Kapitola 14 - Agresivita ještě neskončila (část 4)

Část 4

Ze všeho nejdřív jsem ji na první hodině učil základní matematické operace. Eris umí základní sčítání, protože chodila do školy a měla domácí učitele.

„Rudee!”

„Copak, Eris-kun.” Ukázal jsem na Eris s rukou energicky zdviženou.

„Proč je důležité učit se dělení?”

Nechápe důležitost dělení a odčítání. Předtím jí moc nešlo násobení. Pořád mám pocit, že se na těch měnících se číslicích zasekne a matematiku vzdá.

„Místo toho, abychom mluvili o jeho významu, je to v podstatě jen obrácené násobení.”

„Ptám se, kde to použiju.”

„Dobře, když máš 100 stříbrných a potřebuješ se o ně rozdělit s pěti lidmi, co uděláš?”

„Mluvíš úplně stejně jako předchozí domácí učitel!” Eris silou praští do stolu. „A právě proto! Proč! Se musíš dělit! Je třeba se dělit!”

Ach ano, dítě, co se nechce učit, bude mít takové výmluvy. Ale po pravdě, tohle vážně není důležité.

„Co já vím, jdi se zeptat těch pěti lidí. Je to praktické, když se chceš o něco rozdělit rovným dílem.”

„Řekl jsi, že to je praktické, to také znamená, že nemusíš používat dělení, že?”

„Když nechceš používat dělení, tak ho samozřejmě nemusíš používat. Ale nechtít dělit a nemoct dělit jsou vskutku dvě rozdílné věci.”

„Mumumuuu...”

Když jsem řekl to slovo nemoct, hrdá Eris sklapla. Ale tohle ten problém neřeší. Pokud jí dovolím pokračovat v takových výmluvách, tak není třeba se matematiku učit vůbec. V takových chvílích se mohu spolehnout jen na Ghyslaine.

„Ghyslaine, měla jsi někdy problém s rovným rozdělením?”

„Hmm, jednou jsem ztratila část svých zásob a chtěla jsem si zbytek rovnoměrně rozdělit na několik dní, ale udělala jsem chybu. Nakonec jsem celé tři dny nejedla a nepila. Myslela jsem si, že umřu.

Napůl cesty jsem to už vážně nemohla snést a nasbírala jsem si k jídlu exkrementy jednoho magického tvora a podráždila jsem si tím žaludek. Odolávala jsem nutkání zvracet, bolesti žaludku a průjmu a pořád jsem musela odrážet okolní magické tvory----”

Ta historka zmíněná výše trvala pět minut a svíral se mi kvůli tomu žaludek. Já jsem jí naslouchal s pobledlou tváří, ale zdá se, že pro Eris je to hrdinská historka. Oči se jí třpytí, jako by v nich měla hvězdy.

„Takže se chci naučit dělení, prosím, pokračuj ve výkladu.”

Vzhledem k tomu, že Ghyslaine řekla něco takového, Eris může jen poslušně následovat jejího příkladu. Zdá se, že Saurosova rodina má velkou náklonnost vůči zvířecím rasám a Eris díky tomu také lne ke Ghyslaine.

Pokud něco vzejde od Ghyslaine, Eris poslušně naslouchá. Jako mladší bratr následující starší sestru, napodobuje cokoli, co dělá.

„Takže budeme pokračovat nudnými opakovacími cvičeními. Prosím, vypočítejte všechny tyto příklady. Pokud něčemu nerozumíte, zeptejte se mě.”

Takhle krok za krokem postupujeme.

Ghyslaine je také výjimečný učitel. Vypíchne, kde jsem co neudělal správně, a řekne svůj názor. Paul moje chyby také zdůrazňoval, ale jenom řekl, kde je chyba, ale už mě nenaučil, jak to napravit. Dnešek je stejný jako obvykle, Eris a já stojíme proti sobě s meči v rukách, trénujeme a učíme se zároveň.

„Když vykročíš, pamatuj na postoj, a oči měj na protivníkovi.”

Třesk, dřevěný meč v mých rukách odletěl po nárazu Erisina dřevěného meče.

