Kapitola 30 - Dobrý začátek (část 5)

Část 5

Naše současné bohatství: 6 železných mincí, 8 rezavých mincí, 5 kamenných mincí.

Jsme teď trochu bohatší, takže vyrážíme na nákup obyčejného obranného vybavení. Pro začátek půjdeme k trhovcům s každodenním oblečením.

Eris si věci kupuje velmi rychle. Vybírá oděv, co je odolný a pohodlný k pohybu. Nekoupila si žádné šaty, všechno to jsou dlouhé kalhoty.

Ačkoli jsou určeny mladým lidem, nejsou moc módní. Tenhle oděv si vybrala po řádném uvážení situace, ale měla si koupit aspoň jedny ženštější šaty.

Takže jsem se rozhlídl po obchodě a vybral jedny růžové nabírané šaty a snažil se jí je doporučit, ale výsledkem toho je očividný výraz nechuti.

„...Ty chceš, abych si oblékla něco takového?”

„Copak je něco špatného na tom koupit jedny šaty?”

„V tom případě by si měl Rudeus koupit něco mužnějšího.”

Eris mi silou vrazí do rukou koženou vestu, co vypadala jako pro banditu.

Na chviličku jsem si myslel, že by to byla dobrá výměna, kdybych si já oblékl tu banditskou vestu a Eris ty nabírané šaty, ale když jsem si nás představil bok po boku, vzdal jsem to.

Poté, co jsme koupili oděvy, šli jsme do zbrojířství.

Zrovna teď Ruijerd a Eris nemají žádné větší zranění. Jakékoli malé zranění se dá okamžitě vyléčit, když použiju léčivou magii.

Takže jsem se zeptal, jestli je třeba, abychom používali zbroj.

Ruijerd odpověděl: „Je lepší ji mít.”

Moje léčivá magie není schopna vyléčit smrtelná zranění a chybějící údy. Jelikož Eris není ve skutečných bitvách moc zkušená, je možné, že během okamžiku nepozornosti dojde ke zranění, co by ji ohrozilo na životě.

Takže koupě zbroje se zdá být nezbytná. V tomhle ohledu je lepší Ruijerda poslechnout.

Obchod se zbrojemi je celkem velký, ale v porovnání s asurskými obchody je velmi jiný. Tohle místo má takový venkovský nádech.

Jakmile vejdeme do obchodu, vidím zboží, co je o něco dražší než u prodavačů u stánků. Ačkoli je zboží u stánků levné a dokonce tam může být i něco výhodného ke koupi, kamenné obchody mají rozmanitější nabídku a zaručenou kvalitu.

A taky mají různé velikosti, my totiž nosíme oblečení dětské velikosti.

Zrovna teď pomáhám Eris s výběrem zbroje. Když dojde na velikost hrudi, mají různé velikosti.

„Je lepší vybrat lepší zbroj, co ti ochrání i oblast srdce...”

„Tohle bude stačit.”

Eris má na sobě zbroj, co je zhruba stejně velká jako ona a zeptá se: „Tahle půjde?”

Nenechám si ujít žádnou příležitost podívat se na její hruď.

...Hmmm, rozhodně roste.

„Měla by sis koupit o číslo větší.”

„Proč?”

Chceš se ptát proč?

„Jsme ve věku rychlého růstu. Když si koupíš něco, co ti teď je, tak za nějakou chvilku z toho vyrosteš.”

Jak to říkám, vyberu zbroj, co je o číslo větší.

„Není to volný?”

„V pohodě, v pohodě.”

Eris si stěžuje, zatímco si kupuje ochranné vybavení na různé části těla. Po nedávných bitvách má jasno v tom, které části těla jsou nejzranitelnější.

Když pominu klouby a životně důležité orgány, co hlava?

Pokud je ochrana hlavy příliš těžká, sníží se celková rychlost, ale hlava je také stěžejní část těla, takže co by měla použít?

„Co helma?”

Snažím se doporučit helmu, co vypadá, jako kdyby patřila mladšímu bratrovi tyranského krále z konce světa.

Eris se bez obalu zatváří odraženě.

„To vypadá strašně.”

Odmítla mě.

Vypadá to, že ta dnešní mládež nemá smysl pro kvalitnější věci.

Po několika dalších pokusech jiných přilb s výmluvami: „příliš těžké”, „příliš nemoderní”, „příliš smradlavé”, „zorné pole je příliš úzké”... jsme nakonec vybrali něco jako čelenku.

