Část
2
Osada
sestává z několika dřevěných domů. Spíš než osada
přeživších to vypadá jako vesnice. Ale vládne tu depresivní
nálada.
(Nikdy
mě nenapadlo, že v asurském království zažiju takovou
atmosféru.)
Asurské
království, co Roxy znala, byla velmi úrodná země. Je to místo,
kde je každý plný energie a usmívá se. Je tu dost jídla a málo
magických tvorů, je to jako ráj.
Ale
zrovna teď se tu nikdo neusmívá. I když tu nejsou žádní
hladovějící lidé. Tohle místo je místem hojnosti, můžete si
natrhat a najíst se i trávy a nehladovět. Lidé, co nehladoví, by
se měli usmívat. I když je tu pár nešťastných okolností, není to
jako atmosféra na Magickém kontinentu, který přetéká vražedným
úmyslem. Nebo tak nějak.
Ale
Roxy se na tu scenérii před sebou mračí. Dočasná gilda
dobrodruhů v osadě přeživších. Před ní je vývěsní tabule,
kam se připínají žádosti, a právě z ní do vzduchu vychází
nejvíce beznaděje.
Muži,
co přišli o svoji rodinu a domov, brečeli a křičeli celého půl
roku na cestě zpět a ptali se, proč se to stalo. Kněz odhodil
Milisův kříž, jenž je podstatou jeho profese, na zem. Už víc v
nic nevěří. Kupec se snaží si nožem podříznout krk, ale
okolostojící lidé ho zastaví. Ztratil něco důležitějšího
než samotný život.
Tohle
je peklo na zemi a je to pravděpodobně beznadějné.
Ta
atmosféra ovlivní i Roxy a začne shromažďovat informace v
náladě, kdy má slzy na krajíčku.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Žádné komentáře:
Okomentovat