„Pokud vykročíš dřív než protivník, dobře se dívej, kterým směrem se pohne, a tím směrem sekni. Pokud jsi pomalejší než protivník, tak se meči vyhni.”

Nejsem schopen nic udělat a Eris mě přímo praští mečem. Těžký náraz projde brněním nacpaným bavlnou a úspěšně se přenese do mého těla.

„Musíš reagovat na kroky a pohled svého protivníka a předvídat jeho další krok!”

Zase jsem dostal ránu.

„Rudee! Nepřemýšlej o tom myslí! Jen přemýšlej, kam se nepřítel pohne dál a sekni tam mečem!”

Tak chceš, abych přemýšlel, nebo ne?

„Eris! Nepřestávej! Protivník se ještě nevzdal!”

„Ano!”

Mezi námi je jasný rozdíl. Eris energicky odpoví, ale já tu energii nemám. Ta nadměrná energie stačí k tomu, abych skončil tak, že mě Eris zmlátí, dokud nás Ghyslaine nezastaví.

Zdá se, že se Eris snaží vybít si svou zlost nahromaděnou během hodiny matematiky, a vůbec mi nedává žádnou šanci. Zatraceně.

Ale jenom za tenhle měsíc jasně cítím, že moje schopnosti vzrostly. Mít za protivníka Eris, co je zhruba na stejné úrovni, mi velmi pomohlo. Ať je to jakýkoli předmět, mít někoho zhruba na stejné úrovni vždycky pomůže.

Ačkoli mě Eris ve schopnostech převyšuje, v porovnání s Paulem nebo Ghyslaine na tom vlastně tak moc nezáleží. Pořád chápu, co protivník dělá. Pokud problém chápu, tak ho vyřeším. Ten poslední úder mě dostal. Takže si tu oblast budu hlídat. Takhle uvažuju.

Proti Paulovi byl rozdíl ve schopnostech příliš velký, nemohl jsem o tom ani popřemýšlet. Nechápu, co protivník udělal, a dostal mě. I když jsem si vyslechl jeho radu, měli jsme příliš velkou mezeru v základech a vůbec mi to nepomohlo. Takže jsem vždycky zpochybňoval každý svůj krok.

Když mě Ghyslaine něco učí, i když se najde nějaký problém jako výše zmíněné, tak mě velmi dobře poučí a já dokážu její vysvětlení přijmout. Ale mluví o obraně a krytí najednou, takže když tu techniku používám, váhám.

Ale mým protivníkem je Eris, když provedu něco jiného nebo použiju nějaký trik, dostanu jiný výsledek. I když zaváhám, rozdíl mezi námi je dostatečně malý, aby mi to stejně pomohlo.

Možná že to druhý den nebude fungovat, nebo Eris použije jinou techniku, ale to, co jsem včera nedokázal, se mi dneska podaří; nebo technika, co jsem včera nezažil, se ukáže dneska. Jak se nám tyto drobné zkušenosti kupí, rozhodně rosteme.

Jak se dalo čekat, mít svého protivníka je velkou výhodou bez nedostatků. Máme vytyčený cíl, který musíme pokořit. Možná že moje schopnost vzrostla jen o jeden nebo dva body, ale vůči lidem, jejichž rozdíl ve schopnostech je velmi malý, je pořád možné, aby se pořád a pořád doháněli.

Bezděky jsme zesílili.

Ale v ohledu růstu je Eris mnohem rychlejší. Když spolu necháte cvičit kozu a lva, tak je lev samozřejmě silnější. Ale mě od dětství učil Paul, takže jsem celkem nespokojený.

„Rudeus pořád není dost dobrý!!” Eris si založí ruce na hrudi a blahosklonně se na mě dívá, jak ležím rozplácnutý na zemi.

Nakonec jí Ghyslaine vyčinila: „Nevytahuj se. Eris, ty ses učila šermu mnohem déle a jsi starší.” Jenom během hodin šermu jí Ghyslaine říká jménem. Říká, že to je nezbytné.

„Dobře! A Rudeus taky umí magii!”

„Přesně jak říkáš.”

Uznává jenom můj standard v magii.

