Část
1
No,
je na čase, abychom začali s výslechem.
Koho
mám vyslechnout jako prvního, muže nebo ženu?
Žena
s hmyzíma očima vypadá celkem poděšeně a zoufale vydává
tlumené zvuky, chce před námi utéct. Dívat se na ten vyděšený
výraz je vážně stimulující... ale to nechám tak.
Pokud
jí sundám roubík, začne ječet a neřekne nám nic rozumného.
Pokud ji budeme vyslýchat, bude lepší, když se nejdřív trochu
uklidní.
Ten
muž s ještěrčí tváří se nedá tak lehce analyzovat a nejsem
si jistý, co jeho výraz znamená, když už se mu tvář promění.
Jenom mám pocit, že tak nějak bledne.
Úzkostlivě
pozoruje svoje okolí a střídavě naše výrazy. Jsem si jistý, že
hluboce přemýšlí, jak tohle přežít.
Ruijerd
se kaje z toho, jak se všechno vyvrbilo a jak nakonec někoho zabil.
Mluvit k prostému člověku je snadné.
Nejlepší
by bylo, kdybych vyslechl jak muže, tak ženu, že? Vezmu jednoho z
nich do vedlejší místnosti a odděleně je podrobím křížovému
výslechu a pak si ty informace dám dohromady.
Dobrá,
tohle udělám.
„Eris,
prosím, hlídej tu ženu.”
„Jasný.”
Eris rozhodně kývne.
Vedu
muže do chodby a Ruijerd mi přitom asistuje, protože nejsem
schopen ho sám udržet. Dovedu ho na místo, odkud nebude nic slyšet
a opatrně mu sundám roubík, aby mě nemohl kousnout.
„Prosím,
odpověz mi na otázky.”
„J-já
budu mluvit, všechno vám řeknu, prosím, nezabíjejte mě.”
„Velmi
dobře, když mi odpovíš, nechám tě jít.”
„E-eeek!”
Usměju
se, abych ho uklidnil, ale on se místo toho vyděsí. Myslel jsem
si, že to je klidný člověk, ale zdá se, že to není pravda.
„Odkud
pocházejí ta zvířata v tomhle domě?”
„N-našli
jsme je.”
„Jůů~~
to je úžasné! Takže... kde jste je našli?”
„Ne,
to...” Očima těká po okolí, dívá se nejdřív na mě, pak na
Ruijerda. To se pořád snaží lhát? „T-tady v okolí.”
Jeho
schopnost lhát je příšerná. Z jeho výrazu jsem soudil, že je
chytrý, ale zdá se, že to není pravda.
„Aha!
V tomhle městě zvířata padají z nebe! … … … Ty mizero,
chováš se ke mně jako k hlupákovi, protože vypadám jako dítě?”
Trochu
jsem mu pohrozil.
„V-vůbec
ne.”
Pořád
to nefunguje. Využívat tohohle těla, abych někomu vyhrožoval, je
vážně bláhové. Přece jenom mi je jenom deset let. No co, tak mu
pohrozím trochu víc.
„Výbuch.”
Lusknu prsty a zároveň před jeho očima dojde k malé explozi.
„Aaaa!”
Sežehlo mu to špičku nosu. „C-co to děláš?!”
Na
jeho stížnosti neberu ohled. „Hele, řádně o svých odpovědích
přemýšlej, přece nechceš zemřít, ne?”
Ten
muž se celý třese, možná si vzpomněl na toho muže, co zrovna
zemřel. Najednou jsem si vzpomněl na rozhovor mezi mnou a
Ruijerdem, povídali jsme si v řeči Magického boha. Jasně slyšeli
o rase Supardů a tom ostatním.
No,
na tom nesejde. Jelikož už o tom ví, tak toho využiju.
„Tak
si říkám, že už to víš, ne? Ten muž tady je skutečný
[Smrtelný Konec], i když má vlasy obarvené na modro. Co se týče
mě, jsem starší než vypadám.”