Zdá se, že ta čelenka má všitý železný plát a říká se jí hachikin.

Jen tak na okraj, ta její kápě má jenom zakrývat rudé vlasy, jako obranná výzbroj je zbytečná.

„A to je všechno. Co ty na to, Rudee? Vypadám jako dobrodruh?”

Eris se rychle zatočí na místě, vybavená lehkou zbrojí dobrodruhů a mečem od Robina, co vypadá jako šavle.

Popravdě řečeno to vypadá jako cosplay, ačkoli ten hrudní plát jí velikostí vůbec nesedne.

„Hodí se to k tobě. Slečno Eris, ať se dívám, jak chci, vypadáte jako válečný veterán.”

„Vážně? Ohoho.”

Eris si položí ruce na hruď a jak se prohlíží, směje se.

Během jejího smíchu jsem cenu usmlouval na jednu kovovou minci.

Jak se dalo čekat, kompletní set je drahý.

„A teď je na řadě Rudeus!”

„Ale já nic takového nepotřebuju, ne?”

„Ne! Musíš si koupit róbu! Róbu! Jako kouzelník!”

Stát se šermířkou a vydat se na dobrodružství s kamarádem kouzelníkem. Zdá se, že Eris touží po takovém scénáři.

I když v noci někdy nemůže spát, Eris ve dne je vlastně celkem neohrožená.

No, taky dobře. Splním jí to.

„Pane, máte tu róbu na mě?”

Jak to starý majitel zbrojířství zaslechne, v tichosti otevře skříň.

„Tyhle jsou pro rasu hobitů.”

Jsou tam různě barevné róby a každá se něčím mírně liší.

Je tam 5 barev – červená, žlutá, zelená, modrá a šedá. Jsou to velmi bledé barvy.

„Je v těch barevných róbách nějaký rozdíl?”

„Róby jsou vyrobené z kožešiny magických tvorů a mají mírnou odolnost vůči živlům.”

„Červená je oheň, žlutá je země... co ta šedá?”

„To je jen obyčejná látka.”

Aha. Není divu, že ta šedivá je za poloviční cenu. V cenách ostatních rób je také trochu rozdíl, pravděpodobně to má co dělat s materiálem.

„K Rudeovi se hodí modrá!”

„Pročpak...”

V souboji na blízko by mě mohla srazit nárazová vlna z exploze, možná červená nebo zelená bude lepší.

Vyberu si lišku nebo mývala?

„Chlapče. Jakou magii používáš?”

„Dokážu použít všechny druhy útočné magie.”

„Ho. To je impresivní. I když vypadáš tak mladě... No, i když si budeš muset trochu připlatit...” řekne starý muž, zatímco vytáhne relativně tmavší šedou róbu, skoro jako barva krysího kožichu. „Tahle je vyrobená z kožešiny krysy Mackey.”

„Mickey Mouse?”

„Není to myš, ale krysa.”

Na mysl mi vytanula představa černé postavy v červených šortkách, ale rychle to zaženu. To je vážně nebezpečné—

I když to na omak vypadá jako látka, ve skutečnosti je to ze zvířecí kožešiny?

„Má to nějaký účinek?”

„Ačkoli nemá žádnou magickou odolnost, je velmi odolná.”

Zkusím si ji obléct.

„Je trochu velká, máte menší?”

„Tohle je ta nejmenší.”

„Měli byste mít něco pro děti, ne?”

„Nic takového není.”

Proč se cítím jako judista, co se poprvé nasoukal do normal suit (pozn.: narážka na Gundam... jelikož jsem nikdy v češtině nesledovala, tak popravdě řečeno nevím, jak se to překládá. Laskavý čtenář odpustí.)

No, vzhledem k tomu, že stále rostu, tak by ta velikost měla být v pořádku.

Róba je i poměrně kvalitní a hodně vydrží, jak řekl, takže by mohla být odolná i vůči sekům. A ta krysí šedivá je celkem dobrá, má vhodné jméno. (pozn.: Rudeus Greyrat = Rudeus Šedá Krysa). 

„No, takže to beru.”

„Líbí se ti? Prodám ti ji za 8 rezavých mincí.”

„No...”

Zkusil jsem cenu snížit a róbu jsem koupil za 6 rezavých mincí.

Taky jsem pro sebe a pro Ruijerda koupil různě barevné čelenky. Pokud bude třeba, dá se to použít na zakrytí magického kamene na Ruijerdově čele.

Proč jsem si já koupil čelenku?

