Kapitola 24 - Tři dny do nejbližšího města (část 2)

Část 2

Do nejbližšího města to je údajně přinejmenším tři dny chůze.

Hned první den jsem si uvědomil, jak moc je pro nás Ruijerd nezbytný. Jsem rád, že se stal naším spojencem. Jelikož Ruijerd dlouho cestoval sám, zná všechny cesty a jeho znalosti venkovního táboření jsou dokonalé. Samozřejmě je to také živoucí radar, takže strážení je jeho silná stránka. Tenhle člověk je až moc užitečný.

„Pokud je to možné, mohl bys nás učit?”

„Co budete dělat, až se ode mě všechno naučíte?”

„Potom budeme i my užiteční.”

Z tohoto důvodu jsme se následující tři dny Eris a já vydali na cestu k mistrovství v táboření pod vedením Ruijerda.

„Jako první je ohniště. Ale na Magickém kontinentu nejsou žádné stromy na otop.”

Hmm.

Když tak o tom přemýšlím, když jsme se poprvé setkali s Ruijerdem, tak v táboře hořel oheň.

„Tak co s tím budeme dělat?”

„Lovit netvory.”

Na Magickém kontinentu nakonec všechno do jednoho vede k lovu netvorů.

„Zrovna je jeden nedaleko. Počkejte chvilku.”

„Hoj, počkej chvilku.” Popadl jsem Ruijerda za rameno a zastavil ho.

„Co je?”

„To máš v plánu bojovat sám?”

„Aa. Lovení je práce válečníků. Děti počkají tady.”

Aha.

Zdá se, že Ruijerd měl v plánu se od teď chovat takhle. No, pro člověka, kterému je přes 500 let, budeme ještě mladší než vnoučata, o dětech ani nemluvě.

Navíc, Ruijerd je šíleně silný. I když to necháme jenom na něm, tak bude pravděpodobně v pořádku.

Ale pokud dojde na nejhorší možnou situaci. Pokud Ruijerd z nějakého důvodu nebude schopen se pohybovat. Nebo v případě, že by zemřel. Eris a já v podstatě s žádnými zkušenostmi v boji zůstaneme sami.

To by se mohlo stát uprostřed hlubokého lesa. Mohlo by se to stát před brutálním netvorem. Abychom se na tuhle možnost připravili, tak bychom měli začít sbírat zkušenosti v boji. Proto potřebujeme, aby nás začal učit, jak s netvory bojovat.

Ne, tenhle způsob myšlení není dobrý.

Náš vztah je vzájemná pomoc. Rovnocenný vztah. Nechceme po něm, aby nás naučil jak bojovat, ale abychom vytvořili způsob, jak se sjednotit v boji.

„Nejsme děti.”

„Ne, jste děti.”

„Podívej, Ruijerde.” Oslovil jsem ho silným hlasem.

Zdá se, že trochu nepochopil situaci. Vůbec nám nepomůže, když si jasně neurčíme vlastní postavení. Ani jedna strana není té druhé nadřazená.

„My pomůžeme tobě a ty pomůžeš nám. Ačkoli se naše motivy liší, budeme spolu bojovat jako spojenci a jako rovnocenní válečníci.” Pak Ruijerdovi zírám do očí. S co nejpřísnější tváří dokážu. Uběhne několik desítek sekund. Ruijerd si závěr vyvodí rychle.

„Rozumím. Jsi válečník.” Byl to takový ten pocit: ach jo, co s tebou mám dělat. Ale prozatím jsme aspoň zrušili ten opatrovnický vztah a můžeme se zúčastnit nebezpečného výcviku.

„Eris bude evidentně taky bojovat, že?”

„Sa-samozřejmě!” Eris sice zírala s bezvýraznou tváří, ale taky přikývla. Dobře, tohle je dobře, hodná holka.

„Takže, prosím, Ruijerde, zaveď nás k netvorovi.”

Předstírání síly teď skončilo.

Přece jenom když dojde na vyjednávání, musíte své stanovisko vyjádřit rozhodně. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>