„Skutečný
[Smrtelný Konec]...?”
„Já
jsem stejný jako ty, rychle mi řekni pravdu a pomůžu ti.”
Dialog
se vyvíjí tímhle směrem.
„Ale...
eeek!” Ten muž se podívá po Ruijerdovi, ale okamžitě odvrátí
zrak, Ruijerd na něj pravděpodobně zahlíží.
„Prosím,
řekni nám, co tu děláte.”
„M-my...
unášíme zvířata.”
„Och,
unášíte zvířata?”
„A
pak když se objeví zakázka na jejich nalezení, tak předstíráme,
že je hledáme.”
„Aha.”
Tohle
je pravděpodobně pravda, i když nejsem schopen si to ověřit. To,
co se do teď stalo, do toho zapadá a dá se tomu věřit. Ačkoli
tahle konkrétní zakázka patří nevinnému děvčeti, taky tam
byla vyvěšená další [Pátrání po Christine jedné bohaté
paní].
Ačkoli
pro zakázky každého řádu existuje minimální a maximální
odměna, je možné, že člověk, co tu zakázku podal, nabídne
dodatečnou odměnu.
Pokud
má člověk štěstí, tak se na obyčejném pátrání po domácích
mazlíčcích dá zbohatnout.
„A
co děláte se zvířaty, na které není vypsaná žádná odměna?”
„Po
nějaké době je pustíme...”
„Ho,
není lepší je prodat v nějakém zverimexu?”
„Ha!
Kdybychom to udělali, tak by nás vystopovali.”
Jak
si ten muž chtěl nade mnou odfrknout, Ruijerd udeřil násadou svého kopí
do země, a to jej roztřáslo. Jak se dalo čekat, Ruijerde, tvoje
načasování, kdy mu pohrozit a přimět ho tak vzpomenout si na
vlastní postavení, když se zrovna chce nafouknout, je naprosto
dokonalé!
„Rozhodně
jste věnovali spoustu pozornosti detailům.”
„S-s-samozřejmě.”
„Kdybych
byl na vašem místě, tak bych ty odchycený zvířata prodal.
Nasekal bych je na kousky a prodal řezníkovi. Tak by se na nic
nepřišlo, ne?”
Na
tomto světě, kde se maso magických tvorů považuje za lahůdku,
se dají zvířata prodat, i když se nechovají. Ach, ještěrčí
muž se tváří jako: nemůžu tomu uvěřit.
Pročpak?
Maso
velké královské želvy je jiné než doma chované želvy?!
„Rudee,
máš v plánu ty dva prodat řezníkovi?”
Jak
jsem se na Ruijerda otočil, vyslovil tuhle nebezpečnou repliku.
Aha, takže tenhle ještěrčí muž také myslí tímto směrem.
„To
by mohl být skvělý nápad...”
Rozhodl
jsem se mu pohrozit a ještěrčímu muži zacuká v tváři. Aach,
tenhle výraz znám. Jaká nostalgie. Ve svém minulém životě jsem
jej vídal často.
„Rudee...”
Ruijerde,
prosím nezírej mi takhle na zátylek. Tvůj pohled je tak silný,
že by mi mohl do hlavy vypálit díru. Jen žertuju, už to
neudělám.
„No,
jenom hledáme jednu kočku a nejsme žádní šampioni
spravedlnosti, takže můžeme předstírat, že jsme nic neviděli,
a odejít.”
„V-vážně?”
„Ale
víte, že Ruijerd je skutečný Supard, takže co s vámi mám
udělat?”
„M-my
to nikomu nepovíme! Navíc kdo nám uvěří, kdybychom řekli, že
<Smrtelný Konec> je ve městě?”
„Ne,
uvěří tomu. Protože jak víš, špatné zprávy cestují rychle.”
Obzvláště
ty špatné zprávy, co pro nás nejsou příznivé. Pokud udržíme
tento postoj se tomu vyhnout, pak nám to nemůže ublížit.
