, co čítala téměř tisíc bojovníků, zírali bojovnýma očima.

Ruijerd si uvědomil, že zemřou nadarmo.

Jako první Ruijerd zlomil Ďábelská kopí, co jeho spolubojovníci nesli. Jeden po druhém se pomalu vzpamatovali a naráz zkoprněli.

Někteří z nich lítostivě sténali, že napadli vlastní rodinu, a někteří začali zmučeně bědovat. Ale žádný z nich neřekl, že chtějí dál pokračovat v tom příjemném snu. Nikdo z nich nebyl slaboch.

Všichni přísahali, že se Laplacovi pomstí, a nikdo Ruijerda z jeho chyby neobviňoval. Už to nebyli ďáblové, ale už to nebyli ani hrdí válečníci. Byli to jen zhanobení duchové toužící po pomstě.

Ruijerd neví, co se stalo s těmi deseti lidmi. Tvrdí, že s největší pravděpodobností jsou mrtví.

Když Supardi složili Ďábelská kopí, zbyli z nich jen válečníci, co byli jen o trochu silnější než průměrný bojovník. Dokonce ani neměli své známé trojzubce. Jelikož k boji používali trojzubce, co patřili jiným, pravděpodobně pro ně bylo nemožné přežít.

Ale Ruijerdovi se podařilo tím obklíčením prolomit a utéct, jen stěží zůstal naživu. Poté tři dny a tři noci kráčel po tenké linii mezi smrtí a životem.

Ten trojzubec, co Ruijerd nesl, patřil jeho synovi. Jeho syn zlomil Ďábelské kopí a vlastní duší Ruijerda ochránil.

Několik let po té události se Ruijerd skrýval a konečně získal svou pomstu. Vmísil se do bitvy mezi Laplacem a třemi hrdiny a konečně se Laplacemu pomstil. Ale dokonce i když Laplace porazil, nebylo jak změnit to, co už se stalo.

Rasa Supardů byla pronásledována a zbývající osady, kromě té, co Ruijerd a jeho válečníci zničili, se kvůli tomu rozprchly. Aby se jim podařilo uniknout, Ruijerd dál zabíjel lidi z magických ras.

Teď Ruijerd neví ani to, jestli byla rasa Supardů naprosto vyhlazena nebo jestli přežili a vybudovali si novou vesnici. Říká, že na Magickém kontinentu jiného Suparda už neviděl 300 let.

To pronásledování, kterému Supardi čelili, bylo strašně vážné. Ruijerdův protiútok byl také jako planoucí oheň. Viníkem toho všeho je Laplace.

„Ale já jsem také zodpovědný za špatnou pověst Supardů. I kdybych byl posledním přeživším, přeji si tu špatnou pověst vymazat.”

A Ruijerd svůj příběh zakončí. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>