Kapitola 30 - Dobrý začátek (část 3)

Část 3

Pozdravili jsme stráž u brány a pak vyšli ven z města.

Smečkoví kojoti, Kyselinoví vlci, Velké želvy a Obrovské kamenné želvy.

Tihle magičtí tvorové jsou naším cílem na okraji města. Máme nasbírat kožešiny smečkových kojotů, zuby a ocasy kyselinových vlků, maso velké želvy a magické kameny z obrovských kamenných želv.

Zprvu budeme velké želvy ignorovat, protože maso je příliš těžké. Naší prioritou bude obrovská kamenná želva, neboť magické kameny jsou malé a dají se prodat. Ačkoli jsou naší prioritou magické kameny z obrovských želv (výhodný kurz směny na peníze), je jich prostě příliš málo. Také se nevyskytují blízko města.

Nakonec jsme se rozhodli zaměřit se na smečkové kojoty, neboť je v jednom boji můžeme lovit po skupinách, a tudíž je snadnější na nich vydělat.

Zakázka zní shromáždit kojotí kožešiny. Výhodou jejich lovu je to, že materiál nasbíráme rychle a když zohledním čas na vyhledání nepřítele a stažení je z kůže, časově to vyjde stejně jako bitva s kyselinovým vlkem.

Samozřejmě jakmile spatříme kyselinového vlka, tak ho také ulovíme. I kdybychom neměli zakázku na kyselinového vlka, je lepší nejdřív shromáždit materiál, než čekat na takovou zakázku. Až tu zakázku dostaneme, můžeme to prostě přinést k přepážce a všechno dokončit.

Největší smečka kojotů je nanejvýš deset zvířat pohromadě a když zohledním i čas na jejich vypátrání a jejich stažení z kůže, tak jich za den nezvládneme tolik nalovit.

Nejdřív jsem si myslel, že to takhle dopadne.

Poté, co jsme zabili a stáhli první smečku kojotů, Ruijerd sesbíral jejich těla a přenesl je na jedno místo.

Když jsem přemýšlel, co to dělá...

„Dokážeš použít větrnou magii, abys roznesl pach krve?” Ruijerdova otázka zodpověděla mou vlastní. Aby pachem krve nalákal další. Plním jeho přání a větrnou magií změním směr větru, aby ten pach všude rozfoukal.

„Ačkoli tímhle způsobem neulovíme obrovské kamenné želvy, všichni kojoti z okolí se stáhnou sem.”

Dopadlo to, přesně jak řekl.

Ten den jsme nalovili přes 100 smečkových kojotů a měl jsem pocit, že jsme vybili všechny smečkové kojoty z okolí.

No, tahle možnost by měla být nulová.

Ale tohle je dřina.

Ruijerd a Eris zabíjeli nekonečně přicházející kojoty, zatímco já jsem je stahoval z kůže. Po svém třicátém kojotovi jsem začal mít pocit, že mám ruce jako z olova a začaly mě bolet ramena. A z toho pachu krve mi začalo být trochu špatně.

Všechno by to bylo mnohem jednoduší, kdybychom je zabili a oni se pak proměnili na magické kameny... Ačkoli si pořád stěžuju, stejně dál pracuju.

Ale po sedmdesátém kojotovi jsem dosáhl svého limitu a vyměnil jsem se s Eris. Zabíjet kojoty magií bylo mnohem snazší než je stahovat z kůže. Abych je sejmul a nepoškodil přitom kožešinu, provedl jsem pár změn jako snížení síly magie a opatrně je zabíjel jednoho po druhém. Jak se dalo čekat, mnohem víc se hodím na to, abych používal mozek na takovou práci.

Zhruba po stažení třiceti kojotů si Eris začala stěžovat. Opravdu se nehodí na takový druh pracné práce.

Přemýšlel jsem o tom, že bych zbytek nechal stáhnout Ruijerda, ale měli jsme jich dost a potřebovali jsme je rozdělit do jednotlivých balíků, abychom je dopravili do města.

„Počkej, nejdřív musíme spálit těla,” řekne Ruijerd předtím, než je začneme přesouvat.

„Spálit? To je budeme jíst?”

„Ne, smečkoví kojoti chutnají hrozně. Musíme těla spálit a pohřbít je.”

Pokud tu těla necháme, jiní magičtí tvorové je sní a jejich populace vzroste. Ale pokud je prostě spálíme, tak je ostatní stejně pozřou.

Taky pokud je jenom zahrabeme hluboko do země, tak by se z nich mohli stát Kojotí zombie. Abychom tomu zabránili, musíme se držet instrukcí a nejdřív je spálit a pak zahrabat.

Jen je dočista stáhni z kůže > přijmi riziko jejich oživnutí jako kojotí zombie > gilda vystaví zakázku na jejich odstranění > odstraň je.

Přemýšlím o téhle finanční linii, ale Ruijerd mě zastaví.

Zdá se, že je zakázáno úmyslně zvyšovat populaci magických tvorů.

Kéž by tak někdo tohle místní pravidlo někam zapsal.

„Ale tohle jsme po cestě nedělali, ne?”

„Pokud to je jen pár kusů, tak by s tím neměl být problém.”

Ačkoli si nejsem jistý, kde leží ta hranice, tohle množství těl tady by mohl být začátek zamoření.

Jelikož nemám žádný zvláštní důvod odmítnout, spálím ty těla na uhlíky.

Když jsme přesunuli všechny kožešiny, tak slunce už zapadlo. Dnešní lov by měl být u konce. Dneska jsem se dost nadřel a vážně se chci vrátit zpět do hostince a odpočinout si. Ale vážně budeme muset s tímhle nekonečným shromažďováním pokračovat i zítra? Ačkoli zítra bych si chtěl vážně pořádně odpočinout.

„Dneska jsme vážně vydělali dost! Zítra dáme stejné tempo!”

Eris je plná energie.

Nemůžu si stěžovat před touhle Eris. 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>