„Pro
mě je nejpraktičtější vás oba zabít a zahrabat.”
„P-prosím,
nech mě jít... já udělám cokoli, prosím, nech mě jít...!”
Jelikož
mě takhle moc prosí, tak můžu přestat s vyhrožováním. Ale co
mám udělat? Mají na triku ty únosy domácích mazlíčků a jsou
to špatní lidé. I když je to tak, jsou to jen malí zlosynové,
kteří nepředstavují velkou hrozbu. Pokud je necháme na pokoji,
tak by nám neměli působit žádné problémy.
Ale
viděli, jak Ruijerd zabil člověka, a tudíž by se mohli stát
přepážkou v tom, aby se Ruijerd proslavil. Vážně je chci
odstranit, abych do budoucna zabránil jakémukoli zdržení.
Ale
jejich smrt není přijatelná, jak jsem řekl Ruijerdovi, nemůžeme
je zabít.
Tak
co kdybychom je poslali za městskou hlídkou? Ne, nehledě na to,
jak se to vyvrbí, pořád to jsou jen únosci domácích mazlíčků.
Pokud je vydáme policii, nedostanou přísný trest. Pokud dostanou
jenom pokutu, tak by na nás mohli vzpomínat ve zlém.
Ačkoli
teď mají chvalitebný postoj, jakmile nebezpečí pomine, mohli by
na všechno zapomenout.
Pokud
je to možné, rád bych je odněkud sledoval a čas od času jim
pohrozil, ale přinejmenším se budou cítit v bezpečí. Ale něco
takového s sebou přináší riziko. Pokud jim budeme opakovaně
vyhrožovat, mohli by vůči nám nastřádat zášť, která by
mohla přejít v čirou nenávist.
Přece
jenom to my jsme zabili jejich člověka.
Teď
se to dá využít jako předmět vyhrožování, ale dříve nebo
později se z toho stane základ k nenávisti.
Pokud
je nemůžeme zabít a nemůžeme je vydat policii, měli bychom je
přetáhnout na svou stranu? Možná bychom si je mohli nechat při
sobě, aby nám pomohli vydělávat peníze a zvedat řád. Můžeme
po městě získávat informace a úkolovat je různými úkoly.
Pokud
to bude nutné, můžeme převzít ten byznys s unášením zvířat.
Ale
pokud to udělám, Ruijerdův postoj se pravděpodobně zhorší. V
jeho očích jsou tihle lidi tady ti zlí a je v pořádku, i kdyby
je někdo zabil. S největší pravděpodobností s nimi nebude
pracovat.
Hmmmm------
znovu si uspořádám rizika a zisky všech těch řešení.
1.
Zabít je.
Riziko:
Ruijerda to zmate + osvojíme si zlozvyk v problémech zabíjet.
Zisk:
Není třeba se obávat budoucnosti + budeme jim moc zabavit jejich
peníze.
2.
Poslat je za strážemi.
Riziko:
Mohli by vůči nám cítit nenávist.
Zisk:
Mohli bychom se trochu proslavit.
3.
Nechat je na pokoji.
Riziko:
Mohli by vůči nám cítit nenávist.
Zisk:
vůbec nic.
4.
Přetáhnout je na svou stranu.
Riziko:
Moji společníci budou naštvaní a budeme se brát za strůjce
špatností.
Zisk:
Přímý dohled + jako od nohsledů od nich získáme pomoc.
Mám
pocit, že číslo 1 není dobré řešení pro naše budoucí plány.
Ačkoli nejsem fanoušek spravedlnosti, někoho zabít znamená, že
všechny ostatní ohledy jsou pryč. Věřím, že dřív nebo
později by nás za to stihl trest.
Číslo
2 a 3 mají nízká rizika a nízké zisky. I kdyby nás nenáviděli,
tak je pro Ruijerda snadné je chytit, ale nakonec to skončí jejich
smrtí. Tohle dopadne jako dvojitá námaha.