Protože nemám rád, když se liším od svých přátel.

Zatímco jsme my šli nakupovat, Ruijerd sledoval Veskel.

Sice toho od nich moc neočekávám, ale na základě jejich činů je možné, že naše reputace klesne. A proto jsem Ruijerdovi dovolil je pozorovat.

Řekl: „Pokud se tak bojíš, tak ses s nimi neměl vůbec dávat do spolku.”

Máš pravdu.

Ale díky nim máme extra peníze a naše postavení je neutrální.

Podle všeho pracují pilně. Ačkoli to jsou zakázky řádu F, neprojevili ani náznak nechuti a snaží se ze všech sil.

Dneska Veskel přijala zakázku na vymýcení brouků. Je to zakázka, kde se člověk musí zbavit těch nechutných věcí v kuchyni.

Veskel pochází z rasy Zumeba, její sliny jsou jedovaté. Ty sliny mají schopnost hmyz přilákat a okamžitě zabít nebo je paralyzovat, aby je Zumebové mohli sníst.

Abych to shrnul, vybíjení brouků je její forte.

Tu zakázku zadala jedna stará paní. Je to výstřední žena se rty ve tvaru ^. Ruijerd má pocit, že vyžene každého, jen co bude trochu nespokojená.

Ale Veskel s ní neměla žádné problémy a rychle ty brouky vymýtila.

Ruijerd to také potvrdil, že v domě nezůstal ani jeden brouk.

Poté Veskel vyplnila mezery nějakou níťovitou hmotou a zatarasila tak škvíry, kudy se brouci mohli dostat dovnitř.

„Moc ti děkuji, Veskel, ti brouci mě už dlouho obtěžovali.”

„Není třeba mi děkovat, pokud budete ještě něco potřebovat, nechte to na Ruijerdovi ze [Smrtelného Konce].”

„[Ruijerd ze Smrtelného Konce]? To je teď název tvojí družiny?”

„Něco takového.”

Veskel se starou paní takhle konverzuje.

„Pokud se ti brouci zase objeví, tak použijte tohle.”

Nakonec jí dala pár flakónků svých slin a rozloučila se s ní.

Zakázka byla splněna.

Setkala se s námi před Gildou dobrodruhů a vybrala si odměnu.

„Takže podle toho popisu pilně pracují.”

„...Aa.”

Svoji práci odvedla dokonale, zcela předčila mé očekávání. Spřátelila se se starou paní a dokonce provedla servis. V porovnání se mnou a mým pouhým slepým napodobováním odvedla mnohem lepší práci. Zapůsobila na zákazníky.

„Zdá se, že to nejsou úplně špatní lidé.”

„Tak to vypadá.”

No, i když i já je trochu podezírám. Ale nemělo by je nijak obtěžovat zmínit Ruijerdovo jméno. Pravděpodobně mají takovou tu mentalitu „bezstarostného vydělávání” a tím se pravděpodobnost, že nás zradí, snížila.

„Ale je pravda, že provedli špatné věci, a to se nedá vymazat.”

„Ale teď se snaží ze všech sil, Ruijerde.”

„Hmm.”

Ani zločinci nebudou dál dělat špatné věci. Přesně jako oni, jako já, jako Ruijerd.

Nijak zvláště jsem je nevaroval ohledně toho unášení domácích mazlíčků, ale oni s tím sami od sebe skončili.

No, jsou to jenom tři dny. Pořád je ještě brzy na to, aby zapomněli, jak málem zemřeli, když byly jejich špatné skutky odhaleny.

„Ale možná že se snažili jenom teď. Pokud budeme mít ještě šanci, bude lepší, když je budeme pozorovat.”

Ruijerd se zamračí, když moje prohlášení zaslechne. „Ty... nevěříš lidem, s kterými pracuješ?”

„Samozřejmě že ne. V tomhle městě věřím jenom tobě a Eris.”

„...Vážně.”

Zdá se, že Ruijerd natáhl ruku, aby mi ji položil na hlavu, ale neudělal to.

I když Ruijerdovi věřím, mám pocit, jako bych ztratil jeho důvěru.

No, i když to takhle skončí, tak to nevadí.

Mým cílem je vrátit se s Eris do Asurského království a napravit pověst Supardů.

Nabýt Ruijerdovu důvěru není mým cílem.

„Pojďme.”

Pomalu a za světla magických světelných kamenů kráčíme zpět do hostince.

---

Myslím, že začátek našeho dobrodružného života pokračuje hladce. 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>