Kapitola 15 - Učitelská porada & Neděle (část 3)

Část 3

Město Roa v kraji Fedoa je největším městem, ale i když je největší, v porovnání s veškerými pšeničnými poli v Buině je mnohem menší. Okruh kolem městských hradeb vám zabere zhruba jen dvě hodiny.

Ale tohle je ohrazené město a sedmi až osmi metrové hradby obklopují celé město. Ale kvůli členitosti krajiny to není dokonalý kruh a nedokážu určit přesnou vzdálenost. Je to zhruba 30 kilometrů.

Vůbec mi nepřipadá velké, ale města s takovými hradbami by měla být vzácná. Ačkoli jsem ještě nikdy nebyl v žádném jiném ohrazeném městě, jsem si velmi jist, že není snadné postavit takové hradby.

Pokud na stavbu takových hradeb existuje magie, tak bude určitě na úrovni krále nebo císaře. Nebo je to celé postaveno lidmi?

Jak o tom tak přemýšlím, opustil jsem šlechtické shromáždiště a dorazil na širokou třídu, kde prochází spoustu lidí. Tahle třída je kupecká oblast a jelikož je velmi blízko šlechtické čtvrti, je tu mnoho nádherných obchodů.

Ale vidím i pár ojedinělých kupců se stánky pod širým nebem. Několikrát se podívám po drahém zboží vyloženém kolem.

„Vítejte, mladý pane, mladá paní, jen se tu porozhlédněte.”

Slova toho starého pána jak z nějakého RPG mě pobavila a zahleděl jsem se na zboží. Zaznamenal jsem si zboží na kousek papíru a po pravdě jsou to všechno zvláštní předměty. Afrodiziakum je za deset zlatých, zaznamenat, zaznamenat.

„Co si to píšeš, vůbec tomu nerozumím!” zaječí mi Eris do ucha. Ten den jsem na to ucho téměř ohluchl. Shlédl jsem na papír a uvědomil jsem si, že jsem podvědomě psal japonsky.

„Jen si chci něco poznamenat, stačí, když tomu rozumím já.”

„Prostě mi řekni, co si to píšeš.” Slečna je vážně rezolutní, ale já nemám žádný důvod jí to neříct.

„To jsou názvy zboží a jejich cena.”

„Na co to zjišťuješ?”

„To je základem každé internetové hry.”

„Internet... co to je?”

Myslím, že i kdybych jí to řekl, tak by to nepochopila, a tak jsem změnil téma a ukázal na jeden předmět; malý šperk.

„Podívej, vidíš tohle? U tamtoho stánku to prodávají za pět zlatých a tady to koupíš za čtyři zlaté a pět stříbrných.”

„Aaaach, mladý pane, máte dobré oči, moje zboží je levnější, že?”

Ignoruju ho a obrátím se na Eris. „Eris, pokud cenu tady usmlouváš na tři zlaté a pak to prodáš u tamtoho stánku za čtyři, kolik vyděláš?”

„Hmm, nech mě přemýšlet, 5-3+4, 6 zlatých!”

Ach můj bože, co to počítáš.

„Ne, špatně, správná odpověď je jeden zlatý.”

„N-no dobře!” Eris našpulí rty.

„Vážně to chápeš?”

„Původně jsme měli deset zlatých a teď je to jedenáct.”

Jů, konečně jsi to pochopila. Počkat, není to sčítání? No, nevadí, v každém případě ji pochválím. Je velmi hrdá, zlepší se, jenom když ji budeme chválit.

„Jů, správně, jů, Eris, ty jsi vážně chytrá.”

„Pche, samozřejmě.”

„Ehm, mladý pane, tomu se říká prodej z druhé ruky. Za to byste ji chválit neměl, to nemůžete dělat.”

„Nebojte se, neudělám to. Pokud bych chtěl vážně něco udělat, tak bych řekl tomu druhému kupci, že tady to prodáváte za čtyři zlaté. A vzal bych si velký měďák jako poplatek za informaci.”

Kupec se zatváří nesmírně nešťastně a zahledí se na Ghyslaine, aby mu pomohla, ale Ghyslaine se plně soustředí na to, co říkám já. Kupec pochopil, že říkat cokoli dalšího je jen ztráta času, a tak jenom svěsí ramena a povzdechne si.

Za to se omlouvám, ale nech nás být, vždyť se jenom koukáme.

„I když ani nenakupujeme, ani neprodáváme, tak je třeba, abychom věděli, co kolik stojí.”

„A co že znáš, co kolik stojí!”

„Například i když nepůjdeš do obchodu, budeš moct odhadnout cenu.”

„Jaký to má smysl?”

Jaký to má smysl?? Ehm, když znovu něco prodáš, tak vyděláš peníze... ach, ne. Dobře, přenechám jeviště Ghyslaine. „Ghyslaine, co myslíš, jaký to má smysl?”

„...Ne, nevím.”

Ach, kruci, vážně? Ty nevíš? A to jsem si myslel, že tomu rozumíš. Aťsi, stejně dneska neučím. „Vážně, tak to možná opravdu nemá smysl.”

Nakonec to bylo poučení pro mě, nevadí, že tomu sám nerozumím. Když přijdu na trh, tak nejdřív obhlídnu ceny. Vždycky jsem to dělal, takže to nemůže být špatně. I když o tom takhle přemýšlím, stejně je to poprvé, co si osobně obhlížím ceny, takže si nemůžu být jistý, jestli to má nějaký smysl nebo ne.

„Pokud je možné, že to nemá žádný smysl, proč to pořád děláš?”

„Protože si myslím, že to má smysl, proto to dělám.”

Eris se tváří, jako by to nemohla přijmout. Není to tak, že dokážu odpovědět na každou otázku. Nad některými věcmi se musíš sama zamyslet, některé věci tě ostatní nenaučí.

„Zkus se nad tím sama zamyslet. Pokud si myslíš, že to je užitečné, tak se to ode mě nauč, pokud si myslíš, že to není užitečné, tak se mi směj.”

„Takže teď se budu smát já tobě, že?”

„Ahahahaha.”

„Proč se směješ?!”

Znovu jsem dostal ránu, fňuk.

Znovu jsem obhlídnul okolní krámky, ale ceny u těhle prvotřídních obchodů jsou příliš vysoké, prostě to vzdám. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Předchozí                                                                               Následující