Takže
si můžu vybrat jenom číslo 4? Ruijerdův dojem ze mě se může
zhoršit, ale máme jeden velmi realistický problém, a to zoufalou
potřebu peněz. Správně, jsou to peníze. Hned potřebujeme
peníze.
S
těmihle nohsledy můžeme vydělávat peníze a dokonce je můžeme
přimět unášet domácí mazlíčky. Pokud se k nám přidají,
můžeme si rozdělit zakázky řádu F. Je důležité si řád
zvednout, naše situace bude stálá, jen když budeme moct dělat
zakázky řádu C a výše.
… … … … … Hm?
„Dřív
jsi zmínil, že jste ty zvířata vraceli, jste dobrodruzi?”
„A-ano.”
Ve
skutečnosti jsou dobrodruzi.
„Řád?”
„Ř-řád
D.”
A
mají vyšší řád než my.
„Proč
by řád D přijímal zakázky řádu E?”
„Aach,
můžeme postoupit do řádu C, ale z hledání mazlíčků na řádu
E máme stabilní příjem.”
Pokud
se z nich stane řád C, už nebudou moct přijímat zakázky řádu
E, a tak zůstávají na Déčku. Existují lidé, co bez starostí
dělají zakázky řádu E? Jejich chování je definicí podvodu.
Když
se jedná o nás, my si rychle zvedneme řád, abychom mohli dělat
zakázky řádu C a B.
Ale
taky existují dobrodruzi, co nejsou dobří v boji, že? Hmm, možná
bychom jim mohli říct, aby přijímali zakázky řádu C, pomůžeme
jim je dokončit a o odměnu se spravedlivě rozdělíme. Počkat,
takhle si ale nezvedneme vlastní řád.
„Počkat...”
Najednou
mi mysl pročísne blesk. Ach, dostal jsem dobrý nápad.
„Hej...
Jste schopní pracovat i bez toho chlápka?”
„N-ne,
my už nic takového dělat nebudeme, budeme dělat legitimní—”
„Prostě
mi řekni pravdu.”
„Dokážeme!
Ten chlap na nás dohlížel, vyhrožoval nám, abychom mu dali jeho
podíl!”
To
jako fakt? Tohle je celkem štěstí... To znamená, že můžeme
dostat 1 ze 3 dílů.
To
byl Hitogamiho úmysl.
„Dobře,
budeme spolupracovat.”
Jak
domluvím, Ruijerd za mnou zahučí: „Spolupracovat?! O čem to
mluvíš!”
„Ruijerde,
mohl bys být chvilku zticha?”
„Cože?!”
„Neudělám
nic špatného.”
„...”
Když
se na něj ohlédnu, Ruijerd se opravdu tváří hrozivě. Ačkoli já
si myslím, že tohle je dobrý nápad, neměl bych s tím přestat?
Ale tenhle plán je dokonalý, vyděláme peníze, zvedneme si řád
a Ruijerdova pověst se zlepší. Plán, co v sobě zahrnuje úplně
všechno... Hypoteticky.
Otočím
se zpět na ještěrčího muže. „Před chvílí jsi řekl, že
uděláš cokoli, ne?”
„P-pokud
mě ušetříš, t-tak ti zaplatím.”
„Já
peníze nechci. Místo toho si zvedněte řád.”
„Co?”
Začnu
s vysvětlováním: „Poslouchej, my jsme všichni bojovníci a i
když nejsme špatní v hledání zvířat, naše účinnost se
zvedne, když budeme bojovat s magickými tvory.”
„A-aha...
ale proč to vlastně chcete dělat?”
„Kvůli
jistým okolnostem se z nás stali dobrodruzi.”
„A-ach...”
