Kapitola 29 - První dokončená zakázka (část 4)

Část 4

Když se vrátíme do gildy dobrodruhů, obloha už ztmavla. Strávili jsme tím celkem dost času a brzy budeme na mizině, pokud to takhle půjde dál.

„Hele, vrátili se.”

„Hej, hej, našli to ztracený zvíře?!”

Jakmile jsme vešli do gildy, ten chlápek s koňskou hlavou začne dělat povyk. Vypadá jako minotaur, akorát že má koňskou hlavu. Pamatuju si na něj, protože má výrazné rysy. Když tak o tom přemýšlím, tenhle člověk je v gildě pořád?

„Ach? Ty jsi ten člověk s koňskou hlavou z dnešního rána... Dneska nemusíš pracovat?”

Tenhle typ lidí mi přijde těžko zvládnutelný. Podobá se lidem, co mě v minulosti šikanovali. Jak to mám říct, pokud jej teď budu šikanovat, tak mi to ostatní zamítnou.

„C-co to s tebou je? Najednou jsi tak dvorný, mám z toho divnej pocit...”

Ups, zatraceně, zapomněl jsem na svou roli. Místo toho ho zmanipuluju.

„Copak jsi sám neřekl, že mám být zdvořilejší?”

„O-och, vážně?”

Ten chlap s koňskou hlavou je na rozpacích. Vážně to je prosťáček.

„Díky tobě jsme tu zakázku dokončili.”

„Cože?”

Zamával jsem mu kartičkou před očima a jemu se na tváři objeví skutečný obdiv. „Úžasné. V tomhle městě není snadné najít ztracené zvíře, víš?”

To není pravda. Důvod těch zmizení jsou lidé.

„No, pro Ruijerda ze <Smrtelného Konce> to není problém.”

„To myslíš vážně... Ten podvodník je celkem úžasnej.”

„Už jsem řekl, že je pravý!”

Když jsem to nakonec trochu uhrál, došel jsem k přepážce a předložil kartu o ukončení zakázky a naše karty dobrodruhů. Po chvilce nám karty vrátí spolu s mincí, co se podobá staré 100 yenové minci.

Hm, to vážně vypadá omšele.

„Hele— Jak jste to zvíře našli? Ať se z toho do budoucna poučím.”

„Jen jsem použil jednu loveckou techniku.”

„Loveckou? Z jakého jsi kmene?”

„... ...Rasa Supardů.”

„Ale no tak, z tohohle přívěšku poznám pravdu.” Oči muže s koňskou hlavou se soustředí Ruijerdovi na hruď do míst, kde visí Roxin přívěšek. „Já jsem Nokopara, řád C.”

„Ruijerd, řád F.”

„Já vím, že jsi řád F. No, pokud něco nevíte, tak se mě neváhejte zeptat, všechno vás jako váš senior naučím, gahahahaha!”

Ruijerd si s radostí povídá s mužem s koňskou hlavou, Nokoparou. Je dobře, že si obávaný Ruijerd s někým povídá. Ale trochu se bojím, pokud někdo řekne něco, co neměl, napadne ho Ruijerd? Doufám, že se to netýká těch záležitostí s dětmi.

Také se bojím o Eris, co sedí vedle mě. Párkrát jsem se na ni potají podíval a zdá se, že za ní sem tam někdo přijde a mluví na ni, ale jelikož jim nerozumí, tak je ignoruje.

„Hej, máš celkem pěknej meč, odkud ho máš?”

„... … ...”

„Hej, řekni něco!”

Vidím, že jedna válečnice je trochu rozčílená, když ji tak dlouho ignoruje.

„Co se děje?” Okamžitě přispěchám, abych hádku zastavil, ale válečnice jen vyprskne „pche, nic” a odejde. Naproti tomu Nokopara k nám přijde si promluvit.

„Dostali jste peníze?”

„Jo, jednu rezavou minci. Je to naše první zakázka.”

„Haha, to vážně není nic moc.”

„Je normální, že malé holky nemají peníze, tohle bys neměl říkat.”

„Málo je málo.”

„Jenom co se týče peněz.”

Malé dívka, co rozbila svoje prasátko, aby pátrala po své kočce. Když na tohle pomyslím, chápu, že tahle rezavá mince není málo. „Ty skutečnou hodnotu nepochopíš. Prosím, odejdi, kšá, kšá.”

„No, ty jsi ale kostka ledu. No, snažte se!”

Nokopara začne potřásat rukama a poflakuje se po gildě. Co tady tenhle chlápek ve skutečnosti dělá...

V každém případě jsme dokončili svoji první zakázku. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>