Mushoku Tensei

Mushoku Tensei

neděle 31. ledna 2016

Kapitola 41 - Pomalý život (část 7-8)

Část 7

Uplynuly dva týdny.

Pořád nepřestalo pršet.

Dozvěděl jsem se, že kmen Dedorudiů má svou tajnou magii. Zavýt, aby našel polohu nepřátel, a vypustit zvláštní druh zvuku, aby pošramotili rovnováhu nepřátel, zdá se, že to je taková magie. Zdá se, že ta magie, co Gyes použil, aby mě paralyzoval, byl jeden z těch druhů.

Kapitola 41 - Pomalý život (část 5-6)

Část 5

Uplynul jeden týden.

Stále prší.

Zabrali jsme jeden volný dům ve vesnici a bydlíme tam.

středa 27. ledna 2016

Kapitola 41 - Pomalý život (část 3-4)

Část 3

Byl jsem jasně nespokojený a Gyes se mi omluvil.

„Je mi to vážně líto.”

Byla to prostrace dle způsobů Zvířecí rasy. Gyes na mě vzhlížel, zatímco mi ukazoval břicho. Nejdřív jsem si myslel, že si ze mě utahuje. Sice jsem mu viděl na břicho, ale jeho tón byl zoufalý. Ani ho nenapadlo, že jsem zrovna zachránil jeho dceru, ani že jsem odstranil pečeti na Posvátném Zvířeti a on potom mě, toho zachránce, svlékl a polil studenou vodou.

sobota 23. ledna 2016

Kapitola 41 - Pomalý život I (část 1-2)

~Po delším odmlčení (způsobeném mnohými záležitostmi reálného života) přidávám další příspěvek.~

Pomalý život ve vesnici Dorudia I


Část 1
Když jsem se dostal z žaláře, venku vydatně pršelo.
Začalo období dešťů. Údajně prý bude vydatně pršet následující tři měsíce nonstop. Země bude naprosto zaplavená a člověk nebude moct chodit.
Což je důvod, proč obyvatelé Velkého Lesa žijí na stromech.

neděle 17. ledna 2016

Kapitola 40 - Byt zdarma (část 8-10)

Část 8
Šestý den.
Tenhle byt je vážně celkem pohodlné bydlení. Jídlo je dobré, klimatizace je dobrá (ačkoli vlastní výroby), myslel jsem si, že tady není co na práci, ale teď mám dokonce partnera na konverzaci. Postel byla původně plná hmyzu, ale když jsem použil magii, abych ho všechen vyhladil, tak je celkem pohodlná. Záchod je pořád stejný, ale když si pomyslím, že ta starší slečna se zvířecími oušky se stará o moje exkrementy, tak je to trochu vzrušující.
Ale stejně mě to trápí.