„No,
když tohle pominu.” Zdá se, že odcházíme od tématu, měl bych
se vrátím k původnímu úmyslu. „My jsme schopní přijmout
zakázky týkající se boje, ale náš řád je příliš nízký,
takže je nemůžeme přijmout. A naopak vy můžete přijímat
zakázky týkající se boje, ale nepřijmete je. Ještě rozumíš,
o čem mluvím?”
„A-ano.”
„Takže
si zakázky vyměníme.”
Jak
to ještěrčí muž zaslechne, trochu nakloní hlavu. „C-co tím
myslíš?”
„Vy
přijmete zakázky řádu C nebo B a my si potřebujeme zvednout řád
hledáním ztracených mazlíčků. My splníme vaše zakázky,
zatímco vy ty naše.”
„P-počkej,
prosím. Pokud o naší zakázce podá hlášení jiná družina...”
„Hlupáku!
Když půjdeme nahlásit výsledek, tak si je zase vyměníme!”
„Ach.”
Muž
B to konečně pochopil.
My:
přijmeme zakázku řádu E, uděláme zakázku řádu B. Pak
nahlásíme zakázku řádu E a obdržíme odměnu.
Oni:
přijmou zakázku řádu B, udělají zakázku řádu E. Pak nahlásí
zakázku řádu B a obdrží odměnu.
Tímhle
procesem si na konci vyměníme odměny. Tohle by mohlo způsobit
problém v pravidlech, ale slyšel jsem, že vyšší řád může
nižšímu pomoci se zakázkou. My to pravidlo jen trochu obrátíme
a neuděláme nic nezákonného.
„My
chceme peníze a řád, zatímco vy chcete stabilní život. Tohle je
řešení výhodné pro obě strany. A co třeba tohle, dáme vám
část odměny ze zakázek řádu B.”
„Č-část
odměny z B...”
Ještěrčí
muž polkne. Odměna za zakázky řádu B je velmi vysoká. Cukr a
bič. Pokud na ně půjdeme jenom bičem, tak nás zradí, takže je
nezbytné jim dát i cukr. Musíme je přimět se k nám přidat z
vlastní vůle.
„Ale
mám jednu podmínku.”
„P-podmínku?”
„Ano,
šiřte jméno <Smrtelný Konec>.”
„Šířit...
ale všichni už to jméno znají, ne?”
To
je pravda.
„Šiřte
jméno <Smrtelný Konec> v dobrém světle. Rozšiřte zkazky o
dobrých skutcích, co konáme, i kdybyste měli lhát.”
„Proč
tohle chceš...?”
Proč,
hmm. Pokud mu povím Ruijerdův dlouhý příběh, uvěří mi? Ne,
to nejde. Tenhle člověk zrovna viděl, jak Ruijerd zabil jednoho
jeho parťáka. I když spolu nejsou za dobře, je pravděpodobně
fakt, že se mu v srdci zakořenil pocit, že Supardi jsou strašlivá
rasa.
„Některé
věci je lepší nevědět, to chápeš, ne?”
„...R-rozumím.”
Řekl
jsem první výmluvu, co mě napadla, ale zdá se, že to pochopil.
„Stačí
šířit vaše jméno?”
„Ano,
ale nešiřte nic špatného, jasný? Máme člověka, co na věci
dohlídne, až do samého konce.”
Ten
muž se jednou podívá po Ruijerdovi a kývne.
„Tak
nám pomozte co nejvíc zvednout řád, na naši budoucí
spolupráci.”
„A-aha.”
„Zítra
ráno se sejdeme v gildě dobrodruhů, ne že nepřijdete, jasný?”
Poplácal
jsem ho po zádech.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Díky moc :)
OdpovědětVymazat-P
dakujem
OdpovědětVymazatdíky moc za překlad - už jsem ho nedočkavě vyhlížel.:-)
OdpovědětVymazatP.s. nenašlo by se jedno volný místo v mrazáku???
VR
Pche, to by se ti tak líbilo, abys mi mohl koukat přes rameno a číst napřed... e-e, mrazák je plný :D
Vymazat