„Ale je to vážně divné, když na Rudea někdo zaútočí, tak se jeho reakce zpomalí...”

„Protože se bojím, bojím se toho protivníka přede mnou, co na mě útočí.” Jak jsem skončil, dostal jsem od Eris ránu do hlavy.

„O čem to mluvíš! Jsi k ničemu! Kvůli tomuhle tě neberou vážně!”

„Ne, Rudeus je kouzelník. To stačí,” dodá Ghyslaine okamžitě, ale nakonec Eris kývne hlavou ve stylu: já přece všechno vím.

„Opravdu? Tak to se nedá nic dělat!”

Ech? Proč mě musíš mlátit?

„Omlouvám se, nevím, jak tě zbavit toho zlozvyku s rozklepanýma nohama. Tohle musíš překonat sám.”

„Dobře.”

Momentálně se mi nohy rozklepou nehledě na to, komu čelím, vypadá to, že mám před sebou ještě dlouhou cestu.

„Ale Ghyslaine, po tvých hodinách mám pocit, že se určitě zlepšuju.”

„Paul je instinktivní typ, učení druhých mu moc nejde.”

Instinktivní typ! Ach, takže i na tomhle světě existuje něco takového.

„Co to je ten instinktivní typ?”

„Když se člověk spoléhá víc na své pocity, než na své znalosti, říkáme, že patří k instinktivnímu typu.”

Odpověděl jsem na její otázku a Eris okamžitě našpulí rty. Pravděpodobně také patří na instinktivní stranu.

„Co je špatné na tom být instinktivní?”

Je vážně těžké odpovědět jí na otázku, jestli je to špatné nebo dobré. Ale zrovna teď je hodina šermu, takže nechám odpovědět učitele. Podívám se na Ghyslaine.

„Ne že by to bylo špatné, ale i když je instinktivní člověk nadaný, pokud nepřemýšlí, nezesílí. A taky není hoden vyučovat druhé.”

„Proč není hoden vyučovat?”

„Protože nechápe věci, co dělá. A pokud všemu nerozumí, tak nedokáže udělat něco složitějšího.”

Podle Ghyslaine Krále Mečů je všechno do pokročilé úrovně založeno na základech. Jenom osvojením si veškerých základů a schopnosti zvládnout různé situace různými reakcemi je člověk schopen stát se Světcem Meče. Aby se člověk dostal dál, musí se spolehnout jen na neúnavnou snahu a nadání. Kolem a kolem je to pořád o tom nadání.

„Já jsem také byla instinktivní typ, ale když jsem o všem začala přemýšlet a pochopila jsem teorii, stal se ze mě Král Meče.”

„To je úžasné.”

Ohromilo mě to z celého srdce. Napravit vlastní zažité reakce a uspět. Toho se nedá tak snadno dosáhnout.

„Rudee, nejsi ty mág na úrovni vodního světce?”

„Já jsem v podstatě instinktivní typ... Ale magie a technika šermu jsou dvě rozdílné věci, dokud máš manu, tak to zvládneš.”

„Ach, aha... Ale základy jsou také důležité, ne?”

„To chápu. Ale spíš jsem se stal Vodním světcem kvůli tomu, že jsem měl dobrého učitele.” Když tak o tom přemýšlím, neustále si připomínám, jak jsou základy důležité, ale velmi se kloním k bezzvukému zaříkávání.

Takže co je základem magie?

Roxiny hodiny kladly větší důraz na rozvoj než na základy. Kolem a kolem Roxy je také geniální typ a moc se k základům nekloní.

Hmmmmmm...

„V každém případě nehodlám získat až takovou sílu, takže to nevadí!”

Eris přeruší mé myšlenky touhle svou sebevědomou hláškou. Na základce jsem řekl něco podobného o tom, jak se nechci stát jedničkou, a vůbec jsem se nesnažil. Mám v plánu její přístup opravit.

„Ale budu se snažit ze všech sil, abych byla stejně silná jako Ghyslaine a Rudeus.”

Není třeba. Má jasný cíl.

Je jiná než mé minulé já. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Předchozí                                